Rusko v předstihu na vnitřních obranných liniích

"Rovněž nás nemohou nechávat v klidu plány na rozmístění prvků systému protiraketové obrany v Evropě. Kdo má zájem na dalším kole nevyhnutelných, v tomto případě, závodů ve zbrojení? Pochybuji, že by Evropané."
Vladimír Putin na XLIII. mnichovské konferenci o bezpečnostní politice dne 10. 2. 2007

Dne 28. 6. t. r. oznámilo velení ruského válečného námořnictva, že úspěšně vyzkoušelo raketu "Bulava-M" s doletem více než 8000 km. Dne 5. 8. oznámilo totéž velení, že Rusko zahajuje sériovou výrobu těchto strategických střel pro své nejmodernější vojenské jaderné ponorky třídy Borej. Podle sdělení velitele válečného loďstva admirála Vladimíra Masorina představuje tato raketová zbraň systém, který je schopen proniknout každou dosud známou soustavou protiraketové obrany. Jednotlivá střela může nést až deset hlavic s jadernou náloží a každá může být samostatně naváděna na různé cíle.

Dne 6. 8. sdělil velitel ruských vojenských protivzdušných sil generál letectva Alexandr Selin, že Rusko aktivizovalo svou první soustavu protiraketového systému S-400 Triumf, rozmístěného kolem Moskvy. Tento systém je schopen účinně likvidovat všechna létající tělesa, počínaje výškou 10 metrů nad zemí - od bezpilotních letadel, bombardérů až po balistické rakety. V sobotu 11. 8. potvrdil prezident V. Putin v Petrohradě, že Rusko hodlá do roku 2015 vybudovat rozsáhlý protiraketový obranný systém se střelami S-400, rozmístěnými kolem velkých měst a důležitých lokalit, zachovávající na poměrně dlouhou dobu schopnost odvetného úderu na strategické pozice protivníka. Prezident Putin si ve stejný den v doprovodu velitele vzdušných sil generála Popovkina prohlédl radarovou stanici Voroněž, dislokovanou asi 50 km od Petrohradu a monitorující rozsáhlou oblast od severního pólu po pobřeží Afriky. Není pochyb o tom, že jde o pochopitelnou a očekávanou reakci země, sevřené členskými státy NATO a americkými základnami v Bulharsku, Rumunsku, Kyrgyzstánu a potenciálně ohrožené dalšími možnými základnami v Česku a v Polsku.

Ukázalo se jak lživým byl zásadní projev generálního tajemníka NATO F. Wernera, když dne 17. 5. 1990 v Bruselu prohlásil: "Již samotný fakt, že jsme připraveni nerozmisťovat vojska NATO za hranicemi území NSR, dává Sovětskému svazu pevné záruky bezpečnosti!" Zdá se, že Rusko již na podobné "záruky" nespoléhá. Boj o výhodné geostrategické pozice, přístup k energetickým a surovinovým zdrojům a především obrovské zisky zbrojařských firem, rozpoutaly další kolo nebývalého zbrojení, v němž vedou svou agresívní politiku USA, jejichž vláda je na zbrojařských lobby přímo závislá. Neznáme pochopitelně všechny závažné detaily stávajícího propojení ekonomik a finančních toků mezi Ruskem a USA. Zdá se však, že i mezi velmocemi nastává "elementární boj o přežití", v němž se Matička Rus poměrně rychle zvedá z pozice na kolenou. Za předpokladu ovšem, že mezi Vladimírem Moskevským a Georgem Washingtonským neexistuje gentlemanská dohoda o vzájemné podpoře při roztáčení kol zbrojení, jako oboustranně nejvýhodnějšího druhu podnikání. Vždyť jeden z amerických poradců prezidenta Jelcina Mr. J. Hay koupil přes nastrčenou firmu za babkou celý ruský vědecko-výzkumný ústav "Grafit" a stal se tak neomezeným vládcem vojensko-průmyslového komplexu na výrobu techniky pro kosmonautiku, zařízení pro jadernou energii a letectví. Nic není nemožné! Kdo ví, jaké hry se v ruském zákulisí hrají? Faktem zůstává, že USA nikdy nebojovaly proti agresorovi na vnitřních obranných liniích, s výjimkou koloniálních válek v 18. a 19. století, což bylo vlastně řešení rozporů mezi rodiči a dětmi. Na základě zahraniční politiky "Velkého klacku" a dnes zřetelně uplatňované Wolfowitzovy doktríny "oprávněného (?) preventivního úderu kdekoliv na světě ve prospěch USA", agrese v Iráku, Afganistánu, 737 americkým vojenským základnám ve 130 zemích světa, chystané agresi proti Iránu a Venezuele, jakož i obklíčení Ruska, lze soudit, že napětí ve světě se vyostřuje. USA budují soustavně pouze vnější obranné linie, které však slouží výhradně k agresi. Umístění radaru v Brdech, případně raket v Polsku je součástí tohoto vnějšího systému. Vzhledem k tomu, že systém americké PRO je zastaralý a jak se ukázalo i neúčinný, naskýtá se též ještě další výklad těchto snah: Je totiž důležité dostat postupně do středoevropského a východního prostoru americké vojáky - nikoliv dočasně, nýbrž "nafurt"! Mají zde být nositeli "amerického způsobu života" a "společně sdílených hodnot", které ale sdílejí především bankéři a velkopodnikatelé. Nejde o záměr čistě vojensko strategický, ale též řekněme demografický, tj. genetické vylepšení nekvalitní východoevropské populace, jako tomu bylo svého času v jižním Vietnamu, kde dosud stovky potomků hledají v USA své heroické zploditele.

Fakta hovoří naprosto jasně o tom, kdo je světovým četníkem a agresorem. Obvinění z terorismu je krycím zdůvodněním útoku proti komukoliv, zejména však na zbývající surovinové a energetické zdroje světa, nic víc! Pochopitelně, že obdivovatelům Strýčka Sama je zbytečné čímkoliv argumentovat. Jejich láska je slepá, stejně jako kdysi u milců bratrského Sovětského svazu. Kuriózní na tom je fakt, že v řadě případů jde o stejná pragmatická individua, někdy si trapně pletoucí "Da!" a "Yes!". Rusko nebude nikdy integrováno evropskými státy. Je velmocí, největším státem na světě a jedním z nejbohatších vlastníků surovinových zdrojů (tím také možným cílem agrese). Nikdo v Evropě pro ně není z tohoto hlediska rovnocenným partnerem a Evropa je si toho vědoma. Stejně tak USA, které se zřejmě rozhodly Rusko vojensky vydírat, což je ta nejméně šťastná volba - navzdory americkým 600 miliardám dolarů zbrojních výdajů ročně. (Pro srovnání Rusko a Čína vydávají na stejný účel "zatím pouze" 30 až 35 miliard dolarů ročně.)

Od poloviny 13. století se Rusko bránilo často s vypětím všech sil za obrovských lidských a hmotných ztrát na vlastním území - na vnitřních obranných liniích:

1237-1242 proti vpádu Mongolů 1240 proti invazi Švédů 1242 proti řádu německých rytířů 1382 proti vpádu Tatarů 1610 proti vpádu Poláků 1700-1709 proti vpádu Švédů 1812 proti vpádu Napoleonových armád 1853-1856 proti intervenci Francie a Anglie na Krymu 1904-1905 proti Japonsku 1914-1917 proti Německu a Rakousko-Uhersku 1918-1920 proti intervenci Anglie, Francie a Japonska 1941-1945 proti nacistickému Německu.

Samozřejmě, že jako imperiální mocnost podniklo samo Rusko celou řadu zahraničních intervencí, ale ve srovnání s dramatickou obranou vlastního území šlo vlastně jen o epizody. V I. světové válce ztratilo Rusko 1 811 000 padlých jen na frontě. Ve II. světové válce činily celkové ruské ztráty 28 000 000 lidí, tj. jednu sedminu předválečného stavu obyvatelstva.

Strašlivé zkušenosti z I. a II. světové války podnítily sovětské velení k vytvoření strategické koncepce obrany na vnějších liniích: "Již nikdy ničivou válku na vlastním území!" Tato koncepce vedla k vytvoření Varšavské smlouvy a v roce 1968 k jejímu završení rozmístěním sovětských vojsk a raketových zbraní v Československu, což bylo pokládáno za velké vítězství vojenské lobby v Moskvě. Po gorbačovovsko-jelcinovském globálním převratu, rozbitím SSSR v roce 1991, po zániku bipolárního světa a kapitálové kolonizaci zmrzačeného Ruska nadnárodní plutokracií se zdálo, že se Ruský medvěd již nikdy nevzpamatuje a nenabude samostatnosti. Kdo s tím reálně kalkuloval, zklamal se trpce. Je zřejmé, že vnitřní potenciál Ruska je nezničitelný. Proto bude Rusko i v budoucnosti vystupovat jako velmoc a těžko je mu to možné vytýkat. Jde vždy jen o to jak s takovou velmocí takticky jednat k obapolnému užitku. Netvrdím, že je to snadné. Lze se však obávat, že na naší zvenčí delegované, nelegitimní politické scéně, není nikdo, kdo by toho byl schopen. Podobná situace je v případě Číny, Indie, Vietnamu a progresivních latinsko-amerických států. Pro politické ignoranty v naší vládě je snazší tvářit se, že tyto státy vlastně neexistují, nebo produkují jen to nejhorší. Jde samozřejmě o neobyčejně velký deficit pro budoucnost, zejména pokud jde o vztahy k blízkému Rusku. Daň, kterou za to budeme nuceni všichni zaplatit, bude veliká. Naštěstí platí ve světě i jiné zákony, než-li ty, které předloží a schválí vládnoucí pidimuži v Česku. Vůbec nejde o to zase někomu z budoucích lídrů světa nadbíhat a podlézat, i když i to zase znovu zažijeme! Je nutné si uvědomit, že unipolární svět pod taktovkou USA či hlavní M šestnáctky v rukou Super American boys vstupuje do svého posledního dějství. Budoucí svět, pokud bude jaký, bude multipolární, a na to je nutné se připravit, ať se to komu líbí či nikoliv. Přibouchnuté dveře malými pidimuži před zrakem obrů se pak mohou otevírat jedině kopnutím zvenčí.

Balistická raketa Topol-M, vypálená z ruské jaderné ponorky "Jurij Dolgorukij", která z palebného postavení v Tichém oceáně přesně zasáhla cíl na střelnici v Čiže na severu Ruska, sestřelení vesmírné naváděcí družice čínským raketovým systémem a úspěchy indického jaderného programu, dávají jasný signál o pravém stavu věcí ve světě - totiž, že agresi je nutné čelit. Vůbec nejde na prvním místě o virtuální problém boje USA proti jimi vytvořené Al Kaidě a tak zvanému terorismu, ale o dovršení nadvlády nad světem - jedinovlády.

Moderní a nejmodernější raketové systémy, o nichž toho ani příliš mnoho nevíme, dovolují Rusku aktivní obranu z vlastního území - na vnitřních obranných liniích, které se právě budují na strategicky citlivých místech země - ale současně umožňují též odvetný úder z jaderných ponorek kdekoliv pod hladinou světových moří. Pokud imperiální říše minulých dob - starověký Egypt, antické Řecko, Řím, Čína a Indie - byly schopny šířit ve svém okolí vedle politické vůle též vysokou kulturu, vzdělanost a vyspělý obchod, pak byl jejich vliv přínosem. Jestliže však jde při uplatňování politické vůle jen o bohapusté rabování, vraždění, podmaňování, zhovaďování, ničení kulturních hodnot a jejich nahrazování barbarským "životním stylem", pak lze ovšem těžko někoho rozumného přesvědčit "k přijetí a sdílení společných hodnot".

 13. srpna 2007 Josef Dolejší

 Poznámka redakce: Dáváme na Militarii prostor zastáncům radaru a právu USA na sebeobrannou válku s militantním islámem. Proto je jen logické, že dáme slovo také jiným názorům.