Obrněný automobil CMP BB3

Svobodní Francouzi v Západní poušti

Když v roce 1997 vyšel v listopadovém čísle časopisu HPM článek o nákladních automobilech Canadian Military Pattern, které měly nahradit ztráty Britů u Dunkerque, zaujala mě improvizovaná přestavba na obrněný automobil CMP BB3. K článku byl přiložen jeho plánek a uvedeno, že se dá konvertovat ze stavebnic Italeri/Bílek Chevrolet 15 CWT a RPM Schneider vz. 1897.

Tento obrněný automobil byl polním výtvorem francouzských důstojníků Bayrou a Bélana z 2. pěšího praporu Svobodných Francouzů. Původní náklaďák CMP opancéřovali a vybavili otočnou otevřenou věží s nestárnoucím kanonem Schneider 75 mm. Konstrukce se ujala a každý pěší prapor Svobodných Francouzů v Africe obdržel šest obrněných vozidel nazvaných BB3.

Trvalo to však nějaký ten rok, než jsem do konverze dal a kromě již zmíněných stavebnic ji za použití kol z kitu Gun Tractor firmy Italeri v dubnu 2003 dokončil.

Tehdy jsem již měl figurky ze sady „Francouzská hlídka v poušti“, kterou původně vyráběl Heller, ale do Česka se dostala jako produkt nějaké polské firmy. Kromě důstojníka sada obsahovala i jezdce na velbloudu, který se mi zdál dokonalým doplňkem k obrněnému automobilu. Tak vznikla scénická podložka „Setkání hlídek Svobodných Francouzů v Západní poušti“, kterou jsem dal dohromady krátce po dokončení obrněného automobilu.

Ačkoli to již byla druhá podložka s pouštním povrchem, vyšla hůř než ta první (hlídka SAS). Na vině byl příliš pórovitý polystyrén, který efekt pískového povrchu znehodnotil. Proto od jisté doby polepuji polystyrénový povrch novinovým papírem.

Pokusil jsem se naznačit i hřebínky dun, ale chtělo to jiný postup. Konverze nákladního automobilu byla středně náročná, obsahoval i prodloužení šasi, karosérie se však stavěla snadno, poněvadž byla sestavena z rovných plátů.

Pohled z opačné strany zachycuje hlavně obrněný automobil. Sedačky jsem použil z původní stavebnice.

Ještě jeden pohled na celou podložku.

CMP BB3 měl co nejjednodušší konstrukci, před chladičem pancéřovou desku se žaluziemi, z dalších plátů svařenou „boudu“ pro řidiče a taktéž svařovanou otočnou věž s kanonem Schneider 1897.

Věž je vyrobena s destiček a vybavena tím, „co dům dal“, tedy díly, které jsem našel v krabici se zbytky, a zdály se mi příhodné.

Náročnější na výrobu byl držák rezervy, vybavení řidičského prostoru je opět převzato z původní stavebnice.

Detail čelního plátu se žaluziemi.

Na modelu jsou, bohužel, použity původní neforemné kanystry Italeri a o nic lepší kanystry Tamiya s chybným dvojitým madlem.

Pohled na přední část vozidla ukazuje, že konstruktéři se s přestavbou nijak nepárali. Zahrádku na střeše jsem vyplnil obligátní směsí beden, kanystru a kbelíku.

Usoudil jsem, že v opancéřovaném prostoru vedle řidiče byla umístěna munice. Tak jsem tam vlepil tři muniční bedny.

Další členové osádky seděli venku, uprostřed vozidla. Pořídil jsem jim přístřešek z ukořistěné celty.

Věž jsem doplnil detaily, např. posuvným štítkem nad hlavní, a ověsil přilbami, brašnou, plachtami a nářadím.

Na plánku byl také zakreslen držák na zádi obrněného automobilu. Dal jsem na něj nějaké trámky, ocelové sochory a hlavně perforované desky, které se používaly k překonávání míst s tekoucím pískem.

Figurku důstojníka jsem vybarvil podle návodu. V bílém burnusu a s modrými kalhotami vyhlíží docela efektně.

Ještě efektnější je figurka jezdce na velbloudu. Kvůli vybarvení velblouda jsem si udělal výlet do zoo v Tróji s poznámkovým blokem a tužkou. Postavil jsem se před výběh velbloudů a zapisoval si, jak jsou tato zvířata zbarvena. Z tohoto pozorování mám také šedé mozoly na kloubech a šedý čenich.

V té době jsem se ještě pokoušel malovat figurkám oční bělma. Kupodivu u tohoto „syna pouště“ to až tak nevadí a přidává mu to na divokosti pohledu.

Jezdec na velbloudu byl tehdy pro mě nejsložitější figurkou na vybarvování.