logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

VOJENSKÉ PAMÁTKY NA ZLATÉM ROHU

Pozoruhodná sbírka - reportáž s řadou doprovodných fotografií.

Istanbul, Konstantinopol, Cařihrad - byzantské město patřící dříve ke křes»anské Evropě, nyní spíš k muslimské Asii. Jedna pata mostů přes vodu je v Evropě, druhá v Asii. Letadlem jste tam za dvě hodiny. Do Turnova se vlakem tlučete čtyři.

Zvětšit...

Zájemce o vojenskou historii nalezne v Istanbulu čtyři pevnosti. Yedikule, která je zároveň muzeem, Anadolu Hisari, ležící na asijské straně a Rumeli Hisari na straně evropské. Byly postaveny Turky, aby znemožnily případnou pomoc obleženému Cařihradu zvenku. Za zmínku stojí, že větší z nich, Rumeli se třemi velkými, třinácti malými věžemi a až 7 metrů silnými hradebními zdmi se stavěla pouhé čtyři měsíce. Faktem ale je, že na stavbě se činilo deset tisíc vojáků. Bospor bylo také možné uzavřít mezi pevnostmi přes vodu řetězem, jehož části lze spatřit ve vojenském muzeu. Hradby o délce 21 km, řetěz uzavírající Bospor a podobu města před tureckou konquestou lze spatřit na půvabné ilustraci Ch. A. Klaina.

Samostatnou pevností byl sultánský palác, ale to již byli pány města Turci. Kromě pevností jsou zde kilometry hradeb a bezpočet věží, jak původních byzantských, tak pozdějších, i když souvislé opevnění již dávno netvoří. Vyznat se v jednotlivých jejich pásmech, místy dvojitých až trojitých, lze jedině na modelech města, kde je vidět, jak opevnění vypadalo před dobytím i později. Po dobytí nejvýchodnější křes»anské výspy Turky v roce 1453 byl vybudován sultánský palác, u jehož vchodu jsou modely umístěny.

Sbírky zbraní lze spatřit (pokud nemáte smůlu a není ten den z nevysvětlených důvodů zavřeno) ve vojenském muzeu Askeri Müze, v námořním muzeu Deniz Müzesi, v sultánském paláci Topkapi a v již jmenované pevnosti Yedikule. Zbraně v paláci Topkapi jsou všechny víceméně přezdobené šperky. Darovací, hodnostářské i ty, které kdysi patřily samotným sultánům. Zrak se tím zlatem a drahými kameny brzy unaví. Historická a umělecká cena však hodnotu zlata a kamení přesahuje.

Zvětšit...

 

Zvětšit...

Pro zájemce o vojenské zbraně je tudíž nejlepší navštívit vojenské muzeum. Nachází se v blízkosti hotelu Hilton. Ve vstupní hale je nutné projít bezpečnostním rámem jako na letišti, nikoliv ale při odchodu, nýbrž překvapivě již při vstupu. Před vchodem stojí dělo úctyhodné délky, hmotnosti a ráže, které bylo použito při obléhání Cařihradu. V podvědomí spojujeme nástup dělostřelectva s husitskými válkami. Tehdy se však jednalo o nevýkonné dělostřelectvo polní. Evropou a fortifikační vědou otřásl teprve vpád Karla VI. do Itálie, kde jeho mohutné obléhací kusy drtily zdi měst a hradů na padr», aniž by děla obléhaných dostřelila více než do poloviny vzdálenosti dostřelu děl obléhatelů. Totéž se v roce 1453 odehrávalo před hradbami Cařihradu.

V muzeu panuje čistota jako v chirurgickém sále. Každých třicet metrů stojí hlídač v tmavém obleku s minimální znalostí jednoho cizího jazyka. Žádné dámy v pracovním plášti, nebo přestárlí důchodci v bačkorách a manšestrácích. Všechny exponáty jsou ve vitrínách. Osvětlení si návštěvník zapíná a reguluje sám. Zarážející, i když ve světě nikoliv ojedinělé, jsou některé chybné popisky. Sportovní fleret z 19. století je označen jako rapír ze století 17., uherský končíř ze 17. století za zbraň z počátku století 20.! Dalším pro mě nevysvětlitelným faktem je, že každá chladná zbraň s výjimkou jataganů je označována jako kilidž. Všechny neturecké slovníky a odborné publikace však turecký kilidž popisují jako zcela vyhraněný typ šavle, který je jako takový znám jak sběratelům, tak erudovaným odborníkům (stačí jen nalistovat Encyklopedii zbraní a zbroje vydavatele Militaria, Leonida Křížka!). Každopádně tento chybný, zjednodušující název zamezil v tureckém muzeu tomu, aby kilidže byly zaměňovány za šamšíry, karabely, saify a jiné, jak se to stává v expozicích jinde po světě.

Dalším překvapením - vzhledem k osmanským výbojům - je malé nebo vůbec žádné zastoupení evropských zbraní renesance a baroka. Větší je pouze kolekce přileb, které jsou ale z valné většiny v archeologickém stavu. Pozoruhodná je sbírka středověkých mečů, a to co do počtu i zachovalosti. Největší je výběr zbraní orientu, zejména turecké provenience. To byl pravý cíl výletu, evropské zbraně lze přeci vidět jinde (vyobrazená přilba velkovezíra a luk s šípy pocházejí z Uměleckohistorického muzea ve Vídni - viz obr.).

Zvětšit...

 

Zvětšit...

Obecně platí, že když Turek, tak zahnutá šavle. Z omylu člověka vyvede značný výskyt mečů a palašů enormní délky a šířky až 10 centimetrů. Vznikly jako důsledek křížových výprav, kdy proti pádnějším zbraním křižáků, jejichž kroužkové či šupinaté zbroje byly mnohem odolnější a hmotnější, než lehké zbroje východní, bylo nutné použít pádnější zbraně. Těžký meč nemusel vždy kvalitní kroužkovou zbroj proseknout, ale kinetická síla úderu jistě způsobovala zlomeniny a pohmožděniny. Totéž platí o zbraních úderných - palcátech, sekerách, kladivech. I když masivnost hrncových a kolčích přileb byla značná, musel být úder takovou zbraní strašlivý.

 

Zajímavá je též expozice palných zbraní - tím, že zlatem a jinými výzdobnými materiály se nešetřilo ani na zbraních vojenských. Tak jako v jiných sbírkách, i v istanbulském vojenském muzeu se vyskytují různé prapodivnosti, jako například trombon s druhou úzkou hlavní a revolverovým bubnem, nebo pepřenky s dvojnásobným počtem hlavní, než je obvyklé. A opět i v této kolekci se nachází jen velmi malý počet zbraní evropské provenience.

Zvětšit...

 

Zvětšit...

Pokud návštěvník ještě není unaven, může shlédnout dělový sál, kde však jsou pouze hlavně, dále sál s honosnými polními stany, mohutné bubny, jež doprovázely do boje janičáry, a na závěr expozici moderní výzbroje. Raritou, při jejímž shlédnutí jistě trpí sběratelé, toužící po palné zbraní se zámkem systému Augustin (která dnes na trhu obnáší cenu DM 2000) je salonek s nábytkovou soupravou, kde nohy stolů a židlí tvoří právě karabiny a pistole s tímto typem zámku.

Istanbulské vojenské muzeum rozhodně stojí za návštěvu. © Militaria, Elka Press

 
Datum: 22. 09. 2006 13:36:20 Autor: Ivan BIČÍK
Předmět: Askeri müze Istanbul
Souhlasim s autorem, muzeum stoji za navstevu.V ramci navstevy Instanbulu pri poradani a ucasti rodinneho prislusnika na vedeckem kongresu (z uplne jineho oboru nez vojenskeho)jsem byl svedkem slavnostniho zahajeni vedeckeho kongresu (Bogerentologie) v zari 2006, na kterem vystoupila "janicarska kapela" (sultanovy gardy) v historickych kostymech se zpevy a vojenskou tureckou hudbou". Tato vystoupeni jsou udajne pravidelna, ale muzeum je hlidano vojaky a je treba si overit oteviraci dobu.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa