logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Zavraždění carské rodiny

Elektronická reprint českého překladu knihy z roku 1926

V roce 1918 byli v Jekatěrinburgu zavražděni na pokyn Lenina car Mikuláš Romanov, jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni ti, kdo se rozhodli jít s nimi do zajetí: doktor Botkin, služebná Děmidová, komorník Alexej Trupp a kuchař Charitonov. K městu se totiž blížili českoslovenští legionáři a sibiřská armáda admirála Kolčakova. Jekatěrinburg byl skutečně krátce po vraždě dobyt čs. legiemi a ihned bylo zahájeno vyšetřování. Vyšetřovatelem byl jmenován šestatřicetiletý Nikolaj Alexejevič Sokolov (1882–1924). Ten se ujal práce s nevšední vervou a pokračoval v něm až do posledních chvil, kdy už byl Kolčak mrtev a na Ural a Sibiř se vrátila sovětská moc. Usilovné práce na případu se nevzdal ani v emigraci ve Francii. Jeho dílo přerušila až smrt na srdeční mrtvici, bezpochyby v důsledku fanatického vypětí.

 

Car Mikuláš II. s rodinou.

Zleva: Olga, Marie, Mikuláš, Alexandra, Anastázie, Alexej a Taťána (Livadijský palác, 1913)

Autor: Boasson and Eggler St. Petersburg Nevsky 24

Sokolov shromáždil stovky telegramů, doličných předmětů a desítky výpovědí, ale těla nikdy nenašel. Proto také krátce po vraždě začaly vznikat fámy, že se někdo z rodiny Romanovců možná zachránil. Dokumenty a výsledky Sokolovova vyšetřování už nikdo podstatně nedoplnil. Naopak, z jeho práce nesčíslněkrát čerpali nejen historikové, ale například i filmaři. V knize je shromážděno vše, co se Sokolovu podařilo do roku 1924 zjistit. Obsah knihy se ovšem netýká pouze vyšetřování samotného; Sokolov rekonstruuje celou historii konce carské rodiny, od carova zatčení, přes pobyt v Tobolsku, převoz do Jekatěrinburgu, samotný průběh vraždy, snahy vrahů ukrýt těla, další osudy vrahů a také osudy některých dalších zavražděných Romanovců. Místy se text čte jako napínavý román.

Původní vydání českého překladu Sokolovovy knihy z roku 1926 (vydavatel Josef Šrámek, Vršovice) je dnes prakticky nedostupné. V antikvariátech není k dostání a v knihovnách je v příslušném katalogovém lístku zpravidla napsáno „odpis“, anebo „ztraceno“. Totéž lze říci i o druhém vydání z roku 1930 (Světová literatura, Praha). Nejenom proto jsme se rozhodli vydat překlad v elektronické podobě. Tragický osud carského páru a jeho pěti dětí je totiž neustálým mementem zrůdné podstaty komunismu.

Původní české vydání dokumentů mělo 298 stran a 114 černobílých fotografických příloh včetně jedné mapky. Přílohy byly pro toto vydání remastrovány, rozsah je dán formátem elektronické knihy.

 

Mikuláš II. s dcerami Olgou, Anastázií a Taťánou (Tobolsk, zima 1917)

Autor: Grand Duchess Maria Nikolaevna of Russia – Romanov Collection, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale University.

Vyšetřování vraždy carské rodiny bylo umožněno tím, že Jekatěrinburg dobyli 25. července 1918 českoslovenští legionáři (3. pluk a část 2. pluku za podpory dvou sotní kozáků). Vyšetřováním vraždy se původně zabývali vyšetřovatelé Nametkin a Sergejev (později zastřeleni bolševiky). V uralské vládě se tehdy projevoval silný příklon k myšlenkám Únorové revoluce, a tak vznikly při vyšetřování případu obavy z toho, aby nedalo podnět k oživení monarchistických tendencí, nebo dokonce nevyvolalo monarchistickéh spiknutí. Proto byli oba vyšetřovatelé dosti opatrní. Když však uralskou vládu vystřídal Kolčak, byl jmenován třetí vyšetřovatel, šestatřicetiletý Nikolaj Alexejevič Sokolov (1882–1924). Ten se ujal práce s nevšední vervou a pokračoval v něm až do posledních chvil, kdy už byl Kolčak mrtev a na Ural a Sibiř se vrátila sovětská moc. Usilovné práce na případu se nevzdal ani v emigraci ve Francii. Jeho dílo přerušila až smrt na srdeční mrtvici, bezpochyby v důsledku fanatického vypětí.

V Jekatěrinburgu byli popraveni car Mikuláš, jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni ti, kdo se rozhodli jít s nimi do exilu: doktor Jevgenij Sergejevič Botkin, služebná Anna Stěpanovna Děmidová, komorník Alexej J. Trupp a kuchař Ivan M. Charitonov. Sokolov shromáždil stovky telegramů, doličných předmětů a desítky výpovědí, ale těla nikdy nenašel; ironií osudu místo jejich ukrytí má ve své knize na fotografii č. 64. Proto také krátce po vraždě začaly vznikat fámy, že se někdo z rodiny Romanovců možná zachránil.

Nejznámější je patrně případ jisté Anny Andersonové, která o sobě prohlašovala, že je Anastázie, nejmladší dcera carského páru. Z berlínského říčního  kanálu byla v roce 1920 zachráněna dívka, která se pokusila o sebevraždu. Poté co byla převezena na psychiatrickou kliniku, se personálu svěřila, že je velkokněžna Anastázie, a svou verzi podpořila vyprávěním o svém úniku z rukou katů. Po propuštění z ústavu si říkala Anastázie Čajkovská, později Anna Andersonová, a dlouhá léta soudně usilovala o to, aby jí byla vrácena „pravá identita“. Proti její verzi svědčilo mimo jiné i tvrzení jisté paní Wingenderové, která v ní poznala polskou tovární dělnici. Anna Andersonová zemřela v roce 1984 v USA.Spekulace o živé Anastázii utichly v roce 1991, kdy byly nalezeny ostatky skutečné Anastázie.

Ipaťjevův dům.

Dokumenty a výsledky Sokolovova vyšetřování už nikdo podstatně nedoplnil. Naopak, z jeho práce nesčíslněkrát čerpali nejen historikové, ale například i filmaři. Jedna historická práce však nad ostatní kompilace přece jenom vyniká. Je to kniha význačného ruského historika Edvarda Radzinského (*1936), jejíž český překlad vyšel v roce 1993 pod názvem Poslední car – Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. V anotaci se píše: „Autor se snaží o co možná nejvěrohodnější rekonstrukci hrůzyplné ,jekatěrinbugské nociʻ a hledá odpověď na otázku, kdo vlastně byl pravým původcem myšlenky, aby byla vyvražděna celá carská rodina.  Kniha je koncipována jako montáž autentických dokumentů a dobových svědectví, poskytujících nepřeberné množství překvapivých informací nejen o soukromí carské rodiny ještě v předrevolučním Rusku, ale i o životě tehdy nejskvělejšího panovnického dvora v Evropě. Radzinského kniha Poslední car se stala světovým bestsellerem. …“

Ovšem ani Radzinský, který své dílo publikoval v roce 1989, nemohl odpovědět na otázku, kde leží poslední z Romanovců. V době publikování knihy totiž ještě nebyla objevena všechna těla příslušníků carské rodiny.

Shrňme si stručně závěr dramatu. Ostatky většiny členů carské rodiny a jejich služebných byly nalezeny v květnu 1979 amatérskými nadšenci, objev byl ale uchován v tajnosti až do rozpadu SSSR. Exhumovány byly v červnu 1991 pod náspem staré kopťjakovské cesty 19 km severně od Jekatěrinburgu. Ostatky byly polité kyselinou a spálené. V průběhu vyšetřování trestného činu, které vedla Prokuratura Ruské federace, byli Romanovci identifikováni. Vzorky DNA také potvrdily příbuzenský vztah s princem Filipem, vévodou z Edinburghu (je vnukem carevniny starší sestry), manželem britské královny Alžběty II. Nalezeny byly – kromě čtyř sloužících – ovšem jen ostatky pěti členů rodiny.

Dne 17. července 1998, v den 80. výročí vraždy, byly ostatky těchto členů carské rodiny a jejich služebníků převezeny do Sankt-Petěrburgu, kde byly pochovány v Petropavlovském chrámu. Pohřbu se zúčastnil prezident Boris Jelcin a jeho manželka spolu s příbuznými Romanovců. … Dvě chybějící oběti, ostatky careviče Alexeje a jeho sestry Marie byly v roce 1918 kvůli zmatení stop zahrabány zvlášť. Kdyby byla totiž náhodou objevena všechna těla najednou, bylo by hned jasné, že musí jít o carskou rodinu a její služebníky – všichni totiž věděli, že jich je jedenáct. Těla Alexeje a Marie byla objevena až v roce 2007 – nedaleko nálezu pozůstatků ostatních. Pátrání po nich bylo neméně dramatické, než více než desetiletá historie odkrytí ostatků jejich rodičů a sourozenců. Na obou nálezech mají zásluhu jekatěrinburgský geolog Alexandr Avdokin a moskevský novinář a režisér Gelij Rjabov, spolu s řadou přátel a nadšenců. Také ostatky posledních dvou obětí byly podrobeny náročné analýze pomocí DNA, které se účastnily mezinárodní týmy a jež trvala celých sedm let.

Dne 14. srpna roku 2000 prohlásila ruská pravoslavná církev cara Mikuláše II. a členy carské rodiny za svaté (na úrovni cтрастоте́рпец – trpitel, mučedník). Na místě Ipaťjevova domu byl v červnu 2003, 85 let po popravě carské rodiny, vysvěcen vzpomínkový Chrám Všech svatých Na krvi věnovaný rodině Romanovových. Ipaťjevův dům byl zdemolován v roce 1977. Tento čin se mylně připisuje Borisi Jelcinovi, který byl v té době lídrem KSSS v tehdejším Sverdlovsku. Demolice však byla provedena na žádost šéfa KGB Andropova a z příkazu generálního tajemníka KSSS Brežněva. Jelcin jen prováděl příkaz z Moskvy a podle prezenční listiny nebyl na zasedání, kde se rozhodovalo o Andropově žádosti, ani přítomen. Ve svých pozdějších pamětech označil Jelcin akci za „akt barbarství“.

Pohřbení ostatků Alexeje a Marie k ostatním členům rodiny, plánované na rok 2015, se dosud neuskutečnilo, především pro odpor ruské pravoslavné církve, která trvá na dalších testech DNA.

K otázce, zdali vraždu inicioval osobně sám Lenin, uveďme, že Gelij Rjabov po průzkumu bolševických archivů našel patřičné dokumenty, ve kterých je sice zaznamenáno Leninovo varování Ústřednímu výkonnému výboru, že „vražda dětí by zanechala skvrnu na ruské revoluci a silně ji kompromitovala v očích světa“, ale že při konečném hlasování Lenin „hlasoval pro popravu“.

A je tu ještě jedna zajímavá podrobnost. Podle několika pramenů byl v Ipaťjevově domě mezi bolševickými vrahy i Maďar Imre Nagy (v roce 1919 v zajetí Čechoslováků, ale propuštěn), komunistický vůdce maďarského povstání v roce 1956, kterého po sovětské intervenci popravili. Podle nepodložené zprávy byl v době vraždy cara a jeho rodiny v domě Ipaťjevových přítomen také další významný maďarský komunista Béla Kun (v roce 1919 stál v čele bolševické tzv. Maďarské republiky rad). Po porážce komunistů uprchl do Sovětského svazu, kde byl podle některých zpráv v době stalinských čistek v roce 1939 popraven.

Nikolaj Alexejevič Sokolov

ZAVRAŽDĚNÍ CARSKÉ RODINY

Dokumenty a vyšetřování

Přeložil Jan Kessler

Doplněno 114 černobílý fotografiemi z vyšetřování

Elektronická verze knihy s doslovem nakladatele byla vydána v roce 2016 v nakladatelství Elka Press.

Kniha v elektronické podobně je dostupná za neuvěřitelných 159 Kč zde:

https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_146156/Zavrazdeni_carske_rodiny

Cena elektronické knihiy 159 Kč

 

Chrám Všech svatých Na krvi v Jekatěrinburgu. Foto autor článku

 
Datum: 10. 01. 2017 14:59:38 Autor: Daniel
Předmět: Neviditelný pes
http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-zavrazdeni-carske-rodiny-dte-/p_zahranici.aspx?c=A060416_115007_p_zahranici_wag
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Hlavní výhoda vrtulníku s rotorem oproti letounu s pevným křídlem (zasláno).

Hlavní výhoda vrtulníku s rotorem oproti letounu s pevným křídlem (zasláno).


Recenze týdne

Skrytý život Fidela Castra

Osobní zpověď osobního strážce. 17 let po boku kubánského vůdce.