Jagdpanzer IV/70 (A) Zwischenlösung a motocykl BMW

Než se objeví nepřítel

Při ústupu Francií v létě 1944 se Němci pokoušeli vytvořit několik obranných linií. Popadli však dech až na belgických hranicích, když se Spojenci dostali do zásobovacích potíží. Mezi německými jednotkami, které unikly z kotle u Falaise a ustupovaly napříč Francií, byla i 116. tanková divize, jejíž zbytky se pokusily zaujmout obranné postavení u Compogne před hranicí s Lucemburskem. To jsem si zvolil za námět scénické podložky zachycující stíhač tanků Jagdpanzer IV/70 (A), jak číhá v léčce za terénní vlnou a kryt stromem. V druhé polovině války pociťovali Němci čím dál tím větší nedostatek protitankových zbraní a začali v této roli používat samohybná děla StuG, která postupně osazovali výkonnějšími kanony. Ale ani to k zastavení přívalu sovětských T-34 nestačilo, takže bylo rozhodnuto vyrábět na podvozcích osvědčených tanků speciální stíhače tanků. Místo věže měly jako StuGy pevnou, objemnější nástavbu, do níž se vešel kanon větší ráže, než měly standardní tanky, takže je mohly ničit z bezpečné vzdálenosti.

Tato konverze nemohla vynechat ani tank Panzer IV. Na jeho podvozku vznikl moderní stíhač tanků s nízkou siluetou, napřed s kratším kanonem Pak 39 L/48, později s dlouhohlavňovou verzí Pak 42/L 70, v obou případech ráže 75 mm. Mimo těchto strojů firmy Vomag vznikl v roce 1944 Jagdpanzer IV i u firmy Alkette, lišil se však masivnější a vyšší nástavbou Tato verze dostala označení Jagdpanzer IV/70 (A) a někdy se přidávalo slůvko Zwischenlösung, tedy „mezi- či prozatímní řešení“. Celkem bylo vyrobeno 161 těchto stíhačů tanků, které bojovaly až do konce války. A právě o tento typ rozšířila firma Dragon svůj sortiment stavebnic německých obrněných vozidel v měřítku 1 : 35.

Do stavby jsem se pustil na jaře 2010 s předsevzetím dokončit model v pracné „přepadové“ kamufláži (ambush). To mi také vnuklo myšlenku zakomponovat hotové vozidlo do postavení „v léčce“, skryté za terénní vlnou, přičemž osádka využívá čas k opravám, hlavně k doplnění bočních rámů s pletivem, které bylo dostatečnou obranou proti americkým bazukám. Jako doplněk jsem na podložku umístil motocykl BMW (dvojstavebnice BMW, Zündapp. Tamiya) s motospojkou, která přivezla rozkaz. A nesměl ani chybět strom, můj první pokus na tomto poli. Také jsem si zde zaexperimentoval s vysokou trávou, vyrobenou z rouna, které jsem si přivezl z modelářské výstavy v Telfordu.

Podložku s Jagdpanzerem IV/7O (A) jsem vystavoval na pražské výstavě E-day 2010.

I tato fotografie je z pražské výstavy. Základem kamufláže je barva H 94, skvrny H 102 a H 100. Osvědčuje se mi si skvrny předkreslit vodou rozpustnými pastelkami, které se při natírání v nátěru úplně rozpustí.

Modely stíhače tanků a motocyklu doplnilo pět figurek. V bližším rohu dole vysoká tráva z rouna.

Jagdpanzer IV/70 (A) byl pěknou hromadou oceli. Všimněte si, že přední polovina pojezdových kol je v celokovovém provedení, neboť dlouhohlavňový kanon natolik zatěžoval předek vozidla, že běžná kola s pryžovou obručí praskala.

Záď se prakticky nelišila od tanku Panzer IV pozdějších sérií, jejichž podvozky se pro stavbu stíhačů používaly.

Pro pozdější verze tanku Panzer IV a tedy i pro Jagdpanzer IV byly typické přímé výfuky bez tlumiče. Vpravo opět vysoká tráva, podzimně zežloutlá.

Jagdpanzer IV měl jinak rozložené nářadí než Panzer IV a vezl si po jednom náhradním pojezdovém kole od každého typu.

K osazení nového panelu s pletivem jsem zaranžoval tři figurky, tuším že ze setu „Německá obsluha tanku“. Panely neměly úplný rám, ale jen závěsnou lištu nahoře a výztužnou dole jako zátěž.

Pohled na pracující skupinku.

Detail dvojice odstraňující zbytky starého panelu s pletivem. Pracuje jenom jeden, druhý se dívá, tak to chodí všude.

A ještě jednou dvojice z nadhledu.

Druhou skupinku tvoří důstojník a motospojka.

Stavebnice motocyklu není složitá, ale díly jsou hodně titěrné. Výsledek je však lepší, než by člověk čekal.

Strom v podzimním hávu jsem vyrobil metodou popsanou v příručce Modelování terénu Richarda Windrowa. Kostra ze zkroucených měděných drátků je obalena tmelem na sádrokarton a po nabarvení přetažena foliáží koupenou v obchodě pro železniční modeláře.