Německé obrněné vozy z období 2. světové války patří k vděčným předlohám pro bojovou techniku v měřítku 1:35. Nicméně některé se své plastikové miniatury ještě nedočkaly. Týká se to také lehkého průzkumného vozu SdKfz 221. Byl zkonstruován na unifikovaném podvozku Horch, jenž se vyráběl v letech 1935 - 40. V roce 1938 už běžela sériová výroba tak úspěšně, že byla uvolněna exportní verze pro Čínu (obr. 1). Do roku 1940 bylo vyrobeno 339 kusů tohoto lehkého průzkumného vozu, který se zapojil do všech kampaní Wehrmachtu. Pochopitelně i do operace "Barbarossa", jak ukazuje pikantní záběr na obr. 2, na němž na Ukrajině dívky v národním kroji vítají osádku SdKfz 221 chlebem a solí. Ačkoli navazující typ SdKfz 222 vyrábí Tamiya dokonce ve dvou verzích, starší "dvěstědvacetjednička" stále zůstává stranou zájmu výrobců, přestože používala tentýž podvozek a lišila se pouze malými rozdíly ve tvaru pancéřové korby - jak jsem si na základě výkresu bláhově myslel, než jsem se pustil do přestavby. K ní mě zlákaly dvě skutečnosti. Jednak mi z kitu Italeri Kaťuša zbyla kola (když jsem raketomet osadil na Zis-6 a šasi použil ke stavbě DUKW), jednak jsem v polské publikaci "Samochody pancerne 4x4" objevil fotografii a výkres SdKfz 221 (obr. 3, obr. 4) právě s těmito koly, navíc s kuriózní dvojmontáží na zadní ose!, tedy přesně s tím, co mi z Kaťuše zbylo. Také výzbroj byla lahůdkou, jednalo se o jeden z vozů upravených v roce 1941, aby nesly protitankovou zbraň " 2,8cm schwere Panzerbüchse 41", kterou jsem nalezl v setu Italeri No 424, "German tank accessories WWII". Základem přestavby nebo spíše scratche byla pochopitelně stavebnice SdKfz 222 firmy Tamiya. Ze spodního dílu trupu (Lower Hull), jsem odřezal bočnice a ponechal jenom úzké proužky, na něž jsem nalepil bočnice nové z 1mm bílého plastiku. Z téhož materiálu, pocházejícího z výstražných tabulek, je i zbytek trupu, blatníky a věž pak z psacích podložek, zelené 0,6 mm a žluté 0,4 mm silné. Vyšel jsem z předpokladu, že sklon boků byl stejný jako u SdKfz 222 (příčný řez není v polské publikaci k dispozici), a riskl, že o 1 mm větší šíře na každé straně se "ztratí". Pokud se srovnají bokorysy "221" a "222", nevyhlížejí změny příliš dramaticky, avšak ve 3D skutečnosti jsou změny ve tvaru korby zásadní! Kupříkladu přední pancéřový plech (glacis) je sice u obou vozů lichoběžníkový, avšak jestliže u "222" stojí na základně, u "221" vychází "vzhůru nohama"! Kvůli těmto úplně jiným objemovým poměrům mně vyšla korba zrůdně široká, jak jsem zjistil při porovnání s jedinou fotografií v publikaci "Samochody pancerne 4x4, na níž je SdKfz 221 zepředu (obr. 5), takže nezbylo, než korbu odříznout od šasi, dvěma vertikálními řezy z ní vyříznout v ose 6mm podélný pruh, pak slepit obě poloviny korby k sobě, vyříznout do šasi na obou hranách drážky a korbu zbroušením na výšku trošku rozšířit, aby šla znovu na šasi narazit. Naštěstí se tato choulostivá operace zdařila a výsledek je na obr. 6. Podvozek pochází kompletně z kitu Tamiya. Z vnitřních dílů kol (číslo B6 v kitu) jsem odřízl nákružky i s ukotvením pro tyče řízení a nalepil na osy. Jelikož kola z kitu Kaťuša mají obruče ze syntetické gumy a jsou poměrně těžká, abych zajistil jejich geometrii (u dvojmontáže obzvláště důležitá), vyvrtal jsem axiálně do os díry a vlepil kolíky z měděného drátu, na něž se pak disky kol centrovaly. Kvůli dodržení rozchodu u předních kol bylo třeba vyrobit brzdové bubny o šíři 2 mm, nalepit je na osy, a teprve pak k nim přilepit přední kola. Pohled na podvozek hotového modelu zachycuje foto 7. Kapitolou samou o sobě byly blatníky. Původně jsem předpokládal, že upravím ty z kitu Tamiya, ale blatníky "221" mají dosti rozdílné tvary. Nezbylo než je nově vyrobit od podlahy, tedy od lemů ze žlutého plastiku. Nechal jsem lemy každého blatníku v plném profilu, s vnitřkem jenom naříznutým, a použil jako šablonu, na níž jsem blatník kompletně slepil z jednotlivých obdélníčků a lichoběžníků, vyrobených ze silnějšího zeleného plastiku (i zde je třeba používat šablony). Pak nastalo připasování na korbu a nalepení. Teprve poté jsem vnitřní profil vyřízl tak, aby zůstaly na blatníku jenom 2mm lemy. Panty, víka, průzory, reflektory a všechny drobné díly, pokud to šlo, byly taktéž použity z kitu Tamiya. Neplatilo to pro dva čelní průzory, na rozdíl od SdKfz 222 měl SdKfz 221 pouze jednu širokou pancéřovou clonu, pod níž bylo čelní sklo. Interiér je naznačen spíše jenom blokově. Úplně vpředu vpravo jsou v trupu dvě baterie, vlevo tyč řízení s volantem, pak dvě sedačky a za nimi boxy s municí do kulometu, který je nesen zvenku na držácích na levé straně. Pod věž (jiná a mnohem menší než u "222") s výřezem pro závěr a zaměřovač Panzerbüchse jsem umístil lafetu, jakou byly vyzbrojeny "221" v původní kulometné verzi (obr. 8) Slabinou je marking. Vznikl na základě "co dům dal". Vozidlo ve standardní Panzer Grau nese běžné trámové kříže na bocích, na glacis pak znak 3. tankové divize (vlevo) a taktickou značku roty obrněných automobilů (na foto 9 vpravo). K vybavení modelu byly jednak použity díly z kitu Tamiya, jednak vlastnoruční doplňky jako krycí plachta a státní vlajka (průklepový papír) na krytu motoru (foto 10), kterou průzkumné obrněné vozy kvůli rozpoznání ze vzduchu nosily. Vozy řady "220" se vyznačovaly různými skříňkami na blatnících a "kufry" na levém boku. V zásadě jsem se řídil výkresem a inspiraci k velkému "kufru " na nenakreslené levé straně (foto 11) jsem našel na fotografiích SdKfz 221 v publikaci "Panzer Colors". Celý model ukazují i fotografie 12, 13 a 14. Pohledy do interiéru jsou na fotografii 15. Oproti tabulce parametrů v publikaci "Samochody Pancerne 4x4" je model o 1 mm kratší, o 1,5 mm širší (bez dvojité montáže) a o 2,5 mm vyšší. Vzhledem k tomu, že jsem neměl zcela korektní podklady (pouze jednopohledový plánek), pokládám svůj model za variaci na téma SdKfz 221. Přesto jsem rád, že tato pancéřová "bugina", kterou nenajdete v žádném katalogu stavebnic, rozšířila mou sbírku.

         ? Militaria, Elka Press