Do zbraně, náš tunel je ohrožen!

Do Nového roku 2013 vstupuje Česká republika v situaci, kterou by vnější, nezasvěcený pozorovatel mohl právem interpretovat takto: Země se chystá na válku, která hrozí vypuknout každým dnem!

Militaria.cz jistě nejsou žádný bulvární plátek a k tomuto tvrzení mají dobrý důvod: už týden jsou sloučeny funkce premiéra a ministra obrany do rukou jednoho muže, už týden je to posvěceno podpisem hlavy státu a nejvyššího velitele ozbrojených sil Václava Klause. Kdybych byl zpravodajem dejme tomu brazilské televize, už týden bych horečně pátral, co že se to v té Střední Evropě děje a proč to vojenská organisace NATO ponechává bez povšimnutí. Nechystá se konflikt mezi „neutrálním“ Rakouskem a „atomovým“ Českem kvůli Temelínu? Nechystají se nad řekou Moravou vzdušné souboje českých Grippenů a slovenských Migů 29? Nebo se snad na Ostravsku k sobě prodolovali havíři a nyní hrozí podzemní střet Poláků ze severu a slovenských gastarbeitrů v českých barvách z jihu?

 Nakonec bych zjistil, že jde vlastně o „metaproblém“, metaarmádní, nad armádní (řec. meta = nad, srov. methoda od meta hodon – nad cestou). Je to problém politický, který se armády vůbec nedotýká a ponechává ji též v naprostém klidu. Zeptáte-li se kteréhokoli českého vojáka, byť i vysoké šarže, projeví holý nezájem: „Ano, vždycky jsou tu civilní velitelé, president a ministr obrany. Kdo to momentálně je, to není naše starost.“

Pokud ctěného silvestrovského čtenáře zajímají pouze úzce vojenské záležitosti, může teď přestat číst a jít se věnovat Silvestru. S výjimkou otázky vyzbrojení českého letectva, už bude dál řeč jenom, s prominutím, o politice, konkrétně o obsazení postu ministra obrany ČR.

Současný český premiér

Petr Nečas je standardní macchiavelista, v dobrém i ve zlém (jak pro koho). Toto oprávněné označení přirozeně předpokládá lhaní, úskoky, podraznictví, změny i zdánlivě principiálních názorů podle potřeby, prostě univerzální obmyslnost.

Začít můžeme už u jeho působení ve vládě M. Topolánka, v jejíchž posledních dnech mj. zvedl spolu s ostatními ruku pro nákup nefunkčních a armádě nevyhovujících letadel CASA. (Proto se později připojil ke Kalouskovu jekotu proti vydání tehdejší ministraně obrany V. Parkanové k trestnímu stíhání a bez jakýchkoli důkazů obvinil "policejní plukovníky", že chtějí sestavovat vládu.) V téže vládě též hlasoval pro Martinem Bursíkem navržené usnesení vlády o dodržování lidských práv v Číně – ohledně Mongolska. Načež poměrně nedávno protestoval na kamery na jakémsi vystoupení v Brně v duchu V. Klause proti "Dalajlámismu". Už krátce po volbách provedl výměnu na postu ministra průmyslu ve prospěch pana Dlouhého, „kmotra z Hluboké“ (ministrem se stal jeho člověk, dnešní 1. místopředseda ODS Kubů), která de facto vyhnala ze strany ODS původního kandidáta na resort, nesmírně schopného jihočeského poslance Doktora.

Ve své vládě vyměnil P. Nečas až na tři TOPkaře už úplně všechny. Na některých ministerstvech i dvakrát. Výměna ministra je standardní macchiavelistický taktický manévr, snadný zvláště jde-li o ministra vlastní strany. Z ministrů za ODS byli proto vyměněni všichni, někdy i zcela nezdůvodněně. Tak vyměnil  – v rámci boje o ovládnutí středočeské ODS  – úspěšného ministra zemědělství Fuksu za "všehoschopného" kladenského podržtašku Bendla. Pak zase odvolal populárního ministra Pospíšila  – dodnes nevíme proč. Toho bleskově nahradil brněnským advokátem Blažkem, mužem s velice nedobrou pověstí, který pak trapně zdržoval jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zastupitelkou. (Voličové to pak Pospíšilovi jakožto lídrovi kandidátky kompenzovali vítězstvím v krajských volbách v Západočeském kraji.)

Do prosince 2013 vstoupil Nečas novým tahem na hrací desce zvané vládní kabinet ČR. Přesvědčil nejmenší koaliční stranu LIDEM, aby souhlasila s výměnou „svého“ ministerstva dopravy“ za MO ČR, dosud v držení ODS. ODS tak získala finančně lukrativní ministerstvo dopravy (K. Schwarzenberg to kdesi sarkasticky komentoval: volební kampaň se blíží, bude potřeba hodně peněz), ale zároveň, jak se posléze ukázalo, měl Nečas v úmyslu pustit LIDEM ministerstvo obrany jenom de iure (do funkce ministryně přemluvil K. Peake – dost dlouho se tomu bránila), ale de facto si je ponechat nadále v rukou, a to prostřednictvím čtyřhvězdičkového generála Vlastimila Picka, teprve 4 měsíce ve výslužbě, spíše salónního generála než vojáka, v letech 2003–2007 náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Tahle „škatulata“ jsou mnohnásobně podezřelá. Především byl v jejich rámci odvolán ministr obrany Alexandr Vondra poslední ministr za ODS v této vládě a poslední disident ve vysoké politice vůbec. Ten má za sebou, ještě z minulého volebního období v Topolánkově vládě, ošklivé podezření z účasti na korupční kauze PROMOPRO, což jej dlouhodobě politicky ničí. Prohrál tak na podzim opakovanou kandidaturu do senátu a nekandidoval kvůli tomu ani na žádnou stranickou funkci na kongresu ODS v Brně.

Trapný Nečas jej odvolal, ale zároveň prohlásil, že je to nejlepší ministr obrany, jakého jsme kdy měli. Kupodivu se jej nikdo nezeptal proč tedy to odvolání: Mám-li úplně nejlepšího ministra daného resortu, tak si jej vážím a neodvolávám jej! U Nečase už to ale asi každému připadá normální.

Má ale toto Nečasovo (a potažmo i Klausovo) vysoké hodnocení ministra Vondry nějaké reálné opodstatnění? Jistě že ano! Vondra je vyhlášený amerikanofil, dlouholetý velvyslanec v USA, známý a oblíbený ve strukturách NATO. V poslední době byl navíc vyjednavačem v kauze pronájem stíhaček Grippen. A právě tam je skryto čertovo kopýtko celého problému.

Stíhačky pro armádu ČR

Když se armáda počátkem 90. let rozhodla k přezbrojení letectva, vyměnili jsme nejdřív své Mig 29 s Poláky za rovněž sovětské helikoptéry Sokol. Prý nevýhodně, ale to není podstatné. Důležité naopak je, že jsme nerezignovali na nadzvukové letectvo, jak by bylo u státu našeho geopolitického umístění, našeho rozměru a naší ekonomické situace normální, neposlechli jsme hlasy spojenců z NATO, že stíhačky jsou to poslední, co by od ČR potřebovali, a že máme dát peníze raději na transformaci armády, na dosažení její maximální kompatibilnosti se silami NATO. Udělali jsme dokonce pravý opak: místo abychom se spolehli na ochranu svého vzdušného prostoru sousedním Německem a Polskem (samozřejmě za úplatu, ale řádově levnější, než kolik stojí provozování vlastní stíhací letky), pronajali jsme si v neutrálním Švédsku nadzvukové stíhače, a to takové, jakými v NATO není vyzbrojeno ŽÁDNÉ LETECTVO KROMĚ MAĎRSKÉHO, dokonce ani letectvo spoluvýrobce Grippenů, Velké Británie.

O tom, že celá tato transakce byla spojena s masívní korupcí, není dnes už žádných pochyb, kupř. britští novináři se pod změněnou identitou dostali k našemu exministru zahraničí za soc. dem. KAVANOVI (krycí jméno Kato), který jim to na kameru potvrdil – vysílala i naše TV. Nikomu se sice zatím individuálně nic nedokázalo, ale o korupci, spojené s původně nákupem a posléze pronájmem Grippenů, není pochyb. Pronájem teď končí a naše armáda opět stojí před alternativami: prodloužit pronájem, pronajmout či koupit letadla jiná nebo na nadzvukovou letku rezignovat? Rozum velí rezignovat, avšak korupčníci velí prodloužit, protože z toho koukají další stálé korupční peníze. A tak A. Vondra jednal se Švédy a s ním, jako další hlavní vyjednavač, jednal též generál Picek, náčelník Generálního štábu AČR (2007–2012), který ovšem neumí anglicky, takže představa, jak se Švédy jedná rusky (to ze svých předlistopadových stáží v SSSR umí), je docela humorná.

Po odchodu Vondry měl být nositelem kontinuity v jednání právě generál Picek, v září penzionovaný, od 18. září 2012 už jako civilista první náměstek ministra obrany, který setrval ve funkci i po nástupu Karoliny Peake.

Klíčový je generál

Ing. Vlastimil Picek (* 25. října 1956 Turnov) je armádní generál armády České republiky v. v. V letech 1977–1990 byl členem KSČ (před tím 2 roky kandidátem členství v KSČ), pak nestraník. Je jisté, že svého času přísahal věrnost nejenom komunistické straně, ale i cizí mocnosti, která okupovala jeho vlast, což samo o sobě hraničí s vlastizradou.

Do KSČ vstoupil v témže roce, kdy StB uvyslýchala k smrti profesora Jana Patočku; kdy začali být kriminalizováni signatáři Charty 77; kdy vyloučení komunisté až dávno přikládali do kotlů, čerpali jako geologové v maringotkách vodu nebo myli výlohy; kdy desetitisíce občanů odešly za svobodou do exilu; kdy jiní zase emigrovali z ekonomických důvodů, na což sice měli ze znění Všeobecné deklarace lidských práv plné občanské právo, ale to jim bylo upíráno pod sankcí zastřelení na hranicích, a to vojáky té armády, do které vstoupil „profesionál“ V. Picek.

Vstoupil-li tento ČECH do KSČ v situaci, kdy tu vrcholila totalitní tzv. normalizace, nemůžeme si o vhodnosti takového člověka pro vrcholné funkce v demokratické armádě myslet nic dobrého. Armáda, to není jenom odbornost (u důstojníka armády státu NATO ovšem samozřejmě zahrnující znalost angličtiny), ale především pevný CHARAKTER! Ten ovšem generál Picek postrádá objektivně a proto je jeho přítomnost ve vedení armády a státu, 22 let po protikomunistickém převratu, neomluvitelná. (Za ta léta už přece někteří naši vojáci absolvovali i West Point!)

Neutrální, nezasvěcený pozorovatel, kupř. z bývalé NDR, něco takového stěží pochopí. Exkomunista jako náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky? Absurdní! Zdejšího znalce to ale nepřekvapuje. Tolerance V. Klause k exkomunistům je příslovečná, před posledními presidentskými volbami se neštítil jít do jejich poslaneckého klubu a říci si o hlasy. Co se V. Havlovi navyčítalo okolo jediného, těsně popřevratového „povinného Slováka“ Mariána Čalfy! V. Klaus měl ale kolem sebe komunisty vesměs: Kočárník, Dyba, V. Dlouhý, bankéř Salzman, osmašedesátníci T. Ježek a J. Stráský….

Nedosti tomu: Dlouholetým ředitelem jeho sekretariátu a tajemníkem je rocker Ladislav Jakl (1959), v roce 1991 pozitivně lustrovaný poslanec ČNR za OF (musel odstoupit). Dále je tu protekční syn stalinisty J. Hájka Petr (1951), ředitel tiskového odboru Kanceláře presidenta republiky a z kraje i tiskový mluvčí, 1978–89 zástupce šéfredaktora Květů pro ideologii. Klausovi blízký je spolek D.O.S.T. s fašizujícími elementy jako antisemita Bátora nebo exministr Dobeš (dle V. Klause nejlepší ministr školství, jakého jsme kdy měli). Do takové squadry ovšem generál Picek hladce zapadá. Jeho dlouhodobým hlavní úkolem je zřejmě dotáhnout do konce obnovení pronájmu Grippenů.

Nedorozumění Nečas x Klaus

O tom, že jako personalista je Petr Nečas absolutní břídil zde bylo již podáno sdostatek důkazů. Jeho posledním přehmatem bylo instalování Karoliny Peake do funkce ministryně obrany. Tentokrát se sice nezmýlil v jejích schopnostech ministerstvo vést. Hrubě se ale spletl ohledně jejího charakteru, který neprojevil předpokládanou poddajnost. V. Klaus je chytřejší, obával se toho a Peake na obranu nechtěl! Nečas si svůj manévr ale nenechal vymluvit, a tak ji V. Klaus sice jmenoval, ale s jedovatou, dehonestující a „politicky nekorektní“ poznámkou na kamery: "Křehkou dívenku si neumím jako ministryni obrany představit ". Zkušenou 37 letou právničku (právní kancelář Baker&McKenzie) s 5 letou politickou praxí (pravda, hlavně v pražské komunální politice, ale ta je docela ostrá) a matku dvou desetiletých dětí označí za "křehkou dívenku" jenom zákeřný pitomec.

Vzpomeneme-li, že na MO jsme už měli i astrologa a další Lidovce nepříliš vojenského výzoru, že tam byli korupčník, novinář a diplomat Kühnl (na poslední den svého úřadování, už v demisi, podepsal nákup Pandurů) a pro podezření z napomáhání korupce vyšetřovaná rovněž právnička, ale také zpěvačka, politická turistka Vlastička Parkanová (OF, ODA, KDU-ČSL, TOP 09), nepřicházela K. Peake na MO ČR s průpravou o nic horší. Konečně, obézní A. Vondra také neabsolvoval základní vojenskou službu, na 100 metrů by mu Karolína utekla i s batohem na zádech; kilometr v terénu by Vondra, na rozdíl od K. Peake, neuběhl vůbec.

Řekne-li nejvyšší velitel naší armády, že „vojáci novou ministryni nepřijmou", je to už za hranou ústavnosti, je to navádění k neposlušnosti. Vojáci demokratického státu nemají co koho přijímat nebo nepřijímat, vojáci mají POSLOUCHAT rozkazy velitelů. Tím druhým nejvyšším  – po prezidentovi  – je v ČR ministr obrany, bez ohledu na to, jde-li o muže či ženu, mladého nebo starého.

Profesionální voják je profesionální proto, že na rozdíl od dobrovolnického milicionáře nezkoumá kompetentnost svého velitele, ale plní jeho rozkazy.

Karolína Peake,

rozená Karolina Kvačková (* 10. října 1975 Praha) je česká politička a právnička, od července 2011 místopředsedkyně vlády, předsedkyně Legislativní rady vlády a předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí v kabinetu Petra Nečase. Do dubna 2012 působila jako 1. místopředsedkyně Věcí veřejných, z nichž vystoupila podle vlastního vyjádření pro nespokojenost se sebereflexí strany a praktikováním politiky výhrůžek a ultimát. Bezprostředně poté oznámila vznik názorové platformy, která v květnu 2012 vyústila do vzniku nové politické strany LIDEM  – liberální demokraté – a s ní vstoupila, na místo VV, do vládní koalice a tím zachránila Nečasovu vládu před pádem. Každá pomoc musí být ovšem darebákem jednou potrestána, vděk k macchiavelismu nepatří.

Nová politická strana se ihned stala terčem znevažujících útoků z nejrůznějších stran. Kupříkladu I jinak uvážlivý a seriózní Karel Hvížďala napsal, že jde o „stranu-nestranu, která nevzešla z voleb a jen se odštěpila ze zkorumpovaných Věcí veřejných.”

Quod licet Iovi, non licet Bovi? Nevzpomínám si, že, když Unie svobody s Janem Rumlem v čele udělala totéž, totiž NEVZEŠLA Z VOLEB A JEN SE ODŠTĚPILA ZE ZKORUMPOVANÉ ODS, protestoval proti tomu kdokoli se stejným sarkasmem. Naopak: K. Hvížďala proti tomu tehdy neprotestoval vůbec, chválil to! V čem ale J. Ruml oprávněněji kritizoval V. Klause a jeho špinavými penězi vyfutrovanou ODS, než dnes K. Peake kritizuje V. Bártu a jeho VV? Že tu není žádný „Pepa z Hong-Kongu“?

Obecně nahlíženo měl premiér Nečas pravdu v tom, že K. Peake není nijak zvlášť nevhodná pro vedení resortu obrany. Nevidím jediný rozumný důvod, proč by naši generálové měli mít problém poslouchat, co jim řekne K. Peake nebo jakýkoli jiný politik, pověřený vedením MO ČR (velitelé z generálního štábu se také v tom smyslu na kamery vyslovili). Kolik ministrů dnešní české vlády jsou odborníci v daném resortu? Družinářka Hanáková? Chemik Kalousek? Hospodský a lesník (dle vlastních slov) Schwarzenberg? Co měl kdy exstarosta Kladna Bendl společného se zemědělstvím? Životní prostředí vede přímo záhubce ekologie! Odborníci jsou jen na zdravotnictví  – lékař  – a pak nestraníci na školství a vnitru. Ministr spravedlnosti, to je přímo kozel zahradníkem!

S jakými předchůdci ve funkci může být K. Peake srovnávána: Antonín Baudyš, Vilém Holáň, Miloslav Výborný, Michal Lobkowicz, Vladimír Vetchý, Jaroslav Tvrdík, Miroslav Kostelka, Karel Kühnl, Jiří Šedivý, Vlasta Parkanová, Martin Barták, Alexandr Vondra. Není K. Peake potenciálně lepší, než nejméně polovina z nich?

V zastupitelské demokracii prostě nejsou ministři od toho, aby rozuměli odborně resortu, na to si musí umět přivést lidi. Jestli dnes někdo z politiků neumí najít správné lidi, je to bohužel právě P. Nečas. Nemůže být sporu o tom, že sebrat LIDEM dopravu, vnutit jí obranu a pak bez předchozí dohody předpokládat, že se tam K. Peake bude podřizovat gen. Pickovi, byl podraz non plus ultra. Karolína Peake jej 13. prosince 2012, den po svém nástupu do funkce, z funkce odvolala. Dočkala se přitom i hlasitého souhlasu své právnické kolegyně V. Parkanové, která jakožto vydaná k trestnímu stíhání za nákup letadel CASA, zjevně ví, o čem mluví.

V poslanecké sněmovně svůj krok K. Peake zdůvodnila tím, že je výdobytkem demokracie, aby v nejužším vedení Ministerstva obrany zasedali civilisté, a že výměna nejbližších spolupracovníků nového ministra je u nás zcela standardní, a že odvolání dvou lidí opravdu není, jak avizovala, žádný personální „kobercový nálet“. Všude jinde se po nástupu nového ministra vyměňuje běžně daleko víc lidí.

Peake 21. prosince ve videorozhovoru pro iDnes.cz k jeho odvolání řekla: „Podcenila jsem blízký vztah mezi armádním generálem Pickem a prezidentem Václavem Klausem. Vědět to, byla bych opatrnější, nechtěla jsem udělat krok, který by pan prezident vnímal jako nějakou schválnost proti němu.

Kdo získal, kdo tratil?

ODS velice získala. Nejenom lukrativní ministerstvo dopravy, ale nakonec má zpátky i ministerstvo obrany – vede je sám P. Nečas.

Déle bude odloženo projednávání zákona o financování politických stran, velká protikorupční novela o obcích, krajích a Praze a nebudou se projednávat ani zákony o státní službě a o státním zastupitelství. To vše bude ODS nejspíš vyhovovat. Vláda nepadne, na to se určitě nenajde až do řádných voleb dost (101) hlasů.

Tratil macchiavelista Nečas vůbec něco? Na své pověsti či důvěryhodnosti určitě ne, tam je na nule už dávno. Nemá už co ztratit kromě jediného: premiérského křesla! To by mohl způsobit odchod LIDEM do konstruktivní opozice.

Takový postup by znamenal konec dnešní koalice. Pokud by TOP 09 neustoupila od svých posledních prohlášení a nesetrvala v nastalé dvojkoalici, znamenalo by to pokračování rekonstruované, jednobarevné, ultramenšinové vlády ODS, kterou by držela nad vodou masa opozičních poslanců, pro které by předčasné volby znamenaly definitivní odchod z politiky.

Kteří by to byli? Část TOP 09, všichni poslanci VV a LIDEM a všichni "volní radikálové". Celkem cca 40 poslanců.

Že něco takového nemá v EU obdoby?

OPOZIČNÍ SMLOUVA TAKÉ NEMĚLA A VYDŽELA CELÉ 4 ROKY!