logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Stíhač tanků 7,5 cm na podvozku T-26 a SdKfz 135 Ambulance

Trofejní druhá jakost

Po katastrofě u Stalingradu a po porážce u Kursku se Němci pokoušeli materiálové ztráty doplnit vším, co se dokázalo pohybovat a uvézt zbraň těžší ráže. Došlo i na trofejní tanky T-26 ukořistěné Rudé armádě. Pod krkolomným názvem 7,5cm PaK 97/98 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen T-26 (r) vznikl kuriózní stíhač tanků, který jako zbraň používal též trofejní materiál, v tomto případě rychlopalný kanonu Schneider vzor 97/98 z francouzské kořisti a přelafetovaný na protitankový kanon Pak 97/98.  Jeho lafetu Němci na podzim 1943 zbavili kol a ramen, a co zbylo, včetně štítu, namontovali do přední části korby lehkého tanku T-26, který zbavili stropu a věže. Dne 7. ledna 1944 měla 3. kompanie 563. Panzerjäger Abteilungu ve stavu 10 kusů tohoto stíhače, avšak po dvou měsících jí nezbyl ani jediný.

Obrovské ztráty na živé síle na východní frontě se Wehrmacht zase pokoušel snížit lepší zdravotní péčí, včasným odvozem raněných z bojiště do polních obvazoven. Aby se z této nebojové činnosti uvolnily prvosledové polopásové „hakly“, objevilo se na východní frontě další kuriózní trofejní vozidlo. Ve Francii Němci ukořistili velké množství dělostřeleckých tahačů Lorraine, které přestavovali na různé zbraňové nosiče, ale také na pancéřované zdravotnické vozidlo pro evakuaci raněných. Tahač dostal na samé zádi věžovitou nástavbu, snýtovanou z pancéřových plechů, ta však byla tak malá, že vozidlo mohlo transportovat jen sedící raněné. Navíc, na rozdíl od „haklu“, neměl v zádi žádná vrata, jen vysoko umístěná dvířka, takže jeho užitná hodnota byla nevalná.

Z trofejního materiálu složený stíhač tanků Wehrmachtu mě zaujal do té míry, že koncem roku 2005 jsem postavil jeho model. Vyšel jsem ze stavebnice Italeri tanku T-26, avšak nenalepil jsem střechu bojového prostoru a místo ní k přední hraně vlepil most, který posloužil jako ložiště kanonu. Ten jsem složil ze stavebnice Dragon PAK 97/98. Jedinou kamufláž jsem tehdy našel v knize Obrněná technika 2 Ivo Pejčocha. Po její aplikaci model vyhlížel tak nehezky, že jsem ho zastrčil hluboko do vitríny.

O dost let později jsem si povšiml stavebnice německé pásové sanitky SdKfz 135 Ambulans, kterou pod tímto názvem dala na trh polská firma RPM. Napadlo mě, že by mohla rozšířit mou plánovanou sbírku sanitek, a koupil ji. Pohled do krabice však byl odstrašující, takže jsem ji odložil hodně vysoko do police. Když jsem začátkem prosince hledal něco jiného, vypadla na mě, lépe řečeno sáček s rámečky, poněvadž krabice se po stěhování a dalších manipulacích rozpadla. Vzal jsem to jako znamení, abych model postavil a dal je dohromady na zimní podložku s jiným trofejním vozidlem, s tím ošklivým stíhačem tanků. Stavbu ambulance jsem zvládl do 11. prosince 2015 a dva dny později byly již oba modely na podložce, znázorňující ujetou cestu v zasněžené krajině.

 

Ke stavbě této podložky mě také hnala touha ještě jednou si ověřit postup vytváření zasněžené krajiny pomocí posypu jedlou sodou.

Jako pozadí jsem vytvořil nízkou sněhovou závěj.

Do rámečku z lišt pro lemování kachliček je vložen obdélník lepenky a na něj tenká deska pěnového polystyrénu, vytvarovaná do sněhových kolejí pistolovou elektropájkou. Poté polepena novinovým papírem a po natření rozředěným lepidlem Herkules posypána jedlou sodou. Závěj, vytvarovaná z bloku polystyrénu, je jen potřena lepidlem Herkules, po zaschnutí znovu natřena lepidlem a opět posypána. Před stíhačem tanků je umístěna koňská mršina jako symbol beznadějné situace Wehrmachtu, který se už jen zoufale bránil.

Je příznačné, jak umístění na podložku modelu stíhače prospělo. Jeho mřížová kamufláž z bílých pruhů přestala vyhlížet ošklivě, prostě zapadl na správné místo.

Oproti modelům BA-6 a BT-7A jsem se snažil šetřit „sněhem“. Pojezdy a pásy jsou ošetřeny mastnou křídou ze setu Tamiya Weathering Master.

Při sestavování pojezdů tanku T-26 ze stavebnice Italeri je třeba se vyhnout chybě ve stavebním návodu, který uvádí, že pojezdové vozíky mají být stejně orientovány. Správné je zrcadlové osazení.

Pod kolébkou kanonu je vidět most, který jsem přilepil k přední hraně otevřeného bojového prostoru. Dokumentaci jsem k tomu neměl, ale nějak takhle to řešeno být muselo.

Další větší úpravou byla výroba nového rámu s ventilačními žaluziemi nad motorem. Ve stavebnici je ventilační rám s vlnitým krytem.

Na kanonu se nemuselo nic měnit. Za sedačku řidiče jsem vlepil plošinu z rýhovaného plechu pro obsluhu a do rohu držák se třemi pohotovostními náboji. Aby interiér vyhlížel plněji, přehodil jsem přes protilehlý roh celtu (papírový produkt PlusModel).

Do předního rohu podložky jsem umístil napůl zasněženou koňskou mršinu.

Ve slunci se jedlá soda jiskří jako skutečný sníh. Zjistil jsem, že jiskřivost závisí na hustotě lepidla, čím řidší, tím lepší efekt. Ale příliš řídké lepidlo málo krystalky jedlé sody spojuje, takže na povrch se nesmí sáhnout.

Snažil jsem se, aby koňská mršina byla jen sněhem zaprášena a stejně tak i předek stíhače tanků.

Stavebnice RPM je shortrun se všemi nectnostmi této technologie, Modelář musí počítat s neostrými hranami, oblými rohy, umisťováním součástek podle oka a nepřesnostmi, takže díly se musejí připasovávat.

Třmeny, jež stahují svazky listových per, jsou samostatné díly, které se podle návodu mají v počtu šesti kusů nalepit na každý svazek. Jsou velmi malé a některé byly nedolisované. Rozhodl jsem se usnadnit si život a nalepit na svazky jen čtyři třmeny. K mému překvapení model vylepšený fotolepty, který jsem našel na internetu, má také na každém pérovém svazku jen čtyři třmeny.

Model mi přišel strašně holý, takže jsem jej dovybavil složenými nosítky. Po každé straně nástavby je zavěšeno jedno, třetí mám v zásobě, jestli se rozhodnu přidat na podložku vojáka, který je ponese.

Také jsem přidal napůl shrnutou celtu, abych nemusel vybavovat interiér, a nechal otevřená dvířka v zádi. I za pomoci stupačky muselo být pro každého raněného obtížné se soukat do bezpečí pancéřové nástavby.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Voják polských speciálních sil v Afghánistánu. Karabina je HK416, šavle vojenská polská.

Voják polských speciálních sil v Afghánistánu. Karabina je HK416, šavle vojenská polská.


Recenze týdne

Jan Žižka

Život a doba husitského válečníka