logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

PAŘÍŽSKÁ INVALIDOVNA

Historie pozoruhodného vojenského muzea.

"Vysoko nad moře domů pařížských vyniká ozlacená kupole rozsáhlého hotelu des Invalides, v pozadí esplanady Invalidů, kde r. 1900 rozkládala se valná čás? svět. výstavy. Před hotelem zajímavá řada ukořistěných děl. Budova zaujímá plochu 126,985 m2 s facadou 210 m dlouhou. Byla zařízena na 5000, později 7000 invalidů, teď jich tam je sotva 200 a místností užívá se pro museum d'artillerie a musée d'armée s památkami na Napoleona I. a jeho dobu. Vedle toho nejzajímavější tu jest dóm Invalidů, dokonč. r. 1735, s nádhernou hrobkou Napoleona I. ..."

Ottův slovník naučný, XIX., str. 234, Praha 1902

Tolik praví o sídle pařížského Vojenského muzea můj oblíbený "Oťák". Dlouholetý člen pražského Klubu vojenské historie, sběratel a v neposlední řadě cestoval, ing. Ivo Hofbauer, k tomu dodával, že z Paříže (kterou mnohokrát navštívil) nezná téměř vůbec nic - kromě Invalidovny. Opravdový zájemce o militaria mu musí dát za pravdu, že je Invalidovna neselhávající magnet, bez ohledu na počet předchozích návštěv. Historické sbírky zbraní, zbrojí, uniforem a dalších vojenských starožitností zde umístěné snad nemají svou rozsáhlostí ve světě obdoby. Jedna návštěva stačí poskytnout sotva prvotní informaci o bohatství tohoto pařížského vojenského muzea; shromážděný materiál by jistě vystačil na mnohaleté studium... Pařížské Vojenské muzeum (Musée de l'Armée) je umístěno v budovách bývalého Hotelu invalidů. Honosnou budovu nechal postavit koncem 17. století Ludvík XIV. pro své invalidní vojáky. Trávili mírumilovné dny v dílnách a kasárenských místnostech mnoha podlaží, stravovali se ve velké jídelně v přízemí a měli k dispozici i nemocnici a kostel. V průběhu druhé poloviny 19. století se začal počet invalidů zmenšovat. Přestěhovali se proto do jihovýchodní části budovy a velké místnosti a galerie zůstaly prázdné. Krátce nato byly předány instituci Dělostřeleckého muzea, a později Historickému armádnímu muzeu. Spojením těchto dvou institucí vzniklo v roce 1905 Vojenské muzeum. Původ muzea však je starší. Stejně jako Invalidovna má svůj počátek ve dnech vlády Krále slunce.   Již v roce 1685 začal maršál d'Humieres, velitel dělostřelectva, shromažďovat v jedné z hal pařížského Arzenálu, nedaleko Bastilly, modely děl různých typů, které sloužily jako učební pomůcky mladým důstojníkům. Generálporučík de Valliére a pozdější inspektor dělostřelectva Jean-Baptiste Vaquette de Gribeauval pokračovali v d'Humierově díle v 18. století. Po Gribeauvalově smrti a navzdory škodám, které způsobilo revoluční období, Gribeauvalův sekretář Roland de Bellebrune, podporován armádním inspektorem Régnierem, zachránil některé vzácnější kusy a umístil je ve starém klášteře Feuillants v ulici Saint-Honoré. Krátce poté se s potěšením dozvěděl, že Ústřední dělostřelecký výbor mu splnil přání a vytvořil skutečné Dělostřelecké muzeum. Akt byl stvrzen ratifikací dvou prohlášení 13. listopadu 1796 a 26. listopadu 1797. Bellebrune nechal ihned z kláštera Feuillants převézt různé typy zbraní do prostornějších místností kláštera Dominikánů, vystavěného v sousedství současného kostela Sv. Tomáše Akvinského. Od té doby začaly sbírky vzrůstat. Byly tu bok po boku vystaveny předměty z kabinetu zbraní prince Condé, zbraně a zbroje z galerie v Sedanu a z arzenálu ve Strasbourgu, stejně tak jako trofeje napoleonských armád. V roce 1835 vzrostla sbírka téměř na 4 000 kusů, navzdory plenění, ke kterému došlo během revoluce 28. července 1830. Postupně přibyly starověké a orientální zbraně a zvláště zbroje francouzských králů. Původní obsah galerie kostela sv. Tomáše se tak začal pod přírůstky ztrácet. Krátce po francouzsko-pruské válce v roce 1870 bylo logicky rozhodnuto přemístit dělostřelecké muzeum do západního křídla Hotelu invalidů, jehož velké místnosti byly vhodné pro vystavení stmelených sbírek zároveň s předměty získanými z Garde-Meuble a ze zámku Pierrefonds. Přenechání těchto slavných sálů Dělostřeleckému muzeu mělo také svůj symbolický význam: díky spojení lidí a zbraní se upevnily svazky mezi válečným materiálem, z něhož se staly muzejní předměty, a starými válečníky, kteří v budově přebývali. Druhé muzeum, které bylo v Invalidovně založeno o pár let později některými soukromníky, si vytklo za cíl oslavit prostého vojáka pokud možno ještě honosnějším způsobem. V době trvání Světové výstavy v Paříži roku 1889 zapůjčilo mnoho soukromých sběratelů své předměty pro účely akce nazvané "Retrospektivní výstava starých francouzských armád", která měla velký úspěch. V lítosti nad tím, že výstava nemůže být stálá, založili tito soukromníci společnost nazvanou Sabretache. Jejím cílem bylo vytvořit stálé muzeum. Svou pomocí významně přispěli především malíř Ernest Meissonier, jeho žák Edouard Detaille a generál Vanson. Dne 31. října 1895 získali podpis na dekret potvrzující vytvoření Historického armádního muzea. Ministr války určil pro nové muzeum šest hal ve východní části hlavní budovy, včetně "Dvorany slávy", a některé přilehlé místnosti. Generál Vanson byl jmenován ředitelem. Od té doby bylo zaměření každé muzejní instituce přesně vymezeno. Dělostřelecké muzeum se mělo specializovat na historii zbraní a válečného materiálu a mělo vystavovat předměty pocházející z doby před rokem 1569 (datum vzniku prvního francouzského pěšího pluku). Historické armádní muzeum se na druhé straně mělo věnovat historii francouzských vojáků a jejich pluků od tohoto data, a to vystavováním maleb, rytin, uniforem a trofejí, oslavujících jejich činy. Začátkem našeho století, kdy bylo šest hal Historického muzea zpřístupněno veřejnosti, bylo rozhodnuto obě tyto instituce spojit. Vytvoření Armádního muzea však nemělo za následek zánik těchto dvou odlišných částí; jejich rozdílnost je stále zřetelně patrná. První část, umístěn v západním křídle, se zabývá historickými předměty, zatímco druhá, ve východním křídle, je chronologická a didaktická; staví armádu a její příslušníky do historického, sociálního a kulturního kontextu. Knihovna, kabinet rytin a archiv později vytvořily třetí sekci a obě části splynuly v jedno Muzeum. Po první světové válce dosáhlo Armádní muzeum finanční nezávislosti, která mu umožnila přežívat bez dotací a otevřít řadu nových galerií. Během druhé světové války a německé okupace Francie však došlo ke značnému plenění. Do Německa bylo zavlečeno přes dva tisíce předmětů, včetně některých nejcennějších muzejních pokladů. Krátce po válce byly do Německa vyslány dvě mise, vedené generálem Henrim Blancem, které byly pověřeny zařídit navrácení předmětů. Byl narýsován plán generální rekonstrukce muzea a jeho provedení bylo svěřeno dvěma kurátorům, plukovníkům Jacquesu Weamaerovi a Marcelu Mac Carthymu. Rekonstrukce pokračovala pod vedením generála D'Avouta d'Auerstaedt, ředitele muzea od roku 1966 do roku 1976. Od té doby pokračovaly ve sbírkách systematické restaurační práce, jejich nová instalace a nové uspořádání místností, včetně vnitřní výzdoby. Obzvláště zajímavé jsou haly věnované 17., 18. a 19. století, především vzhledem ke svému starožitnému nábytku, malbám a tiskům, které zvyšují hodnotu válečných upomínek. Výsledek tří set let systematického úsilí je bezesporu impozantní. Ve dvou křídlech bývalého Hotelu invalidů je dnes přístupno na dvě desítky sálů, galerií a chodeb, ve kterých jsou vystaveny předměty pokrývající bezmála dvě tisíciletí vývoje válečnictví. Ve vstupní hale je působivá kolekce vojenských zástav a rozměrných pláten Edouarda Detailla. Ve vedlejší místnosti je téměř kompletní kolekce francouzských vojenských palných zbraní. V dalších sálech jsou předměty upomínající na vojenskou historii Francie a Evropy za posledních čtyři sta let. Figuríny v uniformách, řada z nich na koních, ilustrují vývoj uniforem. Kromě toho tu najdeme i renesanční a barokní zbroje a jeden sál je věnován antickým zbraním a zbrojím. Oběma světovým válkám je věnována vždy samostatná galerie druhého podlaží západního křídla. Mezi exponáty Invalidovny, jejichž výčet by byl nad možnosti této informace, bych se chtěl zmínit alespoň o dřevěné pavézce, bohatě zdobené zlatem, která pochází z konce 15. století. Patřila Matyáši Korvínovi a zdobí ji znaky Uher a Čech. Součástí muzea je kino, knihovna, kavárna a nezbytná prodejna upomínkových předmětů, pohlednic a knih Jen pro úplnost dodejme, že součástí komplexu budov bývalé invalidovny je kostel s dómem, v jehož prostorách jsou pohřbeny ostatky císaře Napoleona I., muže, který se do vojenských dějin Francie zapsal nezapomenutelným způsobem. Armádní muzeum, jehož návštěva je stejně nezapomenutelným zážitkem, chová nejbohatší kolekci právě z období, kdy vládl. ? Militaria, Elka Press

 
Datum: 14. 04. 2005 00:23:20 Autor: Patr Zeman
Předmět: Pařížská Invalidovna
Díky za hezký článek o pařížské Invalidovně. Smutné je, že podobná budova se nachází i v našem hlavním městě. Avšak, jakkoli republikánská Francie se nebála zveřejnit historické sbírky, týkající se vlastní vojenské historie, tedy i z doby impéria, které svrhli revolucí, česká strana, konkrétně MO ČR se k podobné budově chová velice macešsky. Budova (ač nedostavěná) podle plánů známého barokního architekta Dienzenhofera slouží jako vojenský historický archiv. Každý, kdo tam byl, mi jistě dá za pravdu, že jako archiv je tento objekt zcela nevyhovující. Myslím, že by bylo záhodno iniciovat petici, zaměřenou na záchranu Vojenského historického muzea (mimo jiné vzniklé z iniciativy dnes tolik v politických extempore citovaného T.G. Masaryka), které na Hradčanech v honbě tehdejší vlády ODS,KDU-ČSL a ODA za penězi nechali tehdejší mocipáni zaniknout. Přestože věděli (p. Kalousek z KDU-ČSL tehdejší ek. náměstek ministra obrany zcela určitě), že budova muzea na Hradčanském náměstí je v dezolátním stavu a vyžaduje celkovou rekonstrukci, neudělali nic pro přemístění muzea do vhodnějších prostor-např. do Josefských kasáren na Nám. Republiky (ta byla prodána a vznikne tam nákupní centrum, které zcela určitě dopravní obsluhou a garážemi zhorší životní prostředí, které již dnes je druhé nejhorší místo ve městě). Vyvolejme veřejnou diskuzi o umístění muzea do Invalidovny! Vždyť MO ČR určitě bude schopno vyčlenit prostředky na výstavbu moderního archivu a uvolnění Invalidovny pro muzeální účely - pro VHM. Další možnou cestou je předání Invalidovny a s ní i VHM do rezortu Min. kultury, které se určitě o muzeum postará daleko fundovaněji, než MO ČR. Dosavadní postup MO ČR v dané věci mě utvrzuje v názoru, že barva khaki se nesnáší s barvou šedé kůry mozkové!
Datum: 02. 11. 2007 19:13:48 Autor: Karel Hronec
Předmět: muzeum do Invalidovny
Plně souhlasím s výše uvedeným příspěvkem,vytvořít důstojný vojenský arsenal ve státě,Albrechta z Valdštejna,Jana Žižky,Jana Lucemburského,Přemysla Otakara II.právě v této kdysi honosné budově.MO snaž se.Hronec
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.