logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Brutalita vzdušné války z první ruky

Letecké muzeum v Suchdole nad Odrou

Když se řekne Suchdol nad Odrou, jen někteří lidé si vzpomenou, že se jedná o rychlíkovou zastávku na trati z Olomouce do Ostravy, většina však neví ani to, a pokládá Suchdol nad Odrou za bezvýznamnou tečku na mapě. Opak je však pravdou, především pro milovníky letecké historie, neboť v tomto městečku na moravskoslezském pomezí se nachází něco, co je v oboru letecké historie raritou přinejmenším evropskou, ne-li světovou.

Abych vysvětlil, o co se jedná, musím se vrátit do válečného roku 1944. V té době už operovala americká 15. letecká armáda ze základen kolem města Bari na Apeninském poloostrově, aby mohla napadat cíle v Třetí říši, které byly obtížně dostupné nebo zcela mimo dosah americké 8. letecké armády, umístěné ve Velké Británii. Jednalo se hlavně o významné průmyslové podniky a rafinerie syntetického benzínu v Horním Slezsku a při těchto náletech přelétaly americké bombardovací svazy napříč celou Moravou a toutéž trasou, přes Vídeň, se vracely. Německá stíhací obrana měla tyto trasy dobře zmapované a nebe nad Moravou se stalo svědkem urputných leteckých bojů.

V roce 1944 došlo v tomto prostoru k mnoha leteckým bitvám, z nichž ty v srpnu překonaly všechny předchozí srážky. Nicméně k bitvě opravdu gigantické došlo v neděli 17. prosince 1944, když americkou bombardovací výpravu, tvořenou více než pěti sty bombardéry B-17 a B-24 a střeženou třemi sty doprovodnými stíhačkami P-38 a P-51, napadla stovka Me-109 a FW-190 z eskadry JG 300 Wilde Sau. Byla to největší letecká bitva za celou druhou světovou válku a k zemi padaly desítky a desítky sestřelených letadel. Tato bitva se sice odehrávala jižně od Suchdolu nad Odrou, ale za předchozích bojů spadlo v jeho okolí takové množství sestřelených letadel, že přimělo skupinu místních nadšenců, aby se dala do vykopávání jejich vraků. Díky pochopení místního zastupitelstva pak získala pro svou sbírku leteckých artefaktů prostor v budově místní knihovny. V Suchdole nad Odrou tak vznikla asi nejucelenější kolekce sbírkových předmětů, pocházející ze sestřelených letadel, ať amerických, německých nebo sovětských. Ačkoli oficiální název zní Letecká expozice Muzea městyse Suchdol nad Odrou, případnější název by měl znít Muzeum letecké archeologie, neboť nic, co nebylo vykopáno ze země, zde neuvidíte.

Celá expozice má zvláštní atmosféru. Tady nenajdete žádné naleštěné stíhačky jako v jiných muzeích, které evokují ušlechtilé souboje mezi rytíři nebes, tady se můžete podívat do kruté tváře skutečné reality v podobě roztržených motorů s vyhřezlými písty a torz trupů, v nichž byly při vyprošťování nalezeny ostatky pilotů. Nikdy jsem nepocítil skutečnou brutalitu leteckých bojů za druhé světové války tak jako tady, v letecké expozici muzea v Suchdole nad Odrou. Je to jedinečný památník všem těm tisícovkám letců, kteří v této válce padli. Ostatně nechť hovoří fotografie.

Budova městské knihovny, v jejímž suterénu je umístěna letecká expozice. Vstup je zezadu, ze dvora, kde se též nachází garáž, sloužící jako depozitář pro doposud nezařazené exponáty.

 Přitažlivá vstupenka obsahuje všechny údaje o muzeu a dalších expozicích, včetně adresy a kontaktního telefonního čísla, na kterém si musíte objednat návštěvu u příjemné paní kurátorky.

 Na dvoře jsou umístěny další exponáty ? součásti okolního opevnění.

 Vzhledem k tomu, že jsme se objednali narychlo, museli jsme na prohlídku vlastní expozice čekat v garážovém depozitáři. Nicméně i tady se nacházejí zajímavé exponáty jako tento předek FW190 s dvojhvězdicovým motorem BMW 801.

 Letoun musel po dopadu vzplanout, na hliníkových válcích je vidět, jak se žárem natavilo chladící žebrování.

 Ocelové součástky přežily bez úhony a vypadají jako nové ? zde mechanismus natáčení vrtulových listů.

 Dalším zajímavým exponátem je trupové torzo bitevníku Il-2.

 Z letadla v podstatě zbyla pancéřová vana, motor je vystaven jinde.

