logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Je proč litovat zániku Rakouska-Uherska ?

Polemika šéfredaktora se spisovatelem Janem Benešem.

K dnešnímu 90. výročí Zborova připomínáme polemiku, jež se nedávno objevila na stránkách Literárních novin: stále ještě jsou mezi námi tací, kteří smysluplnost vzniku ČSR zpochybňují....

Vážený pane Beneši, s odstupem času, po dvou zhoubných válkách a po zkušenostech pěti desetiletí totalitních režimů, mění se zákonitě hodnocení doby, kdy země Koruny české byly součástí Habsburské monarchie. Toto soustátí nám již nepřipadá jako říše, v níž jsme tři sta let trpěli. Skutečností je, že v monarchii se rozhodně nežilo špatně. Především díky posledním dvěma desetiletím před rokem 1914 vzrostl národní důchod ve srovnání s polovinou devatenáctého století více než sedmkrát. Habsburská monarchie byla právním státem, kde zákony byly sice rozmanitě vykládány, ale platily. V důsledku událostí, na jejichž rozbor tu není místo (především rakousko-uherské vyrovnání, po němž nenásledovalo rakousko-české atd., a také národnostní a jazykové spory), ocitla se říše v permanentní krizi, jež vedla k jejímu konečnému zániku. Symbolickou tečkou byl sarajevský atentát. S Františkem Ferdinandem odešel politik, který měl jasnou vizi budoucího vývoje monarchie. Byl stoupencem silné státní moci, plánoval vytvoření federalistické monarchie, počítal se samosprávou Slovanů a chápal nutnost modernizace habsburské říše. Neměl ovšem Slovany nijak v lásce, ostatně ani jiné národnosti říše. Nicméně nejvíc trnem v oku mu byli Maďaři.

Správně viděl, že maďarský nacionalismus nahrává bujení stejně nebezpečného panslavismu. Po roce 1906 měl arcivévoda rozhodující vliv v armádě monarchie, cítil nebezpečí hrozícího válečného konfliktu a snažil se mu zabránit; byl odpůrcem vojenského střetnutí s Ruskem. Měl ovšem řadu rozporuplných vlastností, ale často projevoval jasnozřivé názory na vnitřní i zahraniční politiku monarchie a neodbytně se vnucuje otázka, jak by vše dopadlo, kdyby mohl své záměry uskutečnit. Historie žádné „kdyby“ neuznává, ale já nejsem historik. Nemohu se ubránit spekulaci, že František Ferdinand, kterého mají Češi stále tendenci vidět jako jakousi směšnou figurku, by dokázal prosadit svoje názory na hrozící vojenský konflikt a na modernizaci říše; pokud by se mu to podařilo, nevznikl by nacismus ani by se neprosadil bolševismus, nebylo by Hitlera ani Stalina, dvou světových válek – a možná bychom tady v českých zemích žili stále ještě v podunajské monarchii.

Dnešním politikům jsou tyto názory proti srsti a také starší generace, vyrostlá na tradici legionářů, nerada slyší o tom, že vznik Československa nebyl zas až tak samozřejmý, ale taková jsou prostě fakta. Vítězné mocnosti mluvily po první světové válce o demokracii, liberalismu a odzbrojení, ale skutečnost byla jiná. Z mapy Evropy zmizely tři ohromné křesťanské říše – rakouská, ruská a německá. Evropa jako taková ztratila svůj světový primát. V Rusku zvítězil bolševismus, jehož oběti se dnes počítají na desítky milionů. Nástupnické státečky se přikláněly k totalitarismu. Úcta k zákonu a parlamentním vládám vzala za své. Necelých dvacet let po skončení velké války postihla Evropu nová válka, vyprovokovaná činy a ambicemi vojenských diktátorů, daleko agresivnějších než kdokoliv, koho znalo mírumilovné devatenácté století. K rozpadu monarchie přispěl i fakt, že proti ní bojovalo glorifikované „československé“ vojsko. Nutno si ovšem uvědomit, že na stranu nepřítele přešla jen desetina odvedených vojáků české národnosti; věrnost přísaze a císaři zachoval například i Jan Masaryk. Pokud byli Češi nespokojeni s monarchií, měli před válkou přeci jen dost ústavních možností, jak dát svou nevoli najevo – třeba i po příkladu Maďarů.

Však legionáře za „dobrý skutek“ život už napořád trestal: Masaryk s Benešem je přehlíželi (legionáři totiž poznali na vlastní kůži bolševismus, a tak se těmto socialistům nehodili do krámu), nacisté a komunisté je likvidovali a Havel a spol. jim plivli do tváře, když zrušili republiku, za níž bojovali. V nedávném veřejném slyšení na půdě Senátu České republiky, jednajícím o návrhu udělit vysoké státní vyznamenání bratřím Mašínům, prohlásil jeden z historiků, že kdyby nebylo zrady českých vojáků, kteří za první světové války bojovali v československých le giích, nemusel by dnes ve Valdštejnském paláci zasedat Senát České republiky, ale místodržitelství podunajské monarchie. Při ohlédnutí na hrůzy dvacátého století, ale i na dnešní politický marast si myslím, že by to nemuselo být tak špatné.

LEONID KŘÍŽEK

Masaryk jako socialista je persifláž

Vážený pane Křížku, s odstupem času musíme arciť litovat i zániku Říše římské, budiž předesláno. A podobně jako jsme nechodili v botách těch, kdož pád Říma zapříčinili, dost těžko můžeme hodnotit i snahu všech, kdo zapříčinili rozpad Rakousko-Uherska. Předložené řádky vyznívají spíše než jako meditace nad zánikem říše, jež ztratila svůj společenský smysl, jako paján na jednoho arcivévodu, ačkoli o jeho záměrech se můžeme spíše nejasně než jasně dohadovat, a otázkou zůstává, na kolik by se mu je podařilo prosadit. Zpráv o tom, jak se snažil zabránit hrozícímu válečnému konfliktu, arciť postrádám zásadně. Spojil osud říše s osudem Německa a jeho ambicí. Zajisté, bolševismus by nevznikl, nebýt války a rozvrácenosti jí způsobené, nemluvě o těch třiceti milionech marek ve zlatě, které Německo (skrze Parduse) přidalo Leninovi na cestu ze Švýcar do Ruska.

Vznik Československa (+ Jugoslávie) zajisté nebyl tak docela samozřejmý, ale přičinili se o něj lidé vědoucí, že svoboda je statek placený krví, a dali tu svou k disposici. Zdůrazňovaný fakt, že na stranu „nepřítele“ přešla jen desetina násilně mobilizovaných, pak budiž vykládán správněji. Jedna desetina nebyla tak zbabělý plebs jako těch zbývajících devět desetin. Je dodnes. Masaryk si například přál zřídit k odstranění tohoto stavu mentálna už v roce 1919 v Československu (po švýcarském vzoru) miliční občanskou armádu, ale parlament žijící v duchu rakouského uprdnuta a složený na základě výsledků voleb 1910 (!) mu to neschválil. Pokud jde o legionáře, tak ještě roku 1948 měl Stalin obavy, zda se komunistům podaří usurpovat moc, „když ještě žije tolik legionářů“, a požadoval účast sovětské armády; tak vznikaly (kromě Jugoslávie) všecky ty „lido-demo“ jinde. „Zradit“ pak je možno jen někoho, kdo zastupuje mé zájmy, a to Rakousko- -Uhersko rozhodně v případě Čechoslováků, respektive Čechů a Slováků ani dost málo nečinilo. Ano, hospodářský vzestup tu byl a dvaašedesát procent rozpočtu monarchie kryly berně z našeho království, je nutno dodat. Dvaašedesát procent rozhodovací moci, jak s nimi bude naloženo, pak rozhodně jejich plátci neměli.

Představovat Masaryka jako socialistu je ovšem persifláž. Masaryk i Beneš zahájili svůj odboj proti Vídni v době, když už existovaly v Srbsku, Rusku i Francii čs. jednotky, například. A politiky je oba ze zástupů různých věrozvěstů, obletujících vlády a štáby spojenců, učinil jistý M. R. Štefánik, který jim zařídit přístup k Briandovi. Edvard Beneš zajisté socialistou byl, nejprve sociálním demokratem, pak národním socialistou, a zejména vždy inklinoval vlevo, i ve sporu Legií s bolševiky, a obecně to byl muž, který řečeno s Voskovcem se bál facek a podobně jako Havel věřil na to, že ke svobodě je se možno prokecat a běh věcí do nekonečna ovlivňovat kabinetní politikou. Hrůzám dvacátého století by pravděpodobně bylo možno zabránit, kdyby spojenci ve Versailles poslechli Wilsona a kdyby byl Wilson zrovna v době jejich konání neměl zánět mozkových blan, ale i to jsou hypotetické úvahy. Amerika se pak, věrna své tradici těch, kdož se žabomyší Evropy chtěli zbavit cestou za Atlantik, věci nevěnovala. Až když si to Evropané znovu zavařili, musela je i tak vytahovat z bryndy. Takže po roce 1945 svou chybu neopakovala. Rakousko-Uhersko zmizelo, neb neplnilo svou společenskou potřebu pro většinu svých obyvatel, přátelé. Vše ostatní jsou jen plky obdobné třeba momentálnímu hořekování nad osudem Drážďan a další „evropské“ snahy nepřátel svobody. Že mohlo na Malé Straně dodnes úřadovat místodržitelství? Tak proč ty bouřivší se Čechy nenechali 28. října 1918 pozavírat?

JAN BENEŠ

Nerovnováha v Evropě

Vážený pane Beneši, neznám nikoho, kdo lituje zániku Říše římské, znám však mnoho lidí nejrůznějších ročníků, kteří dodnes litují zániku Říše rakousko-uherské. Nazývat devadesát procent vojáků, kteří zůstali věrni přísaze a bojovali statečně často až „zum bitter Ende“, „zbabělým plebsem“, to už není jen pouhá persifláž, jak často s oblibou říkáte, ale ne omalená hrubost. Ne všichni občané říše chtěli bořit „zpuchřelé“ Rakousko. A mimochodem, ani zběhové, ani ostatní nebyli do vojska mobilizováni „násilně“. Dělo se tak v souladu se zákony právního státu, jakým Rakousko-Uhersko nesporně bylo, a v rámci branného zákona, jehož liberalismu stěží dosahoval zákon první republiky, a už vůbec ne té lidově-demokratické. Pokud Češi nevyužili možností parlamentní demokracie, je to vina jejich, nikoliv systému, o jehož změnu se mohli v rámci právního státu zasazovat. O záměrech zmíněného arcivévody se nemusíme dohadovat, je o nich dosti dokladů, jež snesla řada historiků v nejedné knize zasvěcené jeho životu, česky naposledy Jan Galandauer anebo Jiří Pernes. A také o aférách habsburské říše, tedy o tehdejším „marastu“, toho víme díky historikům dost a dost, přinejmenším tolik, abychom mohli srovnávat.

Kradlo se, politikařilo, korumpovalo a lhalo i tehdy, ale na rozdíl od dnešní České republiky bylo Rakousko-Uhersko právním státem a justice a orgány činné v trestním řízení případy řešily (byť ne vždy operativně) a provinilce trestaly. Taková parodie na právní a demokratický stát, jakou představuje dnešní Česká republika, to Rakousko-Uhersko rozhodně nebylo. (Nezapomeňte: v Parlamentu České republiky zasedá strana, jíž platný český zákon označuje za zločinnou, a její bývalí členové prostupují naše politické spektrum napříč.) A pak je tu otázka samostatnosti: Česká republika téměř bez armády je vydaná na milost a nemilost mocným sousedům. Nechá se od Ruska poučovat i v takovém samozřejmém požadavku spojence na umístění radaru na svém území a prezident to jede do Moskvy vysvětlovat. To je samostatnost? Kde jsou záruky, že při změně politického klimatu v Evropě nás mocnosti nehodí přes palubu jako v roce 1938? Kdybychom žili s dalšími početně slabšími národy v mnohonárodnostní mocné říši, takové otázky bychom si nekladli.

Aby bylo jasno, pane Beneši: souhlasím s vámi, že Rakousko-Uhersko zmizelo, neb neplnilo svou společenskou potřebu pro většinu svých obyvatel (a dodávám, s vydatnou pomocí říši nepřátelských států Trojdohody s jejich „právem národů na sebeurčení“). Polemizuji o kladných stránkách a smysluplnosti zaniklé říše, nehořekuji nad jejím zánikem. Maršál Foch se nemýlil, když řekl Clemenceauovi, že válku (tu první světovou) sice vyhrál, ale nedokázal vyhrát mír. Rozbitím Rakousko-Uherska a balkanizací střední Evropy byla porušena rovnováha Evropy a Evropa se z toho dodnes nevzpamatovala. Prezident Beneš a spol. ve své nestydaté propagandě představovali říši jen jako „impérium dusící aspirace národů“. Dnes stále více laiků i oborníků dochází k tomu, že existence říše měla smysl a ve srovnání s uplynulým stoletím se může jevit jako to správné státoprávní uspořádání. Znovu opakuji, že snahy o vybudování Evropské unie nejsou ničím jiným než snahou vytvořit cosi, co tu do roku 1918 existovalo. Už Palacký říkal, že kdyby říše rakouská neexistovala již odedávna, bylo by v zájmu Evropy, ba humanity samé, přičiniti se, aby vznikla co nejdříve. K něčemu takovému dnes – ve formě Evropské unie – snad dochází. Nechme tedy starou říši odpočívat klidně v hrobě a neplivejme na ni – ani na vojáky, kteří za ni bojovali a své přísaze dostáli se ctí.

LEONID KŘÍŽEK

Za ČSR byli lidé ochotni umírat

Vážený pane Křížku, vojáci zůstávající věrni přísaze vynucené a ctít je má asi stejnou hodnotu jako u těch, kteří zůstávali věrni přísaze jistému Adolfu Hitlerovi, a to i po jeho smrti, jak připomínal maršál Schörner svým vojákům u nás ještě 6. května 1945. Rakousko vedlo útočnou válku a po zásluze ji prohrálo. Záměry arcivévodovy pilně zdokumentované zůstávají právě jen záměry a nezodpovězena zůstává otázka nakolik vůbec a zda byly realizovatelné, i Josef II. na smrtelné posteli, jak známo, odvolal naprostou většinu svých reforem. Zda Češi (a co Slováci ve statusu nemaďarsky mluvících Maďarů?) mohli či nemohli využít parlamentní demokracie, je otevřená otázka asi jako, zda se měl, či neměl František Josef dát korunovat českým králem. Pročpak tak stařičký mocnář nikdy neučinil? Byli jsme přece jeden z jeho národů a korunovace by ten vztah dokonce i legitimizovala. To se asi chce, ku Křížkovu dovolávání se, podívat na volební systém. Volební právo se v devatenáctém století u nás teprve prosazovalo. Přímé volby do Říšské rady slibovala roku 1871 Prosincová ústava, ale volební řád vyšel až roku 1873. Podle tohoto řádu připadl jeden německý poslanec v Království českém na třiatřicet tisíc voličů, ale jeden poslanec český k tomu potřeboval stopětadvacet tisíc voličů. Prvý návrh všeobecného práva volebního byl vysloven roku 1896 z pera hraběte Taafa, ale neprošel panskou sněmovnou a Taaf musel odstoupit. (To tehdy politici konali, když neuspěli.) Částečně však Taafův návrh provedl jeho nástupce hrabě Badeni, který do parlamentu kooptoval české zástupce sociálních demokratů, agrárníků, národních sociálů a katolíků. Zvláštním vládním nařízením chtěl také vyřešit jazykový problém. Podle něj mělo být možné, používat u nás češtiny i jako vnitřního úředního jazyka.

Co to značí? Žadatel měl mít možnost oslovovat úřad ve svém jazyce. Skončilo to německými kravály a Badeniho odstupem z úřadu. V Praze dokonce výjimečným stavem. Všeobecné hlasovací právo začalo platit v Rakousku roku 1907. I tentokrát ovšem ku zvolení německého poslance stačilo jednačtyřicet tisíc hlasů, zatímco poslanec český musel mít sedmapadesát tisíc voličů. Jak spravedlivé. Takže to asi mohlo, jaksi, ve využívání parlamentní demokracie Rakouska- -Uherska trochu vadit. Navíc by s největší pravděpodobností k jakémusi jejímu uplatnění časem došlo. Běžte se podívat na Olšany na hrob domobrance Josefa Kudrny (otce sedmi dětí), narozeného roku 1883, ze 4. setniny 102. c. k. pluku v Benešově, který byl dne 6. května 1915 pro výstrahu zastřelen, neb nejevil dost nadšení jít do války za zájmy nikoli své. A nebyl sám, většina rozsudků podobných „velezrádců“ padla na Moravě, kde byl dokonce vyhlášen, za účelem jejich snazšího vynášení, arcivévodou Bedřichem válečný stav. Zřejmě Kudrna dost nevyužil dobrodiní liberalismu branného zákona, panem Křížkem vyzdvihovaného, odešel od dětí a rukoval dobrovolně.

Nejlépe předmětného zákona ovšem využily ty zhruba tři miliony našinců, kteří mezi rokem 1856 až 1902 emigrovali do USA, „aby nemusili na vojnu“. Zánik říše padá na ty, kdož válku rozjeli, stejně jako v případě těch Drážďan a arciť i Hirošimy padá jejich osud na hlavy těch, kdož se do válčení pustili. Že Trojdohoda přišla se sebeurčením národů? Trojspolek zase s povstáním v Irsku a pokusem dostat do války s Amerikou Mexiko. Ples je ples a válka je válka, pane Křížku, a proč na to ty nepodmaněné národy, medle, slyšely, když se jim žilo tak přímo velkopansky? Za Československo, respektive už za jeho vznik, byli ochotni lidé umírat a také umírali, a to na rozdíl od těch zum bitter ende, dobrovolně. K posledním popravám zajatých legionářů ostatně došlo v Itálii ještě 28. října 1918. Československo zaniklo proto, že jim Mnichov tu možnost umřít zatrhl a byli zbaveni své důstojnosti. Nikdy ji už nenabyli. Co nevylikvidoval z těch nadprůměrných Hitler, stihli komunisté. Netvrdil nám ostatně soudruh Slánský roku 1944, že nepřítelem není Německo, ale československá buržoazie?

O lidech ochotných umírat za ČSSR, ČSFR, a případně tedy ČR, nic nevím. Byli nějací či jsou? Tento stav ovšem není výsledkem zániku Rakouska-Uherska, ale cílené snahy podlomit náš národ geneticky, která bohužel vyšla. No a Palacký arciť rovněž pravil, že jsme byli před Rakouskem a budeme i po něm. Když už máme hledat jakési citáty. Jenže Rakousko teď nejspíš bude chalífát, ještě o cos dříve než my. Zajisté, „za Rakouska“ byly nižší berně, bylo méně státního byrokratického aparátu, soudy pracovaly promptněji a sedlák mohl úspěšně soudit i arcivévodu za pošlapanou louku. Nikdo to nepopírá. Tedy tohle nám bylo předáno. Otázkou je, co nám záměrně předáno nebylo. Navíc vzniklo ve chvíli tureckého nebezpečí a pominulo, když toto nebezpečí pominulo. Vinou své naprosto neodpovědné vedoucí vrstvy. Jaký by byl náš osud, kdyby válku tenkrát vyhrálo? Stačí si přečíst staré ročníky pražské (německé) Bohemie až do října 1918.

JAN BENEŠ

 
Datum: 03. 07. 2007 12:16:56 Autor: Josef
Předmět: Proč litovat?
Diskuse se zajímavými argumenty. Nicméně soudím že p. Křížek je především trošku nostalgický a argumentace "co by, kdyby" je z pohledu historie vždy na tenkém ledě a má nebezpečnou tendenci sklouzávat k účelovosti. Položím provokativní otázku. Bylo Rakousko - Uhersko vůbec stát (a myslím to ve smyslu vedení politiky navenek) nebo jenom přívěsek Německa a jeho ambiciózní politiky? Zajímavé názory na Německou politiku má Kissinger v Umění diplomacie. Soudím, že odpověď na mou otázku je jednoduchá - R-U prostě nevedlo politiku která by byla v bytostném zájmu většiny jeho národů a obyvatel. To nakonec po zkušenosti krvavé a nesmyslné války vedlo k odcizení řady národů a k rozpadu R-U. Chyběla tedy státní idea přijatelná pro drtivou většinu národů a proto se R-U rozpadlo. Nelze ovšem popírat že R-U mohlo svou státní funkci plnit - kdyby se odpovědně zreformovalo, vedlo rozumnou samostatnou politiku a vyhýbalo se válkám. František Josef prohrál skoro všechny války které vedl a měl z toho vyodit závěry.
Datum: 04. 07. 2007 08:38:15 Autor: J. Strauss
Předmět: RE
Tu nejde vúbec o nějakou zahraniční politiku RU. Tu jde o snahu USA o ovládnutí evropského prostoru a koloniálního prostoru ovládaného velmocemi v dúsledku potřeby nových trhú, na kterém se chtěla přiživit Anglie (zachování sfér vlyvu) a Francie (rozšíření sfér vlyvu). Na to využili výsledek WWI a rozbili klasické uspořádání Evropy, ktoré se vyvinulo v prúběhu protitureckých válek, válek o dědictví rakouské a napoleonských válek.A nebyli bychom to my, kdyby se nenašlo několik chytrolínú s podivným pôvodem, kteří této změny využili v svúj osobní prospěch a uchopili moc (jak inspirující pro rok 1989, kdy se situace opakovala, naštěstí bez války). Takže tehdy a nakonec i dnes podlehl osud národa zájmúm velmocí a několika ctibažných politických avanturistú. Paradoxem je, že na změnu uspořádání nakonec doplatila i Francie a Anglie ztrátou kolonií a vlyvu a nové státy nebyly stejně neoslabili hospodářské a vojenské síly Německa tak, aby toho německé mocenské skupiny nevyužili k opětovnému dosažení mocenského postavení v evropském prostoru, hned jak se objevila dostatečně charizmatická osobnost, která byla schopná vést masy. Evropa opět ztrácela a trpěla a opět na tom vydělaly USA. A propos, možná by stálo z pohledu historikú za to prozkoumat propojení kapitálu USA s Evropou v roce 1914 i 1939.
Datum: 04. 07. 2007 11:42:46 Autor: Josef
Předmět: RE
Klasické teorie o spiknutí mocných, dalo by se najít v historii mnoho protiargumentů. Ale z Vašeho příspěvku lze vyvodit i následující - USA vydělávají na tom že Evropané byli blbí a věčně se spolu prali. V kontextu mých názorů také nemusím hledat žádná spiknutí ohledně zániku R-U, prostě vládnoucí vrstva nepochopila co má dělat a udělala klíčové chyby. Pak už jdou události samospádem, v dějinách nalezneme dost příkladů.
Datum: 09. 07. 2007 14:36:34 Autor: O
Předmět: Zemřít za ČR ?
Zvláštní asi ano... pár takových ještě je... byť s parodí na armádu této země nechtějí nic mít :) Mno otázka zní proč... zrovna dnes mám pocit že bych to udělal proto že už pro ČR neumím žít... škoda že se mi od vás nedostane názoru...
Datum: 10. 07. 2007 00:20:08 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Proč nelitovat
K panu O. ? Proč byste neměl dostat odpověď na svoji otázku? Jan Beneš na ni odpověděl ? prohnal si hlavu kulí. Pan Strauss to napsal přesně. O propojení kapitálu USA a Evropy bylo napsáno hodně, taktéž o snaze Dohody rozbourat klasické uspořádání Evropy. Bohužel nemám k dispozici bibliografické údaje, ale kdo chce najít informace, tak je najde. Například ve slovenském oddělení Státní knihovny. Pan Josef má pravdu, když tvrdí, že jsem ?trochu nostalgický? (však mě zná). Má pravdu i v jiných svých závěrech. Ovšem R-U bylo ?přívěsek Německa a jeho ambiciózní politiky? teprve na sklonku 19. století, jinak bránilo Evropu proti osmanské invazi po několik století a v té době bylo také státotvorné. Z historického hlediska je blbost používat argument ?kdyby?, ale jakožto laický zájemce o historii se můžu této chyby dopouštět. Však to dělají i profesionální historikové, pokud uvažují o možných scénářích. Komické na tom je, že bráním zájmy říše, která KDYBY (opět to kdyby) neparticipovala na rozpoutání I. sv. války a svět by zůstal tak jak byl, tak bych nebyl občanem R-U, ale Ruské říše, neboť moji předci měli na Urale palác, polnosti a majetky (jež jsou dnes nerestituovatelné) a Rakousko-Uherskou říši bych vnímal jako spojence, nikoliv jako svoji domovinu. Inu, asi nebylo dost toho ?ex Oriente lux? (to je humor). To, že Československá republika a dnes Česká republika (jak se dnes hnusně podle Hitlera říká ?Česko?) je tu jen z vůle velmocí, to platí stále. R-U tu neexistovalo z vůle velmoci, velmoc to byla. Děkuji Vám všem za pozornost.
Datum: 10. 07. 2007 08:20:15 Autor: Josef
Předmět: RE
Určitě by mne nikdy nenapadlo zpochybňovat význam Habsburské monarchie (protože v 16 - 18 století to byly dědičné země Habsburské) při obraně středoevropského prostoru proti turecké invazi. Pozorovatel historie si ale povšimne jak pozitivně se vyvíjel vztah Maďarů k R-U monarchii po vyrovnání v roce 1867 (a to Maďaři po staletí bojovali proti Habsburkům). Pokud by R-U vyřešilo své vnitřní problémy vůči ostatním národům a provozovalo rozumnou nezávislou politiku, určitě mohlo plnit pozitivní úlohu ve středoevropském prostoru. To se ale nestalo a měli bychom se snažit pochopit objektivně příčiny a souvislosti historických události. Jinak drobná poznámka - nedovolil bych si spekulovat o motivech jednání p. Beneše.
Datum: 10. 08. 2007 13:20:02 Autor: Mgr. Miloslav Cisko
Předmět: drobné upresnenie
Predsa len ešte raz svoju dôstojnosť čechoslováci nadobudli. A to v auguste 1944, v malej a bezvýznamnej Banskej Bystrici. Bojovali a umierali tu Slováci, Česi, Židia, Francúzi, Angličania i Rusi. Ale povstanie sa prihlásilo k ČSR. Škoda, že na túto prísahu sa zabudlo.
Datum: 13. 08. 2007 12:48:27 Autor: O.
Předmět: odpověď :))
Právě... odpověď sem dostal. No potěš koště... Vážím si vás Pane Křížku, ikdyž máme na jisté věci odlišné názory, v podstatných věcech se shodujeme. Ale v tomto problému jsem zastáncem názorů Pana Beneše a velmi lituji jeho odchodu... Nezpochybňuji historický význam Habsburské říše... ale když to vezmu kolem a kolem, taky mohla být Přemyslovská, Lucemburská či Jagelonská (možná i Poděbradská) V podobném regionu... A plnit podobný účel... Ale když se podíváme na situaci z 19.tého století tak je evidentní že se stala jaksi impotentní, stejně jako nemocný muž na Bosporu... To že vytrvala tak dlouho bylo asi i tím že Turecko na tom bylo hůř tedy monarchie nebyla tím největším outsiderem v regionu. K česko rakouskému vyrovnání dojít nemohlo, samo rakousko maďarské bylo velmi problematické a těžko prosaditelné... do všech reforem bylo rakousko tlačeno neúnosností stavu a bránilo se co mohlo... posledních 50let žilo z podstaty (politické). je otázka kde se vzal ekonomický výkon čech, možná právě z nemožnosti prosadit se jinak - že by paralela na středověkou emancipaci měst... Ta říše neuspokojovala zájmy valné většiny svých občanů... Neuspokojovala je možná proto, že mocenské struktury nedokázaly najít svůj smysl ve světě ? Nebo byly hasburkové za staletí tak zdegenerovaní? (Monarchisté budou velmi prskat :) těžko říct, ale svojí roli neplnila... Fungovala stejně impotentně jako evropská unie... která neřeší ekonomické a politické problémy, nebezpečným státům říká jen tytyty, když slíbíte že toho necháte můžete pokračovat, či řeší přejmenovávání druhů zvěře na území členských států... (chudák německý ovšák se tak nesmí jmenovat) a jiné blbosti... ano paralela s monarchií je trefná... řím také zdegeneroval... Takže bychom se měli spíše poučit co nás čeká do budoucna... bojím se že nic pěkného... a nevím jestli příště busou mít spojené státy dost sil za nás jako vždy tahat kaštany z ohně...
Datum: 28. 04. 2008 12:29:20 Autor: Bohumil Doležal
Předmět: Rakušan jako prase
Následující komentář zazněl 28. 4. 2008 na Rádiu Česko. Zde jej uveřejňujeme bez vědomí autora, doufejme, že nám odpustí. Je to zajímavý příspěvek ke shora uveřejněné polemice. Na Malostranském náměstí stával kdysi pomník maršála Radeckého. Po roce 1918 byl při naplňování Masarykova hesla "odrakouštit" odstraněn. Pozoruhodné je, že pomník představuje ještě po devadesáti letech od jeho stržení jakýsi problém. Pražští památkáři by jej rádi vrátili na jeho místo, magistrát ani radnice Prahy 1 není proti. Zato protestují "Bojovníci za svobodu" a Česká obec legionářská. Stanovisko Bojovníků je poněkud rezignované. Předsedkyně Dvořáková prohlásila: "Tleskat tomu rozhodně nebudeme, ale asi se nevzepřeme. Stejně nás neposlechnou." Radecký byl podle ní "rakousko-uherský generál ve službách Habsburků" (maršál zemřel v roce 1858 a Rakousko-Uhersko vzniklo o devět let později). To, že se Bojovníci necítí v plné síle, je povzbudivé. Česká obec legionářská se oficiálně zatím nevyjádřila (je zjevně zaneprázdněna tahanicemi mezi staro- a mladolegionáři o spolkové nemovitosti), k dispozici je pouze osobní mínění místopředsedy Chejstovského: "Radecký není náš člověk. Byl to Rakušan jako prase." To je pozoruhodné: rozhodující kritérium pro to, zda smí mít Radecký pomník nebo ne, je jeho češství. Přitom zvlášť přitěžující okolností se stává, ukáže-li se, že byl nejen Nečech, ale zvlášť zavrženíhodná forma Nečecha, totiž Rakušan, přesněji řečeno "Rakušan jako prase". V té souvislosti musím Českou obec legionářskou upozornit, že zaspala. Po jednom Rakušanovi jako prase, Mozartovi, se v Praze jmenuje ulice, což je skoro tak špatné jako pomník. Existují i další Rakušané jako prase, kteří mají ulice, pamětní desky, dokonce hotely, Gustav Mahler a Franz Kafka, ty ovšem poněkud omlouvá, že byli zároveň Židé. A naši slavní rodáci, ale to Radecký vlastně taky. Bez ohledu na to, zdá se, má platit, aspoň pokud jde o pomníky, známé heslo "Češi Čechům". Máme ke svým dějinám vztah poněkud hysterický. Po dlouhou dobu jsme byli součástí jakési říše a naše pobývání v ní mělo své stinné i světlé stránky. Tato kapitola našich dějin se uzavřela. Uzavřela se skoro před stoletím a uzavřela se navždy, takže je možné se na ni dívat věcně a bezpředsudečně. My však s mrtvou říší stále bojujeme jakýsi křečovitý zápas. Proč v tomhle případě vykutálená historická obec nekřičí něco o přepisování dějin? Zápas s hydrou minulosti zkarikovanou nacionalistickými předsudky je kontraproduktivní. Rakouský boj proti jaderné energii a americkým základnám, v němž jsme přednostním terčem, je nám nepochopitelný a protivný, na druhé straně nám nedělá potíže označovat je za prasata, respektive minulost, k níž se oni na rozdíl od nás staví věcně, někdy třeba na náš vkus příliš sentimentálně a nekriticky, za prasáckou. Nepokoušejme si nic namlouvat: naše vztahy s Rakouskem jsou špatné a v Rakousku se Češi ve veřejnosti těší dost velkému opovržení. Třeba je to od Rakušanů nespravedlivé, to je jejich problém. Náš problém je, co s tím můžeme dělat my. Jedno určitě: tak, jako za tatíčka Masaryka platilo heslo "odrakouštit" (Masaryk to možná myslel trochu jinak, než jak to lid pochopil), nám by ve vztahu k Rakousku pomohlo jiné: "odprasáčtit".
Datum: 29. 04. 2008 07:41:15 Autor: Petr1
Předmět: Radecký
Pan Doležal je trochu moc kritický. Vzal příliš doslova výraz "jako prase". Říká se to totiž ve smyslu "velký". A proto se nikdo nediví když se řekne třeba to byl zajíc jako prase. Každý si představí jen velkého zajíce. To ale panu Doležalovi určitě neříkám žádnou novinku a tím hůř pro něj, že toho tak chytil. Nechci naopak tvrdit, že to byl výraz nejvhodnější, ale zdaleka tak jako pan Doležal bych ho nekriminalizoval. Podle mne kdyby Radecký nebyl maršál, ale nakreslil nějaký obraz nebo složil operu jako Mozart tak by asi byl populárnější. Ono asi jeho úspěchy Čechám výrazněji nepomohly. Naproti tomu musím vzít za slovo pana Doležala a doporučil bych mu, aby psal za sebe - protože mně rakouský boj proti jaderné energii je pochopitelný a tedy mu tleskám. "Odprasáčtit" by potřeboval hlavně jeho komentář - používal to tam až nadbytečně.
Datum: 10. 08. 2008 07:46:29 Autor: Zápaďák
Předmět: K&K (Keiser & König)
Tahle polemika dorazila včera (8.VIII.08) z Brazílie ke mě do USA. Škoda, že už mi Jan Beneš, kterého si moc vážím, neodpoví. Jsem si téměř jist, že za jeho skalpelovým a výmluvným perem se skrývá hluboká a statečná duše. Pocházím z buržoazní masarykovské rodiny. Žasnu, kde p. Křížek (šéfredaktor?) četl (že by v Blesku?), že tatíček Masaryk ? málo se dnes ví o jeho statečnosti na ostřelovaných ulicích - byl socialista. Měl by si přečíst Čapkovy ?Hovory s TGM?, které zde mám. Nejsem historik, spíše dobrodruh, který ve Skalistých a na Kolorádském plateau našel pravý domov; nejen kvůli nádherné divočině, ale též kvůli prima lidem. Přidám ovšem polínko z ?první ruky?. Děda po přeslici na monarchii nedal dopustit. Jako novopečený tovaryš sedl před Velkou válkou na kolo a c&k území objel a to bez pasu; za tři měsíce a tři zlaté tolary, t.j. Taller (a máte z toho dolar). Jeho bratranec byl důstojníkem u Legionářů a prodělal Anabázi. Tok dějin je utkán z nekonečných nitek osudů těch co u toho byli, a ty nezajímalo ?kdyby? a jiné neproduktivní plytkosti ? život se na ně řítil, jako i na nás, právě teď; tahle zkušenost ?na kůži? historikům chybí. W+V by řekli něco o ?přehazování míčků abstraktních představ?. O těch třech milionech Čechů v USA také něco vím z ?první ruky?. Loni jsem pro jednu velkou rodinu českého původu z TX překládal dopisy dvou bratrů z období 30 let; jeden už v TX, druhý ve Frenštátu, Vídni, ap. Starší byl farmář a začátky v TX po Občanské válce byly více než krušné, ten mladší na Moravě byl úředník; fascinující osudy. Krize koncem 19. století byla zlá obzvláště na Moravě a Slovensku a tak šel mladší s ženou za štěstím do Vídně. Byli pracovití a za 20 let ušetřili 4000 zlatých na cestu do a otevření obchodu v USA, a to byly ? před dnešní inflační a zmanipulovanou měnou ? velké peníze. Rakouský baron a hochštapler je o peníze připravil sliby velkých zisků z nemovitostí. Moraváci při vyhráli a baron šel do basy, ovšem úspory ty tam. To mě také překvapilo; zde je důkaz, že R-U bylo právním státem (Rechtsstaat), na rozdíl od hrůzovlády rudých a dnešní exekutorsko-kleptomanské anarchie maskované velmi transientním blahobytem. Na přelomu 19/20 století bylo jen v J-TX mezi Viktorií a Galvestonem asi 1,5 milionu Čechů (hlavně Moraváků z Beskyd); více než Němců a Amíků. První generace neuměla (nemusela) moc anglicky: zaměstnavatelé, faráři, hospodští, učitelé, starostové, ap., byli krajani. Dodnes jsou tam na mapě česká jména. Abych nezapoměl, oba bratři s rodinami se sešli po letech v TX a vedlo (a vede) se jim dobře; hlavně unikli dvěma válkám a tedy nacizmu a bolševizmu. Z těchto dopisů jsem důkladně a intimně poznal kus české, c&k i TX historie, o vyprávění dědy a babí, jak to opravdu bylo, ani nemluvě. Nezlehčuji souvislé ?makro? vzdělání v žádném oboru; ovšem dějinám říší a válek bez jednotlivých a konkrétních lidských osudů chybí ta třetí dimenze: život.
Datum: 13. 08. 2008 08:04:31 Autor: Petr1
Předmět: Rechtsstaat ??
""při vyhráli a baron šel do basy,...zde je důkaz, že R-U bylo právním státem (Rechtsstaat)"". - Já jsem zase nedávno četl, že za Protektorátu (1939 - 1945) byli dva mladíci popraveni za vraždu prostitutky. Má to být pro mne důkaz, že Protektorát byl "Rechtsstaat ??
Datum: 07. 12. 2012 10:23:22 Autor: J.Heim
Předmět: Nemělo se rozpadnout
Nejsem vzděláním historik, ale rozpad RU byla podle mne nešťastná událost v dějinách celé Evropy. Nemusela zůstat nějaká absolutistická monarchie, ale třeba konfederativní,spolkové nebo federativní uspořádání států. To je jedno. Ale nemělo se rozpadnout. Mohli jsme žít v silném evropském státě a to nejen ekonomicky, ale i vojensky. Jsem přesvědčený, že nemusela být tím pádem ani II. světová válka.
Datum: 05. 08. 2014 23:53:18 Autor: Radka
Předmět: pragmatismus
Myslím si, že zánik R-U je obrovská škoda. Jak dokazujeme nonstop, nejsme svéprávný národ. A z pragmatického hlediska bychom alespoň zvládali německý jazyk, stejně jsme v područí německé ekonomiky. Jsme pro celý svět legrační figurky a nevím, nač si neustále hrajeme na velké vlastence. Pro naši zemi bychom více udělali jako skoroněmci. Včetně nesmyslného odsunu nevinných Němců po 2.SV a následného nastěhování podivných národů, kteří k pověstné německé píli měli sakra daleko...
Datum: 07. 08. 2014 12:47:52 Autor: QF17
Předmět: Co na to Misustov??
Škoda to určitě byla, je a bude. Být členem Eu není žádná výhra, náš maličký stát má vliv na její chod jako já na sopku Vesuv. Za R-U vzniklo nejvíc firem a fabrik v Česku a dnes vlastně již nejsou .... smutný to fakt!
Datum: 12. 08. 2014 18:25:25 Autor: L. Křížek
Předmět: Dějiny a současnost 6/2014
Doporučuji článek Pavla Běliny *** ?Svoboda neznamená neposlušnost? zde *** http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2014/6/svoboda-neznamena-neposlusnost/ **** Militaria jedná v současné době o práva přetisku.
Datum: 13. 08. 2014 18:44:27 Autor: MISUSTOV
Předmět: Co já na to?
1. Jan Neruda když se dostal do obtíží v Turecku, tak upozornil: ?Nezapomeňte, že jsem rakouský občan a Rakousko mě ochrání?, byla to více méně vyhrůžka, a ta zabrala. V současnosti jsou dvě české dívenky uneseny v Pákistánu již dva roky. Od té doby máme již druhou vládu, přidání na platu ministrům, ale pro jejich záchranu nikdo nehne ani prstem. Prezident Pákistánu pouze sdělil, že jsou naživu. Jakpak by se vyvíjela situace, kdyby nám vládnul Habsburk? Jsem přesvědčen, že by donutil Pákistán, aby konal, nebo, v krajním případě by konal sám, zejména pokud by měl v Afganistanu nějaký Alpenjäger regiment. *** 2. Počátkem dvacátého století nebyly žádné cestovní kanceláře a turistika se prováděla formou poutí. Když vyrazila na cestu so Svaté země pouť z Moravy, tak se na nádraží zjistilo, že Severní dráha nepřistavila počet objednaných vagonů do Terstu. Po marném dohadování zavolal organizátor do Vídně poslanci Masarykovi a vagony byly na to tata (nehledě na negativní vztah Masaryka ke katolicizmu, ten jako Moravan by v parlamentu udělal scénu). Představme si, že by dnes volal nějaký vedoucí turistického zájezdu do Bruselu, kde si Barosso dělá srandu jak z požadavků prezidenta Klause, tak z prezidenta Zemana. *** 3. Ve svém mládí jsem usilovně kontaktoval staré lidi a zjišťoval, jaké to bylo za Rakouska. Nepamatuji si na nějakou negativní zkušenost. Vyprávění pamětníků, infanteristů, horských myslivců, dragounů, nebo ponorkáře k.k. mariny byla uchvacují. Moje babička (byly jsme masarykovská rodina) vždy říkávala ?Říkejte si, co chcete, ale za císaře to bylo nejlepší?. V zásadě se pamětníci shodovali, že peníze se vydělávaly těžko, ale měly hodnotu. *** 4. Císařský dvůr prý byl nákladný, Brusel je podstatně dražší, a to tam nejsou žádní velkovévodové. Nehledě k tomu Barosso a jeho smečka je pro nás drahá i zadarmo. *** 5. Státy evropského kontinentu májí občanské zákoníky postavené na jedné ze dvou předloh A. Napoleonův Cod de Civil, anebo B. Rakouský občanský zákoník. Lichva byla zakázaná a zákonem tvrdě stihaná, v dnešní době by půjčovatelé peněz, jakékoli částky, bez záruky a vymahači dluhů seděli v evropském Sing-singu, to je v Brně na Cejlu. Z toho lze usuzovat, že zde nevládla žádná justiční mafie, ale Rakousko bylo vyspělý právní stát. *** 6. Panovník, ani šlechta nebyli překážkou takové demokracie, které jsme doposud nedosáhli i přes usilovnou snahu pana prezidenta Václava Ruzyně. *** 7. Fascinuje mě Haydnova melodie císařské hymny a zejména idea: ?plňme věrně povinnosti, hajme právo počestné, a když třeba s ochotnosti v boj se dejme statečně? Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej, uměním a vědou silný Duch se vzmáhej, jasně skvěj? Stůjme k sobě v každou chvíli Svornost jenom moci dá. Společně, kde vládnou síly vše se snadno překoná. Když se ruka k ruce vine tak se dílo podaří. *** 8. Sochu maršála Radeckého si Češi postavili se sbírky, kterou uspořádali, potom bezostyšně sochu strhli. Ve vídeňském arsenálu je Radeckému věnován celý sál, jsou zde připomínky českých vojevůdců, které z našich učebnic dějepisu neznáme. Tvůrce nového státu Masaryk si vyfantazíroval zbrusu nový národ, národ Československý, národ bez minulosti ? krom doby husitské, a proto si své češství připomínáme jenom při hokeji. *** 9. Po WWII byla z Rakouska hromada ruin, my jsme vyvázli sice s odřenou kůži, ale relativně dobře. Dnes je Rakousko na předním místě na světě v životním standardu, a kde jsme my? Může potom někdo jásat nad rozpadem říše? *** Můj nepřítel mně hodil rukavici, tak jsem ji zvednul. Napsal jsem heslovitě své názory a vyjádřil své pocity. Jsem si vědom, že nic není černobílé, i to Rakousko bylo zpuchřelé. Místo regenerace jej naší předkové, spolu s Francouzi a americkými zednáři zbourali a zapříčinili tak katastrofu 1939?1945. Jak jsem poznamenal, nic není černobílé, ve hře byly snahy Vekloněmců, Maďarů. A naše trojice TGM, Štefánik, Edvard Beneš udělala to, co bylo v jejích silách. Věřím, že letošní stoleté výročí bude inspirovat k diskusi na toto téma.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.


Recenze týdne

Vlasovci v boji za Prahu

Pomoc 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR povstalé Praze, 5.-9. 5. 1945