Obrněný vlak z drezín Daimler a flakvagonu 3,7 cm

Zbraně pro Prahu.

Za druhé světové války měl v Němci v obsazeném vojenském újezdu Milovice – Mladá kromě jiného základnu záložní prapor obrněných vlaků. Když začalo 5. května 1945 v Praze povstání, nacházel se zde těžký zvědný vlak č. 206, který se podařilo partyzánům a místním Revolučním gardám dobýt. Zbraně z vlaku pak byly poslány do Prahy na podporu povstání, avšak Rudá armáda vstoupila do Prahy dříve, než se podařilo vypravit na pomoc celý vlak (kvůli totálnímu nedostatku benzínu by musela vlak táhnout parní lokomotiva). Vlak tvořily obrněné drezíny Daimler a samozřejmě by byl atraktivní předlohou pro model v měřítku 1 : 35. Jenže stavebnice železničních modelů v tomto měřítku byly dlouho popelkou, dokud se neobjevily průkopnické kity firmy Revell – a to právě obrněných drezín Daimler v provedení jak velitelském, tak dělostřeleckém.

Pořídil jsem si je také, ale do stavby vlaku, respektive jeho části, jsem se dal až poté, co byly k dispozici stavebnice plochých vagonů firmy Dragon. Opatřil jsem si fotografie těchto vagonů přestavěných za pomoci betonových skruží na obrněné protiletadlové vagony. Do skruží Němci osazovali nejčastěji PLK 3,7 cm a čtyřčata 2 cm, která někdy stavěli přímo na podlahy vagonů. Zbývající plochu zaujímaly dřevěné boudy pro obsluhu. Tyto improvizované flakvagony také byly v Milovicích, takže jsem se rozhodl pro licenci – připojit jeden takový flakvagon k drezínám a získat vlak o třech jednotkách. Drezíny jsem postavil prakticky „z krabičky“ a doplnil jen interiér, který je vidět otevřenými dvířky. Udělal jsem to bez podkladů, jen na základě odhadu, že by tam mohly být nějaké lavice pro osádku. Větší práci dal flakvagon, neboť po sestavení vlastního vagonu jsem musel metodou scratchbuilt vytvořit betonovou skruž s dřevěnou podlahou a boudu pro obsluhu. Do skruže jsem pak posadil Flak 37 z produkce firmy Tamiya a celou sestavu dokončil v létě 2005. Koleje a železniční násep jsou sestaveny do jednoho celku z dílů, které byly přiloženy ke stavebnicím drezín.

I když jsou dvounápravové drezíny krátké, je celá sestava tak dlouhá, že se obtížně fotografuje a k její přepravě jsem si musel udělat speciální bednu.

Schwere Panzer Draisine Kanonwagen, jak zněl oficiální název dělové drezíny, měl hmotnost zhruba 18 tun, pancíř o síle 20 mm a ve výzbroji věž tanku Pz III s krátkým kanonem 7,5 cm KwK L/24. Poháněl jej motor Steyer o výkonu 76 ks, který byl na těžké vozidlo slabý, takže docilovalo rychlosti pouhých 40 km/hod.

K povrchové úpravě je použita barva Humbrol H94, kamuflážní pruhy vytvořeny suchým pastelem, poté provedena patina tuhou a povrch fixován Bistrolem.

Velitelský vůz měl pevnou věž a kolem ní rámovou anténu. Ta se uložením v krabici prohnula a dokonce se mi zlomila. Nicméně to přispělo k realističtějšímu vzhledu modelu, protože i skutečné antény byly zohýbané.

Pohled z druhé strany ukazuje kousek interiéru – dřevěnou podlahu a jednoduchou lavici pro osádku.

Flakvagon na čtyřosém plošinovém vagonu. Původně jsem počítal, že před skruž ještě umístím čtyřče 2 cm, ale zbylé místo nebylo dostatečně velké.

Bouda je vyrobena z dýhy, prkna narýhována. Střecha je z plastiku pokrytého papírem. Že má jít o dehtovanou lepenku, podtrhují „záclony“ černého dehtu na okrajích střechy, který se v teplých letních měsících rozpouštěl, z lepenky vytékal a tuhl na okrajích.

Nejpracnější bylo vytvořit skruž. Základem jsou dvě mezikruží z plastiku 1 mm, napřed vylepená vnitřním pláštěm o síle 0,2 mm, poté opatřena svislými výztužnými žebry a nakonec potažená vnějším pláštěm 0,2 mm. Stupy a oblouky vymezující palebné pole jsou z měděného drátu.

Další pohled ukazuje osazení PLK, detail komínu na střeše boudy a figurku příslušníka Revoluční gardy, kterou jsem přidal kvůli oživení a měřítku.

Pohled na konec sestavy ukazuje asi nejvíc z náspu a kolejí. Obojí je převzato ze základních stavebnic, oživeno na okrajích „vegetací“. Jsou vidět i pěchotní zbraně, snesené z celého vlaku a připravené k odeslání do Prahy.

Nápis jsem převzal z autentických fotografií, figurku předělal z německého pěšáka, jehož blůzu jsem prodloužil papírovými šosy do pláště. Spoj kryje opasek. Zevnitř žebříku visí kbelík s vápnem a neopomenul jsem ani cákance vápna na štěrku.