SdKfz 221 a BA-20

Ukřižování Polska 1939

Jednou z prvních publikací polského nakladatelství Militaria, kterou jsem si pořídil, byl sešit č. 24 „Samochody pancerne 4 x 4“, rozuměj německé. Uchvátila mě tam fotografie lehkého obrněného průzkumného vozu SdKfz 221 vyzbrojeného pancéřovkou Panzerbüchse 41 ráže 2,8 cm, neboť vůz měl navíc nestandardní kola z náklaďáku a vzadu dvojitou montáž. V publikaci byl i plánek v měřítku 1 : 35 a tak jsem si usmyslel, že si model tohoto atypického vozidla postavím jako konverzi stavebnice SdKfz 222 z produkce firmy Tamiya.

Na první pohled nejsou mezi typy 221 a 222 žádné velké rozdíly, ale když jsem se do toho dal, zjistil jsem, že snad ani jeden plát pancéřování nemá shodné rozměry a úhly stran! Jako základ jsem do správného tvaru ořezal spodní část karosérie z kitu Tamiya a na ni dolepil horní polovinu. Když jsem byl hotov, zdála se mi karosérie příšerně široká. A byla o víc než půl centimetru! Chtěl jsem s tím praštit, ale pak mě napadlo zoufalé řešení. Zářezkou jsem celou karosérii podélně ve svislé rovině rozřízl, ze širší poloviny odebral proužek a zase slepil. Naštěstí se šasi jsem nic dělat nemusel a kola jsem vzal z kanibalizované stavebnice Kaťuše od Italeri (raketomet jsem postavil na ZiS-6, nápravy použil na scratchbuilt DUKW). Panzerbüchse je pak součástí výzbrojních setu Italeri „German Tank Accesorries WW II“.

Po dokončení jsem SdKfz 221 hrdě vystavil ve vitríně, kde zůstal snad deset let a přežil několik stěhování. Když jsem si pak v roce 2004 postavil sovětský průzkumný obrněný automobil BA-20 ze stavebnice Alan, uvědomil jsem si, že obě vozidla měla ve svých armádách stejnou funkci. Bylo tedy pravděpodobné, že právě průzkumné jednotky vyzbrojené těmito vozidly navázaly jako první kontakt mezi Wehrmachtem a Rudou armádou, když si Stalin a Hitler koncem září 1939 rozdělili Polsko. A tak mi napadlo takové setkání na nějaké silnici v Haliči zachytit, a když jsem v nabídce firmy PlusModel zaregistroval resinový set „Boží muka“ (sokl je sádrový), nic nechybělo, abych tímto symbolem scénickou podložku „Ukřižování Polska 1939“ korunoval. 

Při nejlepší vůli si už nevzpomenu, odkud pocházejí figurky německého majora a důstojníka NKVD, kteří spolu pokuřují a popíjejí.

Na podložce jsem obrněné automobily postavil proti sobě a v mezeře mezi nimi stojí na silnici německý a sovětský důstojník v uniformě NKVD. Silnice je ze skelného papíru a na mezi za příkopem se tyčí Boží muka.

Celkový pohled umožňuje srovnat konstrukci obou obrněných automobilů. Sovětský vyšel z běžného typu silničního vozidla, kdežto německý má pokročilou konstrukci vyvinutou speciálně pro obrněné průzkumné vozidlo.

Celý model SdKfz 221 je natřený šedou barvou H 67 a patinován jen tuhou a snad hnědou křídou. Před 20 lety jsem to jinak neuměl.

Výstroj a doplňky jsem převzal ze stavebnice SdKfz 222 Tamiya včetně skříně na boku vozidla za vstupními dvířky.

Ačkoli jsem tenkrát neměl ve zvyku fotit si postup stavby (digitály ještě nebyly), dokončený trup SdKfz 221 jsem si vyfotil. Bílý a barevný plastik jsou přestavba, takže je vidět, že ani blatníky nebyly stejné.

Naštěstí šasi stejné bylo. Kromě detailně ztvárněného pokročilého podvozku s nezávisle odpruženými koly (a to už tehdy byla stavebnice Tamiya stará nejméně 10 let) je vidět, že u SdKfz 221 bylo šasi širší než podlaha pancéřové vany.

Dvojitá montáž, která mě zaujala na fotografii a vlastně přiměla ke konverzi, vyšla na modelu parádně.

Za lafetaci pancéřovky a vybavení věže ruku do ohně nedám. Přizpůsobil jsem lafetaci původního 2cm kanonu a vybavení, jak diktoval zdravý rozum.

Jak bylo začátkem války kvůli leteckému rozpoznání u Wehrmachtu zvykem, opatřil jsem záď vozidla nacistickou vlajkou.

Pancéřovka je vlastně upevněna na střeše karosérie před věží, takže se s ní asi moc otáčet nedalo, avšak fotografie a výkres toto uspořádání potvrzují.

Obrněný automobil BA-20 byl v roce 1934 odvozen z civilní limuzíny GAZ M-1, která zase vycházela z konstrukce Ford. Stavebnice Alan příliš neoplývá detaily, ale ona i předloha byly jednoduché.

Model jsem zvnějšku nijak neupravoval, doplnil jsem však interiér o sedačky, volant a páky.

Dvířka jsou otevřená nejen proto, aby bylo alespoň trochu vidět dovnitř, ale protože to odpovídá situaci – nečekanému, i když plánovanému setkání.

Model je natřen barvou H150, dokončen hnědou křídou a tuhou.

Sovětský důstojník má v ruce čutoru (určitě ne s vodou), německý zase cigaretu. Z této vzdálenosti a z tohoto úhlu vypadají figurky dobře.

Tento bližší detail však ukazuje zásadní chybu. Jenom kouzelník může u figurky v měř. 1 : 35 realisticky namalovat oční bělma. Běžný modelář dopadne jako já – vyjdou mu „ryby“. A proto se již několik let řídím radou špičkového modeláře Johna Prigenta, který v knize „Modelujeme obrněnou techniku“ doporučuje bělma vůbec nemalovat a oči figurky napíchnout špendlíkem či jiným jemným hrotem. Filtr, který nakonec na figurku aplikujeme, pak do vpichu zateče a vytvoří tmavou zornici.

Set „Boží muka“ firmy PlusModel tvoří jen dva díly – resinový kříž a sádrový sokl. Kříž jsem natřel barvou H66 a oleštil tuhou, aby vypadal jako litina, svatozář a věnec kolem štítu pod křížem pak oživil stříbrnou barvou. Sokl je natřen bíle a decentně ušpiněn.