logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Tahač Vorošilovec a houfnice B-4

Berlínský piknik

Skoro v každém střihovém dokumentárním filmu o dobytí Berlína Rudou armádou na začátku května 1945 je záběr na těžkou houfnici B-4 ráže 203 mm střílející v ulici přímou palbou do domů. Z knížky Hitlerovi Vikingové o skandinávských dobrovolnících SS, kterou jsem předloni překládal, jsem se pak dověděl, že Sověti v Berlíně nenasazovali do první linie žádné velké pěší síly, ale masově těžké zbraně, které z minimální vzdálenosti, někdy to byly jen desítky metrů, drtily přímou palbou německý odpor. Jeden ze skandinávských veteránů divize SS Nordland, která Berlín hájila, autorovi knížky řekl, že ani Rusové už nechtěli v posledních dnech války umírat, a proto nepoužili žádné masy pěchoty, ale tanky a děla.

V tom záběru bylo vidět, jak to mohutné dělo po každé ráně nadskočilo, takže jeho nezvyklý pásový podvozek byl na chvíli úplně ve vzduchu. Jako kluka mě tato scéna přímo fascinovala, a když jsem místo letadel začal lepit vehikly, měl jsem velké přání si model této houfnice postavit. Musel jsem však čekat hodně dlouho, neboť kity v měřítku 1: 35 se objevily až před pár lety. A to hned dva, jeden dala na trh čínská firma Trumpeter, druhý ruská firma Alan. Jak záhy zjistili „proměřovači“, obě stavebnice mají velké chyby v proporcích lafety, každá jiné, takže člověk si nevybere. Nakonec jsem se rozhodl pro stavebnici Trumpeter, neboť obsahuje kolesnu. Trumpeter mi také udělal radost, když v krátké době po houfnici vydal i stavebnici dělostřeleckého tahače Vorošilovec. A když firma MiniArt vydala napůl stříkanou a napůl vakuformovou stavebnici ulice s tramvajovými kolejemi a sloupy tramvajového vedení, a k tomu jsem si pořídil sadu figurek „May 1945“ firmy ICM, měl jsem všechno pro vytvoření podložky zachycující „berlínský piknik“ v prvních hodinách míru.

Houfnici jsem začal stavět 15. března 2012 a dokončil 3. dubna, tahač 4. dubna a dokončil 12. dubna 2012. Celá podložka pak byla hotová 14. května 2012, téměř přesně k 67. výročí událostí, které ji inspirovaly.

Na sestavení podložky jsem potřeboval dvě stavebnice „ulice“, abych dostal potřebnou délku přes 50 cm. Naopak jsem musel každý ze tří vakuformových dílů dlažby zúžit, naštěstí se daly odstřihnuté pruhy použít na jinou podložku.

Při zkušebním sestavení se mi sloupy zdály příliš vysoké, takže pantografy tramvají by na vedení nedosáhly. Zkrátil jsem je tedy o několik centimetrů.

Oproti návodu jsem sloupy umístil dál od sebe. I tak jsou příliš blízko, kdybych však dodržel modelovou vzdálenost, měl bych na podložce pouze sloup jeden.

Sloupy jsou odstříknuty a stavebnice obsahuje i alternativní díly, které je umožňují sestavit jako pouliční lucerny.

Po dokončení jsem si tahač vyfotil ještě před osazením na podložku. Je to sice jednoduchá, nicméně dostatečně detailní stavebnice.

Od klubového kolegy jsem získal fotografii tahače, snad přímo z Berlína, který měl na korbě dřevěnou boudu. Vyrobil jsem ji z dýhy, desky znázornil narýhováním nožem, střechu z plastikové folie polepené ubrouskem. Obzvláště se mi líbila „opona“ z celty, která vzadu boudu uzavírala. Nemusel jsem se tedy zabývat nákladem na korbě.

Stavebnice tahače má dvě hrubší chyby. Jednak je lavice v řidičské kabině příliš krátká, jednak chybí vrátek, respektive ocelové tažné lano, jehož oko se připevňovalo na přední nárazník. Lavici je třeba kolmo rozříznout, podlepit při správné šířce proužky plastiku, pak mezeru v sedáku a opěradle doplnit dalším plastikem a po zaschnutí lepidla opilovat. S tmelením jsem se příliš nezdržoval, neboť jsem lavici polepil papírem, který lépe znázorňuje strukturu potahu. Ve stavebnici také chybí víka dvou vzduchových filtrů, které prostupovaly podlahu kabiny v podélné ose vozidla. Ačkoli jsem o této chybě věděl a chtěl víka filtrů do podlahy vlepit, v „žáru“ stavby jsem na ně zapomněl. Naštěstí nejsou prakticky vidět, i když necháte dvířka kabiny otevřená.

Pohled na přední polovinu podložky ukazuje tahač a kolesnu. U ní jsem použil jiná kola než ve stavebnici, resinová, která byla za války běžnější.

Na záběru zepředu je vidět přidané lano vrátku. Rolny vedení jsou na přední části modelu naznačeny (velmi nejasně), stačí jen vyvrtat otvor a lano do něj vlepit.

Jediným označením na celém vozidle byl bílý terč na zadní postranici. Vlevo figurky důstojníka a zdravotnice, jeho „vojenské manželky“. Tzv. „vojenská manželství“ byla v Rudé armádě dosti rozšířená a trpěli je i politruci. S mírem však většina z nich skončila, možná pár na mé podložce tuší, že to platí i pro něj.

Z celé podložky byla na slepení nejnáročnější figurka zdravotnice v důstojnickém plášti. Natřený plášť jsem musel nasunout na již zcela dohotovenou figurku, což vyžadovalo uměřenou dávku násilí.

Pohled na zadní polovinu podložky s houfnicí a figurkou rudoarmějce hrajícího na harmoniku.

 

Bližší pohled ukazuje také seříznutý barel sloužící jako provizorní kamna a kus kanálové mříže v roli roštu, na němž stojí konvice.

Jediným problémem při skládání houfnice B-4 ze stavebnice Trumpeter je držák muničních vozíků, který umožňoval, aby byly vozíky při přesunu vloženy do lafety. Ve stavebnici je držák příliš široký a bez úprav se prostě do lafety nevejde. Dá se však opilovat a ořezat, aby zapadl, aniž by bylo poškození vidět.

Dělo a celá podložka je „zatažena“ anilinovým filtrem. Do namíchané anilinové „špíny“ je třeba přidat kapičku Jaru, aby se filtr správně roztékal.

Harmonika a židle je součástí setu „May 1945“.

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.

Výročí: 25. března 1945 proběhl letecký útok na Prahu.


Recenze týdne

 Kordy a rapíry z českých sbírek 16. - 18. století II. díl

Kniha volně navazuje na první díl, vydaný roku 2018.