Kanon M1/M2 ráže 155 mm a Dodge WC-54 ambulance

Tak už odvezte toho raněného

Každá zbraň má osud, který stojí za vyprávění a nepochybně za ně stojí i příběh amerického těžkého kanonu M1/M2 ráže 155 mm, který se objevil na bojištích druhé světové války v roce 1942. Jeho původ sahá do první světové války, kdy USA z nedostatku vlastních těžkých polních děl koupily pro svůj expediční sbor famózní francouzské kanony GPF ráže 155 mm, vzor 1917. Typ zkonstruoval francouzský podplukovník Filloux o rok dříve a USA pak zavedly licenční výrobu pod označením 155mm Gun M1918M1. Mezi válkami Američané kanony průběžně modernizovali, hlavně lafety, které opatřovali modernějšími nápravami s pneumatikami, přestože s nimi počítali do výzbroje pobřežních baterií, kde nějaké velké přesuny nepřicházely do úvahy. To vše se změnilo po vstupu USA do války a 155mm kanony čekal velký kus práce. Kupříkladu baterii těžkých děl, která s definitivní platností vybojovala americkou dělostřeleckou převahu nad Japonci na Guadalcanalu, tvořily právě kanony M1918M1. Umístěny uprostřed obranného perimetru rozbíjely japonské pokusy o protiútoky a v baterijních soubojích umlčovaly nepřátelské dělostřelectvo.

V roce 1941 vypracoval Výzbrojní úřad USA studii samohybného kanonu na podvozku tanku M3, tedy Lee. Tím kanonem byl pochopitelně M1919M1 a samochodka se vyráběla jako 155mm Gun Motor Carriagge M12. Dostala se sice do akce se zpožděním, ale právě včas, aby byla po invazi nasazena do bojů na západní frontě, kde proslula pod bojovým jménem „King Kong“. Existuje asi 10 let ve stavebnici Academy.

I přes všechny výborné vlastnosti kanonu přece jen lafeta zastarala, takže bylo rozhodnuto uložit původní hlaveň do nové kolébky s inovovaným brzdovratným zařízením a hlavně s vyvažovači, a toto posadit na moderní lafetu s tandemovým podvozkem. Nová zbraň měla mnohem větší odměr a hlavně náměr, který umožňoval střílet horní skupinou úhlů, takže by bylo přesnější o novém kanonu mluvit jako o kanonové houfnici. Dostřel se zvýšil z 18 300 m na 23 500 m a nová zbraň, také díky dlouhé hlavni, dostala přezdívku „Long Tom“. „Dlouhý Tom“ pak bojoval jak v Tichomoří, tak v Evropě a po přeznačení na M59 se ještě zúčastnil korejské války. Tam však hlavně bojovala jeho samohybná verze na rozšířeném podvozku tanku Sherman označená jako 155mm Gun Motor Carriage M40 „Big Shot“. Též existuje ve stavebnici AFV Club a spolu „King Kongem“ čeká, až se do ní dám.

Když jsem někdy v polovině 90. let stavebnici 155mm kanonu postavil, neměl jsem pro něj tahač, a tak jsem jej umístil jako „odstavený“ na polní cestu u kamenné zídky někde v Normandii. Pak jsem si pořídil z výprodeje další kit, který jsem odložil na dobu, kdy bude k dispozici slušná stavebnice nějakého tahače. Nemělo tedy smysl, abych postavený model nechal v přepravní konfiguraci, takže jsem jej předělal do palebné konfigurace a umístil na novou podložku znázorňující palpost. Tu jsem pak v roce 2008 doplnil sanitkou, která přijela pro raněného dělostřelce. Jednalo se o stavebnici Italeri Dodge WC-64 Ambulance, kterou v Česku přebrala do své nabídky firma Bílek a prodávala ve vlastním balení (v plastikovém sáčku). Jedná se sice o letitou stavebnici, ale stále slušné úrovně s naznačeným interiérem. 

Pro úplnost je třeba dodat, že koncem 90. let existovala stavebnice tahače M4 v měř. 1 : 35, která se dovážela pod značkou Blue Tank. Výlisky jsou však velmi staré, hrubé, bez detailů, model napůl hračka. Teprve když přišla firma Hobby Boss před několika lety s přesnou a podrobnou stavebnicí tahače M4, dá se vytvořit kvalitní „zápřah“, na kterém v současné době pracuji.

Palpost jsem částečně zapustil do terénu a „vydřevil“. Základem podložky je deska obalové lepenky, terén vymodelovaný z pěnového polystyrénu, vláčkařský posyp, písek, hlína.

 

Jiný pohled na palpost ukazuje detaily, kterým jsem jej dovybavil.

V popředí sanitní automobil Dodge WC-64, který zdravotní služba americké armády používala ještě v Koreji a který se stal nezbytnou rekvizitou TV seriálu „M.A.S.H.“

Když jsem 155mm kanon M1/M2 stavěl, neznali jsme žádné moderní metody patinování, takže každý si počínal, jak uměl. Tady jsem nanesl bláto na pneumatiky až dodatečně, takže místo aby utkvělo ve vzorku, zůstalo nerealisticky na povrchu.

Celkový pohled na kanon v maximální elevaci.

V bližším záběru jsou vidět detaily na horní lafetě s válci vyvažovačů, kolesna a výdřeva, kterou jsem vyrobil ze špejlí.

Do prostoru mezi rameny lafety jsem umístil dřevěné podlážky, aby se obsluha nebrodila v bahně, nabíjecí kolébku, náboje a nábojky.

Experti mají k sanitce Dodge WC-64 ze stavebnici Italeri připomínky, kupříkladu se jim nepozdávají kola, která se dají koupit nová jako resinový set. Já model postavil tak, jak ve stavebnici byl, jen jsem doplnil výbavu interiéru.

Pro srovnání skutečný sanitní automobil Dodge WC-64, který jsem si vyfotografoval v nizozemském muzeu „Liberty Park“ v Overloonu.

Pohled do řidičské kabiny. Je postavena bez jakýchkoli úprav ze stavebnice.

Pohled do prostoru pro raněné. Doplnil jsem jej o nosítka s raněným, přikrývky, složená nosítka a lavici. U této scénické podložky jsem udělal kompoziční chybu – raněný neměl být v sanitce, ale ležet na nosítkách venku.

Pohled na otevřené dveře a částečně dovnitř skutečné sanitky z muzea v Overloonu. Diskutabilní je vnitřní bílá barva dvířek. Experti tvrdí, že byla natřena barvou khaki, aby po otevření nebyla nápadná.

 

V tomto záběru je dobře vidět závěsný popruh horního levého lehátka a složené přikrývky na spodním pravém lehátku.

Pohled do skutečné sanitky v Overloonu.  Touto fotografií jsem se inspiroval při doplňování interiérových detailů.

Když jsem tento kanon stavěl, neměl jsem ještě k dispozici podklady. Takže na kolesně chybí hadice vzduchových brzd a krátké ocelové lano, kterým se ramena lafety spouštěla na zem. Pro současnou stavbu druhého kusu a tahače M4 mám k dispozici vynikající podklady v podobě publikací TANKOGRAD  U.S. WWII 155mm Gun M1/M2 Long Tom, 155mm Gun M1917/M1918, 8-in. Howitzer M1/M2 a U.S. WWII M4, M5, M6 High Speed Tractors.

Na stavebnici AFV jsou sporné pneumatiky. Jsou to extra díly ze syntetické pryže, které se navlékají na plastikové disky. Jednak se z nich velmi obtížně odstraňují odlévací švy, jednak mají hračkově černou barvu, takže vyžadují natřít nebo nějakým jiným způsobem patinovat. Dále nejsou stranově symetrické, jeden bok mají klenutější, takže musíte dávat pozor, abyste je nasadili všechny stejně.

Co skrývají bedny pod plachtou, nevím ani já sám. Pro zpestření leží na plachtě ještě karton s potravinovými dávkami.

Granáty jsem si vypůjčil ze stavebnice M12 Academy.