Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
USS Olympia
Křižník č. 6 a jeho hvězdná hodina
V 80. letech 19. století byly USA druhořadou, ne-li třetiřadou námořní mocností, když v pořadí loďstev zaujímaly až 12. místo, za Čínou, Chile a Dánskem. Páteří loďstva byly stále pobřežní monitory, které nemohly plnit zaoceánské mise. Avšak růst ekonomického potenciálu a s ním spojené obchodní a mocenské zájmy volaly po změně. Odpovědí byl program výstavby tzv. Nového loďstva, na něž v roce 1883 Kongres uvolnil prostředky. Jednalo se o stavbu nových, moderních válečných lodí, pancéřovaných a poháněných parními stroji. Tato plavidla již byla zahrnuta do stále používaného identifikačního systému, který každému přiřazuje podle typu pořadové číslo. Systém byl sice zaveden až v roce 1920, nicméně jednotky Nového loďstva dostaly pořadová čísla zpětně, včetně chráněného křižníku USS Olympia, který byl v análech US Navy veden jako C-6 (později jako CA-15, CL-15 a IX-40). Jeho předchůdci byly křižníky USS Newark (C-1, 1890), USS Charleston (C-2, 1888), USS Baltimore (C-3, 1888), USS Philadelphia (C-4, 1889) a USS San Francisco (C-5, 1889). Kontrakt na C-6uzavřeno americké námořní ministerstvo 7. září 1888, trup spustili na vodu 5. listopadu 1892 a námořnictvo křižník převzalo 5. února 1895. Délka plavidla činila 105 m, šířka 16 m a ponor 6,5 metru. Plně naložený křižník měl výtlak 6 694 tun a dva vertikální trojstupňové parní stroje mu prostřednictvím dvou lodních šroubů udělovaly maximální rychlost téměř 22 uzlů. Zdrojem páry bylo šest kotlů, instalovaný výkon činil 17 000 ks.
Křižník č. 6 se od svých předchůdců lišil mocnější výzbrojí, neboť nesl čtyři osmipalcová (203mm) děla hlavní baterie ve dvouhlavňových věžích na přídi a na zádi, což bylo typické uspořádání pro bitevní lodě. Sekundární baterii tvořilo deset pětipalcových (127mm) děl v kasematě nad hlavní palubou a výzbroj doplňovalo čtrnáct rychlopalných šestiliberních (57mm) kanonů v bocích trupu (10) a v rozích horního patra nástavby (4), určených k odrážení útoků torpédovek. Podle tehdejší doktríny byl křižník ještě vyzbrojen šesti osmnáctipalcovými torpédomety a přechodně též nesl šest jednoliberních děl a čtyři kulomety Gatling.
S pancéřovou ochranou to bylo slabší. V té době vykrystalizovalo pancéřování křižníků do tří systémů. Nejlépe byly chráněny pancéřové křižníky (armoured cruisers)s pancéřovými palubami a pásy na bocích, obrněné křižníky (belted cruisers) měly jen pancéřové pásy na bocích a chráněné křižníky (protected cruisers) pak jen klenutou pancéřovou palubu, která se stýkala s obšívkou boků pod čarou ponoru. Vzniklo něco jako želví krunýř, jenž měl před nepřátelskou palbou chránit životně důležitá ústrojí lodě, především kotle, parní stroje a muniční komory. Jak se ukázalo v rusko-japonské válce a hlavně v první světové válce, ochrana pouze pancéřovou palubou byla nedostatečná a ve 20. století se křižníky stavěly s komplexnějším pancéřováním, především křižníky těžké, mezi něž by USS Olympia ráží hlavní baterie přináležela. Naštěstí se USS Olympia během své služby nestřetla s natolik silným protivníkem, aby se vyjevila slabost pancéřování.
Hvězdná hodina
Křižník USS Olympia postavila loděnice Union Iron Works v San Francisku a na tichomořském pobřeží byla loď také dozbrojena a vycvičena její posádka v počtu 33 důstojníků a 395 námořníků. Přejímání lodě uzavřelo dělostřelecké cvičení a poté USS Olympia nahradila USS Baltimore v roli vlajkové lodě americké Asijské eskadry. Do japonského přístavu Jokohama připlula USS Olympia 9. listopadu 1895 a následující dva roky strávila cvičeními s ostatními loděmi Asijské eskadry, přičemž křižník navštívil početné asijské přístavy. Dne 9. ledna 1898 vztyčil na křižníku svou komodorskou vlajku George Dewey, čímž převzal velení nad Asijskou eskadrou.
Když bylo zřejmé, že rostoucí napětí mezi USA a Španělskem vyústí ve válku, zůstal křižník v Hongkongu a připravoval se k boji. Po vyhlášení války 25. dubna 1898 zamířil Dewey s celou eskadrou do čínské zátoky Mirs, kde obdržel rozkaz odplout do Manily a v této španělské hlavní námořní základně potopit nebo zajmout všechny nepřátelské lodě, aby se otevřela cesta pro dobytí Filipín.
V noci z 30. dubna na 1. květen 1898 proplula Deweyova eskadra bez ohledu na miny průlivem Boca Grande do Manilské zátoky. Lodě španělské flotily pod velením admirála Patricia Montoji y Pasarón kotvily blízko pobřeží pod ochranou pobřežních baterií a v 04:00 se protivníci navzájem spatřili. Jak španělské lodě, tak baterie disponovaly zastaralou výzbrojí s malým dostřelem. Proto jako první asi v 05:40 zahájila palbu na vzdálenost 5 400 yardů přední osmipalcová věž křižníku USS Olympia a poté začaly střílet všechny americké lodě.
Američané pluli v kýlové linii a pálili z levoboku. Když minuli španělské lodě, provedli postupný obrat o 180 ° a opět v kýlové linii pálili z pravoboku. Celkem učinili pět takových průjezdů o délce 2,5 námořní míle rychlostí 6 až 8 uzlů, přičemž vzdálenost od Španělů postupně zmenšovali z 5 000 na 2 000 yardů.
Řízení palby bylo oboustranně mizerné, na španělské straně však přece jen horší. Navíc většina španělských zastaralých děl neměla patřičný dostřel, takže Američané rychle získali převahu. Admirál Montojo si byl vědom beznadějné situace své eskadry a nařídil útok taranem. Při pokusu o tento útok byla však jeho vlajková loď Cristina rozstřílena na kusy a polovina posádky zabita nebo raněna, včetně admirála. Ten ještě dal rozkaz, aby se Cristina vrátila k pobřeží a posádka jipotopila. Totéž v bezvýchodném postavení nařídil i kapitán křižníku Castilla.
V 07:30 však Dewey dal rozkaz k přerušení boje, neboť dostal hlášení, že zbývá jen 15 pětipalcových granátů na dělo. Šlo o nedorozumění, ve skutečnosti hlášení znělo, že doposud bylo spotřebováno jen 15 granátů na dělo. Aby se toto trapné nedorozumění před posádkami utajilo, Dewey maskoval přerušení boje jako přestávku na snídani. V 11:15 Američané palbu obnovili a v časném odpoledni byly i zbylé španělské válečné lodě a pobřežní baterie zničeny, zatímco většina amerických lodí neutrpěla vůbec žádné škody. Dewey poté zakotvil před Manilou a přijal kapitulaci města. Američané měli pouze jednoho mrtvého ? vrchního strojníka Francise B. Randalla z USRC McCulloch (tento kutr Celní stráže se vlastní bitvy nezúčastnil), který podlehl infarktu ? a sedm lehce raněných.
USS Olympia poté zůstala ve filipínských vodách a palbou z děl podporovala americké pozemní operace. Na čínské pobřeží se křižník vrátil 20. května 1899 a po měsíční přestávce doplul přes Indický oceán, Suezský průplav, Středomoří a Atlantik 10. října 1899 do Bostonu.
Bitva v Manilské zátoce byla hvězdnou hodinou křižníku USS Olympia a vítězství zásadním způsobem ovlivnilo další politiku USA. Pokud pomineme bratrovražedné námořní boje občanské války, jednalo se o první námořní vítězství od války 1812 a současně první vítězství ve španělsko-americké válce, takže Američané získali sebedůvěru a začali svému námořnictvu věřit. Tímto vítězstvím (a vůbec vítězstvím ve válce, která vynesla USA Filipíny a Kubu) se také upevnilo expanzní směřování americké politiky a doposud sebestředné americké myšlení se otevřelo světu. Po vítězství v Manilské zátoce se USA již nikdy nemohly uzavřít samy do sebe, křižník USS Olympia a další lodě Asijské eskadry zde učinily první krok na cestě, která pak vedla ke globálnímu nasazení amerických flot jak za první, tak za druhé světové války, a po roce 1945 učinila z US Navy strážce světových moří.
Není divu, že jméno Olympia převzala a v současném americkém námořnictvu nosí jaderná útočná ponorka SSN-717 třídy ?Los Angeles?.
SESTAVY ESKADER
Američané:
Chráněný křižník USS Olympia, 4 x 8?, 10 x 5?
Chráněný křižník USS Baltimore, 4 x 8?, 8 x 6?
Chráněný křižník USS Raleigh, 1 x 6?, 8 x 5?
Chráněný křižník Boston, 2 x 8?, 8 x 6?
Dělový člun USS Concord, 6 x 6?
Dělový člun Petrel, 4 x 6?
Španělé:
Nechráněný křižník Reina Cristina, 6 x 6,4?
Nechráněný křižník Castilla, 4 x 5,9?, 2 x 4,7?
Nechráněný křižník Don Antonio de Ulloa, 2 x 4,7?
Nechráněný křižník Don Juan de Austria, 4 x 4,7?
Chráněný křižník Isla de Cuba, 6 x 4,7?
Chráněný křižník Isla de Luzón, 6 x 4,7?
Dělový člun Marques de Duero, 1 x 6,4?, 2 x 4,7?
Podrobný popis bitvy nalezne čtenář na http://www.spanamwar.com/mbay.htm
Krize v zaměřování lodních děl
Bitva v Manilské zátoce odhalila krizi v zaměřování lodních děl, způsobenou nesouladem mezi mnohakilometrovým dostřelem moderních drážkovaných děl nabíjených zezadu a primitivními mířidly, která se od napoleonských válek příliš nezměnila, přestože již několik let byly k dispozici kvalitní optické přístroje a v roce 1891 Barr a Stroud nabídli britské admiralitě první dálkoměr. Jak je vidět z fotografií, USS Olympia a ani další americké lodě, o španělských ani nemluvě, nic takového neměly. Děla se jednotlivě zaměřovala ?od oka? a podle toho také vypadala přesnost palby. Jak bylo po bitvě zjištěno, docílila Asijská eskadra pouze 141 zásah ze 6 000 vypálených střel, tedy účinnost činila pouhých 2,35 %, přestože se v konečné fázi střílelo na vzdálenost 1 800 metrů! Tento naprosto neuspokojivý výsledek byl široce komentován ve všech loďstvech a přiměl zkostnatělá námořní ministerstva, aby konečně začala jednat. V následujících pěti letech se pak staly optické zaměřovače a dálkoměry samozřejmostí, takže v bitvě u Cušimy v roce 1905 se střílelo na vzdálenost 9 000 metrů s účinností několikanásobně vyšší. A do deseti let od bitvy v Manilské zátoce se pak na těžkých válečných lodích objevily centrální zaměřovací stanice vybavené prvními primitivními modely analogových počítačů, jakým byl přístroj pro výpočet odměru britského dělostřeleckého důstojníka Johna Saumareze Dumaresqa z roku 1902.
Další osudy křížníku č. 6
Po návratu do USA byla USS Olympia 9. listopadu 1899 přeložena do rezervy, avšak v lednu 1902 znovu aktivována a přidělena k Severoatlantické eskadře. Zde napřed sloužila jako vlajková loď Karibské divize a v následujících letech hlídkovala v Atlantiku a ve Středomoří. V březnu a dubnu 1903 se spolu se čtyřmi dalšími americkými loděmi podílela na intervenci v Hondurasu a 2. dubna 1906 se stala školní lodí pro kadety Námořní akademie. V této roli pak vykonala tři letní výcvikové plavby a od 6. března 1912 sloužila až do roku 1916 jako ubytovací loď v Charlestonu. Když bylo jasné, že USA vstoupí do první světové války, dočkala se znovu zařazení do 1. linie a stala se vlajkovou lodí amerických hlídkových sil. Dne 15. června 1917 najela v Long Island Soundu na mělčinu a musela se podrobit opravám. V jejich rámci dostala modernější osmipalcová a pětipalcová děla o délce hlavně 50 kalibrů (délka hlavní původních děl činila 40 kalibrů). Po opravě vyplula 28. dubna 1918 z Charlestonu s armádním expedičním odřadem na palubě, který měla vylodit v Rusku. Do Murmansku dorazila USS Olympia 9. června 1918 a poté asistovala při okupaci Archangelsku.
Ke konci války operoval křižník ve Středozemním moři a v prosinci 1918 se stal vlajkovou lodí amerických námořních sil ve východním Středomoří. Po většinu roku 1919 plnil policejní úkoly na Jadranu a pomáhal i na Černém moři balkánským utečencům. Do Charlestonu se vrátil 24. listopadu 1919, ale po překlasifikování na CA-15 byl znovu vyslán na Jadran. Na jaře 1921 se USS Olympia definitivně vrátila do Charlestonu a stala se školní lodí Atlantického loďstva. Po překlasifikování na CL-15 opustila 3. října 1921 Filadelfii, aby přivezla z Le Havre ostatky Neznámého vojáka, jež byly poté pochovány na Arlingtonském hřbitově ve Washingtonu, D.C..
Loď ? muzeum
Do rezervy byl křižník č. 6 naposledy přesunut 9. prosince 1922 a 30. června 1930 překlasifikován jako XL-40, aby mohl být prohlášen za národní památku. Od ledna 1996 je zakotven ve Filadelfii a tvoří nejzajímavější exponát námořního muzea Independence Seaport Museum. Je to jediný plovoucí svědek španělsko-americké války, avšak muzeum nemělo prostředky na údržbu tak náročného exponátu, takže kvůli špatnému stavu již koncem roku 2010 hrozilo, že loď bude pro návštěvníky uzavřena. Nakonec k tomu nedošlo, neboť vznikla nadace Friends of the Cruiser Olympia, která si dala za úkol loď udržet v muzejním provozu. Finančními dary přispěly další korporace a Sněmovna reprezentantů schválila 13. října 2011 vydání stříbrného pamětního dolaru, přičemž 10 dolarů z prodeje každé mince šlo v prospěch fondu na údržbu tohoto slavného křižníku. Nicméně ani toto nevyřešilo finanční problémy spojené s údržbou poslední ocelové lodě z 19. století, která stále pluje, a Independence Seaport Museum v dubnu 2014 oznámilo, že zahájí celonárodní sbírkovou kampaň, aby se USS Olympia zachovala i dalším generacím.
Fotografie křižníku USS Olympia po návratu z Filipín, kdy byla jeho příď ozdobena emblémem.
Slavný křižník se také dočkal mnoha portrétů.
Další obrazy zachycují vlajkovou loď Asijské eskadry během bitvy v Manilské zátoce.
Na této ilustraci je pěkně vidět přední věž s dvojicí osmipalcových děl.
Schematický náčrt bitvy ukazuje rozmístění zakotvených španělských lodí a první průjezd Američanů.
Heroizující obraz komodora Deweye na můstku vlajkové lodi.
Komodor a pozdější admirál George Dewey na dobové fotografii...
? a jeho portrét.
Výkres chráněného křižníku USS Olympia. Hlavní baterie je uspořádána ve stylu bitevních lodí ? v dvojhlavňové věži na přídi a na zádi.
Dnes je USS Olympia zakotvena ve Filadelfii, v muzeu Independence Seaport Museum na břehu řeky Delaware, kde jsme si spolu s vydavatelem Militarie Leonidem Křížkem loď 18. 5. 2015 prohlédli. Vedle je vyvázána ponorka USS Becuna (třída ?Balao?).
Pohled na záď, kde jsou osazena rychlopalná šestiliberní děla k odrážení torpédovek.
Řez trupem v místě přední dělové věže ukazuje palubní pancíř, který kryl životně důležité části křižníku. Šikminy měly sílu 121 mm, vodorovná plocha 51 mm, na koncích 76 mm.
Snímek zachycuje střední část lodě, s můstkem, velitelskou věží, předním stěžněm a s přední osmipalcovou věží. Je též vidět přední část kasematy se dvěma pětipalcovými děly a člunové jeřáby.
Člunová paluba postrádá lodní čluny. Nedostatek financí zřejmě neumožňuje výrobu a osazení replik.
Za přední dělovou věží se zřetelné rýsuje velitelská věž. Byla též pancéřovaná a síla pancíře činila 130 mm.
Dělové věže chránilo pancéřování o sile 89 mm z Harveyovy oceli, barbety pak pláty niklové oceli o síle 110 mm. Dělové hlavně jsou atrapy z trubek, když původní osmipalcové kanony byly sešrotovány. Vypalovaly protipancéřové a tříštivé granáty o hmotnosti 120 kg úsťovou rychlostí 640 m/sec.
Dřevěná kormidelna je nepřístupná, oknem se však dalo vyfotit krásné kormidelní kolo. Nahoře na kormidelním sloupku je ukazatel nastavení kormidelního listu, před ním kormidelní kompas a vzadu na pravoboku strojní telegraf.
Lodní zvon.
Autor článku na můstku křižníku USS Olympia.
Architektura lodě je velmi jednoduchá. Na trup o přímých liniích je posazena krabicovitá nástavba, která obsahuje kasematu s deseti pětipalcovými děly na hlavní palubě a o palubu výše v rozích čtyři šestiliberní děla. Na přední hranu nástavby pak navazuje můstek.
Přední pravoboční roh nástavby, kde jsou pětipalcové a šestiliberní dělo nad sebou.
Na přední straně můstku, po obou stranách kormidelny jsou náměrové kompasy s Thompsonovými kompenzačními koulemi z měkkého železa. Při braní náměrů se kryt kompasu sundával.
Sponson šestiliberního děla v lodním boku.
Šestiliberní rychlopalná děla konstrukce Driggs-Schroeder měla otočný závěr.
Hmotnost granátu činila 2,72 kg, hmotnost zbraně 385 kg, rychlost palby 20 ran/min.
Pětipalcová děla chránil pancéřový štít o sile 100 mm.
Dělová paluba uvnitř kasematy.
Pětipalcové dělo o délce hlavně 40 kalibrů vystřelovalo protipancéřové granáty o hmotnosti 23 kg úsťovou rychlostí 700 m/sec.
Na tomto a na předchozích snímcích se zřejmě jedná o pozdější model pětipalcovky s hlavní o délce 51 kalibr. Data nejsou v tomto ohledu jasná.
Pětipalcové kanony měly klasický šroubový závěr.
Pětipalcové granáty...
? a nábojky.
Hlavní chodba s kajutami důstojníků.
Důstojnická jídelna. O židli se opírá vydavatel Militarie Leonid Křížek.
Ubytovací paluba se od Nelsonových dob příliš nezměnila. Mužstvo křižníku stále spalo v hamacích a jedlo u skládacích stolů.
Jistý pokrok tu ale byl. Za potřebou se nemuselo chodit pod čelen, na křižníku byly pohodlné latríny.
V podpalubí je ke shlédnutí model parního stroje. Dva takové sloužily k pohonu lodě.
Do strojovny je přístup zakázán a dá se do ní nahlédnout jen shora jednou ze schodišťových šachet. Jsou vidět víka jedné sestavy válců ? vysoko-, středo- a nízkotlakého.
Fotografie strojovny jsou ke stažení na internetu. Na této je zachycena spodní část parního stroje ? ojnice, dole se pak dá tušit kliková hřídel.
Prohlídka skončila, poslední fotografie na rozloučenou.
Foto týdne
Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).
Recenze týdne
Nejnovější vydání oblíbených pamětí.