logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Za Josefem Fučíkem

19332018

Ve středu 18. 4. jsem dostal zprávu, že zemřel význačný historik a vynikající člověk plk. Josef Fučík.

Ing. Josef Fučík (1933) byl absolventem Vojenské akademie v Brně, armádní důstojník a ekonom v.v. Dlouhodobě se zabýval studiem středoevropského vojenství 19. a 20. století, spolupracoval s badateli v Rakousku a v Itálii. K vojenskohistorickým tématům publikoval řadu studií a článků v domácích i zahraničních periodikách. Je autorem knih Soča (Isonzo) 1917, Piava 1918, Osmadvacátníci – spor o českého vojáka 1. světové války 1914–1918 a byl spoluautorem publikací Pod císařským praporem– historie habsburské armády 1526–1918, Doss Alto – mýtus a skutečnost: Československá legie na italské frontě 1918 a také Válka 1866. Byl jedním z kolektivu autorů Knihy o Břevnově a podílel se i na průvodci Sočská fronta 1915-1917.

Josef Fučík byl tělem i duší voják. S armádou byla spojena nejen celá jeho profesní kariéra aktivního vojáka, ale celý jeho život. Vyrostl v rodině vojáka. Prošel vojenskou službou od píky (po měšťance - základní vojenská služba na Slovensku), sloužil ve velitelských funkcích u spojovacího vojska (v západních Čechách), vystudoval vojenskou akademii a později přešel na ministerstvo obrany. Stal se odborníkem na ekonomiku obrany a působil ve vedoucích funkcích na státní plánovací komisi (staral se o vojenský rozpočet) a nakonec na ministerstvu hospodářství. Jeho práce měla i mezinárodní působnost. Aktivní službu ukončil spolu s Československem.

S Josefem jsem se seznámil v Hradci Králové v roce 1991 na konferenci o válce 1866. Napsal potom pro mě článek o této válce do časopisu Militaria, který jsem tehdy redigoval. O pár let později jsme spolupracovali na knize o historii habsburské armády (citované výše), kterou jsem měl tu čest vydat. Díky jeho vojenské preciznosti a cenným připomínkám to byla spolupráce vzorná. Tehdy jsem jeho brilantnost historika a charakter „důstojníka a gentlemana“ velice ocenil a pojal  jsem k panu plukovníkovi Josefu Fučíkovi velkou úctu; později jsme se i spřátelili. Bohužel, na dalším společném projektu už jsme neměli čas spolupracovat, ale jako externí redaktor Mladé fronty jsem dopomohl k vydání jeho skvělé knihy o osudech 28. pěšího pluku a falešné legendě o údajném manifestačním přechodu pluku do ruského zajetí. Touto knihou očistil pověst pluku.

Josefa velice zasáhla smrt manželky, jeho celoživotní družky, a bylo bohužel jasné, že ji vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu bude asi brzy následovat... Což se nakonec stalo...

Jeho roli historika krásně charakterizoval jeden z jeho čtenářů:

“Čas je bohužel neúprosný a tak, jako odešli všichni pamětníci Velké války, opouštějí nás i špičkový badatelé o tomto konfliktu. Josef Fučík pomohl vyvrátit nejeden dějinný mýtus – například o ‘dobrovolném‘ přechodu tzv. Pražských dětí od pěšího pluku č. 28 do ruského zajetí, anebo o průběhu bitvy na Doss Alto.  Naštěstí zde zůstaly jeho knihy. A tak mu posíláme poslední pozdrav na ‘císařskou stranu‘ ke které se vždy hrdě hlásil.”

Milý Josefe, vážím si toho, že jsem měl možnost tě poznat; vzácných lidí tvého typu je tak málo... Buď s Bohem a odpočívej v pokoji.

Josef Fučík na prezentaci knihy Pod císařským praporem (2003)

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

18. 6. 2018 uplynulo 76 let od postřílení parašutistů, kteří  zlikvidovali Heydricha. Na snímku poškozený vůz Mercedes-Benz W142 na místě činu. Zdroj Wikipedia.

18. 6. 2018 uplynulo 76 let od postřílení parašutistů, kteří zlikvidovali Heydricha. Na snímku poškozený vůz Mercedes-Benz W142 na místě činu. Zdroj Wikipedia.


Recenze týdne

Průvodce třicetiletou válkou 1618-1648

České země na pokraji zkázy.