Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
EPILOG - PŘÍBĚH PONORKY U-534
Stručná historie ponorky U-534
O zvláštním pocitu sounáležitosti, který k sobě pociťovaly posádky sovětských a amerických ponorek, už zde byla řeč. Byl zajisté podmíněn svou dobou. Ze strany sovětských námořníků, jak víme dnes, i utajovaným obdivem k Americe.
Ne vždy tomu tak bylo. K příběhům, jež doznaly své konkluse po celém půlstoletí, patří příběh německé ponorky U-534. Patřila k předposlední generací německých ponorek (té poslední už se nepodařilo naštěstí pro Spojence dost vyrobit). Do služby byla zařazena 23. 12. 1942, kdy také bez ohledu na nadcházející Vánoce hned vyplula na cvičnou plavbu pod velením kapitána Herberta Nollana. Do konce války byla nasazena ještě dvakrát. Mezi její úspěchy patřil 27. srpna 1944 i sestřel britského bombardéru Wellington.
Její okamžik pravdy nastal až 5. května 1945, kdy ji na hladině v průlivu Kattegat (mezi Dánskem a Švédskem) přistihly dva bombardéry B-24 Liberator britské 86. perutě. (Shodnou službu konala se shodnými letouny od roku 1943i naše 311. peru? RAF a s B-24 se také vrátila roku 1945 do Prahy.)
Všichni věděli, že válka už končí a jak končí a U-534 byla na cestě z Kielu do Argentiny. Na palubě byl i argentinský navigátor. Dne 5. května 1945 byl pro německé ponorky vůbec smolný den. V různých částech světa jich Spojenci ten den potopili celkem jedenáct. Německé ponorky však zároveň stihly téhož dne potopit 38 spojeneckých lodí.
Ponorka U-534 byla v mělké části průlivu, kde ji ponoření nemohlo zachránit a přistoupila k boji. Nejprve měla štěstí. Prvý útočící letoun 86. perutě RAF se jí podařilo sestřelit. Celá jeho posádka zahynula. Jenže na scéně se objevil další, pilotovaný poručíkem Bakerem a s bombometčíkem Nicolsem. Ani jemu prvý útok nevyšel. Při dalším náletu se mu však podařilo shodit celkem deset hlubinných náloží. Jedna z nich dopadla přímo na palubu ponorky, skulila se po ní a vybuchla přímo pod ponorkou. Plavidlo s dvaapadesáti muži na palubě šlo ke dnu. Čtyřicet devět se jich zachránilo. Ti na palubě a dokonce většina těch po d ní, kteří unikli torpédometem. Mezi těmi, kdo neunikli, byl i argentinský navigátor. Ponorka zůstala v hloubce 62 metrů až do roku 1993. O její nákladu vzhledem k cíli plavby se spekulovalo.
Roku 1993 se přistoupilo k jejímu vyzdvižení. A to za přítomnosti dosud žijících členů posádky B-24 i členů posádky U-534, kteří se tak po skoro padesáti letech znovu dostali na její palubu. Ještě na otevřeném moři bylo nutno z vraku nejprve odstranit a zneškodnit explosiva, včetně třinácti dosud nikdy nepoužitých super torpéd HX.
Ponorka je dnes zrenovována a vystavena v Britském námořním museu v městečku Birkhead. Vyzdvižení účel tajemné plavby do Argentiny neobjasnilo a pro toto vyprávění konečně ani není důležité. Důležité bylo setkání těch bývalých nepřátel, kteří k sobě žádné nepřátelství necítili a jejich obraz války se shodoval. Existuje o tom i filmový dokument BBC.
Pozn. red.: Obrázky ponorky U-534, včetně snímků jejího vyzdvižení a instalace lze najít na webové stránce http://www.uboat.net/ -- stejně jako snímky a historii všech dalších ponorek druhé světové války.
Foto týdne
Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).
Recenze týdne
Nejnovější vydání oblíbených pamětí.
Předmět: Výlet k ponorce
Předmět: U-534