Vzkaz médiím z Faludži

Z dopisů čtenářů v časopise Soldiers of Fortune 3/2005

Vy milé chudobky, co znají vrnět a taktéž tklivě naříkat a na rozdíl od mužů v boji si nemusí nikdy nic odříkat že o jednoho zkurvysyna mezi teroristy méně a je po smrti toho vojáka na rozdíl od vás tudíž taktéž nijak nezdrtí Mozek mu z hlavy vypumpovala do neznáma kulka do čela, pak k čertu s žurnalistou, jež rozpálen je z toho do běla. Sám v závětří a vzdálen nebezpečí mi zcela vážně radí Jak chovat se mám tady já a co vše mu na mně vadí. Prý zjistit bylo nezbytné zda ten hajzlík dosud dýše; a ověřit si to pohledem jeho do očí, to přece známo je. Inu, já zas mu raději cviknu lístek, do mudžahedínů, do ráje. Ach k čertu s vámi, vrtáci z honosných školiček zarostlých v břečťanu, co ze svých bezpečí jak válku vést, poučují nás v poušti, tady ve stanu. Pak neustále připraveni vést se mnou svých spletených hlav spory, kterak dbáti mám v palbě myslit na konvencí ze Ženevy metafory. Ty konvence, jichž nedbá žádný všivý terorista, podle vás voják pravý dokonce ani k lidem vlastní krve, kterým s chutí velikou uřezává hlavy. Já pravím vám jak musím tuhle válku vést Dobrý mezi nimi jen ten, který už tuhý jest. Samozřejmě, že dovedete dlouze a lépe žvanit z těch míst kde nic a nikdo nemůže vás zranit Z té nudy bezpečí pak vyvolávat neustálý chaos a zmatky, že jsem ho neměl poslat do záhrobí, že narodil se také z matky leč je to tak, že když chci odtud vyjít sám, jen do ráje kam touží dostat se, tam já ho posílám ? do věčnosti k jeho mythickým sedmdesáti pannám. Zatím co mne čeká další den v němž vystaven jsem ranám. A když si mozečky vylízané myslíte, že je to kruté, ba zcela bez citu Tak polibte mne v prdel, laskavě, buď veřejně, anebo ve skrytu ! L/Cpl Rudyard Kipling, junior Vybral a přeložil Jan Beneš