S NAPOLEONEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK!

Změňte historii !

...Je časné ráno, jakých je v tomto ročním období mnoho. Mlha se převaluje v údolích, je ještě docela tma a ta vlezlá zima! Dole, na jihu, je slyšet stále intenzivnější střelbu. Jak je oběma vrchním velitelům jasné, šarvátky předních hlídek se přetvářejí do regulérní bitvy celých praporů, pluků a sborů. Za chvíli se ozvou další výstřely i na severu. To se Bagration dal pomalu do pohybu směrem k Santonu.

Mezi trhající se mlhou se objevují první paprsky slunce, Slavkovského slunce. Všichni, od vojevůdců po posledního vojáka, doufají, že jej zítra opět spatří. Pro muže v dvourohém klobouku to bude jeden z jeho mnoha symbolů. Má to být ten nejslavnější.

Napoleon, to on je tím mužem, vidí stále více zelených a bílých uniforem v údolí Zlatého potoka. Ale to se již dává do pohybu i francouzský střed, tvořený nejsilněším Soultovým IV. sborem, směrem na protáhlé návrší. Je to mistrný plán, rozetnout spojeneckou sestavu v jejím středu. Mohutné kolony v šedých pláštích zakrývajících modré kabáty kráčí neochvějně vpřed. Najednou se mezi nimi objeví výbuchy. To ruská a rakouská děla začala svou smrtonosnou práci. Padají první mrtví a ranění. Francouzi přidávají do kroku a návrší zdolávají klusem.

Najednou se stane něco, co nikdo nečekal. Za hřebenem je najednou slyšet mocné a burácivé "Hurrrááá". To přece není možné, vždy' tu mělo být jen pár jednotek. Zaskočení Francouzi se na chvíli zastavují a to rozhodne. Mocné kolony ztrácejí svou údernou sílu prvního úderu. I rojnice střelců, která postupuje před každou kolonou se stahuje zpět. Najednou se na návrší objevují čáky Rusů i přilby Rakušanů. Celá Čtvrtá kolona. "Co tu dělá?", ptají se generálové Vandamme a St. Hilaire vedoucí hlavní útok. Ale to se již masy vojáků utkají v boji muže proti muži. Bodáky, tesáky, šavle, kolby pušek, vše je dovoleno, vždy' hlavní je přežít. Zabij nebo budeš zabit, to je to, co zní všem v uších. Příval mužů se přelévá sem a tam, děla přestala bít do pěchoty a svádějí souboje mezi sebou nad hlavami bojujících. Někdy koule vletí i do chomáče pěšáků a zabíjí nepřátele i vlastní vojáky.

Po hodině boje, začínají Francouzi znovu pomalu postupovat, když najednou generál Przybyszewski se svou Třetí kolonou vpadl směrem od Kobylnic do pravého boku IV. sboru. Jedna z brigád sboru se dává na útěk a strhává s sebou další prapory. Francouzští vojáci opouštějí dobyté návrší a ustupují. Na rozdíl od paniky na jižním křídle, severní část ustupuje spořádaně. Teď jen nabrat trochu sil do dalšího boje. Spojenci jsou vyčerpaní stejně jako Francouzi, a proto ustupující kolony nikdo nepronásleduje. Smrtící práci teď ve středu fronty opět přebírá "bůh války", čili artilerie.

Mezitím na jihu dvě spojenecké kolony a Kienmayerův předvoj bojují s III. sborem Davoutovým. Nejtěžší boje se odehrávají v okolí Sokolnic a bažatnice. Rusové vesnici i bažantnici obkličují a většina vojáků císařství zde padne nebo upadne do zajetí. Rakušané spolu s Rusy dobývají i Telnici a stále postupují. Za neutuchajícího boje se pomalu stáčejí po západnm břehu rybníka směrem k Žuráni. Na pomoc rozbitému III. sboru spěchá I. sbor Bernadotteův.

I na severu se rozhořel lítý boj. Na straně Spojenců zde bojují oddíly převoje pod Bagrationem, Pátá kolona jezdectva Liechtensteinova a od Slavkova se blíží i ruská Carská garda. Francouzi nasadili Lannesův V. sbor, Muratovo jezdectvo a poté i značnou část Císařské gardy. Během dopoledne Spojenci dobyli Pozořice, Tvarožnou, Blažovice a krátce po poledni za cenu velkých obětí i vrch Santon. Na rovině zuří strašlivý boj kavalérie. Zem se chvěje pod kopyty koní, zvoní polaše a šavle, ozývají se výstřely z pistolí a karabin, je slyšet ržání koní a řev mužů. Ve stejné době se znovu rozhořel boj i ve středu. Ani zde již Francouzi neuvažují o postupu, spíš bojují o udržení.

Jižně od Santonu se pozdě odpoledne začíná odehrávat prestižní boj celé bitvy. Garda proti gardě. Rusové zde soustředili celé své gardové dělostřelectvo dřív než Napoleon a tak útok jezdectva končí v jeho palbě. Strašné ztráty utrpěli zejména mameluci. Pak vyráží do protiútoku oba ruské těžké jezdecké pluky (Kavalergarda a Garde du Corps), spolu s nimi ostatní gardové jezdectvo a jediný negardový pluk - Konstantinovi huláni, celkem asi 4000 mužů a koní. Za nimi spěchají další pluky, tentokrát pěchoty - Preobraženský, Izmajlovský a Semjonovský, s nimi myslivci a granátníci. Tvrdý kombinovaný útok rozráží čtverhrany císařských granátníků a myslivců, zahání na útěk i jízdu (granátníky i myslivce).

Ve stejnou dobu sjíždí ze Žuráně skupina jezdců, když tu náhle přiletí dělové koule. Jedna z nich naráží plnou silou do prsou malého muže v klobouku. Je v mžiku sražen z koně a na místě mrtev. Ani si neuvědomil, co se stalo. Na tváři všech je vidět zděšení. Co teď? Jen on by věděl, jak z toho ještě vyjít se zdravou kůží. Ale nyní? Zbývá jen ústup nebo spíš útěk! Nikdo si neuvědomí, že je to velmi dlouhé době první panovník, který zahynul v bitvě v čele svého vojska.

Na krajinu se pomalu snáší tma a výstřely pomalu utichají. Ale ještě je vidět zapadající Slunce. To Slunce, které ráno považoval Napoleon za symbol. Ve výroční den jeho korunovace měl dobýt pod jeho paprsky své nejslavnější vítězství, teď bude Francii navždy připomínat konec Císařství. Místo slávy, smrt. Spolu s ním je to poslední den i pro mnoho tisíc prostých vojáků, důstojníků a generálů. Na francouzské straně padli ještě maršál Davout a Murat, na straně spojenců gen. Langeron, také Francouz. Raněni byli Lannes, Vandamme a St. Hilaire, na straně druhé statečný Bagration a Liechtenstein. Do zajetí se dostal maršál Bernadotte. Spolu s nimi padlo, bylo raněno nebo padlo do zajetí i 23 000 mužů na straně koalice a 36 000 mužů francouzských. ...

Ne, nevolejte do Bohnic ani panu Dušanu Uhlířovi, autorovi známé knihy Slunce nad Slavkovem (mimochodem jedné z mých nejoblíbenějších), ne nezbláznili jste se ani vy, ani já!!! To je prostě jen popis bitvy, která probíhala na obrazovce mého počítače. To je také důvod pro tuto recenzi. Ne na hru Napoleon v Rusku. Opakovat ji nemá smysl, přečtěte si ji na stránkách Militarie, kde ji popsal p. Jiří Kovařík.

Tímto výtvorem bych chtěl vzdát hold lidem, kteří se to pravděpopodně nikdy nedozví. Jsou to téměř bezejmenní "hrdinové", kteří z jedné hry (dvou bitev) udělali hru, kterou můžete hrát téměř do nekonečna. Jsou to ti, kteří dodělávají jednotlivé bitvy, doma, a pro mnohé důležitá informace - vše je distribupováno ZDARMA. Kromě již zmíněného Slavkova si můžete zahrát např. Wagram, Lipsko, Chlumec, Jenu, Marengo a spoustu dalších, nejen z období Napoleona I. Je to práce zdlouhavá a namáhavá - sehnat materiály, vytvořit mapy, ikony uniforem a portrétů velitelů, OOB (Order of Battle) a celé to otestovat. Kdo to nezkusil, neuvěří.

A kdeže se tito nadšenci sdružují - je to na stránkách Napoleon in Russia Project, které přivedl k životu jeden Francouz - Jean Marie Barbier. Pokud máte zájem, můžete se zaregistrovat - opět ZDARMA - a pak jen stahovat a hrát. Ručím za to, že si určitě vyberete. Podmínka je jediná - musíte vlastnit originál hry NIR a pak aplikovat nějaké malé patche. A ještě tedy, kde je najdete :

http://www.histoire.org/jeux/nirproject/

Navíc se zde můžete domluvit i s dalšími členy a hrát proti lidským protivníkům a navíc sbírat tak body do celkového hodnocení a také zvyšovat svou hodnost. No, přesvědčte se sami.

No a teď trošku soukromé inzerce. Jelikož i já jsem se rozhodl, že bych přispěl se svou troškou do mlýna, tak bych Vás, čtenáře a zájemce o tuto hru rád požádal o pomoc. Rád bych stvořil tažení roku 1866 (Náchod, Českou Skalici, Trutnov, St. Rokytník,. Jičín, Hradec Králové, Custozzu) a tak, kdo by měl zájem, a' se se mnou spojí na adrese j.lejnar@seznam.cz. Zaručeně Vám odpovím, ale kdyby to trvalo trochu déle, tak se nezlobte. Díky Vám za jakoukoliv nabídnutou pomoc!

A ještě jeden malý inzerátek. Kdo vlastní hru Napoleon 1813 a chtěl by se jí zbavit, tak mi opět pošle e-mail na uvedenou adresu.

Nakonec provolejme třikrát sláva Jeane-Marie Barbierovi a "Vive la France" ...

? Militaria, Elka Press