VYNÁLEZ HOLICÍHO STROJKU. KONEC POČÁTKŮ.

Spojené státy v první světové válce.

 

Možná, že se toho dočkáme, tak jako jsme se dočkali vymlacování McDonaldů (ačkoli o tom po-chybuji, to by příslušní aktivisté musili mít zájem na rozšíření svých vlastních obzorů). Veřejné rozšlapávání holicích mašinek a vymlacování všech těch míst, kde se prodávají, mělo by rovněž patřit k náplni aktivit chaotů, starajících se o destrukci civilisačního vývoje. Nebo? holicí strojek je vynález americký, tudíž od samého ďábla. Navíc výsostně spojený se symbolem tohoto ďáblovství, americkými ozbrojenými silami. Jinak také hezká ukázka toho, že svět, bude-li se vyvíjet směrem vyhovujícím svobodnému a po svobodě toužícímu člověku, bude se vyvíjet cestou kterou předurčují USA. Tak jako Americká válka za nezávislost a francouzská účast v ní předurčila Francouzskou revoluci a její vliv na vývoj Evropy a ná-sledně i světa. Při bližším pohledu na předmětné události to poučí rovněž o tom, že dělají-li dva totéž, není to totéž. Americké události nedoprovázela guillotina, že? Ameriku s tím co byla, i s tím co jest, dali dohromady lidé, kteří se snažili vymanit z malérů, které mávaly (a mávají) Evropou od časů naší historické paměti. Nový svět přinášel jim k tomu vhodnou geo-grafickou odloučenost. Pokud jde o severní část, nezdálo se jim tam posléze dost vhodné tyto maléry, najmě válečné, financovat ze svých berní. Hezký starý český výraz berně, od slovesa brát, zdá se mi vhodnější označení než soudobě cudně označované daně, kteréž nám z naší práce i požitků brány jsou. Zároveň zde ovšem byly nejrůznější vazby ke starým vlastem. Nevůle ku vrchnostem, z jejichž vlivu jsme do Ameriky unikli a sympatie k těm, kteří tak dosud neučinili, či učinit nemohli. Hezké pouče-ní o tom dává celá řádka českých dramatických děl už doby obrozenecké, hezký pokus Fričův podnít cosi u příležitosti války roku 1866, až po ony pásky, proti kterým tak houževnatě bojovalo naše svazáctvo. I tito páskové, později chuligáni (ví dnes ještě někdo co to značí?) totiž representovali příklon k americkému způsobu života, který ovšem jako způsob života lidí svobodných byl v rozporu jak s pásky, tak s panem Sartrem, vyznávajícím způsob života jako nutnost nesvobody. Viz jeho výrok, že svoboda je poznaná nutnost. Což nadmíru trefně doplnila česká básnířka Machulková otazníkem a slovy: Vím, co je nutné - svoboda. Málo už se pátrá po tom, kdy nastal ten čas, který kdosi (snad Sherwood Anderson, ale jist si tím nejsem) nazval ztrátou americké nevinnosti. Také časem, kdy holicí strojek stal se namísto břitvy nutností, dodejme. Ještě lépe, věcí běžnou, neb pohodlnou a člověku vyhovující. (Ne tak už naším poslancům a politikům vůbec, třeba pan Kalousek se konečně oholil až když se všemožných funkcí, krom té poslanecké, vzdával). Počátek konce Roku 1914 upletla si Evropa zase jeden ze svých malérů, s kterým Amerika nepřála si mít od sa-mého počátku nic společného. Hned v září 1914 však Čechoameričané zaplatili a vypravili do Srbska polní nemocnici. (Že již v srpnu toho roku vznikly v Rusku a Francii, po 300 létech prvé české branné formace, zde pomíjíme.) V listopadu 1914 se k Čechoameričanům vlastně připojil (svým vlastním projektem) syn harvardského profesora Ch. E. Nortona, Richard Norton, který založil American Ambulance Field Service. Ta přitáhla na evropské bojiště hezkou řádku hlavně universitně vzdělaných dobrovolníků a vlastně dala základ ce-lému trendu nejprve americké a pak (podobně jako dne McDonald na neliterárním poli) celosvětové lite-ratury údajně ztracené generace. (Já bych spíše řekl, že generace, která se našla.) Většinou víme, že zde sloužil Ernest Hemingway, ale nalézáme tu i Johna Dos Passose, E. E. Cummingse, Malcoma Cowleye, či zejména Alana Seegra. Tento absolvent Harvardu se ovšem nespokojil jen se službou beze zbraně u am-bulance, ale už roku 1914 vstoupil do Cizinecké legie. Pod jejím praporem také roku 1916 padl, ale než k tomu došlo, stačil napsat a v amerických časopisem, najmě New Republic, opublikovat řadu článků i básní o nějaké ztracenosti příliš nesvědčících. Spíše z nich lze vyčíst víru v nekonečnou důstojnost, vzne-šenost a oprávnění boje za správnou věc. Podobně román Over the top (Až za vrchol) Arthura G. Empey, autobiografická sága života amerického dobrovolníka v řadách Britského expedičního sboru ve Francii. That though my eye may be dim and my beard hoary, I'll die as soldier dies on the Field of Glory (1) V březnu 1915 se v USA z privátních zdrojů zorganisovala letecká Escadrille Lafayette, bojují-cí pak v rámci francouzských jednotek. Pojmenována po Francouzi, který zasáhl významně do Americké války za nezávislost, to pro ty, kterým to jméno nic neříká, organisována Američanem Edmondem Gene-tem, potomkem onoho Geneta, který se pokoušel roku 1793 přimět Ameriku k účasti na francouzských válkách toho času. 1916 Verdun Roku 1916 už bylo jasné, že válka se nerozhodne ani na východní frontě, ani ve Středomoří, ale na západě. Tam se Evropou táhla od kanálu La Manche až ke švýcarským hranicím linie zákopů, v nichž vě-zelo bez naděje na změnu více než čtyři miliony mužů. Tehdy přišel německý generální štáb na šílený, by? logický nápad. Bitvy na vyčerpání lidských re-serv nepřítele. Zkušenosti získané během války ukazovaly, že nápor na určitý úsek fronty vždy přinesl ob-dobný nápor, či zesílení obrany. Linii fronty bylo nutno hájit za každou cenu. Protože německá populace byla početnější než francouzská, měla tato taktika logicky pracovat pro Německo. Francouzům prostě měly dojít lidské reservy dříve. Tak byla v únoru 1916 odstartována bitva u Verdunu. Trvala pět měsíců, stála Francii 350 000 a Německo 330 000 padlých (živí by se na bitevní plochu ani nevešli), ale linie fronty se ani nepohnula. Dne 1. července 1917 se pokusili Britové prolomit frontu na Sommě. Výsledkem bylo více než milion mrtvých (na obou stranách), ale žádné změny na linii fronty. Rusko sice už ztratilo ve válce více než dva miliony mrtvých, ale ta fronta tu byla stále. Stejná si-tuace byla na frontě v Itálii a fiaskem skončila i spojenecká snaha změnit poměr sil vyloděním v Gallipoli. Britům v tomto roce nezbylo, než vyhlásilo povinnou vojenskou službu. Nebylo dost mužů. Od-startován tak i feminismus, mimochodem. Na moři

Nicméně a navzdory tomu, že na palubě britské Lusitanie potopené roku 1915 u irských břehů po-norkou U-20, zahynulo 1 198 lidí, z toho více než sto Američanů, Spojené státy zůstávaly neutrální a ještě volby roku 1916 a své druhé období, vyhrál president Wilson jako člověk, který nás nezatáhl do války.

Německu nezbylo, než uchýlit se k ponorové válce. Nedokázalo čelit britské námořní moci jinak. Britové, v rámci ustáleného válečného práva, zajímali plavidla mířící do německých přístavů a zabavovali náklad určený pro Německo (Rakousko-Uhersko etc.) a to i via neutrální státy. Němci zase lodi mířící do britských přístavů potápěli. Po potopení Lusitanie ovšem Amerika silně v Německu protestovala a hrozila přerušením diplo-matických styků, takže Berlín se zavázal neútočit svými ponorkami na parníky s cestujícími ani obchodní lodi bez výstrahy. Což arci? značilo vynoření. Jenže neozbrojená obchodní loď je proti sice slabé, ale přece jen ozbrojené ponorce v nevýhodně i v případě vynoření, ale jen pokud nemá na palubě žádná kanónek. Pak se nutně stává zranitelnou ponorka. Takže Britové začali své obchodní lodi nějakým tím kanónkem vyzbrojovat. Takže německé ponorky za-čaly útočit bez výstrahy; ke škodě své země i na plavidla USA. Následně začala svá plavidla vyzbrojovat i Amerika. Nakonec, na naléhání Hindenburga a Ludendorffa, kteří tvrdili, že neomezená ponorková válka srazí Británii na kolena do pěti měsíců, Německo tento způsob ponorkového válčení 31. ledna 1917 vy-hlásilo. Zahrnovalo všechna plavidla mířící do britských, či francouzských přístavů. Tedy i neutrální, tedy i americká. Prvé si to odnesly americká Housatonic, City of Memphis, Illinois a Vigilancia. Proti britským ztrátám (obchodního loďstva) vlastně nic. President Wilson, muž který nás udržel mimo válku, splnil svou hrozbu z roku 1915 a přerušil s Německem diplomatické styky. Dál zase nic. Amerika stále stála mimo. Aby to tak zůstalo, pokusilo se Německo zajistit tím, že do války s USA vtáhne Mexiko. Dne 1. března se na stránkách amerického tisku objevil text telegramu německého ministra zahraničních věcí Zimmermanna německému velvyslanci v Mexiku. Pozoruhodné čtení. Vysla-nec byl instruován, aby Mexiku za vstup do války na straně Německa nabídl územní zisky v amerických státech Colorado, Nové Mexiko, Texas, Arizona a Kalifornie. Území odkoupená Spojenými státy od Mexika roku 1853 (Gadsdenova koupě). Jestliže dosud byli pro účast USA ve válce jen lidé jako expresident Teddy Roosevelt, případně představitelé a vyznavači boje jako rytířskéh ctnosti, tentokrát se země poněkud rozzuřila. Maléry s Pan-cho Villou, jež zasáhly i na americké území, byly dosud v čerstvé paměti a vlastně ještě pořádně neskončily. Bylo jasné, že USA do konfliktu vstoupí, a bylo jasné na čí straně. Dne 2. dubna president USA promluvil na mimořádném společném zasedání obou sněmoven Kongresu (svolaném na presidentovu žádost). Wilson požádal o zásadní změnu politiky země. Objasnil problémy, které to přinese a požádal, vzhledem k tomu, že válečné akce Německa učinily z USA válčící stranu, Kongres o legalisaci tohoto stavu vyhlášením války. Po nezbytných debatách občanů zákonodárců k tomu dne 6. dubna 1917 došlo. Jít na ples i jít do války chce své, ale není to totéž? Berlín to bral na lehkou váhu. Amerika je daleko, prakticky bez armády a bez výzbroje i bez loď-stva schopného nějakou podstatnou armádu do Evropy dopravit. Navíc, vývoj na východní frontě doznal už únorovou revolucí změny. Berlín tam urychleně vypravil Lenina, slibujícího tuto válku ukončit a Ně-mecku svitla opět naděje na vítězství. Více jak milion mužů vázala tato východní fronta. Další dva milio-ny zajatců byly kdesi v ruském zajetí. Tyto miliony mužů mohly přinést příchodem na západní a italskou frontu zásadní změnu, ještě než tam k nějaké faktické americké účasti dojde (2). Vyhlásit válku je jedna věc, uvést ji do praxe jiná. Tedy v demokratické zemi, v zemi bez povinné vojenské služby a válečného rozpočtu s parlamentním systémem, který hlídá každý poplatníkův dolar. Navíc, daň z příjmu byla v USA zavedena teprve roku 1913 a nepřímé daně se týkaly jen tabáku, alkoholu, střelných zbraní a munice. Početní stav United States Army čítal 100 000 mužů, sloužících dobrovolně a rozdělených do 30 pluků. Záhy se dostavili již připravení vojenští zástupci britští a francouzští. Podle jejich představ měly být americké jednotky prostě přičleněny k jejich, podle jejich potřeb a pod jejich velením. Je to přece jejich, evropská válka. Neuspěli. Válka byla na evropském kontinentě, ale mír, pokud ho Američané dosáhnou, měl být americký. Visionář a president Wilson, to specifikoval do slov: Mír bez vítězství. (Versailles mu to rozhodně nedopřály. Americký Kongres pak se zase odmítl podobných afér účastnit i v Lize národů a až události po 7. prosinci 1941 to zas vše obrátily naruby.) Následky příčin Hned v dubnu byly vydány úpisy Liberty Loans (Půjčka svobody), daňový systém zahrnul progresivní zdanění nadměrných zisků (3) pro korporace. Ačkoli Wilson navrhoval všeobecnou brannou povinnost, Kongres posléze schválil systém selektivní. Registrací byli povinni všichni, ale losování vybíralo k faktické službě jen každého pátého. Později jen osmého, protože 67 % stavu armády naplnili dobrovolníci. Plánovaný stav armády byl zvýšen na 3 miliony (v listopadu pak na 4 miliony). Ukončení války bylo předpokládáno na jaře či v létě 1919. Není bez zajímavosti, že k překonání stagnace a ztrát zákopové války mělo právě tehdy, na jaře 1919, být podle plánu plukovníka Mitchella použito tisíc letadel, které měly útočící jednotky přes frontu přenést. Byly i další problémy. Jeden ze tří Američanů té doby byl člověk narozený mimo USA, anebo z rodičů narozených mimo USA. Tehdy v době před rozšířením automobilu, který rozpustil národní čtvrti, to znamenalo hlavně mizernou angličtinu. Asi 6 milionů těchto imigrantů bylo navíc z Německa. Jak se k nim teď chovat? Brát v potaz jejich loyalitu? Mají sloužit také černoši? Mají mít černé nebo bílé důstojníky? Tohle vedlo ke vzniku bezplatných kursů angličtiny nejen v armádě, ale i na každé střední škole, které existují dodnes a nejeden z našich emigrantů a později exulantů jim vděčí za hladší vplynutí do amerického života. Afroameričané sloužili v separovaných jednotkách, vyskytly se totiž problémy když se bílí vojáci odmítali podřídit rozkazům černých důstojníků. Tohle byly jen některé z problémů. Například americká armáda neměla do té doby žádné přilby. Do čela AEF (American Expeditionary Force) byl postaven generál Persing (právě měl za sebou tažení proti Pancho Villovi) a prvé jednotky dorazily na palubě britské lodi do Francie 13. června 1917. Do léta 1918 už jich tam bylo 1,3 milionu. Německý generální štáb zapomenul do možností amerického lodního prostoru započítat miliony tun tonáže německých, rakousko-uherských a tureckých lodí, zadržených při vypuknutí války v amerických přístavech. Uniformy i přilby byly zvoleny britské, stejně se už pro Brity v USA nějaké vyráběly. Polní řád a zřízená divisní organisace zase francouzské. Osobní zbraně byly Made in USA, ale z 3500 děl ve výzbroji AEF jich bylo v Americe vyrobeno jen necelých 500. Tento nepoměr byl způsoben hlavně tím, že americké ozbrojené síly se rozhodly přejít na evropskou (centimetrovou) kalibráž a než byla dokončena, bylo i po válce. Bylo zapotřebí rozsáhlé standardisace. Například. V USA vyrábělo tehdy automobily 450 firem a používalo se pro ně 106 různých, nezaměnitelných os. Těch 450 firem (tehdy) zůstalo, ale pokud měly zájem o dodávky pro ozbrojené síly, musily se dohodnout na standardních součástkách. Dohodly se a zůstalo to tak i po válce.. Válka si rovněž vyžádala zásahy vlády do dalších odvětví. Například soukromé železniční společ-nosti se musely podřídit řízení pro válečné potřeby, a jejich zaměstnanci zase zřeknout práva na stávku. Podobné zásahy byly i v ocelářském průmyslu a jinde. Přesto došlo jen v roce 1917 v USA k více než 4000 stávek, a to navzdory tomu, že v rámci válečných opatření byl uzákoněn už dlouho požadovaný os-mihodinový pracovní den. Poptávka po pracovních silách také odstartovala demografický pohyb Afroameričanů, z jihu na sever.

Americký smysl pro hygienu navíc děsily zprávy o zavšivenosti vojáků na frontě. Každý voják do-stal svůj kartáček na zuby a další hygienické potřeby. Mezi vynálezy, jež každého vojáka té armády na cestu do Evropy vybavovaly, patřilo i holení, které neobsahovalo tradiční břitvu, ale nový, by? dosud ne-rozšířený holicí strojek. (Naneštěstí také štětku obsahující infikované koňské žíně, 6000 amerických vojáků zemřelo na sně? slezinou získanou jejím prostřednictvím).

Takže, až zase potkáte nějakého chaota, optejte se ho, zda se holí dnes už zcela globalisovaným holicím strojkem, anebo odírá-li si tváře raději na protest pazourkem. Poznámky: (1) Seeger. Píseň toho, jenž jako voják zrozen: Oči mé budou možná kalné, vous špinavý a plný staré trávy, ta myšlenka tu je, však zemru smrtí vojáka na poli cti a slávy. (2) Příchod válečných zajatců z ruských táborů arci? zkomplikovaly a pak zcela zarazily Československé legie, ovládnutím sibiřské ma-gistrály. (3) Dodnes v jádře platný, za nadměrný zisk se v USA počítá každý profit převyšující 8 % investic!

? Militaria, Elka Press