ad Branná výchova a Bundeswehr

Diskusní příspěvek

Moje babička říkávala: ?Povídejte, co chcete, ale za císaře to bylo nejlepší? V padesátých letech jsem tedy ověřoval u dříve narozených, jaké to bylo za Rakouska, za císaře; musím konstatovat, že reference byly pozitivní.

Můj dříve narozený kolega, přítel a šéf, RNDr. Fišer byl synem hajného, vystudoval na Sorboně a Karlově univerzitě, za významné podpory Schwarzenbergů. Členka opery ND vyprávěla, jak se dívala na poslední cestu císaře a podobně. Paní vyprávěla, jak sloužila ve šlechtické rodině, jako kuchařka, byla osvobozena od pomocných prací, věnovala se jenom vaření, když se vdávala, panstvo ji pomáhalo vybrat nábytek, na svatební cestu do kostela poskytlo kočár se čtyřspřežením, výbavu kterou si pořídila, měla ještě v těch padesátých letech. Starý štajgr mě na Starých Hamrech tvrdil, že na dole bylo nejlépe za monarchie, ovšem byli i tací jako starý Magdón který šel do hospody, zaplatil dluhy, výplatu prochlastal a udělal dluhy nové, Maryčce zbyly oči jen pro pláč, za to nemohl ani uhlobaron, ani císař, ani Schwarzenberg, užitek z toho měl Petr Bezruč a Janáček, kteří nešťastné Maryčce Magdónové postavili nesmrtelný pomník.

Další figurkou v tomto divadélku je Karel Havlíček Borovský; není jednoznačná vazba rýmovačky ?jeden byl generál a druhý kardinál? k obsahu eseje. Schwarzenberg, ani TOP v tomto případě neparticipoval na předávání ozbrojených sil pod cizí komando, oni mají svých průs..ů dost. Pro esej PQ17[1] [diskusní příspěvek k článku Branná výchova] jsou patřičné Havlíčkovy verše ?Nechoď Vašku s pány na led, mnohý případ známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.? Situace v Evropě je v současné době mnohem chladnější, než za studené války. Za studenou válku by správně měla být udělena Nobelova cena Varšavské smlouvě a NATO. Pokud se účastníme postupného obkličování Ruska, musíme předpokládat, že se zachová jako šelma, zahnaná do kouta odkud není úniku. Česká republika má 135 obyvatel na kilometr čtvereční, je v dostřelu raket středního doletu, kdežto USA má 32 obyvatel na kilometr čtvereční a je v dosahu až raket strategických; potom budeme my v situaci toho sedláka z Havlíčkových veršů. Posílení německé divize naši čtvrtou brigádou a vyčlenění jednoho praporu do Polska může mít pro nás, při naši zoufalé pod-dimenzovanosti ozbrojených sil a absence záloh, fatální následky. Bohužel, tímto případ nekončí, ale začíná.

Olbreitová, jako ministryně zahraničí Spojených států prohlásila, že je nespravedlivé!!! aby Rusko vlastnilo takové fenomenální bohatství. Prezident a pětihvězdičkový general Eisenhower varoval při svém posledním projevu k lidu Spojených států před ?získáním nežádoucího vlivu vojensko-průmyslovým komplexem?. Toto varování je v rozporu se současnou doktrínou Spojených Států, která konstatuje, že ?Země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou?(Wolfowitzova doktrína). Wolfowitzova doktrína preferuje jako legitimní prostředek preventivní vojenský zásah, ovšem žádný generál nemá právo legalizovat zločin, na toto již doplatili Keitel a Jodl. Co to je preventivní zásah? Preventivním vojenským zásahem byla podle kancléře Hitlera 20. 6. 1941 operace Barbarosa. Naproti tomu později generál, polní maršál von Manstein udává, že sovětské síly a technika nebyly připraveny a schopny útoku. Preventivní útok je tedy napadení nepřipraveného, většinou nic netušícího objektu (státu, politického, nebo jiného uskupení; nebo jednotlivce bez výstrahy vyhlášení války).[2] Takový čin je hodnocen evropskou civilizací jako zločin.

Preventivní úder tedy není vojenskou operaci, nedefinuje ji Clausewitz, Jomini, ani strategická literatura západní provenience, která u nás za uplynulé půlstoletí vyšla, což potvrzuje, že se jedná o válečný zločin.[3]

Argumenty Olbreitové a Wlofowitze ukládají šéfovi ruského státu povinnost provádět urychleně kroky, aby se nebezpečí a důsledky napadení snížilo. Pokud se Česko zúčastní preventivního úderu, musí se brát na vědomí, že s velkou pravděpodobnosti bude následovat odvetný úder (geograficky jsme první na řadě), protože by to byl válečný zločin, mohl by napadený zdůvodnit použití zbraně ke svoji obraně, jejíž účinnost se měří v kilotunách, nebo i v megatunách tritolového ekvivalentu. Ministr obrany Stropnický dne 7. 11. 2016 předložil sněmovně návrh na změnu článku 43 Ústavy České republiky ve snaze o co nejotevřenější možnost vlády rozhodovat o tom, do jakých vojenských zahraničních misí vyšle Armádu České republiky (AČR) a kterým cizím ozbrojeným silám poskytne k jejich vojenským operacím naše území. Obsahu mozkovny pana Stropnického nedochází, že využití našeho území ve vojenských operacích namířených proti Rusku postaví Česko do řad jeho nepřátel. Že Rusko bude s námi jednat jako s nepřítelem je nepochybné. Spoléhání se na nějakou cizí pomoc je pro stát smrtelně nebezpečné, ta by se skládala z bombardování, jak vidíme v současné době, tedy co by nezničil protivník, zničí ti, pro které budeme válčit, vždyť pro ně jsme jenom spotřební materiál. Domnívám se, že o vyslání ozbrojených sil mimo teritorium státu by měla rozhodovat nejenom vláda, ale i parlament a neopomenutelně jako vrchní velitel prezident (možná že to jednou bude Schwarzenberg); totiž hraní si s ozbrojenými silami je nebezpečnější než manipulace odjištěným granátem.

Evropa je v současné době ohrožena na jihovýchodě a jihu kde vyčkávají miliony lidi vtrhnout do bohaté a bezbranné Evropy a vzít si ji buď po dobrém (Merklová), nebo po zlém. Navzdory těmto hrozbám se ozbrojené síly Evropy soustřeďují v prostorách severovýchodní Evropy, proti ruskému pravému křídlu, které je nejzranitelnější. Můžeme klást otázku, jaké jsou perspektivy sebezáchrany, domnívám se, že základním východiskem na podzim budou volby. Měli bychom volit kohokoli, jenom ne stranu, kde je místopředseda Stropnický.

A co s NATO? Podle Machiavelliho rady ?DIVIDE ET IMPERA? ? rozděl a panuj, se šikuje k útoku za účelem rozparcelování Ruska. Ukrajina, která se Spojeným Státům vnucuje jako hlavní spojenec si již plánuje přehlídku v Moskvě, ale my bychom se v tomto případě k lizu, nedostali.[4] Pro nás bude nejbezpečnější tento spolek, který ani neplánuje obranu střední Evropy před invazi muslimů a černochů, opustit. Příklady Izraele, Finska, Rakouska, Švýcarska ukazují, že tento krok je reálný a výhodný. Článek Marka Skřipského je velmi dobrou informaci o státu, který je neutrální a plně obrany schopný, je to náš nedostižný vzor (terén; válečnické geny, morálka a etika obyvatelstva). Ovšem toto chce výměnu politiků namísto politiků typu Stropnického politiky typu Viktora Orbana.

Pavel Misustov

 Článek Marka Skřipského: Ozbrojené síly Švýcarské konfederace mě zajímají už nějakou dobu a osobně v nich spatřuji jednu z nejlepších a nejvíce akceschopných armád na světě, v jejichž koncepci hrají silnou roli také prvky patriotismu a odpovědnosti občana ke své zemi. Napsat o švýcarském vojsku článek jsem se však rozhodl teprve nedávno. Vedlo mě k tomu, mimo jiné, průběžné, pravidelně se opakující tlachání předních eurounijních (samozřejmě ?proevropských?) představitelů o ?Evropských silách rychlé reakce?, které podle slov eurofilních politiků mají představovat téměř mýtickou neporazitelnou armádu a pak také jakási ?odzbrojenost? velké části Evropy. Nestandardním termínem ?odzbrojenost? nemyslím pouze výraznou redukci aktivních sil a počtu vojenské techniky, ale také trestuhodné opomíjení dalšího výcviku záloh a absenci jakékoliv branné přípravy na školách.

Než mě v této souvislosti nějaký veleduch nařkne z toho, že se mi stýská po ?komunistické militarizaci mládeže?, rád bych ho upozornil, že například ve Spojených státech stále existuje obdoba ?vojenských kateder?, známá pod zkratkou ROTC (Reserve officers training corps). Ale k věci. Švýcarsko je zemí, která dbá na dobře vycvičené, vystrojené a vyzbrojené vojenské síly. Na rozdíl od mnoha evropských států nedělá z bezbrannosti ctnost ve stylu ?podívejte se, jak jsme mírumilovní? a naopak činí vše pro to, aby mohla kdykoliv garantovat vlastní bezpečnost. Jakýsi prazáklad dnešní švýcarské armády můžeme spatřovat v koncepci z roku 1815, která po mnoha úpravách a změnách dovedla švýcarské síly do aktuální podoby. Armáda Švýcarské konfederace tak ve své podstatě kombinuje systém regulérní armády s miličním systémem a to tak, aby vynikly výhody obou přístupů. Profesionálních vojáků je ve švýcarské armádě pouze kolem tří tisíc šesti set. Většinou jde o vyšší důstojníky, instruktory výcviku a štábní důstojníky. Kolem tohoto tvrdého jádra se pak nachází ?obal?, tvořený (hlavně) muži, podléhajících povinné vojenské službě. Té se musí ve Švýcarsku podrobit každý způsobilý a netrestaný muž ve věku od devatenácti do dvaatřiceti let.

Doba služby není příliš dlouhá, zato výcvik v jejím průběhu je velmi intenzivní. Délka povinné vojenské služby se pohybuje se v rozmezí od osmnácti do jedenadvaceti týdnů, podle druhu jednotky u níž odvedený slouží. ?Záklaďáci? jsou po čas vojenské služby podrobováni důkladnému výcviku se zbraní i příslušnou vojenskou technikou a po jejím skončení se každoročně třikrát do roka účastní týdenního cvičení (záložní důstojníci čtyřikrát do roka). Povinnost pravidelných cvičení pro ně přestává platit, pokud na nich celkově stráví tři sta dní, anebo po dosažení věkové hranice dvaačtyřiceti let. Ze záloh jsou pak definitivně vyřazováni v devětačtyřiceti letech. Pouze v průměru jedna třetina služby schopných mužů do armády nenastoupila a zapojila se buď do složek civilní ochrany anebo nastoupila civilní službu. Ti, kteří byli shledáni nezpůsobilými vojenské služby, musí platit dvouprocentní přirážku k dani z příjmu, což by naše ?bratrstvo pravdy a lásky? jistě označilo za další atribut ?plíživé fašizace společnosti? Pro ženy je služba ve vojsku pouze dobrovolná a podle nejnovější reformy, nazvané ?Armáda XXI? mohou používat zbraň výhradně pro vlastní obranu během služby. V praxi to tedy znamená, že v případě konfliktu by se neúčastnily bojových akcí. Švýcarští muži jsou, jak vidno, gentlemani, kteří se ?neschovávají za ženskou?.

Politické i armádní špičky svým záložákům věří. Každý voják v záloze smí vlastnit doma ruční střelné zbraně (včetně zbraní automatických) s počtem nábojů nepřesahujícím padesát kusů. Toto povolení je motivováno čistě prakticky. Počítá se totiž s eventualitou, že v případě rychlého napadení země, by se záložák musel ke své jednotce ?probít?. Švýcarsko s necelými sedmi miliony obyvatel je díky své armádní koncepci schopné nasadit v případě ohrožení 1 375 889 skvěle vycvičených vojáků (údaj z konce roku 2005). V přepočtu na populaci je tak švýcarská armáda druhou největší na světě, za armádou státu Izrael. Švýcaři pochopili, že armádu nedělají pouze elitní jednotky, sloužící jako ?výkladní skříň? té či oné armády, ale že je nutné věnovat se výcviku ?průměrného vojáka? A právě výcvik a příprava řadových vojáků je ve švýcarských ozbrojených silách na špičkové úrovni, přičemž srovnatelnou úrovní ?záklaďáků a ?záložáků? se může pochlubit asi opět jen izraelská armáda. Plně profesionálními složkami švýcarské armády jsou pouze letectvo, kde výcvik bojového pilota probíhá už od šestnácti let a speciální jednotky AAD, cvičené podle vzoru britské SAS. Zcela specifický útvar představuje proslulá švýcarská vatikánská garda. Impozantně působí rovněž fakt, že švýcarská armáda je schopná kompletně mobilizovat do dvanácti hodin, což představuje naprostý unikát.

Na tomto místě bych rád podotkl, že Spojené státy počítají pro mobilizaci svých sil s několika týdny, přičemž některé pesimistické odhady hovoří až o jednom měsíci. V souvislosti s tématem škodolibě připomínám chvástání zainteresovaných eurofilů, hrdě prohlašujících, že Evropské síly rychlé reakce ? tedy plně profesionální sbor o síle cca 25 000 mužů ? jsou připraveny k zásahu do pěti dnů. Po technické stránce je švýcarská armáda plně srovnatelná s moderními ozbrojenými složkami vyspělých států. V její výzbroji nalezneme jak domácí provenienci (zde zmiňuji především vynikající útočnou pušku SIG 550), tak zbraně americké, belgické nebo německé. Jádro švýcarského letectva tvoří čtyřiatřicet amerických stíhaček F-18 Hornet, nejpoužívanějším tankem je zase německý Leopard 2. Vzhledem k neutralitě konfederace hraje při nákupu zbraní prioritní roli jejich kvalita a kompatibilita, nikoliv zahraničně politická objednávka. Koncepčně má švýcarská armáda jeden hlavní úkol ? zajistit územní obranu státu.

Na první pohled to vypadá logicky, nicméně většina zemí EU a NATO zakládá armádní koncepci na účasti v zahraničních misích, přičemž některé z nich plán územní obrany v zásadě nemají. V současné době převládá ? po mém soudu nešťastný ? přístup, že každá země ?dá něco?. Češi chemiky a 601. skupinu zvláštních operací, Britové letecké krytí, Francouzi nevím, co a takto bude fungovat ?kolektivní bezpečnost?. Osobně si myslím, že armáda má v první řadě bránit suverenitu své země a vše ostatní jsou pro ni úkoly druhého řádu. Byl bych nerad, kdyby můj článek vyzněl jako plošné odmítnutí české účasti na všech zahraničních misích, neboť takto není zamýšlen. Pouze chci říci, že nepovažuji za normální situaci, pokud například sám bývalý ministr obrany SRN prohlásí, že německá armáda je schopna zasáhnout kdekoliv na světě kromě Německa.

Švýcarsko se účastnilo v minulosti zahraničních misí v Bosně a Koreji, ale tato angažmá nepředstavují pro ozbrojené síly konfederace prioritu. Švýcarský model ozbrojených sil je ze společenského hlediska důležitý i proto, že popírá častá tvrzení pacifistů a členů bratrstva pravdy a lásky, snažících se vsugerovat lidem blud, že tam kde je mezi lidmi mnoho zbraní a dbá se na brannost, existuje zároveň podhoubí pro násilí, ať už obrácené dovnitř (agresivní chování mezi lidmi) nebo navenek (silácká rétorika a v krajním případě agrese vůči okolním státům). Švýcarsko je veskrze mírumilovným státem, stranícím se mezinárodních roztržek, s velmi nízkou kriminalitou (největší podíl na kriminalitě mají ve Švýcarsku imigranti a jejich potomci), přičemž počet zneužití střelných zbraní je taktéž velmi nízký. Nekoná se ?střílení na školách?, ani jiné podobné jevy, jimiž pseudohumanisté tak často straší. Švýcaři se jenom drží staré pravdy Flavia Vegetia Renata, přisuzované mylně Machiavellimu: ?Kdo si přeje mír, ať se připravuje na válku.? Velmi sympatická je i skutečnost, že Švýcaři pokládají obranu země za jednu z povinností dobrého občana. Mladí lidé se při výkonu služby naučí o sebe lépe postarat, získají pevnější vztah ke svému okolí, zvládnou sebeobranu, zdravovědu a další věci, které se jim mohou kdykoliv hodit. Tím, že služba v armádě je brána jako věc ?nás normálních kluků? a tím, že jednorázově není moc dlouhá, stává se armáda místem setkávání lidí, kteří si po výcviku zajdou na pivko, seznámí se, popovídají si a tak vznikají další a další přediva mezilidských vztahů. Armáda je jakousi organickou součástí švýcarské společnosti, aniž by ji militarizovala.

Švýcarská konfederace je specifický státní útvar a mnoho jejích atributů zkrátka nelze převzít. Nejsem příznivcem české neutrality, která by byla v tomto prostoru pro Českou republiku zahraničně politickou sebevraždou, nicméně model švýcarské armády by nás mohl inspirovat. Ani on by nešel v našich podmínkách aplikovat celý, zejména vzhledem k ekonomickým aspektům. Ve svých základních konturách by se však mohl stát něčím, co by bylo dobré alespoň napodobit. Je trochu smutné, že místo debaty na toto téma představuje hlavní bezpečnostní problematiku otázka radaru někde v Brdech?

Marek Skřipský

[1] Tak nám ministr obrany podepsal smlouvu o předání poloviny naší armády Bundeswehru. Pokud si toho někteří nevšimli, vrcholný reprezentant ANO a ministr obrany podepsal v Německu s tamní ministryní obrany smlouvu, kterou je česká 4. brigáda rychlého nasazení podřízena německé divizi. Něco takového nemá v české historii obdoby, snad jen s dočasnou výjimkou takzvaného vládního vojska v době protektorátu a svatováclavské roty SS v roce 1945. + Mnoho "demokraticky" smýšlejících občanů bude jásat a provolávat slávu, ale pokud se nad tím rozumný člověk zamyslí, tak zjistí, že vrchním velitelem již tak prořídlé České armády není Český prezident, ale Němec. Musím se ptát, kde je ta "demokracie" a jak dalece bude omezovat občany našeho státu? To je ta demokracie, která nám byla vnucováno v roce 1989 z huby alkáče V.Havla a dalším chartistů? Z Řeckého slova demokracie se stal bič pro války a vraždění pod praporem NATO a Unie. Pamatuji si co prohlásil Karel Kryl o tom, o se tady děje a chystá. "I sametem lze zardousit". Nestalo se tomu tak a následky nás budou provázet další generace. + Jak jsem psal již nedávno, ochrana státu a rodiny před různými běženci bez dokladů i s falešnými doklady. Postavit tuhle chátru před hotovou věc. Jsi emigrant podezřelý z nelegálního překročení hranice suverenního státu, máš dvě možnosti, budeš zastřelen nebo deportován zpět. Nastal v České politice určitý paradox. Karel Schwarzenberg známý člen silné a vlivné bandy Bildenberg vítá tuhle chátru z Afriky či Asie a chce její začlenění do Evropy. Evropa vždy bojovala proti Turkům či Saracenúm. Dokonce jeho předkové se výrazně podíleli na porážce bezvěrců - muslimů. + Jak bude probíhat hraná výchova a jak kvalitně již v to přestávám doufat. Velitelem části naší armády je cizinec i vzpomněl jsem si na tohle: Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden, ten je generál,[4] a druhý je kardinál;[5] zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká ?Otčenáš?; zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden, ten je arcibiskup, a druhý je taky ......., zle matičko, zle! Zdroj-M.Koller a K.H.Borovský

[2] Pro bližší představu ? Muž v lese se střetne s osobu, o které ví, že je to recidivista, když na tuto osobu zaútočí úderem a usmrtí ji tak soud bude posuzovat kausu jako vraždu, o legitimitě nebude řeč.

[3] Nezaměňovat s Clausewitsovym pojmem překvapení, které je základem všech vojenských akcí na taktické i strategické úrovni.

[4] České země měly již od dob R-U na Středním východě téměř dominantní dostavení v budování energetiky, petrochemie, průmyslových podniků, po nastolení ?demokracie? u nás a okupaci Středního východu jsme odtud byli vítězi vytlačeni a obchodní aktivity nám byly zakázány.