Zvětšit...

Zájemce o vojenskou historii nalezne v Istanbulu čtyři pevnosti. Yedikule, která je zároveň muzeem, Anadolu Hisari, ležící na asijské straně a Rumeli Hisari na straně evropské. Byly postaveny Turky, aby znemožnily případnou pomoc obleženému Cařihradu zvenku. Za zmínku stojí, že větší z nich, Rumeli se třemi velkými, třinácti malými věžemi a až 7 metrů silnými hradebními zdmi se stavěla pouhé čtyři měsíce. Faktem ale je, že na stavbě se činilo deset tisíc vojáků. Bospor bylo také možné uzavřít mezi pevnostmi přes vodu řetězem, jehož části lze spatřit ve vojenském muzeu. Hradby o délce 21 km, řetěz uzavírající Bospor a podobu města před tureckou konquestou lze spatřit na půvabné ilustraci Ch. A. Klaina.

Sbírky zbraní lze spatřit (pokud nemáte smůlu a není ten den z nevysvětlených důvodů zavřeno) ve vojenském muzeu Askeri Müze, v námořním muzeu Deniz Müzesi, v sultánském paláci Topkapi a v již jmenované pevnosti Yedikule. Zbraně v paláci Topkapi jsou všechny víceméně přezdobené šperky. Darovací, hodnostářské i ty, které kdysi patřily samotným sultánům. Zrak se tím zlatem a drahými kameny brzy unaví. Historická a umělecká cena však hodnotu zlata a kamení přesahuje.

Zvětšit...

Zvětšit...

Pro zájemce o vojenské zbraně je tudíž nejlepší navštívit vojenské muzeum. Nachází se v blízkosti hotelu Hilton. Ve vstupní hale je nutné projít bezpečnostním rámem jako na letišti, nikoliv ale při odchodu, nýbrž překvapivě již při vstupu. Před vchodem stojí dělo úctyhodné délky, hmotnosti a ráže, které bylo použito při obléhání Cařihradu. V podvědomí spojujeme nástup dělostřelectva s husitskými válkami. Tehdy se však jednalo o nevýkonné dělostřelectvo polní. Evropou a fortifikační vědou otřásl teprve vpád Karla VI. do Itálie, kde jeho mohutné obléhací kusy drtily zdi měst a hradů na padr?, aniž by děla obléhaných dostřelila více než do poloviny vzdálenosti dostřelu děl obléhatelů. Totéž se v roce 1453 odehrávalo před hradbami Cařihradu.

Dalším překvapením - vzhledem k osmanským výbojům - je malé nebo vůbec žádné zastoupení evropských zbraní renesance a baroka. Větší je pouze kolekce přileb, které jsou ale z valné většiny v archeologickém stavu. Pozoruhodná je sbírka středověkých mečů, a to co do počtu i zachovalosti. Největší je výběr zbraní orientu, zejména turecké provenience. To byl pravý cíl výletu, evropské zbraně lze přeci vidět jinde (vyobrazená přilba velkovezíra a luk s šípy pocházejí z Uměleckohistorického muzea ve Vídni - viz obr.).

Zvětšit...

Zvětšit...

Obecně platí, že když Turek, tak zahnutá šavle. Z omylu člověka vyvede značný výskyt mečů a palašů enormní délky a šířky až 10 centimetrů. Vznikly jako důsledek křížových výprav, kdy proti pádnějším zbraním křižáků, jejichž kroužkové či šupinaté zbroje byly mnohem odolnější a hmotnější, než lehké zbroje východní, bylo nutné použít pádnější zbraně. Těžký meč nemusel vždy kvalitní kroužkovou zbroj proseknout, ale kinetická síla úderu jistě způsobovala zlomeniny a pohmožděniny. Totéž platí o zbraních úderných - palcátech, sekerách, kladivech. I když masivnost hrncových a kolčích přileb byla značná, musel být úder takovou zbraní strašlivý.

Zajímavá je též expozice palných zbraní - tím, že zlatem a jinými výzdobnými materiály se nešetřilo ani na zbraních vojenských. Tak jako v jiných sbírkách, i v istanbulském vojenském muzeu se vyskytují různé prapodivnosti, jako například trombon s druhou úzkou hlavní a revolverovým bubnem, nebo pepřenky s dvojnásobným počtem hlavní, než je obvyklé. A opět i v této kolekci se nachází jen velmi malý počet zbraní evropské provenience.

Zvětšit...

Zvětšit...

Pokud návštěvník ještě není unaven, může shlédnout dělový sál, kde však jsou pouze hlavně, dále sál s honosnými polními stany, mohutné bubny, jež doprovázely do boje janičáry, a na závěr expozici moderní výzbroje. Raritou, při jejímž shlédnutí jistě trpí sběratelé, toužící po palné zbraní se zámkem systému Augustin (která dnes na trhu obnáší cenu DM 2000) je salonek s nábytkovou soupravou, kde nohy stolů a židlí tvoří právě karabiny a pistole s tímto typem zámku.