Sovětský tahač STZ-5 a PLK 52-K 85 mm

Kakaja udivitělnaja mašinka!

Sovětské protiletadlové dělo 52-K, vzor 1939, mělo ráži 85 mm, tedy o něco menší než pověstný německý Flak 88. Balistické výkony však byly o jen o maličko horší, úsťová rychlost činila 792 m/sec oproti 820 m/sec a výškový dostřel 10 500 m oproti 10 600 m u německého děla. Avšak přepravní hmotnost 4 500 kg sovětského kanonu tvořila pouze dvě třetiny přepravní hmotnosti německé osmaosmdesátky, neboť ta dosahovala 7 400 kg.

Stejně jako německý Flak 88 se i sovětský PLK používal k protitankovému boji a osvědčil se tak dobře, že hlaveň posloužila jako základ při vývoji sovětských tankových kanonů ráže 85 mm, jimiž byly vyzbrojeny verze tanků T-34/85.

Na rozdíl od kitu německého Flaku 88, který se objevil na trhu již v 80. letech minulého století, si modeláři na jeho sovětský protějšek ve stříkané podobě museli počkat až do roku 2014, kdy jej konečně dala na trh čínská firma Trumpeter. Model je hezky detailovaný a obsahuje i fotoleptané kovové díly, nikoli však hlaveň. Fotoleptané díly jsou pak zdrojem hrubé chyby v konstrukci stavebnice. Týká se proužků, které se mají ohnout do tvaru ?U? a nalepit na spojovací tyče obou náprav. Ve skutečnosti měly eliptický tvar, základnou byly navařeny na osy náprav a sloužily jako ochrana spojovacích tyčí, jichž se vůbec nedotýkaly. Bohužel jsem tuto chybu zjistil až po dokončení modelu a už se mi ho nechtělo předělávat.

K tažení kanonu používala Rudá armáda různé nákladní automobily a pásové tahače. Fotografie ukazují v roli tahače i traktor STZ-5, který jako dělostřelecký tahač vyráběl pověstný Traktorový závod ve Stalingradu. Také stříkaná stavebnice tohoto tahače je novinkou roku 2014, kdy s ním v měř. 1 : 35 přišla nová firma Vulcan. Ve skutečnosti to není žádný nováček, neboť firma již dlouhá léta vyrábí formy pro jiné producenty kitů. V zápřahu za STZ-5 se mi PLK 52-K líbil nejvíce, a proto jsem tuto dvojici modelů zkompletoval na podložce představující polní cestu v létě 1943 po bitvě u Kurska, kde k zastavení německých tanků přispěly i tyto protiletadlové kanony ráže 85 mm.

Jako doplněk jsem vybral dvě figurky, jednu posadil do korby, abych ji snáze zaplnil, a druhou ? řidiče, který si sype na dlaň slunečnicová semínka z pytlíku ? plánoval opřít o předek traktoru. Po slepení jsem zjistil, že řidič se místo na ruce dívá mimo, kamsi na zem. Musel jsem tedy vymyslet a vytvořit něco, na co by se díval. Volba padla na německý šifrovací stroj Enigma, zanechaný v uschlém bahně ustupujícími Němci. Samozřejmě že ten prostý rudoarmějec odněkud z Asie vůbec netuší, na co se vlastně dívá, a jen se diví, co to je za podivnou mašinku.

Kvůli úspoře místa jsem volil co nejjednodušší lineární uspořádání. I tak má podložka rozměry 38 x 12 cm.

Terén zobrazuje polní cestu, z jedné strany lemované vysokou trávou. Základem je deska z pěnového polystyrénu o síle 1 cm, vytvarovaná smyčkou pistolové pájky, polepená novinovým papírem a dokončená trávovými koberečky a posypem ze sortimentu materiálů pro železniční modeláře.

Celkový pohled na tahač STZ-5, produkt stalingradského Traktorového závodu.

Bližší záběr ukazuje detaily modelu. Čelní skla jsou i s rámy odstříknuta z čirého plastiku, takže po vymaskovaní vlastních skel vypadají velmi dobře a dají se nalepit ve vyklopené poloze, čímž se vzhled modelu oživí.

Pohled z úrovně terénu ukazuje pojezdové ústrojí. Pásy jsou odstříknuty z plastiku v dílech o různé délce a také jako jednotlivé články, kterými se oblepují pohonná a napínací kola. Nejdelší horní díl jsem musel hodně ?zvlnit?, aby zapadl, avšak i skutečné traktory STZ-5 jezdily s právě takto prověšenými pásy.

Korba má hezky znázorněná ?léta? dřeva a okování železnými pásky s nýty. Kování pro zavěšení tažného lana na zadním čelu korby je provedeno fotoleptanými díly, které se ohnou do tvaru ?Z? a nalepí vteřinovým lepidlem. Avšak lano součástí stavebnice není, musel jsem je vyrobit.

Věčným problémem u modelů tahačů je náklad ? čím zaplnit korbu. Zde jsem použil několik muničních bedniček, z nichž deska horní posloužila jako improvizovaný jídelní stolek. Stojí na něm nezbytná láhev vodky a komisárek, jsou vidět i dvě karabiny Mosin a ukořistěný německý batoh s přilbou. Granáty v bedně jsou ze stavebnice, kde je jich přiložen větší počet.

Pokus o vyfotografování interiéru řidičské kabiny. Stavebnice obsahuje motor, přičemž víko motorového prostoru se dá nalepit v odklopené poloze. Lépe jsou však vidět plně detailované dveře, které se lepí ze dvou dílů ? vnějšího potahu a vnitřního obložení ? mezi něž se vkládá sklo.

Stavebnice kanonu 52-K má standardní úroveň kitů firmy Trumpeter. Po několika resinech je to první stříkaná stavebnice tohoto atraktivního PLK. Je vidět kompaktnost a jednoduchost konstrukce oproti německému Flaku 88, což vedlo k úspoře hmotnosti.

Vzorem pro stavebnici byla první verze tohoto protiletadlového děla, která postrádala štít a měla méně dokonale zavěšená kola. Kruhové výseče plošiny z děrovaného plechu nebyly ještě dělené a při transportu se dvě zadní musely vyklopit nahoru, aby se mohla sklopit ramena křížové lafety. Stavební návod, bohužel, popisuje jenom dělo v palebném postavení, avšak na internetu je dostatek fotografií, které zachycují kanon v transportní poloze.

Nicméně ani na fotografiích není vidět, jak byla u prvních verzí zajištěna ramena lafety při transportu. Ukazují pouze pozdější verze s jinak tvarovanými nálitky na vnitřních koncích ramen, takže k fixování ramen jak v rozevřené, tak v přepravní poloze se používaly tytéž kolíky. Přidal jsem tedy na model řetěz, který ramena zajišťuje.

Detailní záběr přední nápravy ukazuje proužky (díly PE24) ohnuté kolem ploché spojovací tyče blíže k nosníku lafety. Podle návodu se mají nalepit na spojovací tyč a zepředu uzavřít čtverečkem fotoleptu (díly PE7), aniž by se dotýkaly trubky vlastní nápravy. Místo filigránského čtverečku z fotoleptu jsem mezeru na konci uzavřel kostičkou plastiku.

A tady je pohled na nápravu skutečného děla, pravděpodobně z Ústředního vojenského muzea v Moskvě. Je vidět, že ony pásky mají mít tvar ležaté elipsy, spojovací plochou tyč jenom obcházejí, aniž by se jí dotýkaly, a jsou navařeny na trubku nápravy. Pak teprve mají díly PE24 smysl ? eliptické chrániče vymezovaly prostor, v němž se spojovací tyč posouvala.

A tady je konečně řidič, který si sype slunečnicová semínka na dlaň a dumá, k čemu asi fricové tu podivnou mašinku používali.