White Scout Car a houfnice M-30 122 mm

Na Tamaň! 

Mezi vozidly, která Rudá armáda dostala na základě zákona o půjčce a pronájmu, bylo několik tisíc kolových obrněných transportérů White Scout Car. Americká armáda jimi asi nadšena nebyla, neboť je sice nasadila v severní Africe, ale na evropském válčišti upřednostňovala polopásové transportéry, pověstné halftracky, které vlastně byly dalším vývojem transportéru White. Oproti tomu Rudá armáda používala vozidla White až do konce války, a to nejen v původní roli personálního transportéru, ale též jako dělostřelecké tahače. Fotografie, která zachycuje White Scout Car v této roli, s plukovní houfnicí M-30 ráže 122 mm v zápřahu za kolesnou, mě pak inspirovala k další scénické podložce.

Ke stavbě tažného vozidla jsem použil stavebnici Zvezda, která má zajímavý rodokmen. Podle serveru Scalemates.com vytvořila původní formu někdy v 60. létech dávno neexistující firma Peerless Max, od níž ji v 80. létech převzaly firmy Italeri, Tomy a Testors, koncem 90. let pak od Italeri Zvezda.

Houfnice je postavena z letité stavebnice, která opět vznikla ve spolupráci Italeri a Zvezdy. Nejmodernější a nejdokonalejší kit jsem pak použil ke stavbě kolesny. Jedná se o produkt firmy MiniArt, který umožňuje postavit kolesnu 52-R-353M vzoru 1942. Modely jsem dokončil začátkem června a na podložku osadil 11. června 2017.

 

Celkový pohled na podložku. Pro oživení jsem přidal elektrické vedení, na jehož vytvoření jsem použil set Italeri ?Telegraph Poles?. Dráty jsou z vyžíhané struny pro upoutané modely letadel, kterou jsem koupil hluboko v 80. letech.

 

Některé stavebnice White firmy Zvezda obsahují plachtu, některé ne. Ta moje ji měla, takže jsem ji v souladu s fotografií mohl použít.

 

Za povšimnutí stojí jiné přední kolo, jaké se později montovalo na halftracky. Opět jsem se řídil fotografií. Na sloupu je tabulka s názvem osady ?Krymskaja?, kde byla v květnu 1943 předlohová fotografie pořízena. Houfnice s tahačem příslušela k nějakému útvaru Severokavkazského frontu, který z tohoto prostoru útočil na Tamaňský poloostrov.

 

Při lepení plachtovinové střechy vznikla v pravém zadním rohu škvíra, kterou jsem zamaskoval záplatou z ukořistěné německé celty.

 

Abych zaplnil lávku na zádi transportéru, umístil jsem na ni sbalenou maskovací síť.

 

Houfnice s kolesnou. Rudá armáda často používala kolesny i u motorové trakce.

 

Stavebnice Zvezda houfnice M-30 je sice postarší, ale stále působí dobře.

 

Zajímavým prvkem je lanovod dálkového ovládání ruční brzdy. Ve štítu děla byla klapka se dvěma kladkami, jimiž lanka od rukojeti a pojistky brzdy procházela na vnitřní stranu štítu. U většiny muzeálních houfnic M-30 lanka chybí, podlehla zubu času a restaurátoři je nedoplnili.

 

Ramena lafety se používala k přepravě další munice a jiné bagáže. Také na nich při transportu často seděli dělostřelci z osádky děla.

 

Záběr z druhé strany ukazuje plátěný pytel, přetažený jako ochrana přes zaměřovač.

 

Kolesna MiniArt je detailně provedena a pneumatiky kol se skládají z jednotlivých prstenců jako u modelů nákladních aut GAZ této firmy.

 

Na kolesně se také vozívali dělostřelci. Posadil jsem tam alespoň jednu figurku.

 

Působivý náladový záběr z podhledu. Houfnice M-30 ráže 122 mm též patřila do výzbroje tří československých pluků, kterým po úspěšném nasazení v bitvě u Jasla 15. ledna 1945 byl udělen čestný přídomek ?Jaselský?. Houfnicím se pak také říkalo ?jaselské?.

 

Po válce se houfnice M-30 vyráběly v letech 1953?1957 licenčně v Československu a plzeňská Škodovka jich vyrobila 1361. Sloužily až do poloviny 70. let a jejich modernizovaná verze 38/74 až do počátku 90. let. Zbraň vážila 2,5 t, počáteční rychlost střely činila 515 m/s a dostřel 11,8 km.