logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Tajné šermířské zásahy

...existovaly?

Romantickým názvem "Tajné zásahy" byly v dobách bojového šermu označovány speciální, dosud neznámé technické, či technickotaktické prvky, které vedly k vítězství a tudíž k záchraně života.

Proto byly často tajné zásahy sdělovány otcem před jeho smrtí svému synovi, mistrem žákovi a podobně. Se stoupající technikou však zmizela bílá místa v šermířských rejstřících. Víme však ze zkušenosti, že vhodné používání i známých, ale opomíjených prvků šermu dovedlo překvapit neinformovaného šermíře.

V dobách, kdy šermířská věda byla ještě v plenkách, mistři šermu živili víru v tajné zásahy, a vlastní lekce zahalovali pláštíkem tajemství, aby tak pozdvihli prestiž své profese i svojí osobní. A proto bohatí šlechtici, kteří chtěli získat věhlas zdatného šermíře, podnikali cestu do Itálie, nejen aby se tam naučili cvičit se zbraní v renomovaných školách, ale také hlavně proto, aby se naučili nějakému profesionálnímu triku, nějakému zvláštnímu zásahu, a aby si pak tyto znalosti a úskoky odvezli domů do své rodné země a používali je pak proti méně zdatným, nebo neznalým protivníkům.

Za tyto získané vědomosti platili profesionálním učitelům vysoké sumy. Ale nakonec všichni tito důvěřivci shledali, že tak těžce zaplacené vědomosti nejsou k ničemu, bojují-li s dobrým soupeřem.

Ve skutečnosti se tajné zásahy nevyučovaly, protože neexistovaly. Je však jisté, že každý mistr šermu se nechával unášet svou vlastní fantazií, měl své záliby, zkušenosti a vlastní temperament, a tak učil své žáky tomu, co považoval za dobré podle vlastního uvážení. A vedl je k tomu, aby se naučili a zdokonalili co nejvíce v útočných akcích, zvláště v těch, které vzhledem k tomu, že tehdy nebyly ještě známy žádné systémy ani teorie, považoval za méně známé a praktikované ostatními.

Zkrátka učil s největší pečlivostí souboru lstivostí a obezřetností spolu s materiální a technickou podstatou zásahům, které považoval za úspěšné, budou-li použity v osobních soubojích. Je možno říci, že tito mistři učili své žáky daným zásahům až do té doby, dokud je neprováděli s takovou zručností a lehkostí, že se tím stali pro méně zkušené protivníky skutečně nebezpečnými, zvláště pokud je tito protivníci neznali.

To je celé tajemství "tajemných zásahů", které byly často pokřtěny bizarními jmény s fantastickými názvy.

A tak slavný Achille Marozzo ze San Giovanni Persiceto, který je nazýván velkým učitelem a reformátorem šermu, znamenitý spisovatel, ve svých knihách z roku 1531 a 1536 vyjádřil nejen přesná pravidla technického charakteru a stanovil neměnné zásady šermu, ale zmínil se i o některých neobvyklých akcích, až dosud v šermířském světě neznámých. Je autorem prvního teoretického pojednání o novém seku na koleno. Tímto sekem, který byl použit v roce 1547, byl vážně poraněn oblíbenec krále Jindřicha II., pán Le Chataigneraie. Král potom tento sek zakázal jako nečestný.

Tento slavný mistr, aby si zabezpečil některé až dosud neznáme prvky svého učení, nechával své žáky přísahat nad mečem ve tvaru kříže. "Chci, abyste přísahali nad tímto mečem, který je Božím křížem, že nikdy nepůjdete proti svému mistru, a že nikdy nebudete učit nikoho tomu, čemu se naučíte u mne, bez mého souhlasu!"

Snahou mistrů v klasickém středověku tehdy bylo obklopit umění šermu řadou tajemství, užívání filosofických sentencí a matematických pojednání a učinit z něho tajuplnou vědu. Tito mistři, aby se zajistili před prozrazením svého umění, cvičili své žáky odděleně, aby každému prozradili jen část svého umění a tajemství.

A tak mistr Nicolletto Giganti z Benátek učil jako svojí specialitu "zásah hrotem do obličeje otočením zápěstí ruky", mistr Rodolfo Capoferro di Cagli "zásahu do krytu soupeře a uchopení protivníka za ozbrojenou paži", Francesco Alfieri, mistr Akademie v Padově "vržení pláště na protivníkovu ruku" a podobné úskoky a finty. I mnozí další mistři šermu vyučovali své žáky různým prvkům a akcím, v jejichž spojení se skrývaly ty toho času tolik obdivované a vyžadované "tajné zásahy".

Celé tajemství tajných zásahů spočívá spíše v překvapivém momentu, který pro jeho úspěšnost je zapotřebí důkladně nacvičit, a je jako neobvyklý systém spojení jednotlivých akcí nebo zařazení zcela neočekávaného prvku do jinak běžné akce, kupř. odsmyku, dvojitého odrazu, bodu v úhlu, nebo v úspěšných vazbách apod.

Každý sportovní šermíř by si měl být vědom toho, že si pro určité bojové akce potřebuje bezpečně osvojit určité pohyby. Důležité je, aby šermíř proti silnějšímu soupeři dovedl vhodně použít neobvyklý prvek, kterým překvapí soupeře a umožní mu jej zasáhnout.

Někteří šermíři používají s úspěchem tzv. nepravidelný způsob šermu. Tyto nepravidelné akce bývají velmi často používány při souvislosti s bojem zblízka.

Stává se poměrně často, že když je mladšímu šermíři doporučeno, aby si přečetl a prostudoval metodické pokyny našich trenérů, nebo překlady děl známých šermířů, s pohrdáním je odmítne jako "staré" a tedy nepotřebné, protože on sám prodělal výcvik dnešního moderního šermu, který je pod vlivem elektrické signalizace a rozhodování podstatně zjednodušen. Ale stane se, že na něho některý soupeř "vybalí" akci, na niž nezná kryt ani obranu. Takových případů je na velkých soutěžích vidět mnoho.

Za zmínku stojí vzpomínka na kdysi velmi populárního a úspěšného maďarského trenéra Jánose Keveye, který v šedesátých letech uspořádal týdenní seminář v Praze. Z jeho úvah a rad stojí za povšimnutí to, jak říkával, že každý šermíř by měl mít ve svém repertoáru důkladně nacvičeno několik neobvyklých akcí, které mu "sedí", a tyto použil proti silným soupeřům. A navíc by měl mít obzvláš» oblíbenou a silnou akci, třeba jen tu jedinou, kterou by použil pouze tehdy, když se rozhoduje, zda zvítězí nebo prohraje v nejtěsnějším poměru stavu utkání.

Závěrem můžeme konstatovat, že pod názvem "tajné zásahy" se neskrývá nic jiného, než dokonale provedený neobvyklý a neočekávaný způsob provedení určité akce, který právě svým překvapivým provedením přinese provádějícímu šermíři vítězství.  

Tajné zásahy v kinech a románech

V kinech je již mnoho let uváděn francouzský historický film "HRBÁČ", natočený dle slavného románu Paula Févala. Mnozí se jistě pamatují, jak roli Hrbáče skvěle zahrál známý herec Jean Marais. Ve zmíněném filmu (nedávno opět uvedeném v televizi) je i nafilmována událost - zavraždění vévody de Nevers, který byl proslulým šermířem a uživatelem neblahého "tajného" bodu kordem - zvaným "Neversův bod".

Přesný opis v překladu románu zní: Terc, přímo a důrazně! Odraz, přímý sek a sek dolů, primparáda, výkrok, prim, zase odraz, oblouk spodem a teď bod přímo mezi oči!

Popis je to poněkud nejasný a nepřesný. Odborníci se však shodují na tom, že se jedná pravděpodobně o enveloppement (doslovně "zabalení"), což je kružný pohyb, při kterém hroty zbraní opisují celý kruh a soupeřova čepel je opět přivedena na původní místo. Styk čepelí není přerušen až do konce útoku. Ruka před dobodem má být ve vyšší poloze. Při enveloppement z kvarty je též možno vytlačit soupeřovu čepel lehce do strany. Jakmile ji opustíme, provedeme s opozicí přímý bod. Tento útok se zajištěním (opposition) počítá s tlakem silnou částí své vlastní čepele na slabou část čepele soupeře. Jejich styk trvá až do konce útoku.... Při utkání se provádí vazba (poutání) do napínání paže.

Tak nějak se to dá provést. Pro sportovní šerm to však nemá žádný smysl.

Další zajímavý tajný bod byl uveden ve filmu "ROCAMBOLLO", kde hlavní hrdina používal bod zvaný "Tisíc pistolí", a byl prováděn na soupeře, kterým se mělo způsobit pouze lehčí zranění, a to na rameni. Bližší popis však z filmu jasný není.

Mnozí z nás se pamatují na slavný francouzský film rovněž s nestárnoucím Jeanem Maraisem zvaný "Kapitán Fracasse", v němž je podrobně popisován noční souboj hlavního hrdiny s najatým zabijákem Giacominem Lampourdem. Tento mizera měl nacvičený v té době neznámý bod zvaný "nec plus ultra", který uplatnil v nočním souboji proti hrdinovi kapitánu Fracassovi, ale ten byl výborným šermířem, a tak jeho tajný bod nejen odrazil, ale přerazil mu dokonce čepel jeho slavného španělského kordu.

Za zmínku stojí kniha Antonia Marcelliho z roku 1686, v níž je popisován slavný bod zvaný "intercciata", což byl útok vmykem do boku z vazby, nebo po "dégagé". Shora zmíněný autor je považován za vynálezce prvku zvaného "passato sotto", bodu s hlubokým předklonem a mířícím na koleno nebo spodní část nohy. V minulých letech byl ve sportovním šermu často používán, nyní je však téměř zapomenut.

Po shlédnutí některých filmů, v nichž se šermuje, bývají v šermířských oddílech hlavně u mladších členů debaty s názory na umění šermujících herců. Většinou panuje názor, že tyto šermířské scény lze snadno nahrát s pomocí filmové techniky. I když je na tom více či méně pravdy, šermující herci skutečně šermovat umějí. Jako příklad je možno uvést skutečnost, že když byl v roce 1970 ve Francii uspořádán velký turnaj herců, kteří ve filmech šermovali, vítězi se stali - Jean Marais a Jean-Paul Belmondo.

I náš český šlechtic hrabě Štěpán Kinský (1670--1749) patřil k postavám, které se zapsaly do dějin šermu.

Byl velvyslancem českého císaře u francouzského krále Ludvíka XV. Tam měl možnost se seznámit s markýzem de Chasealou, který byl znamenitým šermířem, miloval souboje, a ty nejčastěji uskutečňoval v poněkud nezvyklém prostředí - v kryptě rozsáhlé rodinné hrobky.  Štěpán Kinský, který byl rovněž výborným šermířem, byl několikrát požádán markýzem, aby mu dělal sekundanta při jeho soubojích, jak to bylo tehdy zvykem. Náš šlechtic si při těchto utkáních všiml, že všichni protivníci markýze byli zasaženi vždy stejným bodem a vždy do stejného místa na těle. Toto poznání mu později zachránilo život. Dostal se totiž do sporu s markýzem, který jej vyzval, jak bylo jeho zvykem, na souboj v jeho rodinné hrobce. Hrabě Kinský si připomněl akci markýze, z níž vždy vycházel smrtelný bod, připravil se, a když markýz tento bod provedl, dokázal jej vykrýt a soupeře zabil. Markýz, který tuto "zábavu", jak ji sám nazýval již po dvacet let, byl konečně mrtev a náš velvyslanec si získal v Paříži té doby pověst nepřekonatelného šermíře.

Je samozřejmé, že některé z těchto akcí se vymykaly šermířským pravidlům a rytířským normám a byly také souzeny a trestány.

 
Datum: 01. 09. 2004 05:32:27 Autor: JAB
Předmět: Jack London
Sem by se hezky hodila ona pasáž z Londonova románu Stopami minulých životů (taktéž přeloženo jako Hvězdný tulák)kder zkušený a osvědčený šermíř prohraje svůj souboj a je zabit, neb se utká s někým, kdo nešermuje, ale používá kord jako klacek.
Datum: 06. 09. 2004 20:23:19 Autor: ferenc
Předmět: re: Jack London
nemusime ani chodit tak daleko - staci Jan Neruda, Povidky malostranske.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa