logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Modely Bergepanther a SdKfz 234/4

Žádná kořist pro Američany!

Scénická podložka s vyprošťovacím tankem Bergepanther a uvázlým obrněným automobilem SdKfz 234/4 patří k mým nejstarším. Dal jsem ji dohromady v roce 2000, kdy jsem dokončil stavbu vyprošťovacího tanku ze stavebnice Italeri. Model čtyřnápravového obrněného automobilu s pontonovou karosérií SdKfz 234/4 ve verzi stíhače tanků s protitankovým kanonem PAK 40 ráže 7,5 cm byl vůbec první kit pozemní techniky, který jsem někdy kolem roku 1991 sestavil. Oba modely pocházejí ještě z „předanilinové“ éry a jsou dokončeny jen oleštěním tuhou (SdKfz 234/4) nebo suchými pastely (křídami), jak je tomu u Bergepantheru.

Scéna se odehrává někde na západní frontě na podzim 1944, kdy Němci vyklízeli Francii. Základem hliněného pole je kreslící čtvrtka, do níž jsem vystřihl ovály pro všech osm kol obrněného automobilu a pak na papír nanesl směs hlíny, vody a lepidla Herkules. Do ještě mokrého pole jsem vsadil model automobilu a tužší mazaninou vyplnil škvíry kolem kol a naopak řidší směsí kola pomazal. Papír se vlivem vlhkosti zkroutil a vytvořil „terénní“ vlny, což však přispělo k realističtějšímu vzhledu. „Louka“ nad polem je vyrobena z pěnového polystyrénu a posypána na lepidlo Herkules vláčkařským trávovým posypem, koleje pro tank opět vymazány směsí hlíny, vody a lepidla. Jednotvárnost posypu jsem se pokoušel narušit skvrnami vytvořenými nastrouhanou zelenou křídou, dnes bych použil k oživení útržky trávového koberečku, který má jinou strukturu než posyp.

Kromě bezvěžových obrněných vozidel (samohybných děl a stíhačů tanků) a taženého dělostřelectva je třetím opěrným sloupem mé sbírky ženijní technika. Zde jsem chtěl zachytit v akci vyprošťovací tank.

Aby se mohla zachránit poškozená nebo mechanickými závadami vyřazená obrněná vozidla, zavedly za 2. S. V. všechny bojující armády vyprošťovací tanky schopné odvléci poškozený stroj z bojiště i pod palbou protivníkových lehkých zbraní.

V tomto případě je zachraňovaným strojem kolový stíhač tanků SdKfz 234/4 vzniklý na podvozku těžkého průzkumného automobilu 8 x 8. Tento obrněný vůz se považuje za nejlepší obrněné kolové vozidlo 2. S. V. a pro zajímavost, k jeho pohonu byl použit vzduchem chlazený dvanáctiválcový vidlicový diesel Tatra o 210 ks. Oproti původnímu vozidlu měl „Pakwagen“ otevřenou korbu a v ní na stolové lafetě protitankový kanon PaK 40 L/48 ráže 7,5 cm.

Vyprošťovací tanky na podvozku středního tanku Panther prošly určitým vývojem. První Bergepanthery měly jen vymontovanou věž a na jejím místě vrátek. Věnec věže se pak uzavíral dřevěnou kruhovou plošinou sestávající ze dvou dílů a ještě přibyl skládací jeřáb Derrick (stavebnici v současnosti vyrábí firma ICM). Teprve pozdější verze dostaly na místě věže čtvercovou pracovní plošinu, opět s půlenou dřevěnou podlahou, a mohutnou ostruhu.

Stavebnice Italeri představuje pozdější verzi Bergepantheru s otevřeným řidičským prostorem, čtvercovou pracovní plošinou, skládacím jeřábem typu Derrick a mohutnou ostruhou.

Výzbroj tvořil 2cm kanon KwK 38 za pancéřovým štítem a kulomet MG 34 na univerzální lafetě, takže se dal použít i proti letadlům. Bergepanther vezl ještě další kulomet MG 34. V záběru je také detail jeřábové kočky, jejíž kladky jsem vylepšil a použil skutečný řetízek.

Dělená dřevěná podlaha pracovní plošiny se dala podle potřeby odstranit. Aby byl vidět vrátek, nechal jsem pouze přední díl.

Základní díly vrátku jsou ve stavebnici obsaženy, ale potřebují upravit a doplnit. Např. je nutné obrousit předlisovanou nátoč lana na bubnu vrátku a navinout na něj kroucenou nechlupatící silnou nit. Pro imitování vzhledu ocelového lana nit napouštím řidší šedou barvou (H66) a poté oleštím tuhou.

V bojovém prostoru „Pakwagenu“ mnoho místa nebylo. Maskovací síť je vyrobena z obvazu, ale tudy cesta nevede, síť vyšla příliš hrubá.

Detail na přední zabořená kola. Obě přední nápravy byly řiditelné, stavebnice však počítá jen s rovným nalepením kol. Musel jsem čepy na koncích náprav odříznout, seříznout do příslušných úhlů a znovu přilepit.

Vzhledem k tomu, že „Pakwagen“ byl pro Bergepanther snadné sousto, nemusela osádka použít ostruhu.

K zablácení „Pakwagenu“ jsem použil skutečnou hlínu rozmíchanou s vodou a lepidlem Herkules. V tomto případě pokládám těžké zablácení za realistické.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Hliněné granáty s roznětkou. Z výstavy Baroko v Národním muzeu.

Hliněné granáty s roznětkou. Z výstavy Baroko v Národním muzeu.


Recenze týdne

Ukrajina

Osobní svědectví a geopolitické pozadí rusko-ukrajinské války.