logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Atentát na Heydricha

K 70. výročí události

„Byl to jeden z nejlepších nacionálních socialistů, jeden z nejsilnějších obránců německé říšské myšlenky, jeden z největších odpůrců všech nepřátel říše.“ Adolf Hitler 1942

V knize britského vojenského historika Gordona Williamsona SS: Hitlerův nástroj teroru, vydané roku 1996 v nepříliš podařeném českém překladu, můžeme číst tato slova: „Na východě spravoval takzvaný protektorát Čechy a Morava, jenž tvořil součást někdejšího Československa, říšský protektor Constantin von Neurath, diplomat ze staré školy, jemuž Hitler příliš nedůvěřoval, jelikož byl k ujařmeným Čechům nadmíru měkký. Na funkci protektora si činil nárok jeho zástupce SS-Gruppenführer Karl Hermann Frank a neváhal využít každé příležitosti, aby Neurathovo postavení podkopal. K jeho zklamání však Hitler jmenoval novým říšským protektorem ne jeho, ale Heydricha.

Heydrich se z ustavení do nové důležité funkce radoval, třebaže se tímto jmenováním nevzdával ani původní funkce velitele RSHA. Ke všeobecnému překvapení se však nezachoval jako muž svého ražení. Místo brutálních represálií zvolil cestu »medu kolem úst a metly«. Tím medem byly zvýšené příděly a služné zacházení, ovšem jen potud, pokud budou Češi pilní a »slušně« se chovat. Metla byla tím nejtvrdším trestem pro každého, kdo napomáhal českému hnutí odporu nebo sabotoval válečné úsilí ... Mnozí Češi jej tedy považovali za sice tvrdého, avšak nicméně spravedlivého vládce a jejich hnutí odporu poněkud polevilo. Českou exilovou vládu tato situace hluboce znepokojila. Spojeneckým zájmům i propagandě by nejlépe posloužilo, kdyby se české obyvatelstvo ukázalo světu toliko ve světle nenávisti a pohrdání vůči brutálnímu nacistickému utiskovateli. Česká vláda v exilu se tedy dohodla s britskou na zavraždění Heydricha, neboť věděla, že po takovém činu bude nevyhnutelně následovat pomsta Čechům, která je bez výjimky a spolehlivě obrátí proti Němcům.“ (Konec citátu).

Ačkoliv Heydrich si skutečně hleděl získat české dělnictvo, je shora uvedené hodnocení situace poněkud zidealizované. Hnutí odporu v Čechách nepolevilo kvůli nějakému přesvědčení o Heydrichově spravedlnosti, ale naopak pod tlakem brutálních represí. Kolem Heydrichovy popravy (tento termín se mi zdá příhodnější než slovo atentát) panuje dodnes řada nejasností. Připomeňme si známé skutečnosti a hrdinství parašutistů, kteří před šedesáti lety ortel vykonali.

Jak známo, důvodem popravy, naplánované v Londýně, byla v první fázi pomsta v duchu zásady oko za oko, zub za zub. Heydrich měl na svědomí smrt příliš mnoha českých lidí. V druhé fázi převážila snaha reagovat na výtky Spojenců, že v Protektorátu Böhmen u. Mähren existuje téměř nulová odbojová aktivita. Bylo nutné dokázat, že Češi nesklonili před okupanty hřbety a že stojí za svou exilovou vládou. Není známo, zdali plánovači kalkulovali s děsivými represemi, které po popravě následovaly. Avšak jak píše ve své knize Smrt boha smrti Jaroslav Andrejs, „K paradoxu dějin patřilo, že děsivost tohoto účtu otřásla celým svobodným světem a značně přispěla ke zvýšení prestiže československé věci a politických cílů Benešovy vlády.“ (Konec citátu.) Československo se rázem dostalo z posledního místa hnutí odporu v okupovaných státech na místo první. Akce rovněž přiměla Británii a Francii anulovat své podpisy pod mnichovskou dohodou.

Okolnosti atentátu jsou dostatečně známy. Dnes se má za to, že se jednalo výhradně o iniciativu československou, kterou na pokyn z „míst nejvyšších“ zorganizoval přednosta československé zpravodajské sekce v Británii plukovník František Moravec. Britové poskytli pouze „background“, tzn. výcvik, materiální vybavení a dopravu na místo. V 70. letech vyšly u Škvoreckých v Kanadě a potom v roce 1990 i v Praze Moravcovy paměti (Špión, jemuž nevěřili), které „vybrala, uspořádala a přeložila“ jeho dcera. Přes počáteční nadšení, že konečně bude vneseno jasno do celé řady otazníkům kolem atentátu, se ukázalo, že fakta jsou tu doslova stavěna na hlavu. Dcera prokázala otci službu opravdu medvědí a přidala tak k celé motanici jen další otazníky. Nicméně je nepochybné, že 28. prosince 1941 jsou na území Protektorátu vysazeny tři skupiny parašutistů o sedmi lidech: Anthropoid (Josef Gabčík a Jan Kubiš), Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček) a Silver B (Jan Zemek a Vladimír Škácha). Poslední dva se ztratí a do akce nezasáhnout, ale válku přežijí. Dne 28. března 1942 byla z letounu vysazena další tříčlenná skupina z Anglie, Out Distance (Adolf Opálka, Karel Čurda a Ivan Kolařík). Jaroslav Švarc, Josef Bublík a Jan Hrubý, tři poslední, kteří se nakonec ocitli se svými kolegy v kryptě pravoslavného kostela v Resslově ulici, byli vysazeni koncem dubna v rámci skupin Bioscop a Tin. Různé skupiny, různé úkoly, různé zážitky po seskoku, na jejichž podrobné vylíčení zde není místo. Důležité je, že je osud nakonec svedl dohromady v dramatu, jež pro většinu z nich skončilo v oné kostelní kryptě.

Po měsících příprav, během nichž parašutistům obětavě pomáhal domácí odboj, který ovšem od akce, jejíž cíl nakonec vytušil, zoufale odrazoval, a po několika odložených pokusech nastal 27. květen 1942. Reinhard Heydrich přijíždí ze svého sídla v Panenských Břežanech do Prahy. Jeho nepancéřovaný otevřený mercedes řídí esesák Klein. Před ostrou zatáčkou v Kobylisech dává Valčík znamení zrcátkem. V okamžiku, kdy vůz vjíždí do zatáčky, zastavuje na zastávce v zatáčce tramvaj. Heydrichův šofér v zatáčce zpomaluje a do silnice se vrhá Gabčík. Odhodí plášť a napřahuje samopal. Kdyby měl Heydrich svého obvyklého řidiče, nejspíše by přežil, protože ten by jistě přišlápl pedál plynu až k podlaze. Klein místo toho šlápne na brzdu a začne vytahovat z pouzdra pistoli. Gabčík zamíří na Heydricha a stiskne spoušť. Nic, ani jedna kulka neopustí hlaveň. Nepomáhá zuřivé mačkání spouště, zbraň selhala. Dodnes se vedou spory o příčině.

Nejpravděpodobnější verzí je tvrzení příslušníků československé brigády v Británii, že to se u stengunů někdy stávalo. První náboj ze zásobníku se vzpříčil a nevjel správně do hlavně. Při kompletaci zbraně si měl Gabčík hmatem ověřit, zdali je náboj správně zasunut v hlavni. Byly i jiné verze, že Gabčík při sborce samopalu, prováděné naslepo s rukama v aktovce, nasadil hlaveň obráceně, či že se do hlavně dostalo seno pro králíky, které v aktovce nosil její majitel. Ať tak či onak, bylo trestuhodnou chybou Britů, že vybavili parašutisty nekvalitní zbraní.

Vše zachraňuje Kubiš. Vrhá na cíl bombu, kterou držel v ruce. Bomba dopadne k pravé zadní části auta a při výbuchu vytrhne pravé dveře z pantů a promáčkne plech dovnitř. Zraněný Heydrich se ve voze vztyčí, snaží se vytáhnout pistoli a vystřelit na Kubiše, kterého střepiny z bomby zranily v obličeji. Zmatený Heydrich však patrně místo pojistky stiskne uvolňovač zásobníku a tak cvaká kohoutkem zbytečně. Dlouho to nevydrží a svalí se k zemi se slovy: "Rufen Sie die Burg an!". Kubiš utíká ke kolu a rychle ujíždí směrem k Libni. Gabčík má v patách nezraněného zabijáka Kleina. Odhodí nepotřebný samopal, vytáhne revolver a prchá směrem k ulici Na Zápalčí. Krátká honička končí tím, že Gabčík poraní Kleina a tak se ho zbaví. Kolo nechává ležet na místě a běží k Trójskému mostu, kde splyne s davem. Třetí muž – Valčík vypadá, že s atentátem nemá nic společného a může se snadno vytratit. Strážník, který přiběhne ke zraněnému Heydrichovi, nechá jej naložit do okolo jedoucí dodávky a odváží ho do blízké nemocnice Bulovka.

Tuto verzi, postavenou na výpovědích svědků, zpochybnil v nedávných dnech pracovník VHÚ Eduard Stehlík. Místo zdlouhavého opisování připojuji odkaz na příslušný článek:

http://zpravy.idnes.cz/atentat-na-heydricha-nazor-historika-ds5-/domaci.aspx?c=A120519_1780273_domaci_wlk

Podrobnosti atentátu jsou nejasné, také počet zúčastněných a konkrétní osoby bývají zpochybňovány. Faktem zůstává, že Heydrich zemřel v nemocnici na infekci; poprava se zdařila. Také zde však existují spekulace – měl jej prý nechat zemřít německý doktor, poslaný sem z Berlína osobně Hitlerem, který se bál jeho rostoucí moci. Po pompézním smutečním obřadu v Praze bylo Heydrichovo tělo odvezeno do Berlína. Pak bylo v Praze vyhlášeno stanné právo. Vedle hrdinů se našli i zrádci – bývalí parašutisté Čurda a Garik. Součástí zběsilé nacistické odvety bylo i vyhlazení Lidic a Ležáků. Gabčík s Kubišem našli konečný úkryt v kryptě, kde se skrývalo již dalších 5 parašutistů z jiných skupin – Opálka, Valčík, Švarc, Bublík a Hrubý. Konečné dějství dramatu pro těchto 7 hrdinů nastává 18. června ráno ve 4 hodiny a 15 minut. Příslušnici gestapa a 360 mužů z elitního strážního praporu SS Prag se snaží parašutisty zajmout. Ke kostelu jsou přivezeny těžké kulomety a dokonce i lehké polní dělo. Pravoslavný duchovní kaplan Petřek a farář Čikl, kteří vědí o parašutistech, jsou zatčeni a donuceni odemknout vrata od kostela. Celé rozsáhlé akci velí mladý kriminální komisař SS-Sturmführer Heinz Pannwitz (jeho vzpomínky, které mnohé o atentátu osvětlí, získá po válce český exulant v Austrálii Stanislav Berton). 11 gestapáků vtrhne do kostela, jsou však okamžitě přibiti k zemi palbou hlídky z kostelního kůru. Na stráži jsou Opálka, Kubiš a Švarc. Když gestapáci zjistí, že při pokusu o zatčení by mohly dojít k úhoně i jejich vlastní životy, vyklidí rychle pole. Na jejich místo nastoupí muži z praporu SS. Stateční muži z kůru střílejí, brání se. Při přestřelce však vyčerpají všechnu svou munici až na poslední náboj. Ten si každý z nich schovává sám pro sebe. Když palba utichne, muži z SS obsadí kůr s třemi bezvládnými těly. Každý z obránců si vzal život vlastní rukou, střelil se do spánku. Jeden hrdina je mrtev okamžitě, druzí dva zemřou po převozu do nemocnice.

Zbylí čtyři obránci zůstávají dole v kryptě s jediným východem a jediným úzkým okénkem a nemíní se vzdát. Konečně zavlečou hasiči k okénku hadice a pustí do nich vodu. Podzemní krypta se začne plnit vodou. Esesáci se snaží do hrobky vniknout i poklopem v podlaze kostela. První z nich byli těžce zraněni obranou palbou. V okamžiku, kdy obránci vyčerpají své poslední náboje, palba opět utichá. Ti čtyři jsou nalezeni s ránou v hlavě. To je konec parašutistů z Londýna. Zbývají ještě dva ze Silver A – radiotelegrafista Potůček a velitel Alfréd Bartoš. Bartoš spáchá při pronásledování raději sebevraždu. Potůček je ve spánku zastřelen českým četníkem. Smrt těchto vojáků-hrdinů ovšem neznamená konec. Zahynou celé rodiny civilistů, ať odbojářů či lidí, kteří „schvalovali atentát“, takže po válce může komunistická ideologie zneužít celou akci západních parašutistů ve svůj prospěch. Zhodnotí ji jednoznačně negativně a pro své vlastní cíle pokračuje v likvidaci příslušníků západního odboje. Popisovat všechny následky se rovněž vymyká rozsahu tohoto příspěvku. Avšak při pohledu zpátky lze jednoznačně konstatovat, že přinesené oběti nebyly nadarmo – ostatně státy přímo angažované ve válečném úsilí přinesly oběti nesrovnatelně větší. Poprava Heydricha připravila nacisty o jednoho z nejvyšších pohlavárů, strůjce plánu na vyhlazení VŠECH Čechů, postavila Československo na stejnou roveň s ostatními Spojenci a důsledky znamenaly, že Češi a Němci již nikdy nebudou žít v jednom státě. Vyřešilo se tak mnoho problémů, jejichž řešení jinými prostředky by rozhodně stálo více životů. Toto konstatování sice nepřísluší člověku, který onu dobu nezažil, ale lze jej odvodit ze všech dobových svědectví i poválečných reflexí.

Dejme na závěr slovo generálu Moravcovi: „Já však vřím, že přijde čas, kdy historie ocení operaci Heydrich tak, jak si toho zasluhuje, jako velkou válečnou operaci, jež sou důležitostí daleko zastínila skromné výsledky dosažené našimi malými symbolickými jednotkami na Západě i na Východě.“

 

 
Datum: 27. 05. 2012 01:57:38 Autor: Andrea
Předmět: pozadí atentátu
V kauze atentátu na Heydricha se zapomíná na klíčovou úlohu majora Morávka, jenž jediný znal pravou identitu dr. Steinberga, alias Franta A-54, pravým jménem Paul Thümmel, aneb šéf Canarisovy vojenské rozvědky pro jihovýchodní Evropu s rezidenturou v Praze. Heydrich si spojil tečky ještě než 27.9.41 dorazil do Prahy, a pochopil, že Canarisovým kontaktem se spojenci je Thümmel (další kontakt měl Canaris na Gibraltaru, viz NSDAP a okultní socialismus), a pověsil mu na paty kpt. SS Abendschoena, jenž si s playboyem Thümmelem měl co vyřizovat – svedl mu manželku. Abendschoen podrobil Thümmela výslechům krátce po příjezdu Heydricha do Prahy, třebaže Canaris u Heydricha protestoval. Thümmel byl spojeneckým zpravodajcem přes pluk. Moravce, respektive hlavním esem pluk. Moravce samotného, proto jej Moravec nechtěl ztratit, aby v LON nepřišel o své privilegované postavení , jedna verze je, že si atentát vymyslel pluk. Moravec, jenž vrahy na Heydricha poslal v 12/41, kdy byl Thümmel opět „ ve vazbě“ několik dní nepřetržitě vyslýchaný Abendschoenem na kladenské ústředně Gestapa. Také Canaris byl osobně ohrožený zatčením Thümmela, proto pluk. Moravec pověřil majora Morávka, aby Thümmela z kladenské ústředny Gestapa vysvobodil, k čemuž měli přispět i Kubiš a Gabčík, kteří byli svým hlavním kontaktem majorem Morávkem začleněni do skupiny Tří králů. Morávek jim zajišťoval denní rozpis Heydrichovy pracovní agendy, ale atentát na Heydricha byl stále odkládán, protože prioritou bylo vysvobození Thümmela, což odsouhlasilo i spojenecké velení, navíc major Morávek s atentátem na Heydricha nesouhlasil, s tím, že veškerý odboj bude zadupán do země, a měl pravdu - se skonem Heydricha skonal i český odboj, a musel začít znova od prvopočátku. V den, kdy se Morávek před zatčením ze strany Gestapa raději zastřelil,21.3.42 (38), Morávek Kubiše a Gabčíka znovu odrazoval od atentátu na Heydricha. Až Morávkovou smrtí byli paradoxně oba výsadkáři „uvolněni“ pro svůj původní cíl … Oficiální výklad, že Beneš/Britové chtěli v protektorátu vyvolat ozbrojené povstání, je pohádka, třebaže by si jej přáli – gen. Vojtěch Luža marně Brity prosil o dodání zbraní , LON se obával, aby nepadly do rukou komunistů, navíc LON Protektorát považoval za část sovětské válečné zóny …
Datum: 28. 05. 2012 10:31:34 Autor: Misustov
Předmět: Čas a prostor
Na podzim roku 1941, kdy se ve Velké Britanii plánoval osud Heydricha, byly země koruny české hluboko v týlu třetí říše a o jakékoli válečné zóně se nikomu ani nesnilo. V této době byla situace pro spojence velice vážná, téměř katastrofická. Britové sice zvítězili v bitvě o Britanii, ale Döenitzovy ponorkáři jim ze sportu potápěli jednu obchodní loď za druhou. Na ruské tabuli se Wehrmacht valil nezadržitelně vpřed. Velká Britanie tehdy plánovala obsazení sovětského Baku, bude li to nutné, aby nepadlo do rukou německé armády. Co je zde chápáno, jako válečná zóna, není definováno, ve vojenské terminologii se používá termín válčiště. Podle Clausewitze je to prostor mající jistou nezávislost, je definován na strategické úrovni. Pro náš účel se dále se rozděluje na úroveň taktickou, operační, na zóny boje a zóny komunikací. Podmínky pro takovouto kvalifikaci splňovala teritoria Čech a Moravy de facto, až 1945. Dodávky zbraní byly technicky realizovatelné až po získání leteckých základen na evropském kontinentu. V době operace Antropoid získávala SOE velice obtížně od RAF letouny Halifax pro lety nad střední Evropu i pro dopravu paraskupin. Na příklad let pararojů Antropoid a Silver A musel být doplněn o pararoj Silver B, o čemž se Zemek a Škácha dozvěděli několik hodin před startem, jinak by se neletělo. Obavy, aby zbraně nepadly do rukou komunistů, - to vypadá jako materiál VUMLu, Londýn tehdy dodával zbraně, pokud to bylo technicky možné každému, kdo chtěl zabíjet Němce. Pracovní rozvrh Heydricha nepodával škpt. Morávek, ale pracovník Pražského hradu, prostřednictvím Jana Zelenky-Hajského, což je však zanedbatelný detail. Přínosem pro mne je hodnost kapitána u SS, domníval jsem se, že tam byl SS Hauptsturmführer, ekvivalent Hauptmana u Wehrmachtu, nebo vrchní kriminální rada u gestapa, jsem tedy o něco chytřejší. Pravou identitu Thümmela škpt. Morávek neznal, tu až po válce odhalil šéf obranného zpravodajství Reicin. Paní Andrea tentokrát čerpala z velmi nespolehlivého pramene, možná červené knihovny. Prý Thümmel svedl Abendschoenovi manželku, domnívám se, že takováto avantýra je naprosto zanedbatelná, to bychom zde mohly psát o avantýrách Bormana, Gobelse, Heydricha, Heydrišky a řadě dalších, bylo to tehdy téměř jako u naších občanských, nebo sociálních demokratů, jenom se tehdy nesměly dávat dvousettisícové odměny se zdůvodněním „Ona dřela jako kůň“. V diskusním příspěvku paní Andrey chybí informace, co by si počal odboj i spojenecké vedení s osvobozeným Thümmelem. Okládání atentátu věrohodněji vysvětluje seriál „Heydrich, konečné řešení“ – šéf RSHA se zdržoval v Praze velice málo, intenzivně pracoval na tom, aby se stal druhým mužem III. říše. Kpt. Morávek, který věřil v Boha a své pistole, neváhal používat zbraně, v jeho stopách zůstávali ranění a mrtví gestapáci, nepatřil k typu lidí, kteří by utracení šéfa RSHA neschvalovali. Na neschvalování tam byli lidé typu prof. Vaněk. Problematické je, PROČ a KDO. Továrna na smrt- nacizmus měla soustrojí, označované jako RSHA. Tento Verk byl odolnější než Guderinanovy tanky a Göeringova Luftwafe dohromady. Šéf a zakladatel RSHA byl vysoce inteligentní, schopný, činorodý, skvělý organizátor, který šel za svým cílem. Nebyl krvelačný, ale naprosto bezcitný, bezohledný, schopný zlikvidovat nejenom Himlera, ale i Hitlera. V mocenských strukturách III. říše je uváděn jako třetí muž, ale na stupnici nebezpečnosti byl na prvém místě nejenom pro spojence, ale i pro své soukmenovce. Byl obávaný i v nejvyšších kruzích nacistického systému, neměl přátel. V případě, že by se dostal do bezprostřední blízkosti A. Hitlera, je samozřejmé, že by efektivněji nasazoval Waffen SS, a podporoval racionální požadavky generality na vedení války a energicky zasahoval do řízení válečných operací, což by mělo nepříznivé dopady na vedení války pro spojence. Že by president Beneš navrhnul utracení Heydricha, přesto, že plk. Moravec toto potvrzuje je stejně tak pravděpodobné, jako dlouhodobé tvrzení Britů, že s tím neměli nic společného. SOE zavětřil příležitost jeho nástupu v Praze, kde byla větší reálnost jeho likvidace, než v Berlíně. Snaha spojenců o jeho likvidaci je potvrzena zadržením sovětského agenta 1941 na území Polska, který se přiznal, že má Heydricha odstranit. Příprava, výcvik, vyzbrojení paraskupiny demonstruje, že i Britové tuto operaci hodnotili jako strategickou, nikoli jako lokální pomstu nějakého prezidenta. Šifrovací kódy, používané našimi zpravodajci byly tak na taktické úrovni. Gestapák Heinz Pannwitz tvrdí, že obsah depeší byl bezproblémově dešifrován, Britové na tuto skutečnost poukazovali, dokonce upozorňovali, že znají obsah těchto depeší z německých pramenů. Zůstává potom otázkou, proč německé bezpečnostní složky v tomto případě na radiokorespondenci o přípravě atentátu nereagovali. Připouštím, že Abwehr mohl tyto informace zatajit, avšak prioritu ve sledování a odposlechu měl RLM, zřejmě i gestapo mělo vlastní odposlech. Zajímavé je použiti zbraní v libeňské zatáčce. Byly k dispozici čtyři, fungovala jenom jedna – Kubišova bomba. Selhání Gabčíka stenganu je předmětem trvalých diskusí a úvah. Je nepravděpodobné, že by Gabčík nabil zásobník třiceti náboji, když toto se výslovně nedoporučovalo. Němečtí balistici se o závadě nezmiňují, zřejmě nebyla identifikovaná. Kdysi Dr. Kulašík z VA Bratislava se tímto důkladně zabýval, pokoušel se bezvýsledně nasimulovat poruchu stengunu, lze tedy konstatovat, že Sten je poruchovzdornější než sovětské samopaly tehdejší doby. V souladu s posledními studiemi nelze vyloučit, že Gabčík nakonec z nějakého důvodu od střelby upustil, přitom se vylučuje, že by to byla ohleduplnost. Heydrich neměl nabitou pistoli, která byla uložena v kapse automobilu. Přestože byl vynikající pětibojař, absolvent pouličních rvaček v Hamburgu, profesionál v tajné službě a stíhací pilot - byť mizerný, se dopustil ihned na počátku naprosto amatérské chyby, místo rozkazu „Vor, aber schnell - vpřed a rychle“ dal rozkaz „halt“. Řidič Klein, vytáhl svůj PPK a místo aby zvedl páčku pojistky, stisknul Magazinhalter t.j zádržku zásobníku, který mu následně vypadl. Z těchto posledních poznatků plyne i pro nás poučení: trénovat, trénovat, trénovat. Ministr obrany pan Vondra nás ujistil, že likvidaci Heydricha by naše armáda zvládla i dnes, bohužel se nevyjádřil, zda by zvládla i obranu města takového formátu je na příklad Zlín.
Datum: 28. 05. 2012 14:19:18 Autor: Andrea
Předmět: Morávek
Pane Misustove, nezklamal jste mě. a) napsala jsem, že „ Morávek jako jediný znal pravou identitu dr. Steinberga ( „Franta“) „ , pod kterou Thümmel v Praze jako „bonviván“ vystupoval, nenapsala jsem, že Steinberga znal jako Thümmela b) pracovní rozvrh samozřejmě nezajištˇoval šéf Kubiše a Gabčíka Morávek osobně, jak by asi mohl, ale lidé ze sítě Tří králů c) „co by si odboj a spojenecké velení počalo s osvobozeným Thümmelem“ - jeho osvobození jako prioritní posvětilo samotné spojenecké velení, protože nešlo o to, k čemu by jim byl, ale o to, co by mohl Gestapu o jiných rezidenturách abwehru , udržujících kontakty se spojenci, všechno napovídat, ze strany spojeneckého velení šlo také o samotného Canarise, kterého po popravě mohl nahradit nějaký Heydrich, a šlo také o kariéru pluk. Moravce d) Morávek atentát na Heydricha neschvaloval, a to nikoliv z etických , ale z taktických důvodů – na rozdíl od pluk. Moravce, jenž rozkazy vydával ze závětří, skupina Tří králů svoji sítˇod samého počátku okupace pracně jako pavučinku budovala, neměla zájem na zpřetrhání pavučiny vojenského, a potažmo celého prozápadního odboje – Morávek Kubiše a Gabčíka přemlouval, aby místo atentátu na Heydricha, založili se svým speciálním výcvikem elitní odbojový oddíl e) poslední odstavec se nevztahuje jen k roku 42 Hezký zbytek dne, pane Misustove, a Leonidovi se omlouvám, že jsem si dovolila komentář.
Datum: 28. 05. 2012 17:14:11 Autor: QF17
Předmět: Jen letem
Nevím, kde jste paní Andreo našla informaci o údajné sebevraždě štábního kapitána Morávka?? Ale je nepřesná a zavádějící. Podle nedávno dohledané pitevní zprávy panem V. Čermákem, byl několikrát střelen do spodní části těla a do srdce. Byl na místě mrtev a posléze někým dvakrát střelen do hlavy. Opravdu si nedokážu představit nikoho s prostřelenou aortou, jak se ještě vpálit dvě kulky do hlavy. Kdo kpt. Morávka po jeho smrti střelil do hlavy se neví. Tím vznikla legenda o jeho sebevraždě. Zdroj: vladimirkroupa.blog
Datum: 28. 05. 2012 17:27:12 Autor: QF17
Předmět: Heydrich
R.E.T.Heydrich byl zastupující říšský protektor. Což znamená, že říšský protektor Constantin von Neurath byl jen odvolán a nahrazen Heydrichem.
Datum: 28. 05. 2012 18:52:01 Autor: Andrea
Předmět: pitevní zpráva
Nově objevenou pitevní zprávu jsem nezaregistrovala, děkuji za upozornění, a ještě se omlouvám za majora, AK
Datum: 28. 05. 2012 19:10:56 Autor: QF17
Předmět: :-)) To nic paní Andreo
Pročítal jsem si výsadkové operace Česko-Slovenských parašutystů od 28.12.1941 až do konce války a překvapilo mě, že ač vycvičeni, tak hodně chybující byli. Nedostatečné ukrytí padáků, vysílaček, ztráty osobních dikladů, zbraní atd.. Ovšem většině se nedá upřít odvaha a statečnost. Oni vlastně byli na nepřátelském území, kde i soused se stal donašečem gestapu, či zrádci z řad parašutystů. Velký podíl na chybách měl i diletanský přístup velicích důstojníků v Anglii včetně vybavení, nepřesné navedení na seskovou oblast atd.
Datum: 28. 05. 2012 19:18:24 Autor: QF17
Předmět: :-(( jsem to ale
Omlouvám se za chybu ve slově parašutista, nechápu proč zde nejde udělat dodatečnou editaci.
Datum: 28. 05. 2012 19:57:31 Autor: Andrea
Předmět: ještě k Morávkovi
Našla jsem si popis Morávkovy smrti - " těžce zraněný Morávek si uvědomil, že je konec, sedl si, přiložil k hlavě pistoli, a vystřelil. Fleischer v záchvatu paranoidní zuřivosti, že jej Morávek zase dostal, vypálil do obličeje Morávka celý zásobník své pistole, takže znemožnil jeho formální identifikaci- byl identifikován jen podle scházejícího prstu na levé ruce, o který přišel při předchozím útěku " ... Dále identitu Franty,dr.Steinberga, tehdejšího lva pražských salónů ,sdělil Morávkovi gen. Bartík před svým odletem ,a o tom, že Londýn nechtěl dát českému vojenskému odboji zbraně, aby nepadli do rukou komunistickému odboji, píše na straně 80 David Stafford Britain and European Resistance 1940-41.
Datum: 28. 05. 2012 20:55:42 Autor: QF17
Předmět: Myslím, že se mýlíte paní Andreo
Cituji: Přesně před 70 lety padl nacisty obávaný odbojář Václav Morávek. O posledních okamžicích života člena slavné skupiny Tři králové panovaly dlouhá léta různé představy. Pitevní protokol objevený historikem Vilémem Čermákem naznačuje, že gestapo lhalo, když tvrdilo, že se Morávek v beznadějné situaci zastřelil. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/stabni-kapitan-vaclav-moravek-dki-/domaci.aspx?c=A120319_122124_domaci_jw
Datum: 28. 05. 2012 21:02:40 Autor: Leonid
Předmět: Pro Andreu a QF17
Andreo, za komentáře se neomlouvej, diskuse vítám a kůži nese na trh každý sám. K dodatečné editaci -- manažer stránky je bohužel tak nastaven, že ji nelze provést. Některé chyby opravuji sám, ale každý překlep korigovat nemůžu. K tématu upozorňuji na starší článek Tomáše Krystlíka, také uveřejněný na Militarii: http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/pozadi-atentatu-na-heydricha-a-eliasovy-smrti.html
Datum: 28. 05. 2012 23:49:28 Autor: QF17
Předmět: Děkuji pane Křížku za odpověď.
V podstatě měl atentán na R.Heydricha velice pozitivní reakci na přehodnocení Mnichovské dohody! Do té doby i když byla Británie a Francie ve válces Německem, nezrušila žádná vláda platnost podpisu M. dohody. Tato pravda je málo známá. Když tohle pominu, tak atentát mi přišel vůči nevinným lidem nefér, tak se stalo. Beneš s Moravcem opět obětovali lid. Jak je to možný, že Beneš si vždy našel oběť??
Datum: 29. 05. 2012 07:39:14 Autor: pavel rampír
Předmět: bomba nebo sten?
Nedávno v souvislosti s akcí Antropoid jsem zachytil zajímavou informaci. Již si nevspomínám jméno toho historika ale setkal se v GB s instruktorem Commandos a SAS. Ten mu tvrdil že útočit na jedoucí automobil střelbou není vhodné a vyučuje se nejdříve masívní útok výbušninou a teprve poté následuje případná střelba. prohlásil že takto byli cvičeni i vojáci během WWII. To by docela měnilo pohled na průběh akce v Kobylisích. Jinak jeden příspěvek tvrdí že samopal Sten Gun byl nespolehlivý ale opak je pravdou. Vzhledem k jednoduchosti byl zcela "blbuvzdorný" Přikláním se tedy spíše k verzi že Gapčík zbraň špatně ve stresu složil a nebo nevystřelil záměrně. Na místě zastavila tramvaj plná cestujících....Jinak považuji akci za nevýznamější odbojový čin WWII.
Datum: 29. 05. 2012 17:50:22 Autor: Andrea
Předmět: ještě drobnost
Souhlasím s Leonidem, že kolem atentátu není ještě vše vysvětleno, i západní autoři si někdy protiřečí, a jasno nepřinesly ani články expertů CIA, které byly deklasifikovány v roce 93 v rámci CIA Historical Review Programme. Při zátazích po atentátu byli mj. zadrženi 4 britští důstojníci, kteří uprchli ze zajateckého tábora v severním Polsku, z nich dva důstojníci RAF, české rodiny, které je ukrývaly, byly popraveny. Parašutistům, a všem, kteří jim pomáhali, samozřejmě skládám poklonu.
Datum: 29. 05. 2012 18:34:02 Autor: QF17
Předmět: Střílelo či ne.
Už jeden britský důstojník kritizoval čechy, při výcviku hodu granátem za nepřesné hody a doporučoval jim hrát kriket. A teď k tématu bomba či sten. Proč Gabčík nestřílej má asi dva důvody: 1.Nechtěl zranit lidi v okolí tramvaje a svým vstupem do silnice zastavil auto s Heydrichem, aby Kubiš měl možnost použít bombu. 2.Špatně složil sten, nebo místo doporučených 28 nábojů dal plný počet tj. 32. Pokud máte chuť číst více tak např. zde http://martinhessler.blog.cz/0704/proc-gabcik-nestrilel
Datum: 30. 05. 2012 13:15:44 Autor: GNT
Předmět: Ztráty Němců
