Tahač Hanomag SS100 NH a trpasličí ponorka Biber

„Tak to je ten Biber, pane admirále.“ 

Když dala italská firma Italeri na trh své „lodní“ pětatřicetiny –vyloďovací člun, poté motorový člun s výbušnou náloží a trpasličí ponorku Biber – přijal jsem to se smíšenými pocity. Sice jsem měl radost, že si budu moci sbírku modelů rozšířit o exotické typy, avšak vyvstal problém, jak modely naaranžovat, protože postavit je jen tak na podstavec nepřicházelo do úvahy. U LCVP jsem to vyřešil scénou, která zachycuje poškozené vyloďovací plavidlo ponechané za odlivu na pláži Omaha, avšak u německé trpasličí ponorky Biber jsem to opakovat nechtěl.

Trn z paty mi vytrhla webová stránka se stavebními fotografiemi podvalníku v měř. 1 : 35, který Němci pro silniční přepravu Biberů používali. Musel jsem napřed postavit ponorku (čistě ze stavebnice) a od ní odvodit rozměry podvalníku. Měl dvojitá kola z nákladního auta Opel Blitz pozdějšího provedení, která jako doplněk odlévá z pryskyřice česká firma PlusModel. S koly tedy nebyl problém a vlastní konstrukce podvalníku se dala snadno postavit z profilů Evergreen, oblouky nosné konstrukce pro maskovací plachtu pak vytvarovat z měděného drátu.

Zbývalo ještě zvolit tahač. Poté, co jsem zakoupil stříkaný set rakety V-2 s tahačem a přepravníkem Meiller firmy TAKOM, mi zůstala na ocet obdobná resinová sada firmy Wespe, kterou jsem pořídil dřív. Obsahovala jak přepravník Meiller, tak traktor Hanomag SS100 NH, tedy s pohonem na dřevoplyn, s vyvíječem plynu, chladícími výměníky a filtry ještě atraktivnější než benzínový Hanomag SS100, který je součástí stavebnice TAKOM. Takže volba padla na plonkový Hanomag SS100 NH.

Když jsem při stavbě podvalníku dospěl k otočné části podvozku a k oji, musel jsem se dát do stavby resinového Hanomagu, alespoň šasi, abych si mohl zkusmo stanovit sklon oje. Stavba Hanomagu mě však zaujala do té míry, že jsem tahač úplně dokončil a pak se teprve vrátil k dostavbě podvalníku.

Pak přišla na řadu scéna. Zvolil jsem nábřeží či molo s panelovým povrchem některého z Němci obsazených přístavů ve Francii nebo v Belgii či Holandsku před vyloděním v Normandii, což byla akce, které měly Bibery torpédováním dopravních a výsadkových lodí Spojenců zabránit. Patřily do arsenálu tajných zbraní Třetí říše a přepravovaly se s co největším utajením. Jejich nasazení ale skončilo fiaskem, nicméně patří ke kuriozitám druhé světové války, a tudíž mezi atraktivní modely.

 

Takticko-technická data trpasličí ponorky Biber

Výtlak                                    5,7 t

Délka                                      8,9 m

Šířka                                       1,6 m

Výška                                     1,6 m¨

Pohon                                     benzínový motor 32 HP, elektromotor 13 HP

Rychlost na hladině/pod        6,5/5,3 uzlu

Dosah                                     100 námořních mil 

Ověřená hloubka                    20 m

Posádka                                  1

Výzbroj                                  2 torpéda

Vyrobeno                               324 kusů

   

Scéna zachycuje příjezd transportu do přístavu a inspekci admirála přístavu, který si prohlíží trpasličí ponorku poté, co byla z podvalníku sejmuta maskovací plachta.

 

Z druhé strany je vidět čelo mola, sestavené z larsenek. Na vodu jsem použil fólii pro železniční modeláře z produkce bývalé NDR.

 

Zde je v popředí podvalník s ponorkou a před ním stržená maskovací plachta.

 

S pohonem na dřevoplyn a vším tím zařízením na jeho výrobu se Hanomag SS100 NH stal jedním z nejzajímavějších modelů, které jsem za svou modelářskou kariéru postavil.

 

Za řidičskou kabinou je bedna na dřevěné špalíky, z nichž se plyn v tlakové nádobě (vyvíječi) nedokonalým spalováním vyráběl. Vyvíječ je osazen na samé zádi vozidla na čtyřech podpěrách, takže u resinové stavebnice, kde nejsou žádné naváděcí kolíky, dalo dost práce jej usadit tak, aby nebyl nakřivo.

 

Před vlastním vodním chladičem motoru byl umístěn chladič dřevoplynu, zapojený mezi filtr, který je zavěšen pod předním nárazníkem.

 

Detail střední části vozidla se stupátkem mezi blatníky a tlakovou nádobou pod kabinou, zřejmě zásobníku stlačeného vzduchu pro brzdy. Rezerva ve stavebnici není, z krabice s odloženými díly jsem vytáhl rezervní kolo ze stavebnice Zvezda Mercedes 4500 Maultier, boky bachraté pneumatiky co nejvíce zploštil a pak použil. Jeho průměr je pouze o necelý milimetr menší než u originálního kola, a disk prakticky identický.

 

Při hledání podkladů jsem na internetu narazil na popis stavby tohoto modelu s mnoha fotografiemi a s upozorněním na různé chyby. Autor je opravdu dobrý modelář, uznávám, že jeho model je určitě lépe postaven než můj, přesto se dopustil komické chyby, když se rozhodl resinové znázornění obsahu bedny na dřevěné špalíky (připadly mu příliš pravidelné) nahradit kusy uhlí!, na což použil náplň vodního filtru pro akvária. Já jsem povrch bedny oddlabal a použil skutečné dřevěné špalíčky, vyrobené rozštípání koleček, nařezaných z větvičky.

 

Celkový pohled na podvalník s naloženou ponorkou Biber. Přepravovala se i s torpédy.

 

Záběr z druhé strany ukazuje strženou maskovací plachtu a trubkovou nosnou konstrukci se spojkami, které umožňovaly její rychlé rozebrání.

 

Na detailu zadní části podvalníku jsou vidět dvojité tuleje pro zadní oblouky nosné trubkové konstrukce. Kresby prozrazují, že spodní oblouk se neosazoval, že pro překrytí maskovací plachtou stačil horní. I tak jsem zjistil, že musím ponorku napřed nalepit na podvalník a pak teprve osadit zadní oblouk trubkové konstrukce.

 

Přední část podvalníku s točnou přední nápravy. Uprostřed oje vede táhlo nájezdové brzdy. I zde není přední spodní oblouk osazen a tulej prázdná.

 

Věž trpasličí ponorky Biber připomíná kokpit stíhacího letadla. Obsahuje pouze sedačku a jednoduchou přístrojovou desku s několika málo přístroji. Okulár periskopu jsem si odpustil, protože fotografie skutečného Biberu, které mám z britského ponorkového muzea v Gosportu, jej nezachycují.

 

A konečně dvě figurky důstojníků Kriegsmarine, které jsou přiloženy ke stavebnici ponorky.