Tahač Steyr RSO/1 a těžké pěchotní dělo sIG 33

1545 kilometrů od Berlína

Ačkoli německé těžké pěchotní dělo sIG 33 o ráži 15 cm vyhlíží poněkud staromódně, začal jeho vývoj až v roce 1926 a do výzbroje bylo zařazeno v roce 1933. Stalo se nejtěžším dělostřeleckým kusem, používaným pěšími pluky Wehrmachtu k přímé podpoře. Na základě této zbraně také vzniklo první motorizované dělo na světě, když v roce 1940 Němci posadili sIG 33 i s koly na věže zbavený tank Panzer I a vytvořili kolem vysokou, zezadu otevřenou pancéřovou nástavbou. Toto motorizované dělo je představeno v příspěvku Bison I:

http://www.militaria.cz/cz/clanky/toluenove-opojeni-galerie/model-bison-i-.html

Pro jeho stavbu jsem použil resinovou stavebnici sIG 33 firmy Tonda, poněvadž žádná jiná nebyla dosažitelná. Stavebnice sice nebyla příliš kvalitní, ale obsahovala dva druhy kol a hlavně hlomoznu, která ve stříkané stavebnici firmy Alan chybí. Ze stavby Bisonu I mi hlomozna a kola s děrovanými disky zbyly, takže jsem je mohl použít, když jsem na jaře 2008 začal sIG 33 v původní tažené podobě ze stavebnice Alan stavět.

K tažení děla sIG 33 používal Wehrmacht různé tahače, často kolopásové SdKfz 11, ale mně se více líbila souprava s tahačem Steyr RSO/1. Po hořké zkušenosti s rozbahněnými ruskými cestami, které Wehrmacht získal na podzim 1941, byl objednán lehký pásový tahač s ?ruskými? parametry. Za vzor posloužily ukořistěné sovětské tahače, především STZ-5, neboť Steyr RSO/1 (Raupenschlepper Ost) má stejné uspořádání a podobné rozměry.

Jeho stavebnici v měřítku 1 : 35 dala na trh firma Italeri, ale když jsem se konečně rozhoupal ke stavbě, byla už vyřazena z produkce? nicméně se mi ji podařilo sehnat.

Oba modely jsem v dubnu 2008 umístil na podložku, představující polní cestu někde v jižním Rusku na jaře 1943, 1545 kilometrů od Berlína.

 

Resinová hlomozna ze stavebnice Tonda podstatně vylepšila vzhled celé sestavy.

Steyr RSO/1 patří k povedenějším kitům Italeri a velmi dobře vystihuje charakter skutečného tahače. (Údajně Italeri koupila formu od japonské firmy Pearless, která v 80. letech zanikla.) Též sIG 33 ze stavebnice Alan má slušnou úroveň a běžnému modeláři k obohacení jeho sbírky zcela stačí.

Původní tahač měl uzavřenou řidičskou kabinu automobilového typu, později vznikly i verze s otevřenou kabinou. Ve stavebnici jsou dveře oddělené, takže model se dá snadno ztvárnit s otevřenými dveřmi.

Kabina obsahuje základní interiérové díly, se kterými jsem se spokojil.

Náklad jsem sestavil převážně z muničních beden, které stavebnice Alan obsahuje i s popisky. Další jsou pod plachtou (ve skutečnosti špalík pěnového polystyrénu).

Vinylové pásy jsem shora přitlačil na pojezdová kola kalenými špendlíky, zavrtanými kolmo do korby. Ten před napínacím kolem je na fotografii dobře vidět, ale při běžném prohlížení modelu si jich nikdo nevšimne. Pásy jsem také o jeden článek zkrátil. Myslím si, že vypadají docela realisticky.

Tuto fotografii jsem zařadil kvůli vnitřnímu panelu dveří, který je u této letité stavebnice velmi hezky proveden.

Model děla kombinuje díly resinové stavebnice Tonda (hlomozna a kola) a stříkané Alan (vlastní dělo).

Svým staromódním vzhledem je sIG 33 velmi atraktivním dělostřeleckým kusem.

Pohled z druhé strany lépe ukazuje zastaralou skříňovou lafetu a mohutné rydlo, které se přepravovalo na lafetě hned za závěrem hlavně.

Ke zpestření modelu přispěla zahradní konev, kterou mi daroval klubový kolega.

Pohled na štít děla s původním nářadím ze stavebnice. Někteří modeláři je nahrazují modelovějším z extra setu.

A konečně pohled na ukazatel, podle kterého jsem tuto scénickou podložku nazval.