logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Šermířské umění

Vybráno z dobového tisku

Následující text jsem objevil ve formě novinového výstřižku v archivu šermířského klubu Riegel, bohužel bez datace – forma ale odpovídá dvacátým letům minulého století. Text sám o sobě nemá příliš vypovídací hodnotu, je to ale půvabný esej, jehož archaičnost nic neubírá na autorově zápalu pro sport a umění, které je blízké i mnoha čtenářům Militarie. Proto je zde zařazen. Stejně snová je i připojená ilustrace; všimněte si, že půvabná šermířka drží (dnes již nevídaný) italský fleret v pravé ruce, ačkoliv rukavici se zápěstním řemínkem má na ruce levé. -lk-

 

Šerm v dnešní své podobě zřejmí není určen k tomu, aby byl diva­dlem davu. Kdyby měl býti přirovnán s hlediska divákova, museli bychom se omeziti na užší kruh obecenstva, jemuž složitá technika šermu není cizí, neboť v této, často zcela subtilní hře čepelí a zásahů není tak zře­telně viditelných výsledků jako bývalo v arénách, odkud byli poražení odnášeni mrtvi, ani takových jako v boxu, blízkého davovému obdivu. Pro tuto vlastnost, která jej učinila z hrubé hry středověkých utkání, kde výsledek byl závislý výlučně na podmínkách fysických, hrou duchov­ních sil, podrobených vůli, jej ani nebudeme jmenovati sportem, nýbrž uměním, esayí psanou hrotem ve vzduchu a končící na těle.

O jeho obecné užitečnosti můžeme zrovna tak dobře pochybovati jako při jiných uměních, protože již dnes jej nelze použíti tendenčně, t. j. prakticky jako tehdy, kdy v rukou lidu byl mocným prostředkem obrany proti utiskujícím knížatům, ani v osobních přích společenského rázu jako na př. u Benevenuta Cellini. Šerm, jako všechna umění v době renesanční a později, podléhal vlivům romantiky a mystiky, v době hle­dání kamene mudrců, smíchávání nápojů lásky, horoskopů a mandragory, bylo cílem učitelů a mistrů šermu nalézti universální „kryt" proti všem výpadům. Racionalista naší doby sice vyloučil z techniky šermu všechny nadpřirozené vlivy, ale nemohl jej snížiti na úroveň mechanické výkonnosti jako učinil s ostatními druhy lidské práce, naopak otevřel cestu k výrazu lidské osobnosti.

Egerton Castle ve své knize Schools and Masters of Fence studuje vliv různých společenských poměrů v historii na vývoj vnějších forem zbraně a praví, že koresponduje se změnami, které se děly ve společen­ském řádě a že tedy na příklad za vlády hrubé síly v sociálním životě a v politice bylo užíváno nejtěžšího meče.

Bylo by zajímavo sledovati jaké množství básnických představ se sdružuje s pojmem šermu, nehledě k líčením v historických románech nebo k dramatickým účinům utkání na jevišti na př. v závěrečné scéně Hamleta. Kdyby bylo dosud třeba doprovázeti čin slovním výkladem, našli bychom na příklad lepší slova na rtech šermířů, nežli verše Tristana Corbiéra? (Verše přel. J. Hořejší.):

Hýkej tu osel, nejkrásnější z žen,

jsi krom své falše vůbec pravdivá?

Láska je souboj — díky, zasažen.

Spirálový rytmus posledního verše přímo zní nárazy tenké oceli a končí ripostem.

Nevím, jestli Gerard de Nerval (Očarovaná ruka) nebo Barbey ďAurevilly byli také šermíři, ale na znalost tohoto umění lze souditi u obou. Na příklad v „Očarované ruce" ve scéně souboje praví: „…Když mu soupeř vzdal šermířský pozdrav — stál nehybně, kord držel před sebou jako nějakou svíčku a jeho postoj byl tak ubohý..." Dále „Voják, bráně se proti terci, měl zápěstí téměř zkrouceno; ale kvarta mu vy­razila kord, že odletěl na deset kroků . . ." „Ta sedí, mordie!" zvolal arkebuzníkův svědek. „Tenhle chlapík by to nakreslil i největšímu lamželezu. O kráse a síle — ani řeč, ale co se týče rychlosti ruky — galský luk hadr!"

Anebo u B. d’Aurevillyho svědčí o jeho znalosti povídka „Blaho v zločinu" a na příklad tyto řádky z románu „Co nikdy neumírá", o jeho sympatii:

„Blázen vzplanul láskou k čepeli meče. Pyšná a krutá mi­lenka. Ale byla pružná a půvabná jako dívka. Zdvihala se jako užovka, když ji ohnul srpovitě o dlažbu. Sršela krás­nými modravými odlesky, které okouzlovaly jako zbožňo­vané oči ženy, o níž víme, že je nevěrná."

Málokterý z dnešních sportů se může chlubiti tak slavnou minulostí a významem, kterého si dobyl v umění a v psycho­logii. Neméně by se však zdálo pošetilostí, snažiti se z este­tických prvků obsažených ve vnější tvářnosti šermu a stejně tak jiných sportů postupovati k vytvoření t. zv. sportovní filosofie jako samostatnému druhu myšlení. Že ve filosofii samé možno sledovati vliv sportovních jevů se nám zdá spíše přijatelným a to například činí Havelock Ellis ve studii o Nietz scheovi , kde praví, že Nietzsche ve svém mládí byl jednou zaujat pohledem na tanečníka na provaze ve výši a po celý život tanec se mu zdál představou nejjemnější kultury, lehkostí ohybu, silou k udržení své vlastní rovnováhy, cvičením, vyžadujícím nejvyššího školeni a energie svalů dobře upleteného organismu. Odtud jeho obdiv k elementární energii a dio nysskému . Snad mnohem výraznějším je vnímání a pohled na postoj a sklad pohybů, které se projevují v šermu, který, třebaže nechceme říci, by byl jednou formou projevu vůle k moci, je nesporně projevem vůle zasáhnouti, podrobiti ho svému záměru. Nelze však říci, že by šermířství podporovalo vývoj povahy směrem k hrubému individualismu bez zřetele k pravé jemnosti charakteru a prvek zdvořilosti k protivníku je úplně obsažen ve svrchované eleganci a symbolice šermířského pozdravu. Při pozdravu z přímé linie mířící na jeho prsa pozvedáme čepel s číší před svá ústa na důkaz, že chceme brániti čistotu a pravdivost svých slov. Dalším projevem, který zachovává formu zdvořilosti jest skutečnost, že neútočíme proti sokovi, který jest odzbrojen v okamžiku, kdy mu byla zbraň vyražena z ruky. A je­nom ti, kteří mají srdce jako houbu, nedovedou se v pravém okam­žiku vzchopiti k provedení svého úmyslu, zasáhnouti v pravé chvíli pro­tivníkova odkrytu.

Vliv oděvu na chování člověka je znám a jak praví Eric Gill známe oděvy jako obydlí a jako dílny. V naší t. zv. demokratické době, kdy jediným účelem společným všem lidem, jest snaha vydělávati peníze, stal se všem lidem společným oděv, šatící člověka obchodu, úředníka ze směnáren a bankovních povolání a různost odívání se podle povolání vzala všeobecně za své kromě v povolání soudců, knězi a vojáků. Různost oděvů jakožto dílen však zůstala zachována zejména ve sportu, kde i mizí rozdílnost oděvu pro ženy i pro muže vzhledem k nepatrné­mu rozdílu v jejich fysickém utváření. Ačkoli sukně do jisté míry může býti pohodlnějším úborem nežli kalhoty, přece se všeobecně ujalo nošení kalhot vzhledem k rozšířenosti jízdy na koni a na motocyklu a stoupání na hory.

V šermířství, kdy těžkopádnost železných kyrysů zmizela, aby ne­byla na překážku rozvinutí rychlosti a lehkosti pohybů při zacházení se zbrani, která již dospěla téměř úplné subtilnosti a štíhlosti v mo­derní formě fleuretu, dávajíc tak výraz všem zjemnělostem naší povahy, která je mnohem bližší tančícímu vodotrysku Nezvalových veršů nežli těžkopádným metaforám, zakletým ve formě sonetů a realismu starých básníků — byl těžký oděv nahrazen lehkým bílým šatem, přiléhajícím dokonale k našemu tělu a dovolujícím bezvadné provedení našich pohybů k určitému cíli.

Slečna Chalupová, československá championka šermu. Foto Balzar

 
Datum: 28. 06. 2006 12:10:00 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Doplnění
K článku bych chtěl ještě doplnit, že půvabná slečna Chalupová, která je na fotografii, byla členkou 1. českého šermířského klubu RIEGEL a celkem pětkrát zvítězila na mistrovství republiky v šermu fleretem (1926,1929–1932). Čest její památce!
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Voják polských speciálních sil v Afghánistánu. Karabina je HK416, šavle vojenská polská.

Voják polských speciálních sil v Afghánistánu. Karabina je HK416, šavle vojenská polská.


Recenze týdne

Jan Žižka

Život a doba husitského válečníka