logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Vojna u VÚ 6174

1963?1965

1

Když jsem u odvodové komise vyslovil přání stát se radistou, netušil jsem, že se mi to vyplní.

Navíc jsem se dostal k VÚ6174 Litoměřice, kde jsem se také mohl věnovat mým dřívějším velkým koníčkům ? angličtině a muzice.

Do kasáren jsme přišli začátkem srpna 1963. Velitelem našeho školního praporu byl pověstný ?Papá? Cerman. V ?příjmači? nás rozdělili podle úrovně angličtiny do čet. Další specializace čet byla znalost telegrafie a ti co neuměli nic z toho předchozího, byli tzv. ?lepiči?, kteří pak obsluhovali dálnopisy a jen stříhali a lepili pásky se zprávami.

Na dvůr přijely V3S a vysypaly hromady slámy. Do toho úmorného vedra nás vyhnali, abychom si správně vycpali své slamníky. Velitelé družstev stáli u vchodu a velice se bavili tím, že posílali vojáčky zpět do ?mlýnice? na docpání slamníků. Jednoho chudáka vrátili několikrát a tak se rozhodl slamník nacpat, že byl skoro kulatý a on ho nemohl sám utáhnout. Když mu kamarádi pomohli a slamník dali na jeho spodní palandu, tak pod stropem zůstala štěrbina cca 20 cm ? takže musel znovu ven a slámu odebrat.

První večerní prohlídka ? všichni nastoupeni v nočních košilích a náš neurotický velitel družstva Míša začal řádit. Po zjištěných závadách se prohlídka několikrát opakovala a nakonec, když už nemohl nic najít, otevřel kamna, sáhl dovnitř a maje ruku černou od sazí zařval: ?Vojáci! Špína!?

Na chodbách jsme měli skříňky, na jejichž vrchu stály ?půllitry?. Při prvním nočním poplachu byl obrovský zmatek, jak všichni pobíhali v nočních košilích a ze skříněk padaly půllitry a také přilby. Ráno jsme vybíhali na rozcvičku do půl těla. Jídlo jsme jedli v jídelně z ešusů a kdo nejedl rychle, měl smůlu, protože následovalo: ?Vztyk, odchod?!

Naproti naší budově byla kamenná stěna, ve které byly dveře s honosným nápisem ?Důl Arpád?, kam se chodilo pro uhlí.

Kromě běžných nováčkovských buzerací jsme měli relativní pohodu na učebnách, když jsme se učili odposlech anglického vojenského vysílání na KV ? krátkých vlnách.

 Seděli jsme se sluchátky na hlavě a snažili se zapsat nahrávky rádiového provozu letadel US Air Force, která udávala svoji polohu, počasí, zásobu paliva atd. Zdálo se to jednoduché, ale rušení a fading (únik signálu) byly hrozné! Dá se říct, že to bylo docela dobrodružství a moc mě to bavilo. Například dvojice B52 s atomovkami na palubě, které startovaly z americké základny Thule v Gronsku a jejich trasa vedla přes Island, Skotsko, Španělsko, Itálii, aby obletěly Středozemní moře a pak se vracely přes severní Afriku zpět. Měly kontrolní body (Mailpouch), kde také ve vzduchu doplňovaly palivo od KC130. Po našem odchodu do civilu ?ztratily? jednu atomovku v moři u Španěska a byl z toho obrovský mezinárodní incident.

Klub mladých

2

Na pracovišti měl každý před sebou dva radiopřijmače ruské výroby (kadý do jednoho sluchátka) s možností přepínání a zároveň dva magnetofony Sonet Duo, které byly stále v provozu (pochvala pro firmu TESLA). Anténní pole o ploše fotbalového hřiště poskytovalo výběr z cca 15 antén.

Na podzim jsme s napětím očekávali zahájení podzimního cvičení NATO v Německu s názvem FALL EX. Při tomto cvičení docházelo k velkým přesunům leteckých sil z USA do Evropy (před námi to byl letecký most ? cvičení BIG LIFT).

U pozemních sil to byly prověrky spojení jednotlivých sítí (jedna s nejznámějších s volačkou Cemetery) a při tomto cvičení docházelo k jejich přesunům.

Naši mazáci říkali, že dříve Američani mluvili otevřeně o všem možném, ale Němci prý je naučili pořádku a konspiraci. Takže, pokud některá stanice blebtnula něco navíc, tak hned ji řidička seřvala: ?Shut up!? Rádiové relace Ground Forces ? pozemních stanic US Army, dislokovaných v Německu byly současně zaměřovány složkami ZAZA (zaměřovací základny ? gónia) ? jedna byla např. v Milířích u Tachova. Vojna v Litoměřicích by se zdála být pohodová, ale kromě odposlechu na pracovišti, kam se chodilo na tři směny, jsme chodili také do stráže, nebo nás ve 4 hod. ráno vzbudili a šli jsme do kuchyně škrábat brambory pro celý pluk. Já navíc ještě hrál v kapele a naše příjezdy byly většinou velmi pozdní.

Maturitní plesy

Moje první stráž:

Strážnice byla v přízemí na předním konci naší budovy a návěštní měl stanoviště před jejím vchodem. Součástí strážnice byla také útvarová basa! Vskutku to bylo fešácké vězení, protože u jednotlivých cel nebyly mříže, takže večer se všichni basisti nastěhovali do jedné cely a tam spali. Ve vězení měli magnetofon a také přísun jídla z kuchyně.

Já měl první službu jako návěštní a stál jsem tedy zády ke vstupním dveřím. Večer se za mnou náhle dveře otevřely a slyším tichý hlásek: ?Neboj se, to jsme my basisti ? jdeme do kina. Pak se zase vrátíme!? Byl jsem z toho tak vyjukaný, že jsem je nechal odejít s dekami do kina. Pak se opravdu v klidu vrátili. Takhle to praktikovali zřejmě dost dlouho, ale jednou se stalo, že službu konající DVT šel po kasárnách a zavítal přitom do kina, kde se na chvíli usadil. K veliteli stráže se doneslo, že je kontrola a aby vše zachránil, poslal do kina pro vězně rychlou spojku. Takže DVT v klidu sledoval film, když najednou se rozrazily vstupní dveře do kinosálu a strážný řval na celé kino:?Basisti do basy!?

Co potom následovalo si asi dovedete představit ? rozdělené cely mřížemi, žádná hudba atd.

Sem ještě patří story o věčném průšviháři (mimo jiné synovi nějakého generála). On dostal práci, aby dláždil silnici. Když jsme jednou pochodovali z oběda, tak klečel a dláždil dlažebními kostkami, vedle něho klečel ZVP pluku a ukazoval mu, jak to má dělat, protože on byl vyučený dlaždič! Tenhle basista si odcházel z vězení, kdy se mu to hodilo. Vrcholem pak bylo, když odjel na ?opušťák? do Prahy a musela ho přivézt eskorta. Potom už prý dostal pobyt ve vojenském vězení Sabinov.

Naši mazáci nám vyprávěli, že MNO původně chtělo z našeho útvaru udělat podle sovětského vzoru gardový pluk (služba na 3 roky). Údajně nás od toho zachránil incident, který se stal, když se jeden voják vracel pozdě z vycházky a DVT už na něho čekal. On proběhl branou a utíkal do kasáren, DVT ho pronásledoval a křičel: ?Zadržte ho!? Návěštní, který stál před strážnicí, strhl samopal a vojáka zastřelil! A bylo po gardovém pluku?

Výjezdů nebylo mnoho, pamatuji asi dva. Třetí byl v zimě na Babiny hory, kde v mrazu a hlubokém sněhu jsme zaujímali kruhovou obranu a pak jsme ?odpočívali? pod plachtou na korbách nákladních V3S, namačkáni jeden na druhém, abychom se zahřáli. Lampasáci vegetovali ve vytápěných skříňových V3S. Z vojáků na tom relativně nejlépe byli, ti, kteří měli momentálně službu v radiovozu, který měl také vytápění.

Když si na to vzpomenu, tak vidím film Tankový prapor. Najeli jsme k okraji lesa, čekali na připojení elektrocentrály a pak byl závod, kdo bude mít první příjem. Také se zároveň přitom stavěla všesměrová velká anténa (jeden lampasák řval: ?Jak to máte nasměrovanou tu anténu?? Německo je jiným směrem!? Marné byly naše argumenty ? nedal si říct!

Já jsem si nastálo nainstaloval na střechu radiovou drátovou anténu, takže na ten první kontakt mě to úplně stačilo a měl jsem spojení hned, jak byla elektřina!

V budově L1 byl také odposlech ? myslím grafie, protože se příjmali i Němci a Francouzi.

Vysoké Tatry

3

Na L2, hned při vstupu byla místnost, experimentovali s ?vícekanálovou? radiotelegrafií. Jaký to mělo úspěch, nevím.

 My jsme chytali KV na SSB (jedno postranní pásmo). Nejlepší na tom bylo, že vysílali fónií, pak přešli na grafii, nebo dálnopis a byli pryč. Letadla, která šla na přistání přecházela na VKV a kvůli tomu byli naši kluci také na Čerchově u Klenčí!

Vím také, že se u nás vyřádili kluci, kteří byli nadšenými KV radioamatéry. Naše vybavení umožňovalo chytat vysílání až z východního pobřeží USA! Horší bylo pak, když na útvar občas poštou přišly potvrzené QSL lístky o uskutečněném příjmu (práce pro kontráše!).

Dělali jsme také výkonnostní zkoušky, nejdříve 2. třídu.,za kterou byl myslím příplatek 90 Kč; ještě později jsem udělal1. třídu za kterou bylo 120 Kč.

Na telegrafii sloužily také praporčice (Nevečeřalová ? manželka našeho velitele roty), která měla 1. st. v grafii! U nás na fónii byli dva praporčíci, kteří pomáhali s technikou a prováděli pátrání.

Také nás navštěvoval z ?operačky? kpt. Čech ? skvělý člověk, který nám hodně pomáhal.

Také si pamatuji větu, kterou vždy začínaly dálnopisné relace, a sloužila ke kontrole funkce celé klávesnice:

A QUICK RED FOX JUMPS OVER THE LAZY BROWN DOG.

Vojenskou hláskovací tabulku jsme znali zpaměti již z učebny. Některé volací znaky, nebo výrazy jsme zjistili, teprve až si je dotyční vyhláskovali. U některých problémů jsme museli udělat smyčku a pásku stále dokola přehrávat (hodně to také pomáhalo při luštění textů Beatles a dalších skupin).

Můj první opušťák byl pro kytaru a reprobednu, do které jsem nainstaloval basový reproduktor fy. Klangfilm z letního plzeňského kina na Lochotíně. Měl v průměru cca 50cm s elektromagnetickým buzením a kmitačka měla vinutí ze stříbrného drátu ? prostě senzace!

V kasárnách existovala výborná jazzová kapela vedená Ježkem ? sax/klarinet, Fišer ? sax, Květoň ? trombon, Burian ? piano, Švankmajer ? kontrabas a bubeník Honza Houska, který tvrdil, že to před vojnou zkoušel u Olympiku. Zpěvákem byl Zolo Szabo. Tak jsem se náhodou dostal do této party, která zkoušela v hudební zkušebně ve stejné budově, jako jsme měli učebnu. Aby vše bylo ideologicky v pořádku, měli jsme tam i nás nástěnku ?Dozorčího hudební zkušebny?, kde byly vyjmenovány všechny jeho povinnosti, včetně krmení kočky!

Hrál se především jazz, ale protože to všichni byli profesionální muzikanti, tak byli schopni zahrát prakticky všechno. Kapela byla dost žádaná na různých tanečních zábavách v Litoměřicích i širokém okolí.

Spolu s Kuklíkem vytvořili pásmo poezie a jazzu, nazvané ?Z klavíru vylétá racek? a stali se vítězi armádní umělecké soutěže. V jedné básni se objevily verše se slovy ?Ti volci, ti volci s velkýma modrýma očima?. To byl dost ožehavý problém, protože ZVP pro věci politické se jmenoval Volek!

Následovalo nahrávání v Armádním rozhlasu v Praze. Potom jsme jeli šířit kulturu na Slovensko (Kežmarok). Zajímavé bylo výjezdní vystoupení ve Spišské Nové Belé. Už při našem příjezdu jsme slyšeli obecní rozhlas, že: ?Prijela hodnotná vojenská estráda?. Museli jsme tedy udělat z pořadu tak trochu show.

4

Největší úspěch měla báseň, kde se objevil text ?.. a lidé řeknou, že jsi kurva mladá?. Následoval frenetický potlesk diváků. Když jsme odjížděli, tak všichni říkali, že tak bezvadnou estrádu tam ještě nikdy neměli! Přestože jsme měli úspěchy, tak chodily stížnosti na útvar (konkurence?) a jeden čas jsme měli zákaz hrát venku. Jednou jsme měli hrát v Ploskovicích a zemědělci pro nás poslali traktor s valníkem, na kterém byly dv lavičky z parku. Když jsme vše naložili a usadili se, tak nás přikryli plachtou, abychom bez problémů projeli z kasáren. Navíc se k nám najednou přidružil již dříve jmenovaný recidivista-basista, který si lehl na podlahu valníku a přikryl se basou (jaká ironie, že?)!

Kluci říkali, že se také jednou tajně stěhovali přes plot i s klavírem! Naše návraty z hraní byly v pozdních hodinách a tak se vše naházelo na zkušebnu a šlo se spát.

Ráno u snídaně jsme dostali hlášku, že jeden důstojník, který nás neměl v oblibě opět na nás žaloval a že přivede do zkušebny velitele útvaru. Tak velkým úprkem jsme se hnali uklízet a vše dopadlo nakonec dobře. V této kapele jsem byl víceméně do počtu a po odchodu jejich členů do civilu jsem konečně začal zakládat beatovou kapelu, která příchodem Kurta Rennera ? sólová kytara, Zdeněk Šolc ? baskytara, Bob Vlček ? zpěv, získala na kvalitě. Hráli jsme zejména věci od Shadows a Cliffa Richarda, Beatles, Animals, ale i rhythm and blues. Vyhráli jsme opět celoarmádní kolo umělecké tvořivosti. Potom došlo v kasárnách k nevídané věci ? otevřel se tzv. ?Klub mladých?, kam měla přístup i mládež z města a my jsme tam měli stálá vystoupení.

V kasárnách při VOŠR ještě existoval taneční orchestr, který vedl můj bývalý spolužák Pepa Přibáň. V roce 1965, kdy jsme měli odejít do civilu došlo k neočekávané události. Nejdříve se s velkou tajností sešli soudruzi na schůzi stranické buňky a potom nám oznámili, že došlo k pádu soudruha Chruščova (oblíbená věta telegramu: ?Nikito, přijeď na venkov, Malenkov?). MNO pak svým rozkazem nám prodloužilo vojnu o 2 měsíce!

Pokud vím, jediný, kdo odešel do civilu v normálním termínu byl čet. Horák, kterého si vyžádalo naše velvyslanectví v Pekingu (měl filologickou fakultu, čínština-japonština).

V tomto roce již začínalo fungovat nové pracoviště v Trnovanech, kam vojáky dovážel autobus.

V roce 1969 jsem byl povolán k útvaru na cvičení záloh. Sotva jsme přijeli, tak jsme se stali svědky velkého vyšetřování. Vzhledem k výročí vstupu ?spřátelených? armád se bolševik připravoval na znemožnění případných demonstrací. Tak se po Českolipské silnici kolem kasáren přesunovaly sovětské jednotky k Praze. Otevřeným oknem na ně někdo vyhodil láhev a to byl malér! Okamžitě najeli na bránu a tam se stěžovali. Odjeli a myslelo se, že bude klid. Oni to však rozjeli ve velkém a vrátilo se to na útvar jako bumerang.

Naše cvičení probíhalo v poklidu a já jsem se jenom jednou zajel podívat na pracoviště do Trnovan. Hned jsem tam samozřejmě udělal průšvih! Probíhala prověrka spojení pozemní sítě US Army a zároveň se zaměřovalo. Já jsem hlásil pořadí, čísla stanic a ti zaměřovači (vojáci z povolání) říkali nějaké heslo (Čabraka), které se mi velice zalíbilo, a vyslovil jsem je do éteru. Co následovalo potom, byla hádka těch dvou (kdo to řekl?).

Připomnělo mi to film Woody Allena, The Sleeper, kde se hádali dva roboti.

Takže to byl můj poslední zážitek z VÚ 6174.

5

Závěr:

Co mi vojna dala a co vzala?

Začnu tím, co mi dala: 

 ? poznal jsem skvělé lidi, vynikající muzikanty a po vojně jsem pokračoval ve své kapele;

 ? poznal jsem kamarády ? sportovce, volejbalisty Jardu Michálka a Toma Šlancara, dále Jirku Maška, jehož rekordní hod granátem hned tak někdo asi nepřekonal;

 ? zamiloval jsem si angličtinu, dál jsem jí studoval a nakonec jsem jí i vyučoval.

Co mi vzala?

? dalo by se říct dva roky plus dva měsíce života, ale říkám, že jsem je nepromarnil. Mohu parafrázovat text jedné populární písně: ?Jaký si to uděláš ? takový to máš!?

 

 
Datum: 18. 01. 2013 18:30:47 Autor: alfa
Předmět: L-1
V budově L-1 byly odposlechy pozemních sil- 4.mechanizované divize Bundeswehru v dálnopisu,grafii a fonii,stejně tak i odposlech 7.US Army v SRN. V roce 1966 nebo 7 jsme všecko odstěhovali do Trnovan na nové středisko. Funguje stále pod šifrou "měřicí středisko",koho dnes odposlouchává,ví čert a přibyly tam obrovské satelitní sntény. Na L-2 byl odposlech letectva-AVVS.
Datum: 22. 09. 2013 20:07:19 Autor: bravo
Předmět: 65-67
Tak nějak to bylo, i když je tam trocha nepřesností. Třeba, že paní (nrtm.) Nevečeřalová byla praporčice. Potom, co prohlásila při vstupu na pracoviště něco nelichotivého na adresu DUPa, byla intekomem povolána na koberec. Za chvilku se vrátila a prohlásila, že praporčická zahrádka je v prdeli. Snad jí povýšili později. Trnovany fungovaly od roku 66, byli jsme tam jako první ročník. Autobus tam vozil vojáky z povolání, my jsme byli voženi skvělými PV3S. Ale vojna to byla dobrá, já osobně jsem tam získal kladný vztah k NATO...
Datum: 31. 01. 2014 16:20:44 Autor: František Kvasnička
Předmět: 64-66
Ahoj, pamatuji si kapelu v Litoměřicích odkud jsem odešel jako mechanik VKV na Čerchov 3.1.65. I tam jsme měli kapelu z bývalých hráčů od (Donald,Synkopy,Oliver Tw.), dokonce dle litoměřického vzoru slibovali klub pro civilní účast- ale jen sliby. Jestli se nemýlím to zastřelení v Litoměřicích bylo v 1965. Scházíme se v Klenčí dvakrát do roka a už řídneme. Zdravím kolegy z VÚ 6174. kvasnickaf@seznam.cz
Datum: 03. 08. 2014 20:47:02 Autor: Zbyněk
Předmět: také vojákoval
V Litoměřicích u VÚ 6174 jsem vojákoval v létech 1963 až 1965 u 1. praporu a na pracák chodil na L1. O nějaké nóbl kapele však nevím, snad něco bylo na školním praporu. V útvarovém klubu u Kytky také pravidelně nikdo nehrál. Je možné, že kutálka byla dobře utajená! Ahoj Zbyn, starší radiový operátor
Datum: 16. 08. 2014 20:17:02 Autor: Mike 3060
Předmět: sro na fonii
Ještě také vzpomínám na "kamarády" jako Redl, Inform, Inform alfa, Heptagon, Cemetery - těch bylo víc, Seabell, Siver Dolar (air force 1),Bold Justice a když to spustil Active Mountain s Gang Busters ( white delta, quick train, red mill) bylo na "BFM and N" (bravo, foxtrot, mike and november)docela veselo. Už je to také docela dávno - vzpomene si někdo kolik bylo B (bravo) ? Ahoj QSY
Datum: 25. 01. 2015 08:56:52 Autor: luis
Předmět: dustojníci
npor. Nevečeřal žije ,je mu 80 let.pani zemřela.
Datum: 10. 04. 2015 12:36:08 Autor: Andřej Dvořáček
Předmět: Litoměřice, kapela Experiment 77
Dík za všechny příspěvky, já do Ltm nastoupil v březnu 1977, přijel jsem se škrabkou na brambory a kytarou. Ještě na přijímači jsme dali dohromady v bývalém důstojnickém klubu u prap. Kytkys dohromady kapleu, kterou jsem 2 roky vedl. Kromě práce, odposlechů atd. to bylo o muzice, bezva kamarádech. Zdravím všechny, kdo tam se mnou v té době byli, ozvěte se (andrejd@email.cz)
Datum: 15. 04. 2015 09:49:38 Autor: Jirka JINDRA
Předmět: vojna 1971 až 1973
Objevil jsem zde komunikaci zde, a tak kdyby náhodou někdo další... Byl jsem u VÚ 6174 od 10-1971 do 9-1973. 10 měsíců PŠ, šéfoval tam poručík Janů. Pak 2.rok odposlech angl. fónie, konkrétně já u "letecké podpory". Jezdili jsme samozřejmě na směny do Trnovan. Občas do Ltm. zajedu a prolézám uličky, na Radobýl atd. Vzpomínám na některé kluky - zejména např. turista Jirka Novák z Loun - a mnoho dalších. Ahoj - Jindra.jjhk@seznam.cz
Datum: 06. 11. 2015 10:34:52 Autor: Luděk Kříž
Předmět: VÚ 6174
Díky za oživení vzpomínek. Sloužil jsem v letech 1965 - 1967 (L2 a potom Trnovany) Kapelu pamatuji super. Velitelem nám byl tzv. nežral npor.Nevečeřal a na Ll tzv. šampus npor. Schamberger. Vzpomínám rovněž i na Olinku N. Nadávali jsme na vojnu, ale dnes zůstávají vzpomínky v dobrém.
Datum: 06. 11. 2015 14:02:24 Autor: Standa Hovorka
Předmět: VŮ6174 1964-1966
Občas si na vojnu vzpomenu i když to bylo celkem 27 měsíců a to mě ještě 14 dní bylo odpuštěno. Vzpomínám na čet. Horáka a ještě mám od něj schovaný dopis, který mě poslal z Číny přes naše velvyslanectví. Vzpomenu také na Boba Vlčka (Boby Solo) byla jeho přezdívka. Byli jsme spolu pár dní v base, Bob u zamřížovaného okna s pletivem zpíval a já vystrčenou rukou žebral cigarety. Když šel Bob do civilu, věnoval mě jednu vycházkovou knížku, kterou jsem si upravil a používal na vycházky, dokonce jsem si udělil opušťák. Ani lítačka v Lysé nad Labem nic neodhalila a prasklo to až v kasárnách, že jsem nebyl v kasárnách k nalezení. Musel jsem za nadporučíkem Matuškou na pracák a ukecal jsem to jen na černou vycházku, ale stejně z toho bylo očko. I z fonie mám spoustu žážitků (tak také z jednoho maléru druhé očko). Také jsem pracoval na vícenásobném provozu, mělo to výhodu, že poplachy jsem absolvoval s kuchaři, s tou "mašinou" se nedalo vyjet do terénu. Už se těším až se zase sejdeme v Praze s kamarády z útvaru. Tak se všichni opatrujte.
Datum: 20. 01. 2016 13:02:51 Autor: Zbyněk L1
Předmět: Litoměřice 1963-1965
Kamarád voják se v příspěvku přiznává, že něco šeptnul do éteru a z Ameriky pak chodily QSL. Nevím, kde sloužil, ale v litoměřickém VÚ6174 byl pouze odposlech (R310, R250, nebo nějaká Lambda), k vysílání z výkonné a dobré stanice se nemohl dostat. Maximálně mohl šeptat do R108, nebo R109, ale s 10W mimo amatárská pásma by musely být dobré podmínky šíření, aby v USA vyvolal pozornost. Z jmenovaných jsem znal pana mjr. Foldynu a žlutého četaře Kytku, toho Šampuse jen od vidění. Hodně zdraví, bývalí bojovníci!
Datum: 13. 05. 2016 11:10:32 Autor: Plachta
Předmět: VÚ 6174 po 40 letech
V termínu 12.-14.8. 2016 se koná sraz naší bývalé party zčety fónistů praporu v Litoměřicích z let 1974-76 (angl) lišejníci po dlouhých 40 letech. Kdo sem patří a chce se zúčastnit, přijeďte, kdo ne, alespoň se ozvěte. Všichni jsou zváni. Chystá se návštěva kasáren (tam i oběd) eventálně pracáku v Trnovanech, půjde-li to. Ať žije velitel naší roty (p)por. Buchta zv. "Kejky". Plachta, helpmails1@seznam.cz
Datum: 06. 11. 2016 17:30:56 Autor: SKY KING
Předmět: VU 6174 1960
Best regards to all from USAF
Datum: 11. 01. 2017 01:05:17 Autor: Jirka Novotný
Předmět: 1964-66
Po nástupu v 64 do PŠ se z nás snažili udělat radisty na rotě npor Rady. My měli jako velitele 3.čety jednoho z dvojčat čerstvých poručíků Floriánů. Většinou jsme nevěděli, který z nich je ten "náš". Měl jsem štěstí a vybrali mě po roce na američany - velitelskou síť 7.amer.armády. Nikdy nezapomenu na vol. znak vedoucí st.: 0AWB.Točili jsme se po 6ti hod na starém pracáku za fotbal. hřištěm. A protože moje pracoviště bylo v 1.řadě u okna, v neděli jsem koukal na zápasy Slavoje LT. Při tom jsem celé 2 roky dělal judo za Duklu,pod npor.Slabým, což znamenalo jezdit na zápasy po celém Sev.českém kraji(z čehož měli malou radost 3 kamarádi, kteří se se mnou točili na síti a přišli o "šestatřicítku"). Ale byli to kamarádi. Na 1.praporu nám velel(četě) npor. Brabec- bezvadnej chlap. Na konci léta 66, asi měsíc před příchodem nováčků z PŠ, nás začali vozit do Trnovan, abychm "zabydleli" novej pracák. Sice lepší poslech, ale my doufali, že to doklepeme ještě doma za vinařskou školou. Když jsme tam v noci(jak jsme byli zvyklí) začali hledat pirátské stanice, vysílající muziku ze zakotvených lodí v mezinár. vodách(England, Caroline atd.), hned bylo zle a sjel nás DUP v lepším případě z repráku nade dveřma. To samé, když jsme během noci rozjeli naše diskuze, kde se řešilo úplně vše. Měli tam připojené odposlechy na všechny přístroje a mikrofony na prostor! Zlatý starý pracák v kasárnech. A navíc jsme se báli, aby nás rozespalej řidič neobrátil v noci,cestou z Trnovan, do příkopu - pár dní před civilem. Což se prý později stalo!? Přesto to byl kus života se vším všudy a nedá se na to zapomenout. Bohužel některé z těchto kamarádů již nemám. Ale jeden z posledních žije dosud hned pod bránou, kam se hned po vojně přiženil! Přeju vám všem bývalým RO a našim zaměřovačům z Babin hodně zdraví v novém roce.
Datum: 13. 03. 2017 20:38:07 Autor: garpun
Předmět: RTTY
the lazy dog jumped .....RYRYRY
Datum: 14. 03. 2017 18:46:07 Autor: SKY KING
Předmět: RTTY
correct for tuning was: the quickly fox jumped over the lazy dog ... etc
Datum: 14. 03. 2017 19:11:36 Autor: garpun
Předmět: RTTY
excuse the mistake its after more than 50 years. Wishing good luck, remembering RTTY equipment GARPUN
Datum: 29. 08. 2017 12:34:21 Autor: tomas
Předmět: 1963-65
a co pruzkum tovarny richard ?
Datum: 29. 08. 2017 22:21:04 Autor: bravo
Předmět: rtty
Tak pánové, je to takhle: The quick brown fox jumped over the lazy dog + 1-0. Jinak jsem cpal slamník v srpnu 65 a na podzim 66 jsme nastoupili do T. na grafii VVS, na pracáku s paní Nevečeřalovou a dalšími. Také tam s námi byl OZ Secký, co přišel z MD, kde byl jako telegrafista. Bydleli jsme na L1 u pana Šampuse, pána přísného ale spravedlivého. Dobré časy, řekl bych...
Datum: 02. 09. 2017 18:31:36 Autor: SKY KING
Předmět: 1958
... remembering
Datum: 18. 10. 2017 12:38:59 Autor: Ruda
Předmět: VÚ 6174 1964-66
Jiří, já seděl za tebou v poslední řadě a měl tam zázračnou Lambdu na které se dalo naladit téměř vše. Když mě armáda zavolala na cvičení, schovával jsem u Honzy motorku. Přeji všem hodně zdraví
Datum: 11. 11. 2017 20:12:00 Autor: vilém
Předmět: absík 1978/9
Vážení, Přelom toho roku si asi bude pamatovat každý. Já měl zrovna službu PODUPa a byl jsem tedy v Trnovanech. Do služby jsem jel jenom v letní uniformě, bylo vyloženě teplo. Když jsme šli na večeři, tak už zamrzaly kaluže a ráno jsem honem volal na rotu, aby mi střídající parťák přivezl zimní doplňky, abych přežil cestu autobusem zpět.. Ale popořádku! Jako absíci jsme nastupovali myslím v jiném termínu než záklaďáci, pokud si vzpomínám 1.9. Náš přijímač trval jen jeden týden. V téhle várce absíků, jsme byli tři chemici. Můj spolužák z výšky Petr G. a bratislavák Palo H. To, že je také chemik, jsme zjistili hned první den, kdy se velitel zeptal, "Je tady někdo chemik", a když jsme se my tři poctivě přihlásili, tak jsme byli odveleni umývat hajzly... No jo, ale to byla asi jediná buzerace, kterou jsem během toho roku zažil. Tak jestli je zájem o vzpomínky absíka z téhle relativně pozdní doby, tak něco můžu sepsat. A k tomu odposlechu co se dělo na pracovišti pod náma, tak toho jsem nebyl nikdy svědkem. Lampasáci co tam s nám točili směny byli bezva chlapi, nejlepší byl táta Lisec, který vždycky přišel vybaven jídlem tak, že dával i nám. Jakmile skončila pracovní doba a odjeli ostatní lampasáci, tak se šlo do trepek a mohli jsme si klidně jít kdykoliv lehnout, prostě pohoda. Jedině když měl s námi službu velitel Čermák, tak to bylo trochu víc po vojensku, ale jinak to bylo pro nás v podstatě jako chození do práce. Do kanceláří jsme vstupovali a slušně jsme normálně pozdravili, jen u velitele jsme se zahlásili. Jinak jsme měli výhodu, že já i Petr jsme ovládali nejen angličtinu, ale i němčinu a tak jsme dostávali různé překlady. Nejvíc mne pobavilo, když jsme překládali takticko-technická data Pershingů z německého časopisu, který se za kopečkama dal koupit v trafice. Takže nějaký dobře prověřený agent (dobře prověřený proto, že směl na západ a že se taky odtam vrátil) ho tam koupil, převezl ho k nám. Tady dostal razítko "tajné" a my jsme dostali jakési kopie těch stránek, které bylo potřeba přeložit do češtiny. No a zato jsme byli celkem v oblibě těchto pánů... Všechny zdravím Vilém z Brna
Datum: 14. 12. 2017 18:14:59 Autor: Plachta
Předmět: Setkání 12.-14. srpna 2016
Ve dnech 12.-14. srpna 2016 se konalo setkání party záklaďáků VÚ6174 v Litoměřicích(družstvo)v počtu 6 účastníků: Faltýnek (Falťas), Drahozal (Bob), Poláček (Žabák), Vrba (Neptun), Hanuš (Došek)a Dvořák (Plachta). Po ranním shledání u kiosku před nádražím jsme se ubytovali v Jachetní loděnici TJ Slavoj. Následně jsme podnikli prohlídku kasáren, spojenou s dobrým (a levným) obědem dle vlastního výběru tamtéž. Jídelna je v budově praporu. Zde jsme se porozhlédli a zavzpomínali kde tam co bylo. Zdejší jídelna pro veřejnost funguje ve všední dny. Následoval odjezd přímo od kasáren autobusem do Trnovan, kde jsme pěšky dokráčeli až k pracáku. V místní hospodě jsme opět zavzpomínali a výlet uzavřeli. První den jsme potom završili večeří v bývalém Kalichu (Budvarka) a vzpomněli na někdejší srbskou směs. Večer na ubikaci Bob vytáhl dvě láhve domácí slivovice. Jedna padla. Druhý den začal ranní půlhodinovou okružní jízdou městem linkou místní MHD. Následovala bohatá snídaně v zahrádce jídelny na náměstí (vřele doporučuji). Lehkou vycházkou jsme si prohlédli Dómské náměstí s okolím (Máchova Vikárka). Oběd jsme dali v té samé jídelně v rohu náměstí. Napsali jsme pohled nemocnému Jirkovi Jurkovi a rychlým přesunem kolem hradu jsme dorazili do restaurace Biskupský dvůr, kde jsme okoštovali tamní pivo a prohlédli si varnu. Cestou zpět se nejprve zastavuili v RoBo restaurantu a potom restauraci Dobrá Bašta na večeři. Večer jsme uzavřeli nejprve posezením u kiosku u letního kina a poté konzumací druhé láhve slivovice (plus další láhve). Bob vytáhl fotografie na nichž jsme se již jen těžko identifikovali. Následovala presentace jeho vojenské knížky s komentářem. Druhý den během dopoledne jsme se s dobrým pocitem naplněni dojmy rozjeli ke svým domovům. Setkání po 40ti letech se vydařilo. Kdo ví jestli se ještě někdy sejdeme, a pak-li, v jakém počtu. Plachta
Datum: 20. 12. 2017 07:48:27 Autor: Richard
Předmět: Setkání
Podle jmen soudím, že jste byli mojí mazáci, já tam byl od říjen 75 do srpna 77 pak převelen do Kežmarok přeškolení na tankistů a odeslán do Libye. qesham@seznam.cz
Přidat komentář

Diskuse k tomuto článku byla uzavřena.

Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.