Chtěl bych se zeptat někoho povolaného, kolik Němců padlo či bylo těžce zraněno (tj. tak, že později na následky zranění zemřeli) v boji s parašutisty. V žádném z pramenů, které se mi dostaly do ruky, není o tomto údaji jednoznačná zmínka. Na jakési internetové diskusi jsem kdysi objevil názory, že padlo až 30 něm. vojáků (není jasné, zda byl vážněji zasažen i nějaký gestapák), což ostatní účastníci diskuse označili za nesmysl a přikláněli se k tomu, že padl maximálně jeden esesák a několik dalších bylo zraněno. Kamarád koukal na film Atentát a snažil se napočítat, kolik Němců tu bylo zasaženo - nu neusledoval to, filmový střih dělá svoje, a říkal, že jich mohlo být (ve filmu) 5 až 10. Samozřejmě, že film není žádným věrohodným zdrojem, ale tvůrci snad mohli mít nějaké informace a podle toho točit bojové scény v kostele. Děkuji předem za odpověď, podotýkám, že jsem laik a o událost samou se nijak zvlášť nezajímám, avšak zajímají mě vojenské dějiny a zastávám možná kontroverzní názor, že o významu té či oné bitvy respektive kteréholiv ozbrojeného střetnutí (či o rozhodnutí, kdo je vítězem či poraženým), by mohl rozhodovat i poměr ztrát a ne toliko fakt, zda ten či onen obsadil nějaký kopec či z něho byl vytlačen.
Datum: 30. 05. 2012 14:33:01 Autor: Andrea
Předmět: ztráty Němců + nejasnosti
Izraelské prameny uvádějí, že " při útoku v kostele padlo 14 německých vojáků a mnoho dalších bylo zraněno" ... PS. K nejasnostem kolem atentátu patří i to, že pluk. Moravec nedokázal vysvětlit, jak se v kostele vedle Kubiše a Gabčíka ocitli i další, zejména Opálka a Valčík, jen stále opakoval :" Moji lidé mé instrukce neporušili, odboj nekontaktovali " , ale náhoda to určitě nebyla, jak tvrdil pluk. Moravcovi Čurda,který odmítl prozradit, jak se o jejich úkrytu dozvěděl on. Moravec dále tvrdil, že ani odboj o nich nevěděl, ale Wilhelm Flicke ve své zprávě Války v éteru tvrdí, že LON vojenský odboj/Morávka informoval, také Barbara Masin píše, že kontaktem Kubiše a Gabčíka byl Morávek, taktéž Jan G.Wiener v knize z roku 69 The Assassination of Heydrich.
Datum: 30. 05. 2012 17:17:59 Autor: Misustov
Předmět: pro pani Andreu
Madame, a) Svůj příspěvek jsem nadepsal ČAS A PROSTOR nikoli že by mě v tomto případě inspirovala Einstainovská fyzika, ale v úmyslu vymezit časově prostor od okamžiku kdy kapitán F/Lt Roland C. Hockey od 138 perutě RAF nahodil motory svého Handley-Page Halifax Mk.II , aby dopravil parakomando ANTROPOID na místo určení a okamžikem kdy ANTROPOID v Resselově ulici dobojoval, a současně vymezil prostor pomyslné kružnice jejíž střed byl v zatáčce Kirchmayerovy třídy. b) Naproti tomu David Stafford ve své Britain and European Resistance 1940-41kterou jsem nečetl, se zřejmě zabývá obdobím 1940 to 41. Tedy časovým úsekem kdy bylo komunistické Rusko agresorem a nedodávání zbraní je pochopitelné. V polovině června 41 se vše změnilo, podle zásady „Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“, když Winston Churchill prohlásil, že je schopen se spojit třeba i s ďáblem, aby porazil Hitlera začala Britanie posílala ruským komunistům námořními konvoji vše, co mohla, zbraně i technologie. Když nastala geografická možnost dodávat zbraně, tak dodávala zbraně jugoslávským komunistům. Vztah W. Churchilla k Československu a E. Benešovi omezování dodávek zbraní z důvodu, které uvádíte, toto vylučuje. Důvody nedodávání zbraní jsem vysvětlil dříve. c) Když někdo identifikuje hajného z Orlíku jako huhňavýho ministra, tak pořád nebudu vědět o koho se jedná. Pokus o osvobození Thümmela by byl iluzorní, byl zatčen - propuštěn- zatčen. Při svém propuštění žádal odboj o pomoc při útěku do Švýcarska a toto nebyl schopen odboj zajistit. Jak je možné někoho osvobozovat, když jej neznáme. Trochu fantazie a představte si milá Paní, že budete velitelkou osvobozujícího komanda a obsadíte věznici – kterou? A máte osvobodit – koho? Budete se ptát bachařů, zda tam není náhodou nějaký dr. Steinberg, nebo Franta? Osvobozování za takovýchto podmínek je scénář laciného filmu. d) U para vládla disciplina a dodržovala subordinace. ANTROPOID měl jednoznačný rozkaz a nemohl být včleňován do jakékoli skupiny a někomu podřizován, toto jsou fantazie - mohl pouze spolupracovat. Parašutisté měli pokyny, důsledně pracovat samostatně, neshlukovat se. Proto chycení tolika mužů na jednom místě, v kryptě kostela je dosud nevysvětlená záhada, takto se mě osobně vyjádřil pplk. Zemek - Silver B. Po válