logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

60. výročí bitvy o Stalingrad

V roce 1943 skončila největší bitva druhé světové války, která znamenala zlom na východní frontě.

Nejen v Čechách, ale kupodivu i jinde ve světě proběhlo loni (2002) téměř bez povšimnutí 60. výročí bitvy u Stalingradu. Snad to bylo tím, že svět měl trochu jiné starosti v souvislosti s jinou hrozící bitvou, s bitvou o Bagdád. Posledního ledna 2003 uplynulo potom 60 let od chvíle, kdy se v tak zvaném stalingradském kotli vzdal von Paulus, na poslední chvíli povýšený Hitlerem na maršála v domnění, že vysoká hodnost zabrání jeho kapitulaci (žádný německý maršál se ještě nikdy v historii nevzdal), se zbytky 6. armády a 4. tankové armády.

Co tomu předcházelo? Po neúspěchu u Moskvy v první třetině roku 1942 se Hitler rozhodl dobýt důležité průmyslové a zemědělské oblasti na jihu Ruska, a především kavkazská ropná pole. V létě byla zahájena německá ofenzíva, jejímž hlavním cílem byl Stalingrad (dnes Volgograd), velké průmyslové město na březích Volhy. Dobytí města bylo důležité nejen ze strategických důvodů ? dosáhlo by se tak přetnutí sovětské zásobovací linie po Volze k jednotkám na obléhaném Kavkaze ? nejenom kvůli tomu, že bylo střediskem rozsáhlé zbrojí výroby, ale také z prestižních důvodů, nebo? město neslo Stalinovo jméno. K útoku byla připravena 6. armáda pod velením generála von Pauluse, která vyrazila 17. 7. Již předtím ji však Hitler oslabil tím, že odvelel některé jednotky k útoku na Kavkaz. Na konci srpna postupovala ke Stalingradu vedle Paulusovy armády také 4. tanková armáda generála von Kleista. Němci dosáhli předměstí města, ale narazili zde na tvrdošíjný odpor sovětské 62. armády pod velením generála Čujkova. Letecké útoky luftwaffe zápalnými bombami zničily většinu dřevěných domů ve městě, kde vypukly nejtvrdošíjnější boje celé druhé světové války. Bojovalo se o každou budovu, v ulicích, v domech, dokonce i v podzemí a v kanalizaci. Objekty často přecházely z jedněch rukou do druhých v rozmezí pár hodin. Němci pronikli tak daleko, že dokonce postřelovali sovětské vojáky zásobující z druhého břehu obránce, opřené o řeku Volhu. Koncentrace německých sil ve Stalingradu však odčerpávala zálohy z kryjících je křídel, která už tak byla neúnosně roztažena na stovkách kilometrů jak ne sever, tak na jih. V polovině září sovětské síly ve Stalingradu držely pouze patnáctikilometrový pruh města podél Volhy, jenž byl pouze tři až pět kilometrů široký. Budovy ve městě byly přeměněny v hromady trosek, takže ulice byly pro vozidla a tanky neprůchodné. Němci a jejich spojenci začínali poci?ovat následky velkých ztrát, nedostatek zásob, celkovou únavu a obavy z nadcházející ruské zimy. Ve Stalingradu bojovala po boku Němců také řada Rumunů, Italů a Maďarů.

Koncem listopadu zahájila Sovětská armáda velkou protiofenzívu, naplánovanou generály Žukovem, Vasiljevským a Voronovem. Umrzlý sníh umožňoval pohyb tankům, za nimiž postupovala další vozba. Čas byl vhodně zvolený i proto, že se v té době Spojenci vylodili v Africe. Jednotky donského frontu pod velením Rokossovského, jihozápadního frontu gen. Vatutina a Stalingradského frontu gen. Jeremenka provedly obchvat ze severu a jihu, prorazily německé linie a 23. 11. 1942 dokončily obklíčení nepřátelských armád. Zbývajících 250 000 příslušníků 6. a 4 armády tak bylo polapeno v kotli. Německé vrchní velení žádalo Hitlera, aby Paulusovi povolil ústup, ale ten to odmítl a naopak požadoval, aby vojáci vytrvali na místě a bojovali. Paulusova situace se dále zhoršovala, protože luftwaffe nedokázala zásobovat obklíčené dostatečným množstvím potravin, léků a dalšího materiálu. V polovině prosince Hitler dovolil jednomu z nejtalentovanějších německých velitelů, polnímu maršálovi Erichu von Manstein, aby vytvořil speciální armádní sbor a pokusil se probít se na východ, prolomit obklíčení a Paulusovy síly vyprostit. Přitom však odmítl dovolit Paulusovi probíjet se Mansteinovi vstříc. Paulus přes zoufalé Mansteinovy výzvy odmítal porušit rozkaz vytrvat na místě a tak se pokus o vyproštění z kotle nepodařil. Fatální Hitlerovo rozhodnutí a tupá poslušnost Paulusova tak dovršily německou tragédii. Hitler fanaticky žádal bojovat do posledního muže, ale Paulus se nakonec rozhodl zachránit životy zbývajících vojáků a 31. ledna 1943, tedy před rovnými šedesáti lety, kapituloval. 91 000 omrzlých, vyhladovělých vojáků včetně 24 generálů padlo do zajetí, které přežil jenom zlomek z nich.

Po německých armádách zůstal v ulicích města pouze šrot.

Stalingrad, kromě toho, že se jednalo o největší bitvu války, byl významný jak ze strategického, tak z prestižního hlediska. Především znamenal obrat ve válce. Ačkoliv sovětskou armádu čekaly ještě mnohé další tvrdé boje a neúspěchy, od vítězného završení stalingradské bitvy začala vytlačovat agresora na západ. Od Stalingradu vedla cesta Rudé armády již do Berlína. Němci utrpěli nejenom ztrátu dvou armád, ale také ztrátu cenných záloh, ztrátu prestiže a poprvé narazili na rostoucí profesionalitu mladých sovětských velitelů. Buldočí houževnatost prostého ruského vojáka už znali. Obránci ovšem utrpěli větší ztráty než útočníci. Němci ztratili u Stalingradu na 300 000 mužů, sovětské ztráty se uvádějí ve výši 1 100 000 vojáků. Opravdu krvavá daň za vítězství.

Toto vítězství vybojovali sovětští vojáci, nutno si však uvědomit, že by nebylo možné bez dodávky nejrůznějšího vojenského materiálu, včetně oněch proslulých válenek, ze Spojených států. Spojenci dodali do Sovětského svazu za celou válku 395 883 nákladních vozů, 2 700 0000 tun benzínu a množství dalšího materiálu a zbraní, včetně letounů, jak Sověti sami později dobrovolně připustili. Sovětský průmysl by nebyl schopen úspěšnou obranu a ofenzívu zásobovat. To Sovětům nevadilo, aby po celou studenou válku tento fakt popírali. A přes velkou strategickou prozíravost nelze nevidět, že i zde vítězila asijská despocie hlavně díky tomu, že pro ni masy lidských bytostí znamenaly a dosud bohužel znamenají jen tu příslovečnou potravu pro kanóny.

Konec snů o německém vítězství.

 
Datum: 03. 06. 2003 10:36:47 Autor: Pan Udiveny
Předmět: 60. výročí bitvy o Stalingrad
Asijska despocije jo ? a Amici vyhrali Druhou svetovou jako vzdycky...USA pomoc sice byla dulezita ale autor se zapomnel zminit otom ze Rusove v tezkych podminkach roku 1941 presunuly z ohrozenych uzemi vybaveni tezkych tovaren (napr. v Charkove, Kyjeve ...) a za Uralem postavili komplex tovaren napr tzv Tankograd, ktery behem valky primo chrlil valecny material. Pro zajimavost Aircober bylo dodano z USA dva az tri tisice. A Jaku Devitek vyrobili 15 000 všech verzí za dobu valky.Takze ten autoruv zaver je prinejmensim znacne diskutabilni.
Datum: 14. 06. 2003 10:38:50 Autor: Leonid Křížek
Předmět: Re: Výročí bitvy u Stalingradu
Vážený pane "Udivený", asijská despocie je terminus technicus K. Marxe jeho periodizace dějin, který soudruzi ovšem prozíravě ze své terminologie vypustili. Na říší, jež má na svědomí 80 milionů svých podaných sedí jako ušitý. Zmiňovat se o přesunu továren do týlu je zbytečné, nebo je to všeobecně známá skutečnost a tématu článku se netýká. Amíci "nevyhráli Druhou světovou jako vždycky", ale významně přispěli k vítězství všech Spojenců, v neposlední řadě dodávkami materiálu do SSSR. Nic jiného jsem nechtěl říci. Naopak soudruzi nás 50 let přesvědčovali, že válku vyhrál SSSR, zatímco imperialisti bombardovali Drážďany a Hirošimu. Toho by snad už mohlo být dost, ne?!
Datum: 04. 07. 2003 12:29:06 Autor: Hrubant Ivan
Předmět: Kometář k článku
Velmi rád čtu na těchto stránkách, některé články jsou velmi poučné. Trochu mi však vadí poněkud nekorektní styl článků týkajících se války v Rusku. Zajímalo by mne například, jak autor přišel na ztráty 1,1 mil Rusů. Bylo by korektní upozornit, za jaké období a v které lokalitě. Jestli jsem pochopil v bojích ve Stalingradské operaci ztratili Němci během 7 měsíců pouze 50 tisíc mužů ? To je zábavná představa. Pokud vím různé prameny uvádějí různé ztráty, ale nikde jsem neviděl poměr 1:4. Dodávky, v době Stalingradu to nebylo s dodávkami nijak slavné, ztráty konvojů byly obrovské, navíc část dodávek šla do Anglie. Největší procento dodávek bylo až v následujících letech, samozřejmě jejich význam je veliký, ale nepřeceňoval bych ho. A to že si Stalingrad dnes nepřipomínáme je vlivem dnešní propagandy. V Rusku ho slaví s veškerou pietou.
Datum: 13. 07. 2003 21:44:18 Autor: Leonid Křízek
Předmět: Zmatené počty
V článku uvádím, že ztráty Němců u Stalingradu činily 300 000. Nepochopil jsem, jak pan Hrubant přišel v článku na údaj 50 000. Je pravda, že údaje o ztrátách se v jednotlivých publikacích značně rozcházejí. Renomovaný historik Paul Carell uvádí: „O slovo kolik se dodnes vedou spory. … Při kapitulaci … se podle sovětských údajů vzdalo 91 000 mužů, podle jiných údajů 130 000. … Rusové udávají, že na bitevním poli bylo pohřbeno 147 200 mužů. Toto číslo můžeme akceptovat pouze tehdy, jestliže k tomu budeme počítat i po kapitulaci zemřelé vojáky a k padlým připočteme také zraněné vojáky. Okolo 6000 mužů ze 107 800—120 000, kteří byli po kapitulaci v zajetí, se vrátilo zpět.“ Tolik Carell. Encyclopaedia Britanica dokonce uvádí doslova: „Sověti našli kolem Stalingradu 250 000 mrtvých Němců a Rumunů a celkové ztráty Osy (Němců, Rumunů, Italů a Maďarů) se odhadují na 800 000 mrtvých. Oficiální ruští vojenští historici odhadují, že při obraně města ztratilo životy 1 100 000 sovětských vojáků.“ Pokud má někdo přístup k hodnověrnějším zdrojům, bylo by zajímavé, kdyby zde uvedl své poznatky.
Datum: 29. 07. 2003 15:15:15 Autor: Hrubant Ivan
Předmět: Odpověď autorovi článku
Jak jsem přišel k údaji 50 tis. ? Z údajů článku, celkové německé ztráty ( 300 tis. )minus počet příslušníků 4 a 6 armády ( 250 tis. ) v kotli. Nejtvrdší boje v samotném městě trvaly od poloviny srpna do poloviny listopadu ( je to z hlavy, omlouvám se pokud je to trochu jinak ). Zdálo se mi divné, že za tu dobu padlo pouze 50 tis Němců. Poměr 1,1 ku 0,8 již vypadá hodnověrněji. Přesto považuji 1,1 mil za přehnané. Zřejmě jsou do toho počítány ztráty i za ústupu od Donu ke Stalingradu. Co se pramenů týče, lze brát zřejmě jako věrohodné např. paměti generálů ( Žukov, Vasilevský, Čujkov ). Ostaně sám Carell, hodně cituje v "Operace Barbarossa" paměti Čujkova. Nechci polemizovat o ztrátách obou stran, které považuji za dohady. Ale pokusil jsem se ohradit proti určité stylizaci článků, která nepřesně intepretuje události. Ideologické vidění světa, jsem si v době dávno minulé užil až až.
Datum: 23. 10. 2003 17:09:36 Autor: Jura
Předmět: Návrat zajatců
Z německých zajatců od Stalingradu se vrátilo cca 5000 lidí; poslední prý až v roce 1955.
Datum: 05. 12. 2003 00:26:56 Autor:
Předmět: Ubozi nemecti zajatci...
Rad bych reagoval na srceryvnou poznamku o poctu německých zajatců ze Stalingradu, kteri se vratily domu - at si prosim pritomni pronemecti lidumilove vyhledaji, kolik ze se pro zemnu z nemeckeho zajeti vratilo domu sovetskych zajatcu...
Datum: 14. 12. 2003 18:11:12 Autor: Vlada
Předmět: takove clanky radsi smazte
Formulace a ton clanku je - a ani mne to prilis neprekvapuje - slusne demagogicky, jenom pro zmenu kvuli datu vydani z trochu jine strany. Dalsi moje komentare jsou celkem zbytecne, zacnu hledat na netu jine, solidnejsi zdroje.
Datum: 19. 08. 2004 04:59:12 Autor: Jan Beneš
Předmět: Luftwaffe
Lufwaffe nestihla letecké zásobování právě díky vylodění spojenců v Africe, kam byly převeleny například všechny (tehdy jediné) německé velkokapacitní trasportní letouny Giant, ve snaze zachránit zbytky Rommelova sboru. Pokud jde o dodávky do Ruska tak většina šla přes Persii (Irán), včetně tanků Sherman Jinak se ze Stalingradu dostal jistý podplukovník Erchlepp + dva jeho vojáci, kteří se na Hitlerův rozkaz vyprdli a ujeli z kotle na lyžích a vyšlo jim to. Byli totiž lyžaři. Umřel ve Freiburgu roku 1995.
Datum: 05. 07. 2005 07:40:32 Autor: Petr F.
Předmět: Stalingrad a nepresnosti v clanku
Vazeny pane, rad bych timto svym prispevkem reagoval na nektere dost velke nepresnosti a nesmysli zminene ve Vasem clanku. Ad. 1) Ztraty - autor zde (zejmena diky uzitym zapadnim zdrojum) micha, jak je dosti obvykle, jablka a hrusky. Za prve nemecke ztraty uvadene zde jsou pouze pro "kotel" zatimco celkove ztraty Sovetu jsou uvadeny vcetne obklicovaci operace, atd. cili jasna nesoumeritelnost udaju. JE dobre prostudovat moderni ruskou literaturu - kde je uvaden zhruba jiz v jinem prispevku zde zmineny pomer 1,1: 0,8 ci 0,7 (ze celou dobu operaci). Dalsim problemem jsou tisice civilistu, kteri nejsou zrejme zapocitany v techto statistikach (jejich pocet muze byt od 100 az do 500 000). Toto cislo mrtvych civilistu nebude mozno nikdy presne spocitat, nebot se z velke casti jednalo o uprchliky. Ad. 2) Americka pomoc - opet trosku americky pristup, nebot pokud se podivate na statistiku dodavek tak v dobe Stalingradu prakticky zadne dodavky nechodili, ze :)) Veskere dodavky USA byli realizovany v roce 1944-45. Takze kde se vzali ty super US dodavky v SSSR ??? Ad. 3) Nejvetsi nesmysl celeho clanku, ktery je tradovan zejmena v zapadni literature, je kapitulace nemeckych vojska a zejmena Pauluse. Faktem je, ze Paulus nikdy NEKAPITULOVAL, byl pouze zajat stejne jako vetsina nemeckych vojsk. Zminky o tomto najdeme jak v dile Zukova, tak take nemeckych vojaku, kteri se pohybovali v blizkosti Pauluse v dobe zajeti. Timto bych Vas rad pozadal, zda byste priste mohl jako zajiste nezavisly historik vice cerpat z nekolika materialu a take bral s velkymi rezervami zejmena americke "autory a historiky". S pozdravem Petr F. P.S. Asi mozna budu narcen z ruskeho videni a dalsich blabolu, jenze opak je pravdou. Neni dobre odvratit se od vseho ruskeho k americkemu, ale spise je treba hledat pravdu, ktera je vzdy nekde mezi. A bohuzel v americke "literature" se objevuje tolik nesmyslu, vysoce prevysujicich 50 let SSSR literatury.
Datum: 14. 09. 2006 08:04:34 Autor: Jirka
Předmět: von Paulus
Jo, ale nikde sem se nedočetl, že by Paulus byl von Paulus... ????
Datum: 07. 11. 2007 18:51:30 Autor: Pavel Rampír
Předmět: padlí
Nevím z jakého důvoduvznikla debata na téma padlých. Ale je-li známo že poměr strát na Východní frontě byl 3:1 až 5:1 v neprospěch Rudé armády( podle různých pramenů), pochybuji že v této nepochybně grandiozní bitvě by tomu bylo jinak.To nesnižuje hrdinství prostého Ruského vojáka ale ukazuje to na cenu jeho živita pro Sovětské velení...
Datum: 12. 11. 2007 16:08:48 Autor: Leonid Křížek
Předmět: "von" Paulus
Ten predikát "von" se mi do článku připletl nějakým omylem, Paulus byl syn drobného státního úředníka... Naproti tomu kromě pana Petra F. o kapitulaci Pauluse nikdo nepochybuje, ani na Západě, ani na Východě. Jinak výzva Petra F. "neodvracet se od všeho ruského k americkému" je irelevantní, nikdy jsem tak nečil. Jeho dštění síry na americké autory a historiky (jež klade do uvozovek) je v přímé úměře k jeho znalosti gramatiky. No further comment.
Datum: 14. 05. 2008 06:45:53 Autor: J.Lovell
Předmět: otazka autorovi,dodatek k clanku
Stalin tehdy ziskal velice cenne informace o tom, ze Japonci nenapadnou SSSR. Soveti pak ihned presunuli velkou cast sve armady z Dalneho Vychodu na stalingradskou frontu. Mimo jine se jednalo o velke mnozstvi tanku. Tato znama skutecnost vyznamne prispela k nemecke porazce. Prekvapilo mne, ze autor tento dulezity fakt neuvadi. Proc ?
Datum: 15. 05. 2008 12:33:48 Autor: Leonid Křížek
Předmět: to Lovell
Článek byl jen stručnou připomínkou jednoho významného výročí. Nebylo mým záměrem probírat všechny aspekty této bitvy. Jsou dostatečně podrobně rozebrány v mnoha dostupných publikacích. Jistě jsem pominul i jiná "důležitá fakta". Ostatně k jejich doplnění slouží mimo jiné i tato rubrika "komentáře".
Datum: 15. 05. 2008 22:32:15 Autor: K.Bartošík
Předmět: Doplnění k článku
Chci jen opravit pana Petra F.v tom,že hlavní význam měly dodávky zajišťující chod dopravy a týlu Rudé armády - ohromná množství džípů, nákladních automobilů (slavné Studebakery, na které se např. montovaly i známé ?Kaťuše? apod.), leteckého benzínu, lokomotiv, radiostanic apod. Díky těmto dodávkám se sovětský průmysl mohl soustředit na primární válečnou výrobu zbraní. Zda by Sovětský svaz válku s Německem vyhrál i bez přímé západní materiální pomoci, je vysoce spekulativní otázka. Pravděpodobně ano, i když by si to vyžádalo ještě větší oběti a válka by asi trvala déle. Prvního strategického obratu na východě - zastavení Němců před Moskvou v prosinci 1941 - Rudá armáda dosáhla v podstatě bez západní pomoci, která se teprve rozbíhala (do konce roku 1941 bylo do SSSR dodáno 669 letadel a 445 tanků z Británie, z nichž se bitvy u Moskvy účastnilo jen pár kusů. Z USA se dodávky rozběhly až od počátku roku 1942). Otázkou je, jak by probíhaly velké ofenzívy Rudé armády v pozdějších letech bez deseti- či statisíců dodaných náklaďáků a džípů... Zajímavou věcí je, že finanční vypořádání dodávek z lend-lease (šlo o půjčku a pronájem) mezi USA a Ruskem nebylo plně uzavřeno dodnes. Do SSSR směřovalo asi 20-25% celkového objemu americké pomoci (většina šla do Británie). Jednání o vypořádání se táhla až do roku 1972, kdy byla uzavřena dohoda o splacení 722 mil. dolarů ze sovětské strany. Dohoda však nikdy nebyla zcela naplněna a Rusko má za válečnou pomoc USA dodnes dlužit asi 100 mil. USD.
Datum: 15. 05. 2008 23:11:53 Autor: Leonid Křížek
Předmět: to Bartošík
V té souvislosti je zajímavá úvaha známého sovětského defektora, píšícího pod pseudonymem Suvorov (překlady jeho knih jsou běžně k dostání na našem trhu). Tvrdí, že Sovětský svaz válku v podstatě prohrál: znamenala decimaci obyvatelstva, těžké hospodářské ztráty, zničení infrastruktury etc. etc. SSSR zaplatil za válku opravdu nepředstavitelnou cenu, hlavně na lidských životech. Vzhledem k dalšímu tvrzení Suvorova, ře Stalin vlastně připravoval útočnou válku proti Německu a Třetí říše vlastně zaútočila z obavy z napadení, se jedná o otázku, kterou (podle mého názoru) dosud profesionální historiografie nevyřešila (Suvorov není historik, je to bývalý důstojník KGB, který se "napravil" a jeho závěry jsou značně spekulativní). Jak říká Solženicyn, ve 20. století nebylo většího neštěstí, než se narodit jako občan SSSR....
Datum: 18. 05. 2008 18:43:46 Autor: Tibor Werner
Předmět: to křížek
Suvorov je téma vůbec samo o sobě a jako bernou minci bych ho vůbec nebral! Všechny výtky k jeho osobě (ty mne až tak nezajímají) a hlavně dílu, jsou v tomto článku jehož autorem bohužel nejsem, ale plně se s jeho názory stotožňuji: http://temneuzemi.webzdarma.cz/Historie/Viktor_Suvorov.htm Není pravdou, že by s to ním moderní historiografie neřešila: Zde odpůrci: http://www.ozon.ru/context/detail/id/3811781/ Bohužel, u nás nevychází a vychází u nás stále dokola jen již i zapadem vyvrácené a zastaralé práce Suvorova (Ledoborec). A bohužel berou si ho i naši przniči historie jako bernou minci a naprosto spolehlivou studnu moudrostí!
Datum: 20. 05. 2008 11:23:12 Autor: Andreas
Předmět: Pomoc USA do SSSR
Mno mám takový nejasný pocit, že právě u Stalingradu byla spousta letadel z USA které tam přeletaly z jihu, a bylo tak obrovská spotřeba a opotřebení že byla mašina na odpis za týden :) Mimochodem mě ve vzpomínkách Pokryškina pobavila radost nad nevídanou věcí... ty letadla měly radiostanice :) Mno ale jak říká náš milovník všeho východu pan PetrF :) Vlastně to náš nebohý a zaskočen sovětský svaz vyhrál sám :) Jinak všem nevěřícím tomášům ohledně toho, že Rusko vědělo, že bude napadeno a počítalo s tím že samo napadne německo bych doporučil soubor diplomatických zpráv z kanceláře eduarda beneše v Londýně. Obvzláště zajímavé jsou zprávy z jugoslávie o sovětských diplomatech... zprávy typu: rusové 14dní předem balí, odlétají jejich rodiny, hlasitě a se sebedůvěrou mluví o tom, že bude válka atd.. :) Ale jasně chudinka sovětský sajůz byl zákeřně přepaden :) HEHE asi těžko. Byla to stejné nechutná toltalitní zrůdnost jako německo. A mělo se rozhodnout která diktatura přežije... němci udeřili první... kdyby tak neučinili udeřili by rusové... už si na tento zjevný fakt vy všichni pohůnci moskvy zvykněte... Moskva měla vynikající propagandu, tak dobrou že vytěžila maximum i z proher a chyb... :) A vy tomu teď věříte... byl to režim který si ve svém imperialismu nezadal s nikým... Kolik území pozřel mezi válkami.. zabral Moldavii, Pobaltí, kus finska... atd. atd... Nebyli to žádní hodní a dobří hoši... holt jsme měli kliku, že náhodou měli vroubek s němcema a mimochodem nás osvobodili... ale jen proto aby z nás udělali nárazníkovou plochu pro případnou další válku...
Datum: 20. 05. 2008 19:55:22 Autor: K.Bartošík
Předmět: Doplnění bitvy u Stalingradu.
Je třeba málo známou skutečností,jak se dělnická vláda chovala ke svým vojákům,a že sovětské úřady popravily u Stalingradu kolem 13 500 vlastních vojáků. Byl to projev naprosto nemilosrdného nátlaku na kolísavce (vykonávaný zvláštními oddíly NKVD). Tato stěží uvěřitelná bezohlednost sovětského systému do značné míry ? i když ne zcela ? vysvětluje, proč tolik bývalých vojáků Rudé armády bojovalo na německé straně (u Stalingradu bylo v řadách německých frontových divizí přes 50 000 sovětských občanů v německých uniformách). Někteří k tomu byli surově donuceni hladem v zajateckých táborech, další se přihlásili dobrovolně. Mnoho německých hlášení z průběhu závěrečných bojů svědčí o hrdinství těchto,?hiwis?, jak se sovětským občanům bojujícím v řadách wehrmachtu proti krajanům říkalo. Toto téma je v Rusku dodnes tabu. V této situaci sovětští velitelé zavedli drastická opatření k dosažení hrdinství vojáků.Viz vzpomínky gen.Čujkova ?V hořícím městě,? napsal Čujkov v pamětech, ?jsme zbabělce nemohli trpět, nebylo tam pro ně místo.? Odmítala se jakákoliv ?přecitlivělost?. Vojáci Rudé armády byli například považováni za viníky, pokud okamžitě nezačali střílet na své kamarády, které viděli při pokusu o dezerci nebo vzdání se nepříteli. Teprve 8. října si trouflo politické oddělení Stalingradského frontu hlásit do Moskvy, že ?poraženecké nálady byly eliminovány a počty případů vlastizrady klesají?.
Datum: 22. 05. 2008 12:58:03 Autor: Tibor Werner
Předmět: )))
Jo tak utíkali z Jugoslavie, Andreasi, jo? A kdypak Wehrmacht převálcoval Jugoslavii? HEHE-doplň si znalosti a pak mudruj HEHE! Jinak budeš za blbce!
Datum: 22. 08. 2011 14:48:48 Autor: Ferry
Předmět: Stalingrad
Cituji ze závěru článku : "Toto vítězství vybojovali sovětští vojáci nutno.....tedy ale......! To nesmí při hodnocení jakéhokoli vítězství sov. armády nikdy chybět, že ! Podmiňující hodnocení vítězství sov. armády je úlitba, nebo zamaskovaná nenávist k sov. straně. Kdy si uvědomíte, že nebýt toho, že sov. vojska došla do Berlína většina z nás Čechů nežije !
Datum: 23. 08. 2011 09:29:29 Autor: Daniel
Předmět: to Ferry
Ty lišáku rudá, tys to zase těm imperialistům nandal. Za tuhle demagogi by se nemusel stydět žádný redaktor Rudého práva. Ani Sověti netvrdili, že "kdyby sov. vojske nedošla do Berlína, většina z nás Čechů nežije". Bravo, to je přemet hodný klauna Ferdinanda. Jak málo Sovětům záleželo na životech Čechů (a Slováků) to dokázali svým postojem jak v SNP, tak v Dukelské operaci. Ferry, přečti si ten poslední odstavec ještě jednou a zamysli se. A to svinstvo už nešňupej.
Datum: 11. 05. 2013 16:47:44 Autor: kája
Předmět: Srovnání vedení 2. sv. války SSSR a USAy
Nikdo přece nemůže půopřít, že Spojené státy dvakrát v historii zachránily Evropu před německou expanzí. Poprvé v 1. světové válce, podruhé ve 2. Co se týče ztrát "sovětského člověka", mělo ba se z těch miionů vyčlenit, kolik vlastních vojáků zavraždili komunističtí komisaři Rudé armády, kteří hnali vojáky do prakticky sebevražedných útoků. Zároveň není také od věci připomenout trestní prapory - "slavný maršál Žukov" dokonce uváděl v rozhovoru s konsternovanými spojeneckými veliteli příklad vyčištění nepřátelského minového pole použitím trestného praporu. Nemluvě už o popravách za dezerci. Pokud je známo, jediný popravený americký voják za dezerci ve 2. světové válce (první popravený za toto provinění od dob občanské války) byl vojín Eddie Slovik. Z toho je patrná "starost o humanitu" v Rudé armádě.
Datum: 16. 05. 2013 14:18:49 Autor: Jirka
Předmět: ale muze
Že USA dvakrát v historii zachránily Evropu samozřejmě popře každý soudný člověk. V první světové válce Německo válku ani nezačalo, ani nezavinilo a nebýt intervence USA, mohla válka skončit patem mnohem dříve a s menšími ztrátami na životech. V druhé světové válce sice USA Evropu zachránily, ale ono to bylo i naopak. Nebýt Sovětského Svazu a Anglie, Fašisti by spolu s Japonskem USA dost možná porazili. Takže by bylo přesnější formulovat to tak, že nikdo nemůže popřít, že jednou jsme se navzájem zachránili.
Datum: 16. 05. 2013 14:48:56 Autor: Jižan
Předmět: pro p.Jirku
Chci jen pana Jirku opravit v tom,že hlavní význam pro SSSR měly dodávky zajišťující chod dopravy a týlu Rudé armády - ohromná množství džípů, nákladních automobilů (slavné Studebakery 350 000 ks., na které se např. montovaly i známé ?Kaťuše? USA dodaly Sovětskému svazu během válečných let 2,3 milionu tun oceli. Takové množství by postačilo k výrobě 70 000 tanků T-34. Objem dodávek hliníku činil 229 000 tun, což dostačovalo pro pokrytí potřeb sovětského leteckého a tankového průmyslu na dva roky. Je třeba se zmínit i o dodávkách potravin: 3,8 milionů tun konzervovaného vepřového masa, uzenin, másla, čokolády, sušených vajec čokolády a tak dále. Sovětská armáda dostala rovněž 423 000 telefonů a desetitisíce bezdrátových stanic. Do SSSR putoval materiál a strojové vybavení pro rafinerie ropy, dále baterie, stany, padáky, lokomotivy atd. Příslušníci Rudé armády byli obuti do 15 milionů párů amerických vojenských bot. apod.) Díky těmto dodávkám se sovětský průmysl mohl soustředit na primární válečnou výrobu zbraní. Zda by Sovětský svaz válku s Německem vyhrál i bez přímé západní materiální pomoci, je vysoce spekulativní otázka. Pravděpodobně ano, i když by si to vyžádalo ještě větší oběti a válka by asi trvala déle. Prvního strategického obratu na východě - zastavení Němců před Moskvou v prosinci 1941 - Rudá armáda dosáhla v podstatě bez západní pomoci, která se teprve rozbíhala (do konce roku 1941 bylo do SSSR dodáno 669 letadel a 445 tanků z Británie, z nichž se bitvy u Moskvy účastnilo jen pár kusů. Z USA se dodávky rozběhly až od počátku roku 1942). Otázkou je, jak by probíhaly velké ofenzívy Rudé armády v pozdějších letech bez deseti- či statisíců dodaných náklaďáků a džípů... Zajímavou věcí je, že finanční vypořádání dodávek z lend-lease (šlo o půjčku a pronájem) mezi USA a Ruskem nebylo plně uzavřeno dodnes. Do SSSR směřovalo asi 20-25% celkového objemu americké pomoci (většina šla do Británie). Jednání o vypořádání se táhla až do roku 1972, kdy byla uzavřena dohoda o splacení 722 mil. dolarů ze sovětské strany. Dohoda však nikdy nebyla zcela naplněna a Rusko má za válečnou pomoc USA dodnes dlužit asi 100 mil. USD.
Datum: 24. 05. 2013 23:38:19 Autor: QF17
Předmět: Jirko
asi tě zklamu, prostě již v počátku o jednání v Trianonu bylo jasné všem zainteresovaným "politikům" jak to bude! Jedna zásadní realita, kterou podcenila zastupující garnitura vedená neochvějným Benešem i zástupcem Polska byla, že může nastat v budoucnu velký problém. A že nastal tento problém patří do žánru typu: Blair Witch. Ovšem, korunu tomuto rozhodnutí o rozdělení monarchie dal v počátku Masaryk. Tenhle slovák z nuzných poměrů varoval před rozpadem RaU. Škoda, že se tak stalo ...............Beněš časem si na vznikajícím problému leštil své ego, betonové a proruské. ČÍM VÍCE DOHOD, TÍM VĚTŠÍ POLITIK?:-)
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Beze slov (zasláno).

Beze slov (zasláno).


Recenze týdne

Útek do pekla

Příběh Gustava Wendrinského