logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Zemřel ruský spisovatel Alexandr Solženicyn

Alexander Solženicyn, sovětský disidentský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu (1970) zemřel v neděli 3. srpna 2008 ve věku 89 let v Moskvě na infarkt.

Autor řady knih, v jejichž světle si lidé zapamatují sovětský stát, se zasloužil o to, že Západ se seznámil s hrůzami pracovních táborů Gulagu (Gosudarstvennoje upravlenije lagerov – státní správa táborů – pozn. překl.).

Solženicyn se narodil v ruském Kislovdsku v roce 1918 a byl vychován ovdovělou matkou v deprimujících letech občanské války. Navzdory strádání matka podporovala jeho literární ambice a zájem o matematiku a vědu a poslala jej studovat na státní univerzitu v Rostovu a moskevský institut filozofie, literatury a historie. Jeho studia přerušilo vypuknutí druhé světové války.

Účastnil se jí jako důstojník dělostřelectva Rudé armády. Kvůli banální zmínce o Stalinovi v dopise kamarádovi byl však zatčen a shledán vinným.

Jeho zážitky z pracovních táborů jej inspirovaly k napsání literárních děl, jimiž se proslavil. V roce 1968 vyšla jeho kniha Rakovinové oddělení, kde popisuje průběh léčení nemoci, která jej málem zahubila. Ve dvou svých nejslavnějších dílech, V kruhu prvním a Souostroví Gulag popisuje otřesné podmínky v pracovních lágrech. V roce 1970 byla Solženicynovi udělena Nobelova cena za literaturu, ačkoliv osobně se ceremoniálu nezúčastnil, neboť se obával, že by jej sovětské úřady již nepustili zpátky do vlasti. O čtyři roky později, v dobách studené války, byl vyhoštěn, neboť v důsledku kritiky sovětského režimu se jeho případ stal známým na Západě.

Nicméně ve svém novém domově ve Vermontu obrátil své pero proti západní kultuře, kterou obviňoval z duchovní prázdnoty, slabosti a dekadence.

Do Ruska se vrátil v roce 1994 a usadil se v Moskvě, kde pokračoval v psaní. Kritizoval post-sovětský vývoj a volal po návratu tradičních morálních hodnot. Kromě toho psal také o vietnamské válce a rusko-židovských vztazích.

Zatímco v raných letech svého psaní byl považován za jeden z nejnebezpečnějších disidentských hlasů Sovětského svazu, na sklonku života byl oslavován jako skutečný ruský národní poklad.

V loňském roce mu prezident Vladimír Putin udělil Státní cenu za humanitární dílo a navštívil jej, aby mu cenu osobně předal.

„Až do konce svého života jsem věřil, že historický materiál … který jsem shromáždil a předložil svým čtenářům, ovlivní svědomí a paměť mých krajanů,“ prohlašoval Solženicyn.

„Naše hořké historické zkušenosti nám snad pomohou vyvarovat se opakování nestabilních sociálních podmínek a stanou se varováním před ničivým kolapsem.“

Dimitrij Medvěděv, nový prezident, zaslal včera večer rodině spisovatele vyjádření soustrasti, prohlásil mluvčí Kremlu.

Solženicyn po sobě zanechal ženu Natálii a syny Stěpana, Ignatije a Jermolaje.

Přeložil Leonid Křížek

Článek je v původním znění zde: http://www.militaria.cz/cz/detail-727

Pozn. překl.: V Československu vyšla roku 1963 Solženicynova první novela, Jeden den Ivana Děnisoviče, která jej proslavila jak v SSSR, tak po celém světě. V emigraci začal psát monumentální epopej Rudé kolo (prvním dílem je kniha Srpen 1914). V českém překladu také vyšel (1998) Solženicynův životopis od D. M. Thomase, nazvaný Alexandr Solženicyn, století v jeho životě. Tato vynikající kniha je zároveň kronikou Ruska dvacátého století.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa