logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Model Bison I

Zájezd „cestovní kanceláře“ Wehrmacht do Paříže 1940

Jako na zájezdu si musela připadat i osádka tohoto samohybného děla Bison I, když po neuvěřitelně krátké kampani vjela začátkem léta 1940 po kapitulaci Francie do Paříže. To, co se nepovedlo císařské armádě ani za čtyři roky bojů se ztrátami jdoucími do milionů, dokázal Hitlerův Wehrmacht za pár týdnů a s nepatrnými ztrátami.

Oficiální název prvního německého samohybného děla zněl „15cm sIG 33 auf PzKpfw I Aus. B“ a vskutku vzniklo chvatnou improvizací – posazením těžké pěchotní houfnice sIG 33 i s koly a původní lafetou na korbu tanku Panzer I. Aby byla osádka děla chráněna před lehkými zbraněmi, konstruktéři obehnali houfnici věžovitým krytem z pancéřového plechu, kde výřez pro elevaci hlavně vykrýval původní štít děla.

Scénická podložka, zachycující Bisona I na pařížské ulici, patří k mým nejstarším a publikoval jsem ji v roce 2002 v rubrice Toluenové opojení.  Je tam stále, avšak obsahuje jenom dvě malé fotky.

Dnes vyrábí stavebnice Bisonu I v měřítku 1:35 firmy ARK Models a Allan (asi obsahují identické rámečky, nemám ověřeno), ale na počátku 90. let jsem se musel dát do konverze, když jsem chtěl tohle dělo mít. Základem byla stavebnice  Pz. Kpfw. 1 ausf. B firmy Italeri, na niž jsem místo věže posadil houfnici sIG 33L z resinové stavebnice firmy Tonda. De facto to byla československá úprava houfnice, kterou získala československá armáda po rakousko-uherské armádě, která ji též měla ve výzbroji. Po okupaci zbytku Československa 15. března 1939 se i tyto zbraně dostaly do rukou Němců a Wehrmacht je používal.

Celkový pohled na podložku ukazuje kromě samohybného děla i pouliční lampu (tuším, že ze setu Tamiya), dlažbu vyklepanou z tenkého hliníkového plechu (z jednorázového tácu na pečivo) a chodník sestavený z plastikových čtverečků.

Pohled z druhé strany zachycuje figurku, která byla přiložena ke stavebnici Panzeru I, a kanálovou mříž, jež jsem vypiloval z plastikového čtverečku. 

Na předním plátu nástavby měl tento stroj přichycen větve, aby alespoň trošku maskovaly jeho velkou plochu. Řídil jsem se fotografií v publikaci Panzer Colours Squadron/Signal Publications, odkud jsem převzal i marking.

Dnes vím, že šedá barva je příliš tmavá. Zaprášení je znázorněno cementovým práškem.

Nýty jsou znázorněny odvrtanými důlky, dnes bych do nich vlepil mikrokuličky z filtru konvice na vodu Brita, které velmi dobře imitují půlkulaté hlavy nýtů.

Naprostou většinu výbavy jsem převzal ze stavebnice tanku, jen jinak umístil.

Při větším přiblížení je přece jen vidět hrubší zpracování resinové stavebnice děla. Nástavba je vyrobena z 0,5 mm silné polystyrénové psací podložky.

Pohled zezadu na houfnici sIG 33. I ta dnes existuje jako mnohem kvalitnější stříkaný kit.

Při stavbě jsem se řídil starým plánkem ze západoněmeckého časopisu ModelFan. Aby mi dělo nepřesahovalo obrys, musel jsem vyřezat do korby otvory, do nichž kola částečně zapadla. Ve skutečnosti byly pod koly ližiny. 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.