Za Josefem Fučíkem

1933-2018

Ve středu 18. 4. jsem dostal zprávu, že zemřel význačný historik a vynikající člověk plk. Josef Fučík.

Ing. Josef Fučík (1933) byl absolventem Vojenské akademie v Brně, armádní důstojník a ekonom v.v. Dlouhodobě se zabýval studiem středoevropského vojenství 19. a 20. století, spolupracoval s badateli v Rakousku a v Itálii. K vojenskohistorickým tématům publikoval řadu studií a článků v domácích i zahraničních periodikách. Je autorem knih Soča (Isonzo) 1917, Piava 1918, Osmadvacátníci ? spor o českého vojáka 1. světové války 1914?1918 a byl spoluautorem publikací Pod císařským praporem? historie habsburské armády 1526?1918, Doss Alto ? mýtus a skutečnost: Československá legie na italské frontě 1918 a také Válka 1866. Byl jedním z kolektivu autorů Knihy o Břevnově a podílel se i na průvodci Sočská fronta 1915-1917.

Josef Fučík byl tělem i duší voják. S armádou byla spojena nejen celá jeho profesní kariéra aktivního vojáka, ale celý jeho život. Vyrostl v rodině vojáka. Prošel vojenskou službou od píky (po měšťance - základní vojenská služba na Slovensku), sloužil ve velitelských funkcích u spojovacího vojska (v západních Čechách), vystudoval vojenskou akademii a později přešel na ministerstvo obrany. Stal se odborníkem na ekonomiku obrany a působil ve vedoucích funkcích na státní plánovací komisi (staral se o vojenský rozpočet) a nakonec na ministerstvu hospodářství. Jeho práce měla i mezinárodní působnost. Aktivní službu ukončil spolu s Československem.

S Josefem jsem se seznámil v Hradci Králové v roce 1991 na konferenci o válce 1866. Napsal potom pro mě článek o této válce do časopisu Militaria, který jsem tehdy redigoval. O pár let později jsme spolupracovali na knize o historii habsburské armády (citované výše), kterou jsem měl tu čest vydat. Díky jeho vojenské preciznosti a cenným připomínkám to byla spolupráce vzorná. Tehdy jsem jeho brilantnost historika a charakter ?důstojníka a gentlemana? velice ocenil a pojal  jsem k panu plukovníkovi Josefu Fučíkovi velkou úctu; později jsme se i spřátelili. Bohužel, na dalším společném projektu už jsme neměli čas spolupracovat, ale jako externí redaktor Mladé fronty jsem dopomohl k vydání jeho skvělé knihy o osudech 28. pěšího pluku a falešné legendě o údajném manifestačním přechodu pluku do ruského zajetí. Touto knihou očistil pověst pluku.

Josefa velice zasáhla smrt manželky, jeho celoživotní družky, a bylo bohužel jasné, že ji vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu bude asi brzy následovat... Což se nakonec stalo...

Jeho roli historika krásně charakterizoval jeden z jeho čtenářů:

?Čas je bohužel neúprosný a tak, jako odešli všichni pamětníci Velké války, opouštějí nás i špičkový badatelé o tomto konfliktu. Josef Fučík pomohl vyvrátit nejeden dějinný mýtus ? například o ?dobrovolném? přechodu tzv. Pražských dětí od pěšího pluku č. 28 do ruského zajetí, anebo o průběhu bitvy na Doss Alto.  Naštěstí zde zůstaly jeho knihy. A tak mu posíláme poslední pozdrav na ?císařskou stranu? ke které se vždy hrdě hlásil.?

Milý Josefe, vážím si toho, že jsem měl možnost tě poznat; vzácných lidí tvého typu je tak málo... Buď s Bohem a odpočívej v pokoji.

Josef Fučík na prezentaci knihy Pod císařským praporem (2003)