logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Zemřel ruský spisovatel Alexandr Solženicyn

Alexander Solženicyn, sovětský disidentský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu (1970) zemřel v neděli 3. srpna 2008 ve věku 89 let v Moskvě na infarkt.

Autor řady knih, v jejichž světle si lidé zapamatují sovětský stát, se zasloužil o to, že Západ se seznámil s hrůzami pracovních táborů Gulagu (Gosudarstvennoje upravlenije lagerov – státní správa táborů – pozn. překl.).

Solženicyn se narodil v ruském Kislovdsku v roce 1918 a byl vychován ovdovělou matkou v deprimujících letech občanské války. Navzdory strádání matka podporovala jeho literární ambice a zájem o matematiku a vědu a poslala jej studovat na státní univerzitu v Rostovu a moskevský institut filozofie, literatury a historie. Jeho studia přerušilo vypuknutí druhé světové války.

Účastnil se jí jako důstojník dělostřelectva Rudé armády. Kvůli banální zmínce o Stalinovi v dopise kamarádovi byl však zatčen a shledán vinným.

Jeho zážitky z pracovních táborů jej inspirovaly k napsání literárních děl, jimiž se proslavil. V roce 1968 vyšla jeho kniha Rakovinové oddělení, kde popisuje průběh léčení nemoci, která jej málem zahubila. Ve dvou svých nejslavnějších dílech, V kruhu prvním a Souostroví Gulag popisuje otřesné podmínky v pracovních lágrech. V roce 1970 byla Solženicynovi udělena Nobelova cena za literaturu, ačkoliv osobně se ceremoniálu nezúčastnil, neboť se obával, že by jej sovětské úřady již nepustili zpátky do vlasti. O čtyři roky později, v dobách studené války, byl vyhoštěn, neboť v důsledku kritiky sovětského režimu se jeho případ stal známým na Západě.

Nicméně ve svém novém domově ve Vermontu obrátil své pero proti západní kultuře, kterou obviňoval z duchovní prázdnoty, slabosti a dekadence.

Do Ruska se vrátil v roce 1994 a usadil se v Moskvě, kde pokračoval v psaní. Kritizoval post-sovětský vývoj a volal po návratu tradičních morálních hodnot. Kromě toho psal také o vietnamské válce a rusko-židovských vztazích.

Zatímco v raných letech svého psaní byl považován za jeden z nejnebezpečnějších disidentských hlasů Sovětského svazu, na sklonku života byl oslavován jako skutečný ruský národní poklad.

V loňském roce mu prezident Vladimír Putin udělil Státní cenu za humanitární dílo a navštívil jej, aby mu cenu osobně předal.

„Až do konce svého života jsem věřil, že historický materiál … který jsem shromáždil a předložil svým čtenářům, ovlivní svědomí a paměť mých krajanů,“ prohlašoval Solženicyn.

„Naše hořké historické zkušenosti nám snad pomohou vyvarovat se opakování nestabilních sociálních podmínek a stanou se varováním před ničivým kolapsem.“

Dimitrij Medvěděv, nový prezident, zaslal včera večer rodině spisovatele vyjádření soustrasti, prohlásil mluvčí Kremlu.

Solženicyn po sobě zanechal ženu Natálii a syny Stěpana, Ignatije a Jermolaje.

Přeložil Leonid Křížek

Článek je v původním znění zde: http://www.militaria.cz/cz/detail-727

Pozn. překl.: V Československu vyšla roku 1963 Solženicynova první novela, Jeden den Ivana Děnisoviče, která jej proslavila jak v SSSR, tak po celém světě. V emigraci začal psát monumentální epopej Rudé kolo (prvním dílem je kniha Srpen 1914). V českém překladu také vyšel (1998) Solženicynův životopis od D. M. Thomase, nazvaný Alexandr Solženicyn, století v jeho životě. Tato vynikající kniha je zároveň kronikou Ruska dvacátého století.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Bombardování Prahy 14. 2. 1945. Někteří slaví jako sv. Valentýna.

Bombardování Prahy 14. 2. 1945. Někteří slaví jako sv. Valentýna.


Recenze týdne

Cesta na kionec světa a zpět 2

Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami