logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Chevrolet g7113 s třítunovým žebřinovým návěsem a motocykl Harley-Davidson MP

Nechť se Red Ball Express valí!

Můj klubový kolega Jiří Hübner patří k těm mnohým modelářům, jež mají neustále rozestavěno tolik modelů, že nevědí, který dokončit dřív. To způsobilo, že když před lety přešel z pozemní techniky 1 : 35 na modely kamionů ve větších měřítcích, zůstalo mu několik rozestavěných vojenských pětatřicetin. Jelikož usoudil, že já skýtám největší záruku na jejich dokončení, postupně skončily u mě. Mezi nimi také konverze tříosého amerického standardního náklaďáku GMC na dvouosý tahač Chevrolet g7113. Šasi již Jirka zkrátil a k původním dílům přidal i nové nápravy s diferenciály typu ?banjo?. Problém tedy neležel v postavení tahače, ale návěsu. Existuje sice resinová stavebnice, avšak ta je dost drahá, takže nezbývalo než návěs vyrobit metodou scratchbuilt. Rozhodl jsem se pro nejjednodušší typ, pro jednoosý třítunový žebřinový návěs, kde jsem mohl uplatnit dýhu, se kterou rád pracuji. Šasi návěsu jsem slepil z profilů Evergreen a na osu z trubky téhož výrobce nasadil dvojitá kola, která po dokončení tahače v původní stavebnici GMC zbyla.

Ještě jsem musel nějak vyřešit náklad. Nechal jsem se inspirovat fotkou, kde je návěs vrchovatě naložen dřevěnými bedničkami neznámého obsahu (munice to kvůli hmotnosti být nemohla) a snadno je vyrobil tak, že jsem kvádr slepený z plastikových destiček oblepil obdélníčky dýhy, představující víka a boky bedniček.

Model tahače a návěsu, včetně řidiče v kabině, jsem dokončil 7. 7. 2014 a odložil, poněvadž se mi nechtělo do dalšího modelu, který měl přijít s touto sestavou na společnou podložku. Rozhodl jsem se totiž, že svou sbírku obohatím o scénu z provozu Red Ball Expressu.

Šlo o toto: Koncem léta 1944 se spojenecké armády na západní frontě dostaly do zásobovacích potíží. Spojenci postoupili přes Francii až k německým hranicím a k hranicím obsazené Belgie, aniž by se jim podařilo uvést do provozu nějaký významnější přístav na pobřeží Lamanšského průlivu nebo na belgickém pobřeží. Většinu francouzských atlantických přístavů stále držely německé posádky, byť obklíčené, a zbytek byl natolik rozbit a zatarasen vraky, že nebyl k potřebě. Nejhorší však byly dlouhé komunikace a ani dobytím Antverp se situace nezlepšila, neboť přístav blokoval ostrov Walcheren v ústí Šeldy, který rovněž drželi Němci. Zásobování bylo tedy stále odkázáno na původní umělé přístavy Mulberry a další instalace, které se však nyní nacházely hluboko v zázemí.

Za této kritické situace Američané vytvořili ve Francii systém jednosměrných silnic, který měl dvě větve. Obě vycházely ze St. Lô a po severní větvi se přes Argentan, Dreux, Versailles a Paříž vozily zásoby do Soissons. Po jižní se ze Soissons vracely prázdné kamiony přes Fontainebleau, Chartres a Alencon do St. Lô, kde se znovu nakládaly. K dopravě byly staženy všechny možné nákladní automobily z divizních transportních služeb a podle kulatého červeného terče, kterým byla vozidla označena, dostal systém název Red Ball Express. Provoz řídil jednotný dispečink a na vyhrazené silnice jiná vozidla nesměla. Pro povzbuzení řidičů a zvýšení soutěživosti byly podél trasy umístěny velké tabule, které ukazovaly, kolik tisíc tun zásob se ten který den převezlo, respektive jak vysoký je denní úkol.

Model tahače Chevrolet s návěsem jsem již stavěl s úmyslem znázornit scénu z provozu Red Ball Expressu, v níž souprava najíždí z jedné silnice na druhou, k čemuž mě inspirovala tatáž fotka, z níž jsem převzal ideu nákladu. Znamenalo to tedy vyrobit podložku s připojující se vedlejší silnicí a chtělo to ještě nějaké jiné vozidlo, aby se zvýšila dynamika výjevu. Jenže něco malého, aby nevyšla podložka příliš velká. Napřed jsem chtěl použít džíp, ale pak jsem dostal akčnější nápad ? postavit na hlavní silnici motocykl vojenské policie a přidat figurku ?empíka?, který staví vozidlo neukázněného řidiče. To bude ovšem mimo záběr, takž si s ním nebudu muset lámat hlavu. Původně jsem chtěl na stavbu motocyklu Harley-Davidson použít starý set ?U.S. Military Police? firmy Tamiya, ale pak jsem sáhl po nové stavebnici firmy MiniArt ?U.S. Military Police?, která obsahuje dva motocykly Harley-Davidson MP a dvě figurky vojenských policistů. Jedna z nich stojí s výstražně zvednutou rukou, což se mi ideálně hodilo.

Ihned, jakmile jsem otevřel krabičku, bylo jasné, že jsem si naběhl. Vysoce detailní model motocyklu se skládá z mnoha droboučkých dílů a výplety kol jsou provedeny jako jemný fotolept. Ačkoli stavebnice obsahuje přípravek na vylisování výpletů do tupých kuželů, jež se vždy dva a dva lepí po obvodu k sobě, aby vytvořily prostorový výplet obou kol, bylo jasné, že další přípravek pro jejich vycentrované slepení si budu muset vyrobit sám. Ještě horší bylo, že výplety měly po slepení vteřinovým lepidlem o chlup větší průměr než ráfky kola, takže mi nezbylo, než do ráfků, do vnitřních obvodů, vyrýt drážky a výplety do nich vmáčknout. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem měl tuto choulostivou práci za sebou, aniž bych výplety nějak zhmoždil. O něco snadnější bylo osazení výztuh předního blatníku a držáku na kožené pouzdro samopalu Thompson, což jsou díly opět vyrobené technikou fotoleptu. Není se tedy co divit, že se mi do stavby motocyklu nechtělo a dokončil jsem ji až 29. 10. 2015, rok a čtvrt po stavbě Chevroletu s návěsem. Nicméně dokončení motocyklu mě natolik nakoplo, že do týdne jsem měl hotovou podložku i se dvěma stromy a celé dílo korunoval 9. 11. 2015 osazením figurky ?empíka?.

 

Sestavený, ještě nenatřený tahač Chevrolet g7113. Všechny díly jiné barvy než tmavě zelené jsou nově vyrobeny.

Dokončený návěs před nátěrem. Žebřiny jsou slepeny z proužků dýhy vteřinovým lepidlem na nakreslené šabloně.

Více práce než korba dalo šasi návěsu, především sklopný parkovací podvozek.

Pohrál jsem si s výškou uložení nápravy, aby měl návěs sklon jako plně naložený.

Téměř dokončená podložka se zkusmo osazenými kostrami stromů, abych je mohl ?zastřihnout? na míru.

Kostry stromů jsou vyrobeny kroucením z vázacího drátu. Na místě je už informační tabule s pohyblivým ukazatelem (červená šipka), který ukazuje denní výkon 11 000 tun přepraveného materiálu.

Drátěné kostry po pokrytí tmelen na sádrokarton. Pracuje se s ním velmi dobře a záleží jenom na vaší trpělivosti, jak autentické kmeny a větve stromů vypracujete.

Konečně je hotovo a může se začít fotit.

Záběr z nadhledu ukazuje uspořádání scénické podložky.

 Chtěl jsem, aby náročnosti modelů odpovídala i náročnost podložky. Z těch, co jsem doposud realizoval, patří k těm komplikovanějším.

Zákoutí s motocyklem a vojenským policistou v levé části vyhlíží docela hezky.

Chtěl jsem využít podzimní šikmé slunce k zachycení řidiče. Ale s obyčejným kompaktem to příliš nejde.

 Stromy jsou dokončené foliáží koupené v obchodě pro železniční modeláře. Udělal jsem příliš bohaté koruny, takže vysoká spotřeba foliáže mě docela zaskočila.

Zajímavý průhled mezi okrajem informační tabule a kmenem stromu.

Výška vozovky mi umožnila neméně zajímavý záběr tahače z podhledu.

Na pohledu zepředu stojí za zmínku červený terč na mříži před chladičem, znak Red Ball Expressu.

Naopak podhled ukazuje diferenciál ?banjo?, jímž se toto vozidlo lišilo od   GMC, jak je proveden ve stavebnici Italeri.

Jak je vidět, piplavá práce s motocyklem se vyplatila.

Pohled z jiného úhlu a ve slunečním světle.

Nejpracnější bylo umístit na figurku obtisky. Přiložený obtisk bílého proužku na přilbu je nepoužitelný, neboť je přímý a na kuželovitou přilbu by nepřilehl. Musel jsem si vyrobit nový kruhového tvaru.

Kromě jiného se stavebnice motocyklu vyznačuje krásně detailovaným motorem. Nicméně obsahuje hrubou chybu, když chybí boční opěra, tzv. ?policajt?, o kterou se motocykl při parkovaní opíral. Musel jsem ji vyrobit z ohnutého špendlíku, protože stojan, vyklopený k zadnímu blatníku, byl nepraktický, neboť k vytažení motocyklu na něj bylo zapotřebí dvou mužů ? jeden držel stroj za řidítka a druhý táhl za nosič dozadu, aby se stojan překlopil před zadní kolo.

Takhle vyhlíží návěs na podložce mezi stromy.

Pohled na zadní čelo. Zábradlí původně nebylo v plánu, ale za půl hodiny práce tento detail stál.

Nepočítal jsem ani se zídkou, zábradlí pak vyplynulo z jejího osazení.

Detail návěsu. Přední čelo jsem oživil lopatou.

Náklad dřevěných bedniček je vyroben nalepením obdélníčků dýhy na kvádr slepený z plastikových destiček. Některé dýhové obdélníčky jsem zespodu napřed podlepil proužkem dýhy, aby různě ?odstávaly? a náklad netvořil jednolitou stěnu. Popisky jsou provedeny mikrotužkou od ruky, ale podle papírových šablon, aby na každé bedničce byly nápisy na stejných místech.

Náklad není do korby návěsu vlepen, ale jen zastrčen. Po jeho vyjmutí je vidět nenatřené dno korby.

A nakonec ?výsledková? tabule, která apeluje na typickou americkou soutěživost. NECHŤ SE RED BALL EXPRESS VALÍ !

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.