SU-152 a SU-122

Průchod Pripjaťskými bažinami

Jestli si dobře pamatuji, viděl jsem tu scénu v Ozerovově filmové epopeji Osvobození. Tanky Rudé armády jedou jeden za druhým po haťové cestě položené skrze Pripjaťské bažiny, aby naprosto překvapujícím úderem smetly nedostatečnou německou obranu a obrovským průlomem zahájily operaci Bagration. A proto, když jsem začal stavět modely sovětských samochodek SU-152 a SU-122, měl jsem naprosto jasno, jak bude vypadat scénická podložka, na kterou je umístím.

Zatímco stavebnici SU-122 firmy Tamiya jsem měl už delší dobu „na skladě“, se SU-152 to bylo horší. Dlouhou dobu existovala pouze stavebnice ISU-152 na podvozku tanku IS a s jinak tvarovanou nástavbou, než mělo starší samohybné dělo SU-152 na podvozku tanku KV-1S. Byla to až ukrajinská firma Eastern Express, která asi v roce 2001 jako první dala na trh kýženou pětatřicetinu „Zveroboje“, neboť právě SU-152 si vysloužila tuto přezdívku, kterou pak převzala i mladší samochodka ISU-152. Vydání stavebnice jsem nějak nepostřehl a teprve o několik let později jsem v jednom modelářském obchodě ulovil poslední kus na skladě. Když jsem si stavebnici donesl hrdě domů a začal dychtivě prohlížet, zazvonil telefon. Nechal jsem otevřenou krabici a rozložené rámečky na židli, a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že kolem židle se ochomýtá náš kocour Myšák a pásy z měkčeného plastu jsou poházené na koberci. Odehnal jsem ho a správně tušil katastrofu. Ze čtyř kusů pásů jeden chyběl. Hledali jsme ho se ženou dva dny, prověřili všechny kočičí skrýše, šátrali dráty a hůlkami za skříněmi a nic nenašli. Kluboví kolegové mi poradili, abych si koupil jednotlivé plastikové články pásů pro KV-1. Udělal jsem to, ale k tomu pytlíku „zrní“, co jsem získal, jsem neměl žádnou důvěru. Uplynulo asi osm měsíců, když jsem se jednou vracel domů. Otevřel jsem dveře od bytu a v předsíni seděl Myšák jako aportující pejsek a před ním ležel na linoleu chybějící kus pásů. Kam ho kocour ukryl, ví jenom kočičí bůh.

Model SU-152 (s původními „gumovými“ pásy) jsem dokončil 11. října a SU-122 20. října 2005. Stavěl jsem je současně a pokusil se alespoň částečně doplnit interiéry, hlavně lafety a závěry houfnic, které se používaly i pro přímou palbu proti tankům. Oba modely jsou natřené barvou H159 a poté patinovány filtrem silně rozředěné humbrolky H29. Sváry jsou zvýrazněny tuhou a hnědým suchým pastelem a celé modely jsem nakonec, po připevnění na podložku, přestříkal akrylovým matným lakem ve spreji.

Základem podložky je deska dvojité lepenky s vlnitým jádrem, na niž je položena haťová cesta z různých větviček. Vystupující ostrůvky pevnější země jsou obroušené kousky pěnového polystyrénu a v jednom rohu se z bažiny noří vršek věže tanku T-34, který měl tu smůlu, že z haťové cesty sjel. Je vidět i vršek jedné ze záďových přídavných nádrží. Díly věže jsem dostal od klubového kolegy, jemuž věž zbyla z nějaké přestavby. Máme v klubu pravidlo, že podporujeme projekty kolegů díly, které nám zbyly, a nepotřebujeme je.

Náš kocour Myšák, který skoro na třičtvrtě roku zašantročil jeden ze čtyř pásů SU-152.

Jelikož jsem musel ponechat mezi vozidly minimální mezeru, vyšla podložka poměrně velká a kvůli počtu „klád“ jsem musel několikrát vyrazit do přírody.

Celkový pohled z druhé strany.

 

Čelní pohled na postupující kolonu. Vpravo rozvířená bažina, kde se utopil T-34.

Kromě interiéru je samochodka SU-122 postavena s minimálními úpravami. Jedná se o letitý kit Tamiya mající standardní úroveň této firmy v 80. letech.

Podstatnější úpravy jsem provedl v oblasti štítu děla. Doplnil jsem vnitřní boční stěny a plát pod hlavní. Blatníky jsou zohýbány nahřátým šroubovákem, figurka velitele byla ve stavebnici.

Kit má slušně znázorněné sváry. Místo původních pásů jsem použil články Maquette T-34 Late.

Další úprava se týkala ventilačních průduchů. Z velkých vzadu jsem odstranil výplně s naznačenou strukturou pletiva a nahradil síťovinou. Nádrže mají vypilované a vyškrábané žlábky,aby vypadaly potlučeně.

Vršek věže utopeného T-34, který sjel z haťové cesty. Za jeho zádí trčí z bahna dvě klády, které vzal s sebou.

Celkový pohled na SU-152. Model je prakticky postaven „z krabičky“ až na doplněný interiér, do kterého se dá nakukovat pouze předními poklopy.

 

I v modelu působí SU-152 masivně a hrozivě. Přední část levého blatníku jsem odřízl, takže je dobře vidět pás.

Notně zohýbaný pravý blatník svědčí, že tento „Zveroboj“ už má něco za sebou.

V dobách, když ještě nebyly k dispozici jednotlivé články tankových pásů, nebo nebyly tak propracované, aby se snadno spojovaly, existoval problém, jak vytvarovat pronesení tankového pásu, který byl ve stavebnici přiložen jako pruh měkčeného plastu s reliéfem jednotlivých článků. Spolehlivá metoda spočívala v tom, že se do boků korby za horní částí pásu navrtaly v místech pronesení otvory, pásy se nasadily, prohnuly, a špičatými kleštěmi se nad nimi zarazily do otvorů kalené hřebíčky (z háčků na zavěšení obrazů). Když se dobře podíváte, uvidíte v průhybu mezi napínacím kolem a první nosnou kladkou černý kalený hřebíček skrytý mezi žebry pásu. Sahá jen do poloviny šířky pásu a kdo na něj není upozorněn, si ho nevšimne. Dnes je tato metoda zbytečná, neboť většina stavebnic obsahuje jednotlivé články.

Záď samochodky jsem oživil kořistními barely s naftou a závěsná oka pancéřových krytů nad motorovým prostorem, která byla vylisována ve svislé poloze, jsem odřízl žiletkovou pilkou a nalepil naplocho.

Množstvím a provedením detailů odpovídala stavebnice Eastern Express SU-152 starší stavebnici Tamiya Su-122, takže oba modely se k sobě dobře hodily.