Poznámka k iráckému problému

Ropa byla opravdu tím prvotním hybatelem, nicméně důvody zásahu byly mnohem sofistikovanější, než jak je primitivně prezentují antiameričtí agitátoři.

Zprávy vyšetřovacích komisí sice zprostily jak Bushe tak Blaira z podezření, že záměrně zkreslovali fakta, aby zdůvodnili preventivní úder proti Iráku, který likvidoval Saddámův diktátorský režim. Avšak o to více vystupuje otázka, co tedy vedlo USA k zásahu, když se ani neprokázalo úzké napojení na Al Kajdu. Levičáci, včetně českých komunistů, mají v tomto ohledu jasno -- šlo o krystalický úkaz imperialistické agrese za účelem ovládnutí ropného bohatství Iráku -- a toto zdůvodnění je staví do jednoho šiku s islamistickými teroristy, nebo» ti hlásají totéž.

Suchá ekonomická čísla, která v článku A. F. Alhajjiho, profesora na katedře podnikového hospodářství Ohijské severní univerzity, přinesly ve čtvrtek 22. července 2004 Hospodářské noviny, a k nimž se ještě vrátím, sice potvrzují, že ropa byla opravdu tím prvotním hybatelem, nicméně důvody byly mnohem sofistikovanější, než jak je primitivně prezentují antiameričtí agitátoři. Rozdíl, který je zdánlivě subtilní, znamená pak diametrálně odlišný pohled na to, co USA chtěly a také dosáhly, a také co lze v budoucnosti od této globální supervelmoci čekat. Anebo z druhé strany, co je nyní v Iráku ve hře.

Již v seriálu "Spáry amerického orla" jsem na stránkách Mrožovin [na Neviditelném psu, pozn. red.] uvedl, že USA jsou z historických důvodů unikátním obchodním impériem, jež nemá zájem na zabírání území či jakémsi zotročování obyvatelstva ve své sféře vlivu, která je dnes opravdu globální. Jejich skutečným strategickým cílem je něco, co se dá nazvat kompatibilitou světového trhu, přičemž americký imperiální "zisk" není dán přivlastněním si území či ekonomických kapacit jiných zemí, ale tím, že tyto země musejí obchodovat podle jejich pravidel, tj. podle pravidel volné soutěže. Vzhledem k současnému postavení USA v ekonomické struktuře světa je pak takto vznikající "dividenda" dostatečná na to, aby USA zajistila vůdčí postavení i v dohledné budoucnosti.

Lidé mé generace si velice dobře pamatují na americké nabídky SSSR, respektive celému tzv. socialistickému táboru za studené války. Zněly v tom smyslu, že pokud se budou tyto země zvnějšku chovat "kapitalisticky", je USA úplně jedno, jaký typ vlády bude existovat vevnitř. Naštěstí pro Kremlem ujařmené národy Sověti nikdy na tuto nabídku nepřistoupili, nebo» ani Chruščov, ani Brežněv nebyli schopni překonat svoje ideologické omezení (nebo odstrčit nůž, který jim u krku držel sovětský vojenskobyrokratický komplex) a pochopit, že pokud by se stali ekonomicky "kompatibilní", Američané by komunistickou diktaturu nikdy neprohlásili za "říši zla" a ustoupili by od konfrontace. Mimochodem, tento přístup vysvětluje současnou americkou toleranci k čínským komunistům. Ti na ekonomickou kompatibilitu přistoupili, a proto si doma mohou dělat, co chtějí.

Jak ale na tom byl, co se týče této ekonomické kompatibility, Saddámův Irák? Většinu výkyvů na trhu s ropou v posledních třiceti letech způsobil Saddámův režim, všechny ropné cenové vrcholy od roku 1973 jdou na vrub událostí v Iráku -- tak zní přímá citace ekonoma Alhajjiho, která má klíčový význam k pochopení toho, proč šli Američané do Iráku. A poté, co OSN uvalila na Irák embargo, byla třetina světových ropných zásob dokonce od světové ekonomiky úplně odpojena, aniž by toto opatření dokázalo nějak s iráckým diktátorským režimem hnout! I vágní znalosti historie stačí k uvědomění si poznatku, že pouhé blokády a embarga sama o sobě jsou ty nejpitomější a přitom naprosto neúčinné prostředky nátlaku, které naposledy vedly k úspěchu ve středověku při obléhání nějakého městečka nebo hradu. Od konce 18. století ale vždy tato opatření selhala, i když díky kontinentální blokádě za Napoleona sladíme řepným cukrem a díky dohodové blokádě za 1. světové války vznikl fenomenální český/rakousko-uherský tuzemský rum. Nicméně to jsou jediná aktiva všech blokád a embarg, jež byla od té doby vyhlášena, včetně těch, jimiž nechvalně proslula OSN. (Připouštím, že těch "bezděčných" aktiv bylo více a významnějších, když např. spojenecké blokádě Německa, která za 2. světové války také k ničemu vojensky významnému nevedla, vděčí svět za plasty a umělé hmoty, jež vznikly z německých "erzaců".)

Leč zpět k Iráku. Uvalením embarga na vývoz irácké ropy a současně neschopností tohoto opatření odstranit Saddáma se světové společenství dostalo do slepé uličky a na trhu s ropou vznikla nestabilní situace, která se prostě nedala trpět nekonečně dlouho. Globální ekonomika volného trhu jednoduše takovou obstávku nesnesla. Kdyby byl Saddám stejně mazaný jako čínští komunisté, alespoň navenek se choval jako hodný Frídolín a obchodoval s ropou podle amerických pravidel hry, mohl dodneška v Iráku cestovat od jednoho svého přepychového paláce k druhému, domácí odpůrce popravovat po stovkách a jediný, kdo by po něm štěkal, by byla Amnesty International.

Nicméně při řešení, které muselo být dříve nebo později uplatněno, ale nešlo o to, aby byla irácká ropa nějak vyvlastněna nebo přímo kontrolována USA, jak zdůvodňují americký zásah levičáci, ale o to, aby se tyto zdroje opět zapojily do globálního trhu -- aby jejich využívání bylo kompatibilní se světovou hospodářskou soustavou! A to je obrovský rozdíl proti tomu, jak skutečnost propagandisticky zneužívají třeba čeští komunisté.

Je třeba připustit, ostatně to je taktéž americkou tradicí (viz Wilsonova a Rooseveltova zdůvodnění vstupu USA do obou světových válek), že tento hospodářský důvod byl zabalen do moralistických frází. A to nikoli z vypočítavého cynismu (viz opět Wilson a Roosevelt), ale z jisté americké schizofrenie, která umožňuje, aby 50 m od pláže, kde i čtyřleté holčičky musejí nosit horní díl plavek, se v baru u tyčí mohly lascivně svlékat striptérky. Spouštěcí mechanismus působil spíše podvědomě, nutnost opět zapojit iráckou ropu do globálního trhu byla tou skrytou drogou, která Bushovi z hlavy vymetla jakékoli pochybnosti o informacích zpravodajských služeb. Prostě slyšel to, co slyšet chtěl a taktéž americká veřejnost slyšela to, co slyšet chtěla -- morální apel. Není pak vůbec přehnané prohlásit, že osud Saddámova režimu vlastně zpečetilo embargo OSN, když donutilo USA konflikt "ohřát".

Že se v případě tohoto vysvětlení nejedná jenom o zbožné přání amerikanofila či přímo "bushofila", že USA skutečně provozují politiku obchodního impéria, která je v současném světě tím nejmenším zlem (je naivní si myslet, že by se svět dokázal obejít bez "četníka", takže pámbu zapla» za amerického "šerifa" - připomeňme si, jak dopadla Evropa, když po 1. světové válce zahodil hvězdu a odešel na výměnek za moře) dokazují právě čísla z článku profesora Alhajjiho v HN. Uvádí zde, že během roku, který od invaze uplynul, poskytla Bushova administrativa Iráku 2,3 miliardy USD na obnovu a modernizaci ropného průmyslu. Tato administrativa najala největší ropné společnosti, aby renovovaly zastaralá ropná naleziště, která jsou stále iráckým majetkem. To umožnilo, aby irácká produkce na jaře dosáhla úrovně více než dva miliony barelů denně a vývoz překročil veškeré předpovědi, přičemž na ochranu ropných polí vyčlenili Američané jak vládní jednotky tak soukromé bezpečnostní síly, takže naleziště jsou ještě lépe střežena než za Saddáma.

Přes tuto bezprecedentní ochranu se teroristům několikrát podařilo produkci a vývoz přerušit a jejich neustávající útoky na ropná zařízení svědčí o tom, že velice dobře vědí, co je ve hře -- chod světové ekonomiky. Tento nerušený chod, jenž kvůli Saddámově režimu nepravidelně klopýtal 30 let, byl pak pravou příčinou zásahu USA, nebo», což je nutno otevřeně říci, pravidelnost tohoto chodu je pro ně ekonomickou a tudíž i mocenskou nezbytností. Podle ohijského ekonoma se nedá čekat, i kdyby byl Bush zvolen prezidentem na další období, že by USA znovu poskytly Iráku tak velkorysou půjčku. A alternativa mezinárodních úvěrů, stejně jako privatizace, je krajně nejistá, právě kvůli nejisté situaci v této zemi, v níž se de facto vede občanská válka. Pacifikace Iráku je tedy nejen v zájmu iráckého lidu, ale i v bezprostředním zájmu všech -- i těch zemí, jejichž vlády se nechají teroristy vydírat a své vojáky z Iráku odvolávají.

Psáno v Praze 25. 7. 2004

Otištěno s laskavým svolením autora a internetového deníku Neviditelný pes