SVA Monarchisten: Minulost jako politický program

...aneb proč nejedu do Brandýsa

Úvodem považuji za nutné předeslat, že patřím k těm, kteří soudí, že rozbití Rakouska-Uherska jako mnohonárodnostní středoevropské mocnosti v roce 1918 bylo osudovou chybou, na kterou všechny následnické státy tak či onak doplatily. Zároveň si nemyslím, že rozpad habsburské monarchie byl přímým důsledkem zahraniční akce TGM a Edvarda Beneše, neboť ti byli v gigantické hře velmocí koncem první světové války jen málo významnými postavami. Hlavní příčinou zániku tohoto soustátí, k němuž patřily i naše země, se stala především jeho sebezničující národnostní a zahraniční politika. K tomu již přineslo současné historické bádání řadu přesvědčivých důkazů. Je proto vždy překvapivé, ozve-li se i dnes ve středu Evropy hlas inteligentních lidí, kteří se z prokazatelných historických faktů nejsou schopni poučit a dokonce, zcela iracionálně, usilují o opakování chyb minulosti.

To vše se mi opět vybavilo, když jsem v minulých dnech obdržel po internetu pozvánku na valnou hromadu (Generalversammlung) sdružení Schwarz-Gelbe Allianz (SGA Monarchisten), svolanou na dny 28. dubna – 1. května 2006 do Brandýsa nad Labem. Tato organizace je registrována v Rakouské republice a součástí její brandýské akce má být i vystoupení neuvedených českých vojenských historických jednotek a klubů.

Na první pohled se může zdát, že jde o setkání kulturního a vzpomínkového charakteru, která známe a pořádáme k různým výročím i u nás, a není tedy potřeba je nějak zvlášť komentovat. Jak se však při podrobnějším pohledu ukáže, opak je pravdou. Chci zde proto alespoň ve stručnosti poukázat na deklarovaný charakter a činnost SGA, které se vymykají poslání a cílům našich (ze stanov) nepolitických vojenskohistorických sdružení.

Ze zveřejněného programu Monarchistů (Grundzüge des SGA Programmes) vyplývá, že SGA je organizací s rozsáhlými politickými cíli; z nich uveďme ty hlavní:

– vytvoření svazku středoevropských států pod společnou korunou, se společnou  zahraniční, hospodářskou a obrannou politikou;

– bezvýhradné společenské uspořádání podle (rakouského, pozn. aut.) ústavního  zákona přijatého v roce 1867;

– změny v systému obrany Rakouské republiky;

– zavedení vícejazyčných názvů obcí v celé střední Evropě;

– odmítnutí přístupového jednání s Tureckem o vstupu do EU, atd.

Tedy shrnuto – Monarchisten usilují o změnu ústavního pořádku a společenského uspořádání v celé celé tzv. Mitteleuropě, pod níž implicitně rozumí všechny země bývalé habsburské monarchie. Neříkají sice, jak chtějí této změny dosáhnout, ale je jisté, že demokratickou cestou (parlamentní či referendem) je tento cíl za dnešního evropského vývoje naprostou utopií (a to nejen u nás, ale především v samotném Rakousku – vzpomeňme např. na odmítání přístupu tzv. východních zemí do EU v nedávných průzkumech rakouského veřejného mínění, rakouské ochranářství, např. proti volnému pohybu pracovních sil, aj.). Zabývají-li se však ve svých úvahách myšlenkami na jiné, mimoparlamentní cesty takových změn, posunují tím SGA do extremistických poloh.

Pro nás (ale i většinu dalších národů bývalé monarchie) zní rovněž zcela nepřijatelně jakékoliv představy o ústavním systému z roku 1867, jenž se stal základem duálního soustátí po neblahém Ausgleichu (rakousko-uherském vyrovnání), V něm si dosavadní jednotný mnohonárodnostní stát rozdělili mezi sebe Němci a Maďaři jako dva tzv. státotvorné národy, se všemi neblahými důsledky pro všechna ostatní etnika žijící na území dosavadního rakouského císařství. Přicházet s něčím takovým do Čech právě v roce 2006, tedy jubilejním 140. roce prusko-rakouské války, je přinejmenším známkou neúcty ke všem padlým Čechům, Slovákům, Polákům, Rusínům, Rumunům, Chorvatům či Italům, kteří bojovali a položili životy na českých bojištích právě za svůj mnohonárodnostní stát. Ausgleich byl jim všem trpkou „odměnou“ a znamenal nastoupení zhoubné cesty, po níž se podle Palackého „monarchie dostala na plochu šikmou, vedoucí do propasti“.

Nabízet tedy ústavní uspořádání z osudového roku 1867 za příklad zrodu nové Mitteleuropy svědčí buď o naprosté neznalosti tvůrců programu SGA, nebo o tom, že jsou zaslepeni až k neschopnosti vnímat historická poučení. Jsou na tom tedy stejně jako byli jejich političtí předchůdci a faktičtí likvidátoři habsburské monarchie z kritického roku 1918 – Czernin, Seidler, Hussarek, Andrássy či Burian. Ti všichni plnili Benešův požadavek „Zničte Rakousko-Uhersko!“ daleko účinněji, než se k tomu odhodlali samotní představitelé Dohody.

Habsburské monarchii tak nebylo pomoci. Dějiny se daly jinou cestou, se všemi jejími peripetiemi, v nichž jsme pak pracně hledali vzájemné porozumění, usmíření a spolupráci. Dnes jsme občané demokratických států a formujícího se evropského společenství, v němž nás pojí společné zájmy, nikoliv osoba monarchy a lesk jeho koruny. Pro naše národy jistě nepřestalo být užitečné vracet se ke společné minulosti, zabývat se jí, poznávat ji zbavenou legend a ideologických deformací i ctít a pěstovat tradice našich předků. Bláhově se však snažit zvrátit současný vývoj zpět, navíc jak se zdá, tou očividně špatnou cestou, není náš program.

To je důvod, proč pozvání do Brandýsa tentokrát nemohu akceptovat. Doufám přitom, že genius loci brandýského zámku připomene všem smysl úsilí mladého císaře Karla o ukončení válečného běsnění a jeho upřímnou snahu respektovat přání národů umírající monarchie.