logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Husitské dny ve Slaném 2007

Husitská tradice stále živá

?Lúpež jest násilné bránie zjevné od lotra. Násilné branie jest mocné neb zjevné bránie cizie věci bezprávně. Šacováni jest křivdy učiněni na zbožíčku, pod pláštkem spravedlivého pomstěni. Tiem pláštkem odievají sě kniežata, páni, rytieři, panoše, rychtáři, biskupové, preláti, mnišie i faráři; pod rúchem ovčím jsú vlci hltaví, jimž nevinný beránek v dole pod nimi vodu kalí ??

                                                     Mistr Jan Hus: Výklad desatera, roku 1410

 

?Zajisté všichni, kteří pracují o věcech zbytečných, jedí chléb nehodně. Nejsou hodni chleba ti, kdo činem nedbají o dobro obecné, nechť si to jsou králové a knížata, přísežní soudcové, nebo jen dvorští povaleči štítící se práce a naparující se v přepychu, na nějž se jiní s velikou bolestí nadřeli.?

                                                                      Jan Želivský v kázání z 30.7.1419

 

?Naše osvobození národní a státní dělo se do velké míry ve znamení a v upomínce programu naší reformace: Husa, Chelčického, Žižky, Komenského a všech. Byla to pětistá památka úmrtí Husova, když jsem já, a to vědomě a symbolicky, vystoupil ve Švýcarsku a opověděl boj poprvé veřejně Habsburkům a Rakousku!?

Prezident Osvoboditel T.G.Masaryk ? z projevu v Táboře dne 25.3.1920 při oslavách pětistého výročí založení města.

 

Velkolepým průvodem kostýmovaných činovníků a herců vrcholily v sobotu 12. května  tak zvané ?Husitské dny? ve Slaném. Podívaná to byla vskutku velkolepá a většinou poněkud ospalé historické náměstí ožilo v tu chvíli nebývalým pohybem krásných koní, záplavou barevných historických kostýmů i vznešeným husitským chorálem ?Ktož sú boží bojovníci?. Nikomu zajisté nic nevadilo, že jedinou kostýmově autentickou postavou byl farář Československé církve husitské pan Jurek, který si v sedle vedl vskutku odhodlaně. Rovněž marciální postava zřejmě dobrého jezdce v roli pana Jana Roháče z Dubé v plátové půlzbroji působila věrohodně. Průvod panstva, pážat, heroldů a všehosi podobného vyvolával spíše dojem sjezdu Panské jednoty, ale i to k tomu patří. Nehledě na to, že kostýmově panstvo vůbec neodpovídalo první čtvrtině 15.století, leč všem to bylo dokonale jedno. Heroldi na koních v pestrých čabrakách a přikryvadlech s erbovními znaky působili neobyčejně přesvědčivě. Obávám se však, že historický pan Jan Roháč (1385?1437), ač panského stavu erbu zavinuté střely, by patrně takto do husitského města nepřijel, ačkoliv kdo ví. Byl MUŽEM mimořádně hrdým, statečným a nekompromisním. Jeho osamělý a odhodlaný, jakkoliv marný boj proti králi Zikmundovi budí ještě dnes úžas a obdiv. Byl skrze svého bratra Ondřeje z Dubé, zetě Jana Žižky z Trocnova, spřízněn s tímto z největších polních hejtmanů a rozhodně mu dělal čest i svou hrdinskou smrtí v pozlacených okovech na šibenici pod horou Vítkovem. Projev, který ze sedla zvučným hlasem přednesl ve Slaném jeho představitel, působil chvílemi pateticky a bojovně. Také projev pana starosty královského města s výraznou a ?těžko odčinitelnou? husitskou tradicí, dr.Ivo Rubíka, působil upřímně a zdálo se, že věří tomu, co říká. Místy však měla ona parádní demonstrace za účasti hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla charakter předvolebního mítinku ODS. Pomineme-li podivné transparenty s nápisy ?Žádáme rehabilitaci křižáků !?, které lze chápat jako mládežnickou recesi, pak mimo občasný nepříjemný déšť, snášející se nám na hlavy, šlo o zdařilou, hojně navštívenou lidovou atrakci, při níž si vedle činovníků přišly na své především děti, což je chvályhodné. Myslím, že i bronzový T.G.M., jemuž přímo za zády opékali krásně dozlatova vybarvené sele, byl ve svém filosofickém zadumání spokojený.

Ačkoliv nepochybuji o tom, že velká většina přítomných byla dobře obeznámena s tradicí města, přece jen bych rád shrnul nejdůležitější fakta: Slaný patřilo od počátku do nejdůležitější struktury husitské revoluce, a to do žatecko-lounského městského svazu. Patřilo mezi pět vyvolených měst, kde již byla nastolena duchovní správa podobojí (Slaný, Louny, Žatec, Plzeň, Klatovy). Jako město Hvězda bylo po apokalyptické zkáze světa předurčeno k záchraně a ke spasení. Slánská vojenská hotovost, složená převážně z chudiny, se již roku 1420 účastnila několika válečných operací a tažení do Prahy. Proto také bylo Slaný Zikmundovi trnem v oku. Na sklonku května obklíčila Slaný křižácká vojska pod velením pana Viléma Zajíce z Hazmburka, později se k nim připojil i sám Zikmund se svou suitou. Radní po krátkém váhání (radikální slánské husitské oddíly byly tou dobou v Praze) otevřeli křižákům brány a nekladli žádný odpor. Demonstrativně pak byli u chrámu sv.Gotharda upáleni kněz podobojí a jeden z měšťanů, který nehodlal zradit své přesvědčení, což se nám v současnosti jeví jako hlupství, středověk měl však své normy a pravidla.  Roku 1421 se Slaný stalo součástí pražského městského svazu. Když tento svaz začal roku 1425 spolupracovat s Panskou jednotou a vrážet nůž do zad spojeným táborsko-sirotčím vojskům, oblehla tato vojska spolu s oddíly ze Žatce a Loun pod velením Jana Roháče z Dubé Slaný a po urputných bojích město dobyla. Zrada měšťanské elity byla podle sirotčích (Žižkových) pravidel trestána velmi přísně. Konšelé a radní byli v masných krámech na náměstí bez milosti a slitování upáleni. Od té doby bylo Slaný po boku Loun a Žatce a za vedení táborských hejtmanů věrným spojencem táborsko-sirotčí polní obce, a to až do tragické bitvy u Lipan roku 1434, kde slánské oddíly pod hejtmanem Zikmundem z Vranova statečně bojovaly.

Tolik nutný exkurz do minulosti a husitské tradice. Ta byla také námětem mezinárodního semináře ? Evropského setkání, pořádaného téhož dne ve velké aule slánského gymnázia. Za účasti hostů ze Slovenska, Německa a ze Skotska zde byly předneseny zajímavé příspěvky v duchu předznamenané these: Ozvěny středověkých tradic v současné Evropské unii z pohledu občanů. Také diskuse, byť v omezeném rozsahu, přinesla zajisté zajímavé informace o způsobech našeho uvažování v časech, které jsou nepochybně v mnoha směrech mezní a hraniční. Diskuse vyzněla ve svém závěru poněkud překvapivě kategorickým vystoupením staršího slánského radního pana Kočky ve slušivém saku německého střihu s typickými parohovými knoflíky na zaoblených límcích. Ten se kategoricky opřel myšlence pana starosty dr.Rubíka, obsažené v jeho poněkud eticky směrovaném pojednání, ?Češi jsou národem Husovým?. Pan Kočka na to reagoval slovy: ?Nejsem vůbec hrdý na husitské tradice města Slaného a jakkoliv jsem Čechem, nepokládám Husa za příklad a vůdce národa!? Nikdo sice netleskal, leč je jasné, že každý má právo na to vyjádřit svůj názor. I když již zřejmě neplatí pravidlo: ?Řekni mi svůj názor na husitství a já ti povím kdo jsi!?, přece jenom lze takovou charakteristiku vylovit. Vždyť T.G.M. důsledně požadoval: ?Opravdoví ctitelé Husovi budou pro svobodu náboženskou a svobodu PŘESVĚDČENÍ!?  Navzdory všem kočkám se ztotožňuji s Žižkovými nepřekonatelnými slovy: ?Ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší a na ty, co se statečně nepřátelům postavili, vezmouce staré Čechy, kteří zatknouce klanici za škorni, netoliko o boží při, ale i o svou se bili!?

Závěrem bych se snad odvolal na slova JUDr. Jiřího Kejře, CSc., který ve svém poměrné novém díle o husitství napsal: ?Spory o husitství byly vždy spory o vlastní PŘÍTOMNOST. Husitství se stane pouhou historií teprve tehdy, až přestane být permanentní SOUČASNOSTÍ !?.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.


Recenze týdne

Vlasovci v boji za Prahu

Pomoc 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR povstalé Praze, 5.-9. 5. 1945