Věž tanku Pzw 35 (t) a traktor SdKfz 730 (f)

Atlantický val

K výzbroji Atlantického valu, pobřežního opevnění táhnoucího se od Norska až k francouzsko-španělské hranici, jež mělo zabránit invazi Spojenců na kontinent, použili Němci i kořistní zbraně. A to nejen okupovaných pobřežních zemí, ale i dalších. Mezi jinými se na Atlantický val také dostala československá děla a věže lehkých tanků LT 35 Škoda a LT 38 Praga, jež v nomenklatuře Wehrmachtu nesly označení Pzw 35 (t) a Pzw 38 (t).

Jelikož jsem měl ve stavebnici Pzw 35 (t) firmy CMK věž k dispozici a v publikaci Škoda Lt vz. 35 našel plánek betonové pevnůstky, jež měla být věží tohoto tanku vyzbrojena, napadlo mě si pevnůstku jako model v měřítku 1 : 35 postavit – jenom však strop s věží, který by se dal osadit na plochou podložku.

Aby vznikla scéna, chtělo to však ještě něco. Trn z paty mi vytrhla polská firma RPM, která dala na trh stavebnici traktoru SdKfz 730 (f) s pásovým přívěsem. Pod tím nezvyklým označením se neskrývalo nic jiného než věže zbavený původně francouzský tank Renault 17FT z první světové války a též původně francouzský pásový přívěs. Němci oboje ukořistili ve Francii a poté, co z tanků demontovali věže, používali sestavu k dopravě nákladů do hůře přístupných míst, mimo jiné i na exponovaná staveniště Atlantického valu.

Když jsem přidal ještě set protitankových překážek firmy Italeri a dílenskou resinovou sadu firmy Model Plus s autogenem, měl jsem všechno pro scénu výstavby Atlantického valu, která vznikla na podzim 2002 s následujícím námětem: K dokončené, ale ještě ne úplně kamuflážním nátěrem opatřené pevnůstce s věží Pzw 35 (t) někde na kraji útesu nad pláží právě dorazil traktor s vlekem naloženým nařezanými kolejnicemi, aby se z nich na místě svařily protitankové překážky, které budou krýt bunkr z týlu.  

Celkový pohled na podložku ukazuje vpravo betonový bunkr již obsypaný pískem a štěrkem. Levou polovinu vyplňuje traktor s vlekem, na němž jsou kromě kolejnic naloženy i zásobní tlakové lahve s kyslíkem a acetylénem. Kromě již svařené překážky doplňuje scénu autogen, kbelíky od barvy, barel a zbytky dřeva z bednění.

Pohled z druhé strany ukazuje schodišťovou šachtu uzavřenou černou plochou. Střechu bunkru a vršek šachty jsem vyrobil z polystyrénových destiček a natřel směsí lepidla Herkules a skutečného cementu. Po vyschnutí povrch zajímavě popraskal.

Stavebnice traktoru a vleku měla velmi slušnou úroveň. Dokonce obsahovala leptané díly včetně efektního štítku továrny Renault, které měly tanky na hlavním tělese pojezdu.

Horší už to bylo s materiálem. Velmi tvrdé pásy se na vlek  jen obtížně nasazovaly a několikrát popraskaly, takže jsem je musel nakonec (po několika letech) přilepit vteřinovým lepidlem. Také praskla a přes opětovné lepení znovu a znovu praská oj vleku. 

Aby nebyl interiér traktoru či vlastně tanku FT 17 tak prázdný, doplnil jsem ho několika detaily – holínkami (visí na pravé straně otvoru po věži), polní lahví a kartonovou krabicí. Nechybí ani sedačka řidiče a popruh místo opěradla – jinak by se řidič na své místo neprotáhl. U tanků FT 17 nastupovali řidiči zepředu, dvoukřídlými dvířky v přídi tanku.

Stejně jako na traktoru jsou i na věži a bunkru hnědé skvrny vyrobeny rozetřenou křídou.

Nechtěná mapa propadlin po vyschnutí směsi Herkules+cement ještě zvýraznila autentičnost betonového bunkru.

Detail autogenu na dvoukoláku, produkt firmy Plus Model. Hadice jsem přidal, hořák snad byl součástí setu.