logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Ruské námořnictvo a Putinovy ambice

Politologická úvaha.

I. Ruské válečné lodě běžně „tonuly“ i v mírových dobách

Opancéřovaná ruská válečná loď Rusalka, která se potopila v době míru roku 1893 ve Finském zálivu, byla v 7/03 konečně objevena estonským kapitánem a námořním archeologem Vello Massem v hloubce 74 metrů, asi 25 km od Helsinek, tři míle jižně od místa, které naznačila ruská záchranná organizace EPRON.

Moskevské Novosti z 1. 10. 03

17. 9. 1893 hlavní list carského námořnictva Kronštadský Věstník šokoval zprávou, že ruské námořnictvo přišlo o bojovou loď v době míru, což byl ve světové historii bezprecedentní případ.

Proč se potopila, nebylo nikdy řádně vysvětleno, třebaže její podivný konec vyšetřovala komise, a z nařízení cara šla věc v 12/1893 před soud.

Komise se soustředila na tři body: v jakém stavu loď byla, na podmínky plavby, a na rozkazy vydané velícími důstojníky. Inženýři dosvědčili, že loď se mohla plavit ještě 17 let, na námořním cvičení v létě 1893 před Talinem/Revel si vedla dobře, na podzim měla být přemístěna na svoji zimní základnu ve Vyborgu. 7. září admirál Buraček vydal rozkaz veliteli Rusalky kpt. Jenišovi, a kapitánu doprovodné lodě Tuča, kpt. Luškovi, aby z Talinu odpluli do Helsinek/Helsingfors. Měli vyplout za příznivého počasí v 7. 30 ráno, aby dopluli do Helsingfors před polednem, kdy se počasí obvykle měnilo k horšímu.

Monitor Rusalka

Kpt. Jenišov se toho rána necítil dobře. Z toho důvodu Rusalka vyplula až v 9.00, Tuča již v 8.30. Moře bylo klidné, ale vichr dosahoval stupně 8, před polednem to byl již stupeň 9. Rusalka se mohla vrátit, ale kpt. nedal Luškovi žádný signál, takže Tuča zvýšila rychlost na osm uzlů, zatímco válečný obr plul rychlostí šesti uzlů.

V poledne začalo hustě pršet, viditelnost byla nulová.

Od té doby Rusalku nikdo neviděl.

Podle Luškova vzdálenost mezi ním a Rusalkou nedosahovala tři míle, komise do zprávy uvedla čtyři míle s tím, že by Luškov zvýšením rychlosti Rusalku ztratil z dohledu, i kdyby se nepotopila. Tuča do Helsingfors dorazila v 15.00, o čemž byl vyrozuměn velitel přístavu, a admirálu Buračkovi byl odeslán telegram (aniž by zmiňoval Rusalku), který mu však nedošel. Komise vyloučila výbuch na palubě, a uvedla, že se loď potopila v důsledku „vnějších“ příčin Vojenský soud shledal v 2/1894 admirála Buračkova vinným ve čtyřech z pěti bodů: neudržování přímého spojení s kpt. Jenišovem, nevyžadování lékařské prohlídky kpt. lodi před plavbou, nedohlédnutí na rozkaz, aby Rusalka vyplula v 7.30, a shánění se po Rusalce až dva dny poté, co měla do přístavu dorazit (admirál Buraček si na Rusalku vzpomněl až 10. 9., kdy rozjel pátrací akci, aniž by však uvědomil nejvyšší velení. Přesto Buraček odešel do důchodu o pět let později s medailí za „vynikající“ službu…).

Kpt. Luškov byl okamžitě propuštěn, pracoval poté jako šéf odlehlého přístavu, zemřel v Petrohradu v Ústavu choromyslných.

Jméno nezvěstného kpt. Jeniše v rozsudku nefigurovalo (de mortuis nihil nisi bene).

Když byl vrak Rusalky objeven, největší překvapením bylo, že na mořském dně neležela, ale její trup trčel z mořského dna téměř vertikálně, zádí nahoru, s předkem zarytým v bahně.

Druhým překvapením bylo, že trup byl v takové poloze, jako kdyby Rusalka neplula do Helsinek, ale do Tallinnu.

Třetím objevem bylo, že chyběla kulatá dělová střílna na zádi, a palubní poklopy byly otevřené. Z polohy kormidla odborníci usoudili, že v době potopení se loď pokoušela otočit pravobokem.

Podle odborníků se kpt. Jeniš za nebezpečné vichřice včas nevrátil zpět do Talinu, třebaže byl Tallinn stále blíže než Helsinky.

Přívaly deště hnaly otevřenými palubními poklopy vodu dovnitř lodě (vyšetřovací zpráva konstatovala, že poklopy „byly zapomenuty“ v depu v Kronštadtu).

Kpt. a důstojník věže pravděpodobně zůstali v horní kajutě na palubě, viditelnost byla nulová. Posádka byla v dolním podpalubí, žádné přípravy na evakuaci ve člunech se nekonaly.

Když bouře hrozila smést horní kabinu, kpt. Jeniš dal pravděpodobně rozkaz obrátit loď a domníval se, že mu to vlny umožní. V průběhu manévru do lodi pravděpodobně udeřila mimořádně silná vlna, či série vln (fenomén „deváté“ vlny), a zatopila příď Rusalky, která šla okamžitě ke dnu jako vystřelené torpédo, a během několika minut se přídí zaryla do bahna.

Pomník námořníků z Rusalky v Tallinnu

Další válečné lodě, které se potopily v míru:

V roce 1955 se potopila válečná loď Novorosijsk, zahynulo 608 lidí, včetně 50 záchranářů. 1961 se potopila ponorka S-80, 68 mrtvých, 1968 ponorka K-129, téměř 90 mrtvých, 1983 se potopila ponorka K-429, 17 mrtvých, 1989 se potopila jaderná ponorka Komsomolec, 42 mrtvých, 2000 Kursk, 118 mrtvých.

Novorossijsk

Po potopení ponorky Kursk a náročné „obnově“ pásek uschovaných v černých skříňkách typu Sněgir (sušily se a slepovaly), vyvinuli Rusové (Speech Technologies Centre) nový typ „černých“ skříněk pro automatické nahrávání rozhovorů na jaderných ponorkách, označovaný Cerber. Nahrávač umožňuje nahrávat hlasy a zvuky na 14 kanálech, a na rozdíl od předchozího typu nevypadá jako audiopáska, která se snadno zničí, ale jako „nerozbitelná“ robustní deska s digitálním okruhem. I v případě, že by tento nový typ byl zcela zničen, informace z něj budou obnovitelné. Zvukový filtr s názvem Tišina/Ticho má oproti starému z roku 97 (Zoluška) dvě výhody: je menší (schránka nemusí být větší než 20 čtverečních cm), a výkonnější v tlumení okolního hluku (dokonalou hlasovou identifikaci ocení i tajné služby).

Ponorka Kursk

II. Augiášův chlév, poloostrov Kola

Nikde na světě není tak velké smetiště jaderného odpadu z atomových ledoborců, ponorek, elektráren, jaderných arzenálů, jako na poloostrově Kola. Když se Matička Strana jednou za dlouhý čas rozhodla chlívek trochu vyčistit, čistili ho námořníci holýma rukama, jako vyhořelé uranové pruty ze Zálivu Andrejev, zatímco vojíni z pozemní armády vybírali brambory.

Je proto velmi komické, jak se po potopení hnijící ponorky K-159 Putin a velení námořnictva tvářili, že se o případech na pontonech tažených proděravělých jaderných ponorek „teprve“ dovídají, a hned označili za nezodpovědného „majitele“ jaderné skládky admirála Suškova.

Poté, co Putin dekretem z 11. 9. 03 po potopení tažené ponorky K-159 odvolal z funkce velitele Severní floty, admirála Genadije Sučkova, se tato tradice odvolávat při „průserech“ muže číslo dvě, v Putinově námořnictvu natrvalo zakořenila (poprvé se tak stalo Putinovým odvolacím dekretem po potopení ponorky Kursk 12. 8. 00, kdy odvolal z velení Severní floty Vjačeslava Popova, jehož zásluhou bylo, že jako první Severní flotu probudil ze sovětské „hibernace“).

Nakonec došlo i na samotného muže číslo jedna, admirála Vladimíra Kurojedova (povinně odešel do důchodu v 61 letech, jeden rok sice již přesluhoval, ale Putin měl pravomoc nechat jej ve funkci až do 64 let).

Chátrající Severní flota zůstává rizikovým velitelským pracovištěm, minovým polem, ve kterém velitel číslo dvě, pokud rovnou nepřijde o život v jaderné ponorce, či nepodlehne ozáření při miniČernobylu, může velmi lehce přijít o kariéru, protože v důsledku žalostné finanční situace je pravděpodobné, že zase někdo bude šetřit na polystyrénu, kterým nebyly naplněny všechny balastní nádrže ponorky K-159, protože Severní flotě nezbývá než fungovat „laciněji“, a ztráta životů devíti námořníků zcela jistě vyjde levněji, než bezpečnější likvidace jaderných ponorek.

Můžete někde pohodit tank, a za deset let přijít, vyčistit ho, natankovat a odjet, nemůžete však nechat trčet někde loď, která vám do deseti let shnije. Dalším problémem jsou civilní posádky, které se plaví na plavidlech pod vlajkami nejrůznějších nechvalně proslulých států, které prodají svojí státní příslušnost i proděravělým tankerům za dvě kopějky (Libérie, Grenada, Belize, Panama aj.). Tyto „přesloužilé“ obchodní lodě lze najít i ve Francii, kde skončila obří loď Ace-1, která plula pod vlajkou Grenady, a která v roce 06 „doplula“ jižně od Montélimar, kde doposud stojí. Barmská posádka ji dávno opustila (tu zaměstnávala firma Cardinal Shipping SA, kterou pro ni najala Sealane Ltd Poland), zůstal však ruský kapitán, který na ní již tři roky žije, zatímco od společnosti, která ji vlastní, Monte Carlo Maritime Services, dostává měsíčně 1 000 euro na obživu a její „údržbu“, dokud loď nebude opravena a nezíská technický průkaz, či dokud nebude prodána.

Norsko nechalo na své náklady v hodnotě pět miliónů eur v loděnicích Něrpa zlikvidovat jednu jadernou ponorku 671RT (v názvosloví NATO Viktor II) , kterých bylo vyrobeno celkem sedm, a všechny již úspěšně tlejí a svoji radioaktivitou zamořují rybolovnou oblast Barentsova moře. Celkem Oslo zaplatilo likvidaci dvou ruských jaderných ponorek, druhá byla zlikvidována v loděnicích Zvězdočka ve městě Severodvinsk v archangelské oblasti na pobřeží Bílého moře, které zamrzá jen výjimečně (z Moskvy se letí 90 minut do Archangelska, 1000 km od Moskvy, poté se jede jednu hodinu autem) .

Rusko vlastními silami doposud zlikvidovalo 40 jaderných ponorek, ale nikoliv jejich jaderné reaktory. Několik desítek jaderných ponorek navíc hnije mimo vojenské základny, např. dvě poškozené a vyřazené jaderné ponorky tlejí v Japonském moři stovky mil před Vladivostokem, tvrdí Ašot Sarkisov, třebaže Moskva spolupracuje s Japan Atomic Industrial Forum/JAIF již od roku 1973, kdy Japonci do MOW vyslali svůj  studijní“ jaderný tým (složený z Hiroyuki Azegami z Nuclear Services Company, Hideo Onizawa z Mitsubishi Heavy Industries, Utaka Kono z JGG Corp, , Koichi Hayashi z Kobe Steel, a členové JAIF).

Rozšířená japonská spolupráce s Kurčatovovým institutem byla posvěcena memorandem ze 8/93, a s ruskou Akademií věd v 9/99.

V 1/03 se v Moskvě konal rusko-japonský summit Putina a premiéra Koizumi, zatímco Kurčatovovův institut u příležitosti 100. výročí narození Kurčatovova podepsal s JAIF dohodu The Contribution to Nuclear Disarmament and Environmental Protection, jejímž smyslem bylo, že se Japonsko postará jak o „likvidaci“ vyhořelého plutonia z reaktorů poškozených ponorek, tlejících u Vladivostoku, tak o likvidaci těchto reaktorů. Otázkou je, jak naložili s vojenským tajemstvím.

Při recyklaci jaderného odpadu na poloostrově Kola je běžné, že personál podstupuje vyšší než povolené dávky ozáření, uvádí norská Bellona (velení Severní floty tvrdí, že jde o „výmysly“).

Jaderný odpad se recykluje jen na základně Gremiša a Andrejevo, kde je k tomuto účelu „někde“ složeno 18 000 kubických metrů pevného jaderného odpadu, ale ani experti z ministerstva pro atomovou energii nevědí, kde je odpad přesně uložen, protože námořnictvo přílišnou pečlivost při evidenci těchto podzemních skládek neprojevovalo, pokud je vůbec evidovalo, takže personál často „hledá“ nazdařbůh, anebo na rozpadající se zamořené kontejnery narazí, aniž by je hledal, a je těžce ozářen (moskevský Ústav biofyziky jejich nemoc z ozáření poté kamufluje).

12. direktorát ministerstva obrany, který je odpovědný za bezpečné skladování jaderných zbraní, aj. jaderných komponentů, mezitím po celá 90. léta prohlašoval, že „všechny jaderné zbraně či bojové jaderné komponenty jsou bezpečně uloženy v olověných pouzdrech a v betonových silech, a každá bedna je pečlivě monitorována, ke které nikdo nepovolaný (»bez hlasové identifikace«) nemá přístup.“

Navíc, když se jaderný odpad převáží po železnici do Mayak, zdejší nevyztužené mosty hrozí propadnutím se.

Nejnebezpečnějším místem je v současné době zařízení v zálivu Saida, kde hnije přes 50 jaderných ponorek, přičemž přes polovinu z nich má v sobě jaderné reaktory s pevným palivem.

Severní flota se potřebuje zbavit 160 jaderných ponorek (120 se dvěma jadernými reaktory, 40 s jedním reaktorem). Německo (Putinův muž Schröder), podle dohody G8 z Kanady 02 se v roce 03 na rusko-německém summitu na Urale zavázalo přispět částkou 300 mil. euro na likvidaci v průběhu šesti let 120 rus. jaderných ponorek.

Dohoda G8 Rusku věnovala celkem 12 mld na období 20 let. (BBC z 9. 10. 03)

Vojenský výbor Dumy po potopení ponorky K-159 vydal několik prohlášení, v němž upozorňoval na havarijní situaci severní floty, a žádal ministra o přidělení dodatečných peněz námořnictvu (námořnictvo např. na opravu jeřábů dostalo 250 mil. rublů, potřebovalo 500 mil., hlavním důvodem byl dlouholetý spor mezi ministerstvem obrany a jemu podřízeným GUVBiF (Ústředí pro Vojenský rozpočet a finance). Zpráva Dumy označila za zcela chátrající vojenské jeřáby severní floty, kterými námořnictvo překládá vojenskou techniku, zejména balistické rakety odpalované z ponorek.

Situace se speciálními vojenskými jeřáby se v ruské armádě stala tragickou poté, když jediný jejich výrobce nejen pro ruskou armádu, ale pro všechny armády ze SNS, ukrajinský závod Istrian z Oděssy, je přestal ruské armádě dodávat, když tato smlouvu s ním po nástupu Putina zrušila z důvodu „hrozby pro národní bezpečnost“, a nezaplatila ani ty, které již byly na objednávku vyrobeny.

Ani po třech letech ruská armáda nenalezla vhodný závod, který by speciální vojenské jeřáby vyráběl, takže ruské námořnictvo s jadernými balistickými střelami „raději“ nemanipulovalo, a když muselo, modlilo se, aby jeřáby vydržely, a nedošlo k jaderné katastrofě. (Moscow Telegraph z 10/03) .

III. BOJ O KRYM / AZOVSKÉ MOŘE (Sevastopol III)

Ve stejné době, kdy byl sesazen admirál Suškov, ze Severní floty, vypukla v ruské černomořské flotě epidemie syfilis a AIDS.

Veliteli černomořské floty hrozilo pro šíření syfilis a AIDS v 9/03 sesazení, protože na jedné z jeho lodí byly objeveny dvě nezletilé krymské dívky, 12 a 13 let, o kterých prý, podle týdeníku Slava Sevastopolja, nevěděl, třebaže na lodi žily přes měsíc, a údajně „dobrovolně“ spaly s námořníky, přičemž jen v ponorkové sekci 29 námořníků nakazily syfilidou a AIDS, ve skutečnosti, podle tohoto týdeníku, tyto sirotky pozvali na loď dva důstojníci, organizátoři prostituce, kteří je na lodi poté drželi.

Za den založení ruské černomořské floty se považuje 13. 5. 1783, kdy Azovská flota viceadmirála F. A. Klokačeva vplula do Achtjarského zálivu. Zúčastnila se rusko-turecké války, války proti Francii, a řady dalších válek, nejvíce proslula v bitvě v Zálivu Tendra, 1853 u Sinopu, a při obraně Sevastopolu v letech 1854–55 a 1941–42. Během 2. sv. v. černomořská flota uskutečnila 24 vylodění, potopila 835 nepřátelských plavidel a poškodila dalších 539.

Námořní bitva u Sinopu, 1853 (Ivan Ajvazovskij)

Majetek bývalé sovětské floty byl „bratrsky“ rozdělen v roce 95, kdy Rusko dostalo 81.7 % (388 lodí, , včetně 14 dieselových ponorek), Ukrajina 18.3 % (toto bilaterální uznání ukrajinské svrchovanosti nad Sevastopolem Moskva vždy považovala jen za dočasné).

Smlouva na 20letý pronájem krymské námořní infrastruktury byla podepsána 28. 5. 97 poté, co Moskva na samém počátku odmítla uznat ukrajinskou svrchovanost nejen nad Sevastopolem, ale i nad přilehlými oblastmi, s odůvodněním, že Sevastopol nikdy nemohl být ukrajinský, když měl statut námořní základny. Navzdory tomu, že má v Sevastopolu genštáb jak ruská, tak ukrajinská flota, a že starostu Sevastopolu přímo dosazuje ukrajinský prezident (koho by volilo zdejší ruské majoritní etnikum je jasné), faktická kontrola nad městem zůstala v rukou velitele ruské námořní základny, ukrajinská správa maximálně vybírá daně a provozuje policii, zatímco moskevský starosta Lužkov prosazuje mimořádně vstřícné sociální zákony vůči obyvatelům Sevastopolu s ruským pasem, které v Sevastopolu Moskva již léta rozdává, tak jako je rozdávala v gruzínské Jižní Osetii a Abcházii, aby poté mohla invazí „chránit ruské občany“.

Třebaže po rámcové rusko-ukraj. smlouvě z roku 95 separatistická krymská proruská Věrchovna rada upustila od funkce krymského prezidenta, po ruské invazi do Gruzie přijala rezoluci, ve které „diplomaticky uznala“ obě Ruskem anektované „republiky“ (Abcházie, Jižní Osetie).

Ruská flota na rozpočet města přispívá 30 %, „pokud přispívá“. V 2/09 sevastopolský starosta poslal ruskému ministru obrany Anatoliji Serďukovi, veliteli ruského námořnictva Vladimírovi Vysockému, a veliteli ruské černomořské floty Alexandru Kleckovi dopis, v němž je žádal, aby ruská černomořská flota zpětně uhradila svůj dluh Ukrajinskému penzijnímu fondu, a zaplatila 1, 4 mld hřiven, které dluží za nevyplacené mzdy. Ve stejném měsíci si proruští radní na starostu Sevastopolu Sergeje Kunicina a jeho tajemníka Vladimíra Kazarina za tento dopis stěžovali ve svém rozhovoru pro Ria Novosti s tím, že oba pánové navíc v Sevastopolu vyvolávají paniku, že ruská flota hodlá masívně propouštět místní civilní zaměstnance.

Otázka Krymských Tatarů je rovněž ve hře.

V 9/09 se viceadmirál Kleckov v Sevastopolu sešel se zástupci republiky Tatarstánu, aby „posílil pouta mezi ruskou flotou a předáky Tatarstánu“. V ruské černomořské flotě slouží 300 námořníků z Tatarstánu, a viceadmirál Kleckov, ve funkci od 7/07, dal najevo, že by z Tatarstánu uvítal více rekrutů, ale nejde jen o rekruty.

Ruská černomořská flota s Kazaní (hlavní město Tatarstánu, strategický železniční uzel), „spolupracuje“ i při výstavbě víceúčelové jaderné ponorky Kazaň / OJSC PO loděnice Sevmaš, projekt Jaseň -M, pod nímž se staví i jaderná ponorka Severodvinsk / OJSC SPB MBM Malačik. Ponorka NS Kazaň bude modernější verzí projektu. 

V historii ruského námořnictva je to druhý případ, kdy se Kazaň na stavbě jaderné ponorky „podílí“. Prvá ponorka pod její patronací byla NS K-403, projekt 667-A, postavená v Sevmaši, námořnictvu předaná v roce 71 (od 97 nesla jméno Kazaň, od 04 hnije v loděnicích Zvězdoočka).

Projekt byl schválen v 12/93, armáda by měla, podle Putina, obě víceúčelové ponorky dostat v roce 2011. Putin v 3/09 uvedl, že by chtěl nemoderní černomořskou flotu urychleně do dvou let vybavit dalšími 10 ponorkami.

Vojenští experti považují Putinův nápad přezbrojit černomořskou flotu do dvou let za šílený. Vojenský expert Alexandr Kramčišin v 3/09 prohlásil, že pravděpodobný termín přezbrojení rezivějící černomořské floty, jejíž nejmladší lodě slouží 17 let, bude rok 2020.

V současné době má černomořská flota jen dvě ponorky, dieselelektrickou ponorku třídy Kilo/Projekt 877, a zastaralou ponorku třídy Foxtrot/Projekt 641, která právě podstupuje generální opravu.

První dieselelektrickou ponorku třídy Lada by námořnictvo mělo dostat v roce 2010. Také se modernizují dieselové ponorky třídy Varšavjanka.

Flota se také chystá nakoupit protivzdušný systém Pancir-S.

Viceadmirál Oleg Burcev si v 3/09 v ruských médiích stěžoval, že Kyjev proti modernizaci ruské černomořské floty ostře protestuje „pod záminkou“, že jde o rozmístění nové bojové techniky, a nikoliv o modernizaci stávající, jak tvrdí viceadmirál Burcev, zástupce náčelníka genštábu ruského námořnictva. 7. 9. 09 agentura Interfax informovala, že na raketovém křižníku Moskva došlo k požáru, při kterém bylo zraněno několik osob, poté však byla zpráva vyřazena ze zpravodajství, a velení černomořské floty požár na křižníku dementovalo.

Křižník Moskva je určen pro podpůrné akce námořnictva v odlehlých vodách, k likvidaci velkých nepřátelských povrchových plavidel, zejména letadlových lodí.

Je dlouhý 186 m, slouží na něm 416 námořníků, včetně 38 důstojníků. Má max. rychlost 30 uzlů (60 kph), může doplout do vzdálenosti 12 000 km při stálé rychlosti 18 uzlů. Vydrží na moři 30 dní.

Je vyzbrojena víceúčelovým raketovým systémem S-300, schopným sestřelit letouny do výšky 27 km na vzdálenost 55 km od křižníku. Jeho protiletecký raketový systém tvoří SAM do výšky 4 km na vzdálenost 15 km od lodi.

Celkem má křižník 16 raket s plochou dráhou letu s dlouhým doletem, a nejrůznější dělostřelecké systémy, včetně zbraní pro likvidaci menších lodí do vzdálenosti 3 km.

Rusku podle smlouvy z roku 97 zůstaly tři přístavy: Sevastopol (kotviště Južnaja, Karantinnaja, Kazachyja), Fedosija, a dočasně, přístav Nikolajev, a také dvě letiště: Sevastopol (Južnyj a Chersones, původně řecká osada), a jedno hlídkové zařízení pobřežní stráže u Sevastopolu.

Ukrajina dostala sedm přístavů (Izmail, Odessa, Očakov, Černomorskaja, Novoozernoje, Balaklava, Kerč – Kerčský průliv spojuje Azovské moře s Černým), a čtyři ze šesti hlavních letišť: Geničevsk u Azovského moře, Sokologornoje, Bolšoj Tokmak, Vojinka, Sizovka, a čtyři z pěti obranných pobřežních zařízení: Simferopol, Jevpatorija v Kalamitském zálivu, Perevalnoje, Mežgorije.

Záliv Streletskaja budou používat oba státy.

Ruská armáda je uchycena nejen na ukrajinském černomořském pobřeží, ale také v černomořském ruském přístavu Anapa (40. raketová jednotka), blízko Azovského moře, v černomořském Novorosijsku (184. lodní brigáda a 47. námořní technický prapor, navíc sem Putin ze Sevastopolu přemístil prapor námořní pěchoty), a v ruském přístavu Tuapse, severně od Soči (951. raketová jednotka). Na pobřeží Azovského moře v Temrjuku v krasnodarském kraji (382. prapor námořní pěchoty) v Taganroku, kde je námořní výcviková základna, a kde se buduje voj. letiště s patřičnou infrastrukturou (malé výsadkové jednotky budou rozmístěny i v Tuapse, Temrjuk a Gelendžik), takže je velmi pravděpodobné, že Rusko velmi brzy přikročí k jednostrannému vojenskému záboru sporných ostrovů, obchodních rybářských oblastí a nerostných ložisek v Azovském moři podle scénáře z Kaspického moře, kde Rusko, navzdory protestům Kazachstánu, sporná ropná pole jednoduše vojensky anektovalo. Ukrajinské námořnictvo má kolem 87 bitevních lodí, menších bitevních lodí a pomocných plavidel. Jedinou ukrajinskou ponorku na dieselový pohon opravují Rusové. Ukrajinská flota není žádných velkých bojů v Černém či Azovském moři schopná, mohla by jen chabě bránit ukrajinské pobřeží a vykonávat humanitární mise.

Zato Sergej Ivanov oznámil, že ruská černomořská flota bude zmodernizována a její černomořská vojenská infrastruktura podstatně vylepšena (+ ruská pronajatá základna v syrském Tartusu), zejména se rozšiřuje infrastruktura přístavu Novorosijsk, zmodernizován za částku 480 mil. dolarů má být podle plánů Putina do roku 2012 (ovšem, není to jen Novorosijsk, kde se freneticky staví, Rusové také rozšiřují abchazský přístav Očamčir).

Putin navíc, na počátku svého druhého prezidentství vyhlásil tajný „Koordinační plán“ ministerstev pro dosažení diplomatických a vojenských cílů v oblasti Azovského a Černého moře, ve které ještě nebyly vyřešeny pohraniční problémy (přepokládá rozšíření a vybudování nových vojenských zařízení v Taganrok, Tuapse, Temrjuk, Gelendžik, a na ostrovech).

Rusko a Ukrajina se dodnes nedohodly na statutu Azovského moře, které v souvislosti s pokusy Ukrajiny vstoupit do NATO, nabývá na strategické důležitosti. Ukrajina chce Azovské moře rozdělit podle středové linie, aby lodě NATO mohly do Azovského moře volně vstupovat, což Moskva odmítá, a trvá na rozdělení jen jeho mořského dna, zatímco povrchové vody by měly statut vnitrostátních pobřežních vod.

Rusko a Ukrajina se dodnes nedohodly ani na tom, komu patří průplavy v úžině Kerč, která spojuje Azovské moře s Černým mořem (viz Geostrategický význam Černého moře). Ukrajina si zde jednostranně načrtla vlastní hranice, jí zvýhodňující, a zmocnila se de facto kontroly nad výjezdem z Azovského moře, takže incidenty mezi ukrajinskou pobřežní stráží a ruskými plavidly jsou zde na denním pořádku.

Ukrajina dále požaduje, aby veškerá podpůrná zařízení sloužící k bezpečné plavbě v Azovském moři (majáky, monitorovací stanice, aj.), která si při rozdělení černomořské floty přisvojilo Rusko, byla opětovně převedena na Ukrajinu, a teprve poté se začalo jednat, která zařízení by případně mohla spadnout pod ruskou kontrolu. (Potopení válečných lodí v této oblasti za zimních bouří zde není žádnou výjimkou.)

Nelze očekávat, že se Putinovy budovatelské aktivity na pobřeží Černého a Azovského moře odehrají na úkor stažení ruských jednotek z Krymu.

Nejen obsazením gruzínské Jižní Osetie a Abcházie v 8/08 dal Putin jasně najevo, že z Krymu ruské jednotky neodejdou (prohlásil, že Moskva nemá svoji černomořskou flotu, která střeží jeho exportní přístav Novorosijsk, kam přemístit), ale přímo se i tak vyjádřil poté, co v roce 03 podepsal prezidentský dekret, ve kterém označuje přístav Novorosijsk za budoucí druhou hlavní ruskou vojenskou základnu v Černém moři: „Tento dokument vůbec neznamená, že chceme odejít ze Sevastopolu. Černé moře Rusku poskytuje přímý přístup k nejdůležitějším světovým námořním trasám, proto Černé a Azovské moře budou vždy zónami strategických ruských zájmů“, prohlásil Putin.

Osud Sevastopolu, nejpozději v roce 2017, bude klíčový pro celou černomořskou oblast. Pro nejistou politickou budoucnost celého Krymu krymská oblast přichází o zahraniční (neruské) investory. Západ v 8/08 znovu předvedl, že své protesty omezí jen na diplomatické nóty, ne-li jen na protiruské úvodníky v hlavních denících.

Washington sice v 12/08 podepsal s Ukrajinou dohodu o strategickém partnerství, která si mj. klade za cíl, kromě intenzívnější vojenské spolupráce, i zřízení US styčné diplomatické mise na Krymu v Simferopolu (jeden až dva diplomati, kteří nevykonávají konzulární funkce, takové zahraniční diplomatické mise jsou právě v Simferopolu, v Oděsse a ve Lvově), ale Obama, podle očekávání, Putinovi v prozatímní státní funkci číslo dvě, ustupuje, a nelze si představit, že by si právě Obama natrvalo znepřátelil Rusko tlakem na NATO, aby umožnilo členství Gruzii a Ukrajině.

Ukrajina spoléhá na Turecko, že v černomořské oblasti podrží Rusko na uzdě, ale Ankaru má Moskva v hrsti v důsledku dodávek zemního plynu.

Ukrajina by mohla pronájem základny prodloužit s tím, že by změnila podmínky pronájmu, tj. Kyjev by získal právo rozhodovat o počtech ruských vojáků a o jejich dislokaci, právech a povinnostech, což Moskva odmítá. Na dodržení nových podmínek případného prodloužení by, podle ukrajinských optimistů, mohlo dohlížet KBSE či NATO.

I kdyby Moskva ze Sevastopolu odešla (aby takováto rozsáhlá logistická operace byla dokončena k roku 2017, musela by Moskva zahájit stahování pravděpodobně již dnes.), udělá všechno proto, aby svůj odchod Kyjevu patřičně oplatila, jak vyhrožují ruští nacionalisté (podpoří odtržení Krymu od Ukrajiny, a to i v případě, vstoupí-li Ukrajina do NATO).

Obamovi experti budou pravděpodobně místo individuálního členství prosazovat „regionální bezpečnostní partnerství“, tj. oddělené, ale navzájem spolupracující regionální „integrované“ velitelské struktury NATO-EU- ruské (společné hlídky v rámci protidrogového, protiteroristického boje, a boje proti obchodu s lidmi) , za podmínky, že Moskva podpoří jak turecký návrh Paktu pro stabilitu a spolupráci na Kavkaze (vytvoření kavkazské konfederace), tak reorganizaci černomořských organizací pro ekonomickou spolupráci (také by ruská vojska na území gruz. anektovaných republik musela nahradit mírové jednotky OSN, anebo by byly rozmístěny spolu s jednotkami ruskými, jak tomu již bylo, a jak to nefungovalo).

Turecký návrh Západ nejprve zkritizoval, protože ve své kavkazské konfederaci počítá jen s Tureckem, Ruskem, Gruzií, Ázerbájdžánem (přestože Ázerbájdžán již není členem postsovětské Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti/ODKB, podpořil návrh Moskvy na svolání nového bezpečnostního summitu v Evropě) a Arménií, nikoliv s Íránem, EU a Washingtonem. Turecko, kterému jeho návrh nakonec posvětil Sarkozy, svůj návrh kavkazské konfederace zamýšlí prosazovat ve své funkci nestálého člena RB OSN v letech 09-010. NATO zamýšlí vytvořit výše zmíněné integrované US/ NATO-EU- ukrajinské-ruské velitelství s ústředím v Sevastopolu, které by však muselo být vytvořeno ještě před rokem 017.

Problémem této varianty je, že vstoupí-li do NATO jen Gruzie bez Ukrajiny, nejenže to nevyřeší „delikátní“ bezpečnostní situaci v kavkazském regionu, ale navíc bude NATO přímo vtaženo do pravděpodobných dalších ruských intervencí „na ochranu ruských menšin“.

Z tohoto hlediska bude NATO jistě hledat způsob, jak vycouvat ze svého slibu daného v roce 08 v Bukurešti Gruzii a Ukrajině, že se stanou plnoprávnými členy NATO (proti kterému je i TR), pravděpodobně vytvořením nové kategorie „přidruženého“ členství, a možná i přejmenováním samotného NATO (viz atlanticcommunity.org).

Kyjevští optimisté vidí ještě jedno východisko z prekérní situace: evropský projekt Nabucco (viz Geostrategický význam Černého moře), který se však sám zmítá v problémech:

a) Není nasmlouvaný zemní plyn (kazachstánský vykoupil Putin, ázerbájdžánského je málo, takže je zapotřebí buď plyn turkmenistánský či íránský, který bojkotují USA, ale o který usiluje Turecko, a společně s Íránem (za „tiché“ spolupráce Izraele) plynovod již staví. Problém s Ankarou však je v tom, že Ankara dává jasně najevo, že případný tranzit íránského plynu přes její území nebude podléhat pravidlům Energetické charty EU.

b) Projekt Nabucco EU byl poškozen konkurenčním anglosaským plynovodem BTE/Baku-Tbilisi-Erzerum, jeho odbočkou do Řecka, a od roku 2012 do Itálie.

c) Finančním problémem Nabucco je, že se jej účastní jen středně velké a malé firmy.

d) Koordinace projektu doposud byla velmi chabá, Evropská komise v podstatě nehnula pro projekt ani prstem, takže Ázerbájdžán začínal ztrácet trpělivost, teprve pod německým předsednictvím se projekt trochu pohnul, a emisaři EU začali navštěvovat středoasijské a jihokavkazské republiky.

Někteří tvrdí, že projekt LZE realizovat: nejprve by byl postaven plynovod, který by využíval ložiska Shah Denis 2, poté by se přidal íránský plyn, který by byl pumpován přes Ázerbájdžán do BTE, ze kterého by byl postaven plynovod přes Turecko do střední Evropy.

Putinova intervence v Gruzii byla také varováním pro budoucí západoevropské investory, aby v oblasti nestavěly neruské plynovody.

Putin jim naznačil, že zdejší situaci může MOW kdykoliv destabilizovat, aniž by EU mohla cokoliv podniknout, a příště by se nemusel spokojit jen s přerušením dodávek do BTE či jiného případného transkaspického produktovodu (na druhou stranu, kdyby Moskva produktovod rozbombardovala, nebylo by pro ni již cesty zpět, takže by se EU neměla nechat zastrašit).

Kyjev nicméně vážně navrhl svoji účast na projektu, třebaže by šlo o účast anekdotickou: ukrajinský Naftogaz nemá ani vindru, kterou by mohl do projektu EU investovat, aby odbočka mohla vést i na Ukrajinu. Realizace projektu White Stream, který by přetínal produktovod Blue Stream a procházel by Krymem, je ještě více ve hvězdách než realizace projektu Nabucco.

White Stream projekt doposud nemá vážnějšího investora.

Finančně náročný ruský projekt Southstream na tom není o nic lépe, a protože by procházel černomořskou ekonomickou zónou ukrajinského strategického zájmu, Ukrajina by tento projekt mohla sabotovat. Naprosto nereálný je vizionářský projekt dopravovat do černomořské oblasti, např. do ukrajinských přístavů, zkapalněný zemní plyn z Afriky a z Blízkého východu. Neexistuje pro to žádná infrastruktura, a již vůbec ne na Ukrajině, a dopravní kolaps přes úžiny Bospor a Dardanely je všeobecně známý: tankery se zkapalněným plynem čekají na průjezd tři dny.

Kyjev svého času navrhoval, že by rád statut neutrálního státu, ale EU si nepřeje, aby Ukrajina byla neutrální. Ukrajinská síť produktovodů je lákavá, třebaže projekt North Stream (ložiska ze Stockman a Južnoruskoje) její postavení tranzitní země ohrozil, ale, z hlediska ruské hrozby, je otázkou, zda jako tranzitní země je pro EU vůbec žádoucí.

 
Datum: 16. 10. 2009 21:50:53 Autor: neplavec
Předmět: Putin a ambice
Keby táto úvaha vyšla v novinách, tak ich prestanem čítať, a to som zo Sme-tiska zvyknutí na kadečo. I. Čo ma čo prvá časť spoločné so zbytkom článku nechápem. Žeby ta loď bola na jadrový pohon alebo na plyn ? Keby autorka si preštudovala podobné udalosti, zistila by, že nie čo podobné sa stalo aj vo námorníctve Švédska, USA, Anglicku atď. Posledný podobný prípad aj keď civilný je loď Estónia. Nie, nie je to ojedinelí prípad alebo nebodaj špecifikum ruského námorníctva. Škoda, mohol to byť zaujímavý článok. II. Aj keď nie som odborník, určité do oči bijúce klamstvá, polopravdy či vyložené fantazírovanie robia z tejto state bohužiaľ iba grotesku. III. Platí čo v odstavci II. Bohužiaľ premárnená príležitosť. Škoda. Mohli vzniknúť po doplnení a preosievaní informácii 3 zaujímavé články. Takto iba fakt úbohá úvaha
Datum: 16. 09. 2014 13:18:01 Autor: petr.špetik
Předmět: namřnictvo
včera,jsme,mluvili.otom.bastru kdyby,šachty,skončily.tak,se.mužou přeorietova.na.armadni.technyku.a nebo.vyrabět,pro.to,německe.namořnictvo. no,ty,strojni.současti.to.vyrabět,i.areal. mlynu,šenov,no,zamysletese.nad.tim
Datum: 16. 09. 2014 14:03:50 Autor: petr.špetik
Předmět: namřnictvo
no.myslel.jsem.to.jinak,.nechtel.urazit. byvale,veočko,šenov.ale,proč.nepřišly dřiv,na,tu,opravarenskou.činost.opravy těch,tanku.česke.republiky.nebo.německa. ruska..mohli,vrabět,současti,strojni,pro.lodě nebo,pro..armadu,stroje,opravovat.i.pro cizi.to.mohlo.vokad.šenov,taky,opravovat.no ale.ředitel.to.vytuneloval.škoda.toho.zavodu. mohla,tu.byt.zaměstnana.pulka.šenova.vyrabět strojni,současti,pro.lodě,aopravovat.stroje. pro.armadu.no.lod.se.musi,opravovat.vpřistavu to.je.jasne.ale,proč.to.nemohli.vrabět.ty.strojni.zařizeni,pro,to.namořnictvo,nebo,armadni zařizeni.bylo.by.po.problemech.no.třeba,bastro.to.ještě,funguje.pro.doly.alety.doly.jednou taky,skonči.hodně.lidi.zradvanic bybylo.neštastnych,no.proč.se,ne,daji.natu opravu,armadnich,stroju.proč.nevyraběji, ty.strojni.současti,pro.to.německe.namořnictvo hodne,lidi.by,neznalo..nezaměstnanost.no byli,by,lidi.zachraněni.no.proč.neuznavam.zakladni.vojenskou.službu,dati.řidičak.a.je.stebe,chlap,.to.je.všechno,ale,to.neni.všechno. kdisi.voběktivu,jsem,vyděl.dokument jak,to,unamořnictva.chodi.ano.udělalo,to. stebe,chlapa.měl,jsi.povinosti,ale,ten,namořnik vojak,byl,taky.zručny.musel,znat,10,řemesel. .a,po.navratu,z,vojenske,služby,se,muty,řemesla hodili.opravdu,hodily.proto.uznavam službu,vojenskou,u,namořnictva.pro.tože.stebe. se,stal.chlap.pro.to.zbiram.kartičky.nadčencu armadnich,stroju.protože.ikdyby.to.bastro skončilo.pro.doly,tak,hodně,lidi.by,bylo.neštastnych.proč.se,bastro.nesnaži,opravovat,ty,armadni,stroje,astrojnizařizeni.pro.namořnictva. zamysletese,nat,tim.hodně.lidi,by,bylo.zajštěno
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.