logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

PÍSNĚ VOJENSKÉ 1

Historie jedné vojenské písně...

Výzva úvodem: Zahltit "Militarii" touto tematikou jsem se rozhodl po delším uvažování, nicméně si myslím, že vojenský folklór k danému tématu patří. Jednička příspěvku v záhlaví je nejen závazkem, že se budu k těmto věcem vracet, ale i výzvou pro kolegy k publikování textů a not starých vojenských zpěvů všech národů. Je jich mnoho a přitom i málo a upadají do zapomnění. Někdo z pamětníků možná vlastní před třemi desetiletími vydaný zpěvníček "Písně Josefa Švejka", v němž se skrývá řada pokladů folklóru českých vojáků v c. a k. armádě. Pár skvělých věcí z jižních Čech našel a zpívá Žalman. V obecnějším povědomí jsou i písničky z obou světových válek a pak také řada věcí z války Severu proti Jihu. Tož, připojí se někdo z čtenářů? Písnička francouzského vojáka, který měl přezdívku La Tempete: V Anthologie de la chanson française jsem před časem objevil objemnou pasáž písní vojáků, dezertérů a rekrutů. Byly tu písně, které jsou známé i u nás dík starším překladům Hanuše Jelínka (Zpěvy sladké Francie): Plavovláska, Dezertér, Tři tamboři, a také mnoho věcí takřka neznámých. Některé z nich jsem použil v záhlavích kapitol Orlů Napoleonovy armády. Ta následující je tam rozkouskovaně celá. Pochází z Anjou z doby kolem přelomu XVIII. A XIX. století, má krásně táhlou melodii. Obsah první sloky a posledních dvou jsem se ve svém pokusu o překlad snažil zachovat. S prostředními dvěma slokami to dost dobře nešlo. Proč? Kvůli přezdívkám.

Zvětšit...

Je známo, že vojáci u pluků dostávali přezdívky. Byly jednodušší k zapamatování a někdy představovaly i nom de guerre, čestná jména, která si jejich vlastníci vydobyli činy. Hrdina (a nejspíš i autor) této si říká La Tempete, což znamená Bouře, Bouřka, možná i Bouřlivák. Mimochodem, stejnou přezdívku měl i Napoleonův generál Andoche Junot, vévoda z Abrantes. Druhá sloka je řádně vojensky vychloubačná, Bouřka v ní vychvaluje sebe a své čtyři nerozlučné druhy (viz ve francouzském textu proloženě): Lamželeza, Bouráka, Bezmilosti, Záhoráka. Třetí sloka mluví o tom, že Bouřka je z vojenského rodu : děd žandard (což značí druh zbraně jezdectva, ne policajta), otec poručík, dva bratři "v předvoji" , tedy u lehkého jezdectva, dva další u vojska někde v Piemontu…

Francouzský vydavatel soudí, že kontrast dvou částí, první vychloubačně euforické a druhé s pochmurnou vyhlídkou na konec, je pro vojenské písně typický: jako by první část skládal ještě rekrut, který neví, co jej čeká… La Tempete: francouzský text Je m´en vais de par la ville, Pour y faire mes adieux; Mes adieux a toutes les filles Qui ont pour moi les larmes aux yeux, Ainsi qu´ a ma bonne amie Qui pleure pour son amoureux Nous sommes cinq freres sous les armes, Tous les cinq bien distingués : Brise Barriere et Tranche Montagne, Travers mur et Sans quartier! Et moi qui me nomme La Tempete, Je suis partout renomé. Mon grand-pere était gendarme, Mon pere était lieutenant. J´ai deux freres dans l´avant garde, Les deux autres sont au Piémont ; Et moi qui me nomme La Tempete, Je suis chasseur de renom. Nous aurons pour récompense Quelques boulets de canon Qui nous brisera la tete Et nous mettra sans façon Par derriere nos tranchées : Nous servirons de gazon. Nous aurons pour récompense Quelques boulets de canon Qui nous brisera la tete : Morts de mauvaise façon. La Tempete: můj překlad: Ještě jednou projdu městem, abych moh´ všem sbohem dát. Sbohem všechněm holkám hezkejm, co se po mě budou ptát, stejně jako své nevěstě, která pláče nastokrát. Za rodinu mám své druhy, Za lůžku pak tvrdou zem. Šavle, čáko, kůň, ostruhy, Celý svět je domovem! Mně se nevyrovná nikdo druhý! Já jsem jízdním myslivcem. Já jsem z vojenského rodu, otec býval kapitán, v žilách mám krev a ne vodu. Můj kůň už je osedlán. Zítra bude náš pluk na pochodu, Potáhneme do všech stran. Teď dostanem za potravu jen pár kulí z kanónu. Kule urazí nám hlavu bez velkýho pardónu. Krví napojíme v louce trávu bez loučení, bez zvonů Kule rozdrtí nám tělo, to je naším osudem. Ne, že by se nám to chtělo: Umřem špatným způsobem! © Militaria, Elka Press

 

 
Datum: 31. 01. 2013 21:45:38 Autor: Karel
Předmět: vojenský folklor
S vojenským rozměrem českých dějin to je slušně řečeno problém-spíš připomínají jakousi formu skoro náboženského mýtu,vojáci ze západní fronty a legionáři jako symbol,snaha o navracení něčeho co bylo ve společenském vědomí zatlačeno či překrouceno.Všechna čest těm kteří za tuto republiku položili své životy,ale jejich válečný zážitek,stejně jako těch,kteří bojují v současných mírových misích bude oslovovat současnou mladou generaci jedině,když toho budeme schopni víc říct o vojenské každodennosti,a to v našem případě nejen válečné,tu máme oproti jiným národům poněkud "potrhanou",ale i vojenské každodennosti mírové.A to jsou ona "léta poté ,co dohřměla děla..",to je ta vojenská služba na západ od Vltavy a na jih od Labe,tam nešlo o politiku ale pokračovaly tam české vojenské dějiny.A to nejsou jen dějiny,to je především folklor jako základ k pochopení
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa