StuG III B a muniční SdKfz 252

Na Moskvu!

Taktika Blitzkriegu vyžadovala vysoce mobilní dělostřelectvo, které by dokázalo držet krok s motorizovanými útočnými klíny. To nemohlo splnit klasické, tažené dělostřelectvo, takže po improvizacích v Polsku nasadili Němci ve Francii k tomu účelu vyvinutou zbraň – první verzi samohybného děla, které se v nomenklatuře Wehrmachtu označovalo jako Sturmgeschütz, tedy „útočné dělo“. První StuGy, jak se název zkracoval, se stavěly na podvozku tanku Panzer III a v pokročilejších variantách s výkonnějšími děly se vyráběly až do konce války. Nakonec se StuG III stal nejpočetnějším obrněným vozidlem Wehrmachtu.  Při útoku na Sovětský svaz v létě 1941 byl nejrozšířenější StuG III B s krátkým kanonem 7,5 cm StuK 37 L/24. Předpokládalo se, že toto dělo s nízkou úsťovou rychlostí bude k podpoře útočící pěchoty stačit.

StuGy III měly jednu nevýhodu, do vnitřního stísněného prostoru se dalo uložit jen omezené množství munice. Proto Němci vyrobili na základě polopásového transportéru SdKfz 250  413 lehce opancéřovaných muničních vozidel SdKfz 252. Přestavba byla poměrně jednoduchá, původní korba se vzadu šikmo seřízla a do nového šikmého plátu byla vsazena dvojitá vrata pro rychlejší nakládání a vykládání 7,5cm granátů. I když byla osádka omezena na dva muže, nebylo ani v SdKfz 252 příliš místa, takže byl ještě vyvinut jednoosý přívěs Sd.Ah. 32/1 s kapacitou 36 projektilů ráže 75 mm.

Když jsem od kolegy v klubu dostal neúplnou stavebnici Tamiya SdKfz 250 s již seříznutou korbou, začala mě výše uvedená sestava zajímat. Kit StuG III B jsem měl od Zvezdy (mám podezření, že se jedná o klon Dragonu) a nebyl problém jej postavit. Obtížnější to bylo s darovaným „šrotem“, kde jsem musel některé chybějící díly poshánět a udělat novou střechu se dvěma poklopy a zadní šikmý plát s nakládacími vraty. Přívěs Sd. Ah. 32/1 jsem udělal jako scratchbuilt, přičemž jsem použil díly, např. kola, z podvozku pro 2cm flak. Našel jsem však jenom jeden blatník, a protože se mi nechtělo dělat druhý, dokončil jsem přívěs v „očesané podobě“, s jedním blatníkem utrženým.

Obě vozidla dostala marking 192. brigády útočných děl, která měla ve znaku smrtku, a podložka zachycuje její „pochod“ na Moskvu na podzim 1941. Dokončil jsem ji v srpnu 2007 a musel ji dimenzovat podle širší samochodky, takže muniční polopás se na ní poněkud ztrácí. 

Obě vozidla jsem umístil na standardně vyrobenou podložku představující vyjetou polní cestu.

Další celkový pohled ukazuje, že SdKfz 252 byl podstatně užší než StuG III.

Bližší záběr odhaluje detaily a doplňky.

Pro nátěr obou vozidel jsem zvolil HB Dark Sea Grey z řady RAF, která mi zbyla po stavění letadel. „Panzer grey“  byla světlejší, než většina modelářů volí, a měla zřetelný modrý nádech, což odhalují barevné fotografie z války.

Při rozmisťování výstroje jsem se řídil plánkem ve francouzské publikaci „Cannons d´Assault de l´Axe“, jednoho ze svazků encyklopedie, která vychází jako čísla časopisu Trucks & Tanks Horse-Série. Obsahuje přehledné plánky 1 : 35 nebo 1 : 48 (u větších strojů), které zřetelně zachycují rozdíly mezi jednotlivým verzemi německé obrněné techniky.

Snaha o vyfotografování interiéru – je však vidět pouze ochranný koš kolem závěru kanonu StuK 37 L/24.

Na nějaké fotografii jsem viděl, že osádky tanků Panzer III a StuGů III jezdily s nedovřenými poklopy na zádi, aby se motor lépe chladil. Tak jsem to také udělal na modelu a přidal svazek kmínků na vytvoření hatě, kdyby stroj uvázl v bahně, a nějaké plachty, aby nebyla záď tak prázdná.

Patina je provedena filtrem H 113, což byl více méně omyl, nicméně to nevyšlo až tak špatně.

S muničním polopásem bylo víc práce. Původní kit je hodně starý a ve svém provedení velmi nevyvážený. Obsahuje takové detaily, jako jsou sklopná pancéřová skla v průzorech, ale plachty na blatnících nad pásy jsou vylisovány jako integrální část blatníků.

Ventilační otvory v kapotě jsem osadil síťovinou  a poklopy ve střeše nechal úplně vyklopené, neboť mi to ušetřilo čtyři panty.

Seříznutá korba nejlépe vyniká na tomto bokorysu.

Ještě jeden portrét SdKfz 252. Hydraulický zvedák na konci blatníku jsem vyrobil nový.

Muniční vozidla odpovídala prvním verzím SdKfz 250  s komplikovanějšími tvary kapoty než pozdější vozidla tzv. „neue Ausführung“. Nad otevřenými průzory jsou vidět pancéřová skla.

Na pohledu do interiéru se dá rozeznat pouze radiostanice.

Muniční přívěs Sd. Ah. 32/1 je postaven jako scratchbuild.

Při jeho stavbě jsem se řídil třípohledovým plánkem v již zmíněné publikaci „Cannons d´Assault de l´Axe“.

V krabici se zbytky jsem našel jenom jeden blatník. Tak jsem přívěs dokončil v „očesané“ podobě.

Tříčtvrteční pohled zezadu ukazuje též pokroucenou příchytku utrženého blatníku.