Jagdpanther

Až do hořkého konce

Když jsem více než před 25 lety přešel od lepení letadel k lepení techniky, ihned zpočátku jsem upřednostňoval stíhače tanků a samohybná děla před klasickými tanky. Bezvěžová vozidla, hlavně s otevřeným bojovým prostorem, mi přišla zajímavější a to nejen proto, že výrobci stavebnic si narozdíl od tanků nemohli dovolit nechat jejich korby prázdné.

Mé pozornosti samozřejmě nemohl uniknout německý stíhač tanků Jagdpanther, který vznikl na podvozku středního tanku Panther, aby mohl nést 88mm kanon. Výsledkem bylo impozantní vozidlo, jehož stavebnici 1 : 35 dala v roce 1988 na trh firma Gunze Sangyo a kterou v roce 1995 převzal Dragon a přidal nové díly.

V roce 1994 přišla firma Italeri s vlastní stavebnicí, kterou jsem si o pár let později pořídil. Je to jednoduchá stavebnice bez interiéru a bez zimmeritu, který představoval při stavbě komplikaci. Měl jsem však knížku Tanks of World War Two s barevnými tabulemi Jeana Restayna, kde byl na str. 129 bokorys Jagdpantheru ?113? s zimmeritem ve tvaru větších čtvercových dlaždic. Ten se dal s rozumným vynaložením práce vyrýt do plastikové fólie, pak z ní vyříznout příslušné panely a jimi korbu stíhače oblepit. Jelikož jsem chtěl nechat poklopy otevřené, nezbylo než také částečně vyrobit interiér bojového prostoru, hlavně závěr 88mm kanonu, sedačku miřiče a náboje v bočních držácích.

Stavbu Jagdpantheru jsem dokončil začátkem srpna 2003 a počítal jsem, že jej postavím na větší podložku ještě s jiným vozidlem Wehrmachtu, s ženijní verzí transportéru SdKfz 251. Jenže ubíhaly roky a stavbu ženijního transportéru jsem stále odkládal ? a odkládám. Mezitím jsem si na nějaké výstavě koupil polyuretanový odlitek dlažby se znázorněným kráterem po výbuchu dělostřeleckého granátu nebo letecké pumy, na nějž se Jagdpanther krásně vešel. A tak jsem si začátkem června 2017 řekl, že je nejvyšší čas s Jagdpantherem něco podniknout. Aplikoval jsem patinu anilinovými vodovkami, model přestříkal matným lakem ze spreje a posadil na dlažbu za kráter. Ještě předtím jsem na podložku přidal vedle kráteru hromadu trosek, z níž trčí polámané trámy a prkna, a 15. června 2017 můj Jagdpanther po 14 letech konečně získal pevnou půdu pod pásy.

 

Původní vzhled modelu z roku 2003.

Konečně po 14 letech na podložce.

Jako by byl polyuretanový odlitek dlažby šitý Jagdpantheru na míru.

 Předloha modelu s číslem ?113? příslušela k Panzerjäger-Abteilungu 654, který bojoval až do hořkého konce napřed v Alsasku a pak v Německu. V posledních měsících války byla jeho protivníkem 1. francouzská armáda.

Tříčtvrteční pohled zezadu odhaluje, jak masivním vozidlem Jagdpanther byl.

Na volný pruh dlažby jsem umístil bedničky od granátů, abych evokoval scénu doplňování munice.

Bedničky a granáty pocházejí ze setu ?Allied & German Tank Supplies Set I? firmy Academy.

Záběr interiéru nakládacím poklopem zachycuje granáty v držácích na pravé straně korby.

Do rohu vedle kráteru jsem přidal trosky po zříceném domu.

Detail předního pancíře ukazuje provedení zimmeritu, vyrytého do plastikové fólie. Na hranách zimmerit rychle odprýskal, což jsem na modelu znázornil. Také je vidět pomačkaný pravý blatník.

Neméně působivá byla záď Pantheru, která připomínala převislý útes.

Na rozdíl od staveních návodů pro modely německých pásových vozidel s překládanými koly napřed slepím dvojitá kola dohromady, všechna začistím a natřu a teprve pak je seskládána do sebe nasouvám na osy klik torzního pružení.

K vylepšení vzhledu detailů jsem použil fotolept Eduard ? asi poprvé v mé modelářské kariéře. Drátěná lana včetně ok jsem vyrobil vlastnoručně.

Hlavním důvodem, proč jsem použil fotolept, byly drátěné sítě nad ventilátory a sacími otvory motoru na zádi vozidla. Ty se jinak než použitím komerčního fotoleptu vyrobit nedají ? včetně rozet do výfukových trub.