Modely ISU-152 a GAZ 61-73

Před útokem na Lvov, léto 1944

Operace Bagration, jak zněl krycí název letní ofenzívy Rudé armády v roce 1944, patřila k nejbrilantněji provedeným operacím druhé světové války. V jejím rámci tankové svazky Rudé armády prošly běloruskými lesy a močály a průlom německé fronty rozvinuly v ohromující úspěch, který vrhl Němce za obrovských ztrát stovky kilometrů na západ až k Visle. Součástí operace Bagration byl také klešťový úder na Lvov. Z jihu jej vedla 4. tanková armáda, jejíž součástí byl 374. gardový pluk těžkého samohybného dělostřelectva. Měl ve výzbroji samochodky ISU-152, jimž se přezdívalo „Zveroboj“, neboť dokázaly jedním zásahem zničit i těžký německý tank Tiger. Stroje 374. gardového pluku se vyznačovaly v Rudé armádě ojedinělou kamufláží sestávající z lomených polí čtyř barev.

Když jsem se nakonec pustil do stavby „Zveroboje“ v této náročné kamufláži, sáhl jsem po stavebnici Dragon ISU-122, na niž jsem narouboval masku a hlaveň ze stavebnice Zvezda ISU-152. K samochodce jsem chtěl postavit štábní osobní automobil GAZ 61-73, neboť jsem měl resinovou stavebnici GAZ M1 firmy PlusModel. Tuto silniční limuzínu jsem pak konvertoval na terénní automobil poměrně jednoduchou úpravou, která odpovídala i postupu při montáži skutečného automobilu. Místo aby byly nápravy zavěšeny na listových perech shora, nalepil jsem je pod pera a tím celý vůz zvedl. Musel jsem také vyrobit přední náhon, najít v krabici se zbytky vhodnou přední nápravu s diferenciálem a přidat kardan.

Výběr vozidel předurčoval i námět, který měla scénická podložka znázorňovat – scénu doplňování munice a štábní přípravy před závěrečným útokem. Byl to docela ambiciózní projekt, jenž vyžadoval více figurek. Použil jsem dva sety – sovětské tankisty při doplňování munice a radící se sovětské důstojníky z produkce firmy MiniArt. Od téže firmy jsem ještě použil set munice 152 mm, avšak ani to by nestačilo. Naštěstí mi klubový kolega Jan Patera daroval tři figurky, které byly přiloženy ke stavebnici Jeep Bantam firmy MiniArt. Krásně je nabarvil, ale pak zjistil, že se do jeepu nevejdou, takže jsem je získal úplně dokončené.

Ruskou břízu v rohu jsem taktéž dostal, tak pěkné stromy ještě neumím. Terén je vyroben mým obvyklým způsobem, základní deska z pěnového polystyrénu je pokryta vláčkařskými posypy a kousky trávového koberečku, koleje vozové cesty vymazány směsí hlíny a lepidla Herkules.

Tato fotografie vznikla na výstavě E-day v roce 2010, kde jsem čerstvě dokončenou podložku vystavoval. Se svými devíti figurkami si už zaslouží označení dioráma.

Celkový pohled z jiného úhlu zachycuje rozložení vozidel a dalších doplňků, včetně celtového přístřešku pro generála.

Přístřešek je vyroben z papírové celty firmy Plusmodel, tyče z kulatin Evergreen, skládací stůl a židličky z drátu, plastiku (stolní deska) a papíru (sedáky, opěradla). Figurky sedícího generála a dalšího důstojníka vyrobil Jan Patera.

Tato fotografie vznikla na podlaze v bytě, vlevo v popředí profesionálně vyrobená bříza a sedící generálův řidič v roli osobního strážce se samopalem u ruky.

Detailnější záběr na důstojníky sedící pod přístřeškem a na štábní automobil, který má za sebou ostřelování a rozbitá okna nahrazená překližkou.

Červenec bývá na Ukrajině horký, tak proto ten přístřešek, A samozřejmě koberec, aby měl generál komfort. Ten je vystřižen z reklamního letáku prodejny koberců a podlepen jemným plátnem ze starého kapesníku. Po podlepení jsem plátno obstřihl a na kratších stranách nechal o pár milimetrů přesahovat. Útkové nitě jsem pak vyčesal a osnova vytvořila autentické třásně. Mapa (PlusModel) je na jedné straně zatížena lahví vodky, na druhé pouzdrem s pistolí.

Nejpiplavější prací na celé podložce bylo napínání šňůr držících tyče přístřešku. Mají funkční napínací sponky, kterými jsem pomocí pinzety na již dokončené podložce jednotlivé šňůry vypínal. Celty vyrábím tak, že základní obdélník olemuji proužkem papíru (na lepidlo Herkules) a děrovačem ze silné injekční jehly vyrazím obvodová oka. Do nich pak zasunu hrot měkké tužky a vrtěním vytvořím jejich černé lemování, což sugeruje kovové kování oka.

Figurky velitelů 374. gardového pluku jsou už z mé produkce. Pocházejí ze sady „Soviet officers at field“ firmy MiniArt. Její figurky používám nejčastěji, neboť za přijatelnou cenu poskytují slušnou kvalitu.

Dominantou diorámy je samohybné dělo ISU-152. Měl jsem stavebnici Zvezda, ale po srovnání se stavebnicí Dragon ISU-122, kterou jsem si též pořídil, jsem se rozhodl použít Dragon a ze Zvezdy převzít jen masku a hlaveň houfnice 155 mm.

Model ISU-152 jsem sestavil jen s drobnými úpravami povrchu. Dal jsem si však větší práci s interiérem. Doplnil jsem lafetu a závěr houfnice a naznačil i držáky na upevnění granátů a nábojek, i když z toho není skoro nic vidět.

Jak jsem tušil, kamufláž byla pracná. Podle převažujících ploch jsem část modelu natřel zeleně (H 159), část béžově (H 83) a hnědé skvrny (H 26) vymaskoval lepícími papírky. Černé skvrny jsou pak vytvořeny metodou obtisků. Následoval nátěr Bistrolem a nakonec anilinový filtr, který zdůraznil hrubé sváry a šrouby.

Figurky osádky jsou též z produkce MiniArt, jakož i munice. I ony jsou opatřeny anilinovým filtrem. Muniční set obsahuje kromě granátů a nábojek také bedničky, které se mi též hodily.

Kromě detailního pohledu na figurky jsou zde vidět i závěsné prstence pro zvedání pancéřových vík nad motorovým prostorem, které jsem vyrobil nové z drátu, a upínací pásy přídavných nádrží. Na výrobu takových pásků používám kovovou folii, jíž jsou obalena hrdla lahví sektu Bohemia. Dotahovací spony jsou z úřezků plastikové tyčinky a drátku.

Aby scéna doplňování munice vyhlížela autenticky, musel být jeden z tankistů uvnitř, aby munici přebíral. Nezbylo než příslušnou figurku drasticky amputovat, abych ji do průlezu korby dostal.

Kromě figurky řidiče a příkazníka z produkce Jana Patery je též v záběru větší část břízy a „zdravá“ strana štábního automobilu. Model „emky“ jsem doplnil o kanystry a o držáky na střeše, na nichž jsou naloženy zbývající stanové tyče a celty.