logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Autoblinda AB41 a Sahariana AS42

Na hlídce v poušti

Myslím si, že nejhezčí stavebnice vozidel v měřítku 1 : 35, jaké kdy dala italská firma Italeri na trh, jsou kity obrněného automobilu Autoblinda AB41 a průzkumného kolového transportéru Sahariana AS42. Obě vozidla používala stejný podvozek, takže stavebnice se mohly objevit na trhu krátce po sobě.  Díky velkým kolům s typickými disky a v případě Sahariany i členitému povrchu s množstvím detailů působí oba modely impozantně a velmi realisticky, aniž by vyžadovaly nějaké zásadní úpravy.

Při prohlídce stavebnic mě poněkud udivilo, že sáček s resinovými díly motoru je uložen u stavebnice Sahariany a nikoli u stavebnice Autoblindy, přičemž u posledně jmenované byla extra odstříknuta vyklápěcí víka v kapotě, kdežto u Sahariany nikoli. Bylo by tedy logické, aby motor byl ve stavebnici Autoblinda, kde se dá snadno „odhalit“ a nikoli naopak. Rozhodl jsem se, že motor přehodím do Autoblindy a nechám víka na kapotě otevřená. Tím jsem si způsobil nemalé potíže a během stavby pochopil, proč se Italeri rozhodla dát motor do Sahariany.

Při stavbě jsem se řídil publikací „Photo File Autoblinda AB41&AB43“. Z ní jsem také zjistil, že mezi motorovým prostorem a prostorem osádky nebyla žádná přepážka a že palivové nádrže měl řidič a kulometčík (zadní stanoviště) prakticky na kolenou. O nádrže, sedačky a další detaily jsem pak interiér obohatil.

Když jsem začal pasovat dovnitř motor, zjistil jsem, že jsem si na sebe ušil hlavolam. Chladič  jsem musel vlepit do předku pancéřové karosérie, motor pak na šasi a karosérii na ně navlékat přesně daným pohybem. Přitom jsem musel přední okraj karosérie zpilovat do hrany, jinak bych ji na šasi nenavlékl. Byla to hrozná práce, takže jsem se za ten nápad s motorem proklínal a pochopil, proč výrobce moudře dal motor k Saharianě. Její stavba nepůsobila žádné potíže, jen snad až únavným množstvím kanystrů na bocích vozidla.    

Tuším, že ve stavebnici Sahariany také byly dvě figurky italských vojáků, takže jsem měl co osadit na podložku, která zachycuje obě vozidla na hlídce v poušti. Na fotografiích vyhlížejí obě figurky velmi povedeně, ale proč to zrovna v tomto případě tak dobře vyšlo, nevím.

Saharianu AS42 jsem dokončil v březnu 2007 a Autoblindu AB41 až v záři 2009, přestože jsem oba modely začal stavět současně.  Prostě jsem potřeboval ten dvouletý odklad, abych se duševně připravil a hlavně vymyslel, jak budu skládat model, aby vrtule ventilátoru na motoru vestavěném do šasi lícovala s chladičem vlepeným do karosérie. Pak to trvalo ještě rok, než jsem modely posadil na podložku.

Jako úvodní fotografii jsem tentokrát vybral polodetail z podhledu, který má tu správnou atmosféru pouštní hlídky.

Na podložce jsem postavil oba modely vedle sebe, aby podložka měla co nejčtvercovitější půdorys.

Scénu jsem oživil rezavým diskem z nějakého vraku a růžovými balvany (okrasné oblázky zakoupené v jednom pražském zahradnictví).

Základem podložky je opět destička z pěnového polystyrénu posypaná pískem na lepidlo Herkules a dobarvená křídami.

Stopy po pneumatikách jsou před aplikací posypu naříznuty a vtlačeny dovnitř.

Oba modely jsou natřeny barvou H83 a patinovány hlavně hnědým a černým suchým pastelem.

 

Pro obrněný automobil jsem si z „Photo File“ vybral marking italské vojenské policie v Tunisu 1943.

Aby bylo alespoň něco vidět z interiéru, nechal jsem dvířka na obou bocích otevřená a k těm na levé straně přistavil figurku velitele.

I v tomto zvětšení nepůsobí figurka hrubě. Kliky na vnitřní straně dvířek byly natřeny červeně, ale používáním se ošoupaly až na kov.

Čelní pohled na obrněný automobil Autoblinda AB41. V otevřeném průzoru je vidět horní úseč volantu.

Pohled otevřenými víky kapoty na hlavu motoru. Právě těmi víky jsem nakonec dostal nad motor i příčnou vzpěru pískové barvy.

Pokus o záběr interiéru. Je vidět sedačka kulometčíka a závěr kulometu, Na rozdíl od sedačky kulomet i se závěrem je součástí stavebnice.

Poněkud úspěšnější pokus ukazuje i sedačku řidiče, sloupek řízení s volantem, ovládací páky a nádrže zavěšené pod kapotou. Jejich plnící víčka byla červená.

Sahariana je vděčný model svým otevřeným prostorem osádky a početnou výbavou, hlavně kanystry na bocích.

Už si nepamatuji, kam měla podle výrobce přijít tato figurka, mně se nejvíce zamlouvala tady.

Bližší pohled do prostoru osádky. Jednou z mála úprav je ochranný oblouk z drátu a svinutá plachta na něm.

Do oblouku tvarovaná příď s prolisem pro náhradní kolo působí exoticky. 

Upínací pásy, které přidržují kanystry, jsou z fotoleptu přiloženého ke stavebnici.

Široké a hluboké spáry oddělující jednotlivé pláty podlahy přímo volaly, aby byly napuštěny silně naředěnou černou barvou. Další patinu dodaly suché pastely a tuha.

Červenohnědou křídu jsem použil i na zaprášení pneumatik.

Jestli si dobře vzpomínám, figurky jsou z polyuretanu a zpočátku se mi zdály vyzáblé a hodně ploché. Jak je vidět, jsou lépe propracované než figurky, které se běžně ke stavebnicím přikládají.

Scénickou podložku „Hlídka v poušti“ s italskými vozidly Autoblinda AB41 a Sahariana  AS42 jsem vystavoval v Kopřivnici na Beskyd model kit show 2009.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Beze slov.

Beze slov.


Recenze týdne

Otto Kretschmer

Život německého ponorkového velitele z 2. sv. války s nejvyšším skóre potopené tonáže.