Toto je pancéřová přepážka, která chránila pilota Il-2. Střelec byl obětován a šturmoviky se často vracely s jejich mrtvolami.

 K pohonu Il-2 sloužil tento mohutný vidlicový dvanáctiválec Mikulin AM-38F. Vzhledem k umístění v pancéřové vaně je motor prakticky nepoškozen.

Letečtí nadšenci ze Suchdolu nad Odrou vykopali též zbytky bombardéru Pe-2. Z něho pochází tento motor Klimov VK-105PF, původně určený pro stíhačky Jak-1, Jak-7 a LaGG.

 Tento motor Daimler-Benz DB 605A pochází z vraku stíhačky Me-109. Byl to invertní vidlicový dvanáctiválec, takže zde na stojanu je vlastně umístěn ?vzhůru nohama?.

 Pohled do vlastní expozice v jedné ze suterénních místností. Sbírkové předměty jsou doplněny vitrínami s písemnými materiály a fotografiemi a nechybí ani modely a pěchotní zbraně.

 Na stěnách jsou též zavěšeny drobnější artefakty vykopaných vraků jako např. letecký kanon s ohnutou hlavní. Vpravo pak mapa leteckých bojů nad Slezskem a severní Moravou.

 Jsou zde i panely věnované konkrétním letcům, zde americkému veteránu, který přežil sestřelení svého B-24 v neděli 17. prosince 1944, byl ukrýván místními lidmi a při 50. výročí bitvy přijel z USA, aby se podíval na místo, kde se podruhé narodil.

 I tento DB 605A je vystavován v obrácené poloze, takže je dobře vidět vstřikovací čerpadlo, pod nímž byl uložen mezi bloky 20mm nebo 30mm kanon. Též jsou vidět ventilové rozvody.

 Teprve při pohledu zezadu je vidět, že se jedná o značně poškozené torzo s rozdrcenými bloky, z nichž vyhřezly písty zadních válců.

 Kolekci doplňují pěchotní zbraně, které též byly vykopány v okolí, neboť zde na jaře 1945 došlo k prudkým bojům mezi Rudou armádou a Wehrmachtem.

 Klasika klasik ? německý samopal MP 40.

 Německý letecký kanon Mk-108 ráže 30 mm proslul jako standardní výzbroj proudových stíhaček Me 262.  Ještě dříve se osazoval do stíhaček Me 109G, kde střílel dutou hřídelí vrtule. Tady je vidět, jaké obrovské síly musely působit při pádu letadla, když dokázaly masivní zbraň takhle zkroutit.

 Toto je další torzo sestřelené stíhačky Me 109. Je vidět od klikové skříně utržené bloky (motor je správně osazen v invertní poloze), jeden z trupových kulometů a sedačku z pancéřového plechu, na níž byly nalezeny ostatky pilota.

 Detailnější pohled na klikovou skříň a kulomet MG  131 ráže 13 mm.

 Detail pilotní sedačky s pancéřovým opěradlem. Jen ty nejmasivnější díly jako motor, zbraně a pancéřování se zachovají vcelku, kdežto duralová konstrukce draku se roztříští na malé segmenty.  Motor se při pádu zaryje až několik metrů hluboko do země a podtlak, který se v jím proráženém tunelu vytvoří, nasává rozdrcené části trupu.

 K vykopaným motorům se řadí i tento vidlicový dvanáctiválec Jumo 211F, používaný u  štuky Ju 87 a bombardérů Ju 88 a He 111.

 Tou největší raritou celé expozice je však tato rekonstrukce vraku FW 190, na jehož obnově pracuje jeden ze suchdolských nadšenců více než deset let.

 Příkladem úžasné práce je tento palubní akumulátor. Při pádu byl deceleračními silami zploštěn, takže vyhlížel jako kniha. Dlouhou piplavou prací byl vrácen do původní podoby.

 Motor není zatím osazen (viz čtvrtou fotografii), takže je přes motorový prostor vidět do kokpitu.

 Pohled do kokpitu zezadu a shora. Vše vzniklo skládáním jednotlivých segmentů, jako když se skládá puzzle.

 Pilotní sedačka s pancéřovaným opěradlem.

 Ocasní plochy ještě chybí, překryt kokpitu není původní, je zapůjčen z muzea v Olomouci.

 Pohled na přední část trupu až k motorové přepážce s chladícími žaluziemi na bocích.

 Detail vylomeného kanonu MG 151/20 v kořenu křídla podtrhuje, spolu s mozaikovitým potahem, pocit zmaru, který tato rekonstrukce vyvolává. Válka ve vzduchu byla krutá záležitost, nikoli ladné rytířské souboje, jak je evokují naleštěné exponáty v běžných leteckých muzeích.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.