logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Zapomenuté pořekadlo

Úvaha oblíbeného autora o postojích naší reprezentace k válce v Iráku.

Ples je ples, ale postel je postel, dokázaly radívat ještě naše prababičky. Čímž naznačovaly, že chování na plese a chování v posteli se řídí odlišnými pravidly. Toto oblíbené přísloví mé prababičky lze rovněž převést do formy, že ples je ples, ale válka je zase válka.

Což, zdá se, odmítají pochopit například představitelé Francie a sjednoceného Německa, jež právem možno přirovnat k oněm dvěma psychologům z amerického vtipu, kteří kráčí kolem na ulici ležícího pobodaného muže a praví:

„Ten, kdo mu to udělal by potřeboval naši pomoc!“ A jdou dál.

Amerika je od 11. září 2001 ve válce. Stala se obětí válečného aktu s větším počtem lidských obětí i hmotnými škodami, než způsobil japonský útok na Pearl Harbour. Tatáž Amerika, jíž nakonec nezbylo než ukončit Evropou (a především Německem) rozpoutaný malér na Balkáně. Tatáž Amerika bez jejíž účasti v jiné válce, kterou rovněž nerozpoutala, by pravděpodobně pan Chirac v horším případě dnes mluvil německy a v lepším rusky. Tatáž Amerika bez jejíž účasti v té předcházející Veliké válce, kterou si Evropa splichtila, bychom asi neexistovali ani my.

Postoj Francie, Německa i Ruska, zdá se, za mnoha slovy o míru vyjadřovat spíše obavy o osud jejich investic do Saddámova režimu. Bude je nástupnický režim ochoten splácet? Francie navíc zmítána obavami, jak se zachová její, díky benevolentnímu bezuzdnému liberalismu dnes ve Francii žijící sedmimilionová islámská minorita, i tak nahánějící vrásky do čela. Ovládána až příliš zřetelně duchem, jež ji proslavil už roku 1938 v Mnichově.

K boji proti Americe nabádá, ve svém plátku Nové Bruntálsko, soudruh Zifčák, alias Růžička. Insercí hledá dobrovolníky „obranu Iráku“. Snaha šlapat soudruhu Zifčákovi a jeho kroužku na přezky, nejprve přiopravilo o místo v BIS a pak přivedla do basy i kapitána Vladimíra Hučína. Soudruhu Zifčákovi tedy zřejmě, soudě dle té inserce, na přezky dnes nikdo nešlape.

Dne 18. března se v Plzni sešla členská schůze poboček Konfederace politických vězňů z Plzně, Rokycan a Tachova. Tedy lidé na vlastní kůži zaživší, jak to dopadne, pokud nejsou nepřátelé svobody včas zastaveni. Odhlasovala vyjádření podpory USA. (Taktéž uložila pražskému ústředí, aby vyžadovalo parlamentní slyšení vězně minulosti i přítomnosti Vladimíra Hučína, právem poněkud nespokojeni, že jim za Petiční výbor naší sněmovny v této věci odpověděla komunistka Rujbrová).

Reakce naší politické representace žel vyjadřují stanoviska spíše opatrnická. Není to ostatně tak dávno, co soudruh Šlouf do Iráku (za náš peníz daňového poplatníka) vypravil naši výpravu.

Fungl nová a dosud nevyzkoušená hlava státu se dala slyšet, že náš postoj by měl být v souladu s city a názory většiny obyvatelstva. To prý je, podle TV ze 70 % proti této válce. Dnes ráno jsem si pustil na internetu Lidovky. V hlasování tamtéž nabídnutém bylo 358 pro válečné řešení, 301 proti. V této chvíli 20. 11 je to 1338 pro, 880 proti.

Což mi, vážený pane presidente na tu většinu nevypadá. Měl byste dodavatele svých informací postavit do latě.

 
Datum: 22. 03. 2003 13:07:45 Autor: -kll-
Předmět: A co si o tom myslí pan profesor...
PRAHA 20. března (ČTK) - Prezident Václav Klaus pochybuje o tom, zda byla pro odzbrojení Iráku zvolena správná metoda. V rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny (HN) uvedl, že usilovat o změnu jakéhokoli diktátorského režimu cestou vojenského nátlaku je v dosavadních lidských dějinách neobvyklým jevem. Klaus konstatoval, že se nepřiklání k názoru, který zastávají například americký prezident George Bush či britský premiér Tony Blair, podle nichž je nutné svrhnout iráckého diktátora Saddáma Husajna i za cenu vojenské intervence. Skutečnost, že je irácký režim nehumánní a nedemokratický není podle Klause ještě dostatečným důvodem pro zahájení útoku. \"Ve světě je celá řada nehumánních a nedemokratických režimů. Koneckonců i my jsme žili v jednom z nich,\" poznamenal Klaus. Zároveň vyjádřil obavu z toho, jak se někdy přistupuje k plánům poválečné obnovy Iráku. Podle něj je totiž naivní předpokládat, že to bude snadný úkol. \"O tom, že institucionální transformace země je věcí, která se měří snad ne na roky, ale dekády, o tom ví něco každý, kdo se pokoušel radikálním způsobem transformovat komunismus,\" uvedl v rozhovoru český prezident.
Datum: 10. 07. 2003 14:18:44 Autor: george
Předmět: zapomenuté pořekadlo
.. kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde .. další zapomenuté pořekadlo .. i když ne mojí babičky. Jenom pár základních faktů .. má (měl) Irák rakety schopné zasáhnout USA ? Nemá a neměl .. i ten nejpitomější špionážní satelit dokáže IR stopu odpálené rakety sledovat a s velkou přesností (že by Saddám měl už dneska MIRV hlavice se mi fakt moc veřit nechce, řízenej návrat do atmosféry zas tak velká sranda není a přitom ani starý ablativní hlavice ten Scud neunese ) zjistit kam spadne. Krom toho těch pár vysloužilejch rachejtlí koupenejch od rusů co má -nebo spíš měl- doletí nejvejš do Izreale kterej je v tom zcela nevinně ale Amíci těch raket maj nepočítaně .. Má (měl) Irák atomové zbraně ? Nemá a neměl .. i ten nejpitomější špionážní satelit zaregistruje tak velkej zdroj všeho možnýho záření (od IR po X-ray) jako je závod na obohacování štěpnejch materiálů. Jak známo Američani tyhle zbraně maj a jako jediný (pochopitelne pro udržení demokracie) je použili, ale přestože už pár měsíců vojensky ovládáj Irák a maj ty satelity, ještě nenašli ani ty zbraně, ani zařízení k jejich výrobě. Akorát už holt museli připustit že kovbojíček Bush jr. se malinko spletl (sorry - byl desinformován) když tvrdil že zlí Iránci kupujou uran (snad i obohacenej) v Nigerii .. inu chybička se vloudí :o) dalo by se pokračovat o zbraních chemickejch ale nejsem si jist že diskutovat s "oblíbeným autorem" .. jak tady tak na druhý straně oceánu je činnost smyslupná
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.