logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Rakousko-uherské vyrovnání

...očekávanou konsolidaci říše nepřineslo

Vídeň/Praha ? Pokud se hovoří o ?předrepublikové? historii českých zemí, často se uvádí, že byly součástí Rakousko-Uherska. To je sice pravda, ale jednalo se pouze o časový úsek zhruba padesáti let. Název Rakousko-Uhersko se totiž začal pro středoevropské soustátí spojené osobou panovníka používat až v roce 1868 poté, co byla 8. února 1867 dojednána rakousko-maďarská dohoda o přetvoření říše v dualistickou monarchii, tzv. rakousko-uherské vyrovnání. Toto uspořádání vydrželo pouze do konce války v roce 1918.

Vyrovnáním, které mělo završit snahy o státoprávní uspořádání poměrů v mnohonárodnostní říši, se monarchie rozdělila na dva státy ? ?Království a země na říšské radě zastoupené? a Uherské království. Často byl používán neoficiální název Předlitavsko a Zalitavsko, a to podle řeky Litavy, která tvořila část hranice obou útvarů. Obě části měly společného panovníka z dědičné dynastie habsbursko-lotrinské a společná ministerstva zahraničí, války a říšských financí. Dohodou byly stanoveny kvóty, podle nichž měly obě části říše přispívat do rozpočtu.

Každý z obou celků měl vlastní parlament (říšskou radu a uherský sněm), v obou částech zůstaly zachovány dosavadní historické státní útvary, které měly vlastní zemské sněmy. Společné záležitosti obou částí dojednávaly tzv. delegace. Zbylé společné úřady nesly název císařský a královský (c. a k.), samostatné úřady v Předlitavsku byly nazývány císařskokrálovskými (c. k.) a v Zalitavsku královskými.

František Josef I. ? císař rakouský

Rakousko-uherské vyrovnání pochopitelně uvítali Maďaři a také bývá označováno za vítězství německých liberálů. Ti prosadili v podobě tzv. prosincové ústavy liberálnější zákony zajišťující celou řadu svobod a navíc alespoň na čas zažehnali hrozbu převahy ?neněmeckých? národů v říši. Zklamání přineslo především Čechům, kteří si dělali rovněž ambice na zrovnoprávnění. Naopak historický stát české koruny v novém uspořádání, které nebralo v potaz české státní právo, v podstatě zmizel.

Ani v Zalitavsku nevládlo všude nadšení, neboť s uznáním práv menších národů Uhersko rovněž nepočítalo. Výjimkou se stalo Chorvatsko, které se dočkalo tzv. chorvatsko-uherského vyrovnání. Uherská část říše se řídila svými vlastními zákony, které podporovaly vytvoření jednotného uherského národa postupnou maďarizací menšin.

Rakousko-uherskému vyrovnání předcházela celá řada událostí, které oslabily císaře a z nichž dokázali uherští představitelé těžit. Uherská reprezentace byla, na rozdíl například od české, jednotná a tvrdě prosazovala své požadavky. Monarchii notně oslabila revoluce v roce 1848, kterou Rakousko ještě potlačilo, zvláště v Uhrách velmi krvavě. Následovaly však prohry v Itálii a především prohraná rakousko-pruská válka v roce 1866. Pro monarchii to znamenalo finanční krizi, ztrátu Lombardie, Benátska i vlivu na formující se Německo.

S tím souvisel také konec renesance absolutismu (Bachovský absolutismus), kterým se císařský dvůr po potlačení revoluce z roku 1848 snažil vybudovat jednotný rakouský stát. Ten měl nahradil dosavadní tři dominantní útvary ? Rakousko, Uhry a České země. Jednotícím prvkem se mělo stát němectví a habsburská dynastie, prostředkem byrokracie, policie, represe a rušení historických práv. Absolutní vlády se císař nakonec vzdal vydáním tzv. říjnového diplomu v roce 1860.

I poté se však v říši stále zřetelněji ozývaly hlasy volající po emancipaci jednotlivých národů, aktuální se stala především tzv. uherská otázka. Oslabený František Josef I. se 8. února 1867 na schůzce se zástupci Maďarů a za zprostředkování předsedy vlády Ferdinanda Beusta dohodl na dualistickém uspořádání, které bylo k Maďarům značně velkorysé. Vyrovnání pak završila korunovace císaře uherským králem 8. června 1867 a následné schválení říšskou radou. Nový název státu Rakousko-uherská říše se začal oficiálně používat až 14. listopadu 1868.

Vznik Rakousko-Uherska však říši neposílil, naopak vedl k zvýšenému nacionalismu u menšinových národů, který ji v podstatě dovedl ke krachu. Nacionalismus ovládl i českou společnost a znepokojoval i vídeňskou vládu. Opakovaně se proto snažila o jisté česko-německé vyrovnání, protože však přitom stranila německým obyvatelům českých zemí, její snahy nepřinesly výsledek. Definitivní konec říše přinesla světová válka.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

V tomto týdnu si připomínáme výročí vyvraždění carské rodiny (17. 7. 1918). Na snímku car v zajetí v Tobolsku.

V tomto týdnu si připomínáme výročí vyvraždění carské rodiny (17. 7. 1918). Na snímku car v zajetí v Tobolsku.


Recenze týdne

Dějiny druhé světové války

Nové vydání jedinečné a vyčerpávající publikace o historii druhé světové války od nejvlivnějšího britského armádního spisovatele.