logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

PÍSNĚ VOJENSKÉ 5

O plukovníku Chabertovi a podobných osudech.

Zvětšit...

Poměrně silně zastoupeným tematickým okruhem vojenských písní nejsou jen milostné tragédie (jako tomu bylo do jisté míry v předchozím Dezertérovi), ale tragédie manželské. Nikoliv nevěra, ale návrat vojáka po dlouhých letech, kdy už si všichni mysleli, že dotyčný zemřel. Někdy byl prohlášen za nezvěstného, a pak se objevil, jindy se o to přičinily zvěsti… Občas se něco takového stalo. Ve francouzských písních existuje námořnická balada (která má i "pozemní" vojenskou verzi) Brave marin revient de guerre.

Dojemná píseň o námořníku, který vejde do krčmy, poručí si víno, začne zpívat, až rozpláče šenkýřku, která se v slzách přizná, že onen navrátilec jí připomíná nebožtíka muže. A námořník říká, že jejího muže znal, i ji, že však s mrtvým měla jen dvě děti, a on vidí čtyři. Šenkýřka vypráví, že dostala zprávu o mužově smrti, že se znovu vdala. Lodník vstane, beze slova zaplatí a odchází… Píseň je známa i u nás, přeložil ji Hanuš Jelínek do Zpěvů sladké Francie jako Námořníkův návrat. Příklad podobných tragédií nalezneme i v literatuře, podobný příběh, jen propracovaný a vygradovaný, ostatně obsahuje Balzacův Plukovník Chabert. Jeden bývalý ruský legionář mi ostatně před lety vyprávěl, že něco podobného zažil i jeho kamarád. Připlul kolem světa ze Sibiře, dojel do republiky, došel do své vesnice, ke statku, v němž byl naposled někdy ve čtrnáctém roce. Na zápraží seděl jeho kamarád. Podíval se na příchozího a udiveně povídá: "Co ty tady děláš? Dy» ty máš bejt mrtvej!" "Nejsem, a co tu děláš ty?" zeptal se příchozí. "Já jsem tady doma, já si vzal tvou vdovu," zněla odpověď… Následující ukázka obsahuje stejný motiv. Pochází z doby sedmileté války, zaznamenána byla v kanadském (a tehdy ještě francouzském) Québecu. Je tedy příběhem jednoho z příslušníků oněch nevelkých praporů, které byly odveleny za moře, aby tu bojovaly pod velením markýze de Montcalm ve "válce Mohykánů" (jak ji trefně nazval spolu se svojí knihou dr. Opatrný). Laskavému čtenáři se možná bude zdát "přitažená za vlasy" první sloka. Odejít rovnou do oltáře do války, ani svatební noc si neužít? Nesmysl… Není to nesmysl. Znám dva příklady z koaličních válek. Generál Joubert se oženil a hned vyrazil na rozkaz Direktoria do Itálie převzít velení od generála Moreaua. Slíbil choti, že se vrátí jako vítěz. U Novi jej zabila kulka rakouské přední hlídky, když generál řídil z prvního sledu začátek bitvy. Generál de Caulaincourt, bratr Napoleonova vrchního štolby, si vyzvedl svoji vyvolenou z dívčího penzionátu teprve v den svatby. Odvedl ji k oltáři, hned po obřadu vsedl před kostelem na koně a vyrazil na tažení do Ruska. Padl v borodinské bitvě při útoku na Velkou redutu a jeho cho» právem prohlásila, že je jedinou vdanou paní ve Francii, která ovdověla dřív, než ztratila panenství… Co dodat k písni samé? Jednoduchý verš mi snadno umožnil ponechat celý příběh i pointu tak, jako v originálu.

La Partance (Rozloučení) francouzská lidová z Québecu, XVIII.stol. Překlad J. Kovařík. La journée que j´épouse / je re reçois commandement. Commandement de guerre: / servir le roi Louis. Au sortir de l´ église, / l´a bien fallu partir. La partance était longue, / l´a bien duré sept ans. Au bout de la septieme, / congé m´ont donné; Dans les bras de ma chere /aller me reposer. La journée que j´arrive / ma femme elle se remarie. J´arrive devant sa porte, / les trois petits coups frappa. J´ai posé ma valise, / mon or et mon argent. Et les gens de la noce / m´ont convié a souper, Et moi qui était bien aise, / je n´ai pas refusé: Je déplacé ma chaise / aupres de ala mariée. Mais les gens de la noce / se sont trouvés insultés: "Retirez-vous, gendarme! / Retirez -vous d´ici! La mariée de ce soir, / elle vous appartient pas." "T´en souviens-tu, la belle, / les rires et les serments? T´en souviens-tu, la belle, voila ce soir sept ans; T´en souviens-tu, la belle, que ton mari est absent?" La belle elle me devine, / elle s´écrie tous les Saints. Elle s´écrie en larmes / "Par la mort de Jésus-Christ! A c´matin j´étais veuve, a c´soir j´ai deux maris!"

V den, který jsem se ženil, / dostal jsem velení. Sloužit Ludvíku králi / musel jsem odejít, sotva jsem před kostelem / stih ženu políbit. To naše rozloučení / trvalo sedm let. Na konci sedmého roku / dostal jsem dovolenou, svolení od pana krále / potěšit se se ženou. Dojel jsem ke svému domu, / z koně slez´, zaklepal. Přišli mi otevříti, / lidí tam bylo dost. Složil jsem svoje věci / a vstoupil jako host. Vešel jsem a moje žena / zrovna se vdávala. To bylo všude hluku, / shonu a veselí. Že už jsem ve dveřích stál, / taky mě pozvali. Pozdravil jsem je slušně, / nikým tam nepoznán. Dali mi víno nalít, / ptali se mě po cestě. Já řek´jen, že jdu z války / a sed si k nevěstě. Družbu a všechny kolem / tohleto urazilo. "Vojáku", řekla mi žena, / která se podivila, "vedle mne je místo muže, / co jsem si vyvolila." "Vzpomínáš, moje krásko, / na sliby, přísahy? Vzpomínáš, moje milá, / dnes je to sedm let? Koho sis vyvolila, / ten se ti vrátil zpět!" V té chvíli vykřikla žena: / "Kristovo umučení, Kristovy drahé rány! / Ráno jsem byla vdova, pak jsem šla do kostela, / a teď mám muže dva!" © Militaria, Elka Press </html

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa