Julius Payer: monumentální obraz Záliv smrti

Monumentální obraz Záliv smrti (1897), 390 x 540 cm, rakouského geografa, důstojníka a výtvarníka Julia Payera (1841–1915), umístěný v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, zobrazuje tragický konec polární expedice vedené sirem Johnem Franklinem v letech 1845–1847.

Franklinova tragická výprava do Arktidy v letech 1845–1847 je dobře zdokumentována a podrobně popsána v řadě publikací, ve filmech či v mnoha odkazech na internetu. Méně známo je to, že o Franklinově životě a jeho poslední výpravě sugestivně pojednává román německého prozaika Stena Nadolného (nar. 1942) Die Entdeckung der Langsamkeit z r. 1983, vydaný v r. 1997 v českém překladu Radovana Charváta pod názvem Objevení pomalosti. V letech 2014 a 2016 přitáhly pozornost k Franklinově výpravě zprávy o nalezení vraků lodí jeho expedice, Erebus a Terror.

Autor obrazu, Julius Payer, se narodil v září 1841 v Čechách, v Šanově u Teplic, v německy mluvící rodině důstojníka c. k. rakouské armády. Absolvoval několik vojenských škol na různých místech rakouské monarchie. V 60. letech 19. století se jako kartograf věnoval důkladnému studiu Alp. Je o něm známo, že byl zapáleným vysokohorským turistou a horolezcem. Jeho kartografická práce měla značný ohlas a vedla k Payerově převelení do Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni r. 1868. Jako elitní kartograf byl posléze vyzván k účasti na několika polárních expedicích.  Nejznámější z nich byla výprava lodi Tegetthoff v letech 1872–1874, jejíž průběh byl velmi komplikovaný. Po návratu z Arktidy Payer požádal o propuštění z armády a soustředil se na sepsání rozsáhlého spisu o výsledcích polárních expedic, jichž se zúčastnil. Publikaci doprovodil desítkami vlastních ilustrací. Jeho výtvarný talent ho patrně přivedl k rozhodnutí cele se věnovat umělecké dráze – studoval nejprve ve Frankfurtu a posléze, od r. 1880, v Paříži. V r. 1890 se Payer vrátil do Vídně, kde založil malířskou školu. Zemřel při pobytu u Bledského jezera 29. srpna r. 1915.

Již při studiu na pařížské královské akademii začal Payer skicovat čtyřdílný obrazový cyklus zachycující tragickou Franklinovu polární výpravu; první částí tohoto cyklu byl obraz nazvaný Záliv smrti. Poprvé byl vystaven v Mnichově r. 1883, posléze na pařížském Salonu, v r. 1884 ve vídeňském  Künstlerhausu, v několika dalších evropských městech a konečně r. 1886 v Praze. Výstavy organizoval galerista Charles Sedelmeyer, který kromě Payera zastupoval např. Václava Brožíka.  Záliv smrti byl nakonec prodán do Spojených států, jako mnohé další práce umělců zastupovaných tímto obchodníkem. Julius Payer se však k námětu opakovaně vracel. V roce 1887 namaloval repliku Zálivu smrti (dnes ve sbírce České spořitelny)a o deset let později druhou, tentokrát v monumentálních rozměrech 3,9 x 5,4 metru. Ta byla v roce 1908 vystavena na Jubilejní výstavě Krasoumné jednoty v Praze a za vysokou částku 20 000 rakouských korun zakoupena pro Moderní galerii. V roce 1964 byl obraz ze sbírek Státní galerie v Praze bezplatně převeden do Geofyzikálního ústavu ČSAV (dnešní AV ČR).

Okolnosti, za kterých Geofyzikální ústav počátkem 60. let 20. století obraz získal, jsou kuriózní. Popsal je ve svých vzpomínkách z podzimu 2005 profesor Miloš Pick, který byl ředitelem ústavu v letech 1960–1969: „...Tehdy (počátkem 60. let) byla jídelna ústavu střediskem spořilovské inteligence. Scházeli a stravovali se tu spisovatelé, malíři, a herci zvučných jmen. Jako výzdobu jídelny nám Akademie propůjčila obraz Politizující rolník. Bylo to dílo, pokud se pamatuji, od A. Nováka, a stálo tehdy asi 40 000 Kčs. Hrůza. Rolník seděl na traktoru a četl Rudé právo. Tehdy jsme přemýšleli, jak se té ostudy zbavit. Vyhodit to nešlo, to byla moc cenná věc. Požádal jsem o pomoc Státní galerii v Praze s žádostí, aby mi potvrdili, že jde o bezcenný kýč. Jednání s naším ústavem se účastnila ředitelka galerie dr. A. Masaryková a další pracovnice, tuším, že se jmenovala Hofmanová. Obraz rolníka na traktoru převedli někam do Suchdola. Současně ale pracovníci galerie využili příležitosti, a dali si podmínku "něco za něco". V depositáři někde na jihu Čech byl dlouhá léta skladován Payerův obraz. Ten byl vystaven na světové výstavě někdy r. 1890 a od té doby byl ve skladišti, protože se nikam nevešel (historie je popsána v Ottově slovníku naučném). Pokud jsem jej tehdy viděl, byl navinutý jako cívka na nějakém hřídeli. Obraz se ale nevešel ani k nám. Aby se vešel do tehdejší posluchárny ústavu, museli z něj pracovníci galerie uříznout asi 60 cm dolního okraje. ... V roce 1965 bylo v našem ústavu velké mezinárodní symposium... Payerův obraz vzbudil velkou pozornost zejména u zástupců severských národů (Sověti, Švédové, Finové). Na obraze jsou totiž s velkou přesností zobrazeny navigační pomůcky z konce 19. století...“.

K širšímu povědomí o formátově a tematicky neobvyklém obrazu Julia Payera a o jeho umístění v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu zásadním způsobem přispěl teoretik umění Ondřej Chrobák. Výtvarným dílem Julia Payera se zabýval nejprve ve své diplomové práci a posléze jako kurátor Národní galerie v Praze. Z jeho iniciativy si Národní galerie v r. 2005 obraz Záliv smrti od ústavu zapůjčila, vyčistila ho, vystavila ve Veletržním paláci a vystavené dílo doprovodila česko-anglickým katalogem. Díky tomu o obrazu informovaly všechny pražské deníky, rozhlas, televize i umělecké a historické časopisy. Reprodukce obrazu včetně informace o jeho umístění v ústavu se dostala v několika podobách na internet. Obraz si díky tomu přijelo osobně prohlédnout několik osobností, které Payerova  kariéra polárního objevitele a badatele z různých důvodů významně zaujala. V r. 2008 navštívil Geofyzikální ústav pan Martin Crozier, potomek kapitána Francise Croziera, zachyceného Payerem na plátně Záliv smrti v obranné pozici s puškou v ruce. V r. 2016 navštívil ústav rakouský spisovatel Christoph Ransmayr, autor románu Die Schrecken des Eises und der Finsternis: Roman, vydaného ve Vídni r. 1984 a popisujícího dramatickou polární výpravu Julia Payera k Zemi Františka Josefa na lodi Tegetthoff v letech 1872–1874. V r. 2018 projevil o reprodukci obrazu zájem pan Stephen A. Walsh, který se životem a dílem Julia Payera zabýval ve své doktorské dizertaci Between the Arctic & The Adriatic: Polar Exploration, Science & Empire in the Habsburg Monarchy, obhájené a vydané r. 2014 na Harvardu.

Payer nebyl jediným malířem, který tragický konec Franklinovy výpravy zpodobnil, a Geofyzikální ústav není jedinou výzkumnou institucí, která se vlastnictvím takového obrazu pyšní. Součástí umělecké sbírky anglické Royal Holloway College v Eghamu je plátno sira Edwina Landseera (1802–1873) z r. 1864 s názvem Man Proposes, God Disposes (Člověk míní, Bůh mění). Obraz o rozměrech 91,4 cm × 243,7 cm zachycuje dva lední medvědy trhající pozůstatky po výpravě a jejích účastnících.

Přednáškový sál Geofyzikálního ústavu Akademie věd je součástí budovy, postavené ve druhé polovině 50. let 20. století podle návrhu architekta Zdeňka Pokorného. Rekonstrukce sálu se v letech 2017/2018 uskutečnila podle projektu Davida Mareše a Jitky Hofmeisterové (studio třiarchitekti). Rekonstrukci realizovala stavební firma Rodostav se sídlem v Praze-Spořilově pod vedením Jiřího Kroba.

Reference:

Chrobák, Ondřej: Záliv smrti/Starvation cove. Katalog k výstavě, Národní galerie v Praze, 2005.

Nadolny, Sten: Objevení pomalosti. Volvox Globator, Praha, 1997.

Payer, Julius: V ledovém zajetí. Orbis, Praha, 1969 (výbor z německého originálu Die österreichisch-ungarische Nordpol-Expedition in den Jahren 1872–1874, nakl. Alfred Hölder, Vídeň, 1876).

Ransmayr, Christoph: Die Schrecken des Eises und der Finsternis: Roman. Brandstätter, Wien, München, 1984.

Smith, Michael: Captain Francis Crozier. Last man standing? The Collins Press, 2006.

Walsh, Stephen A.: Between the Arctic & The Adriatic: Polar Exploration, Science & Empire in the Habsburg Monarchy. PhD dizertace, Harvard University, 2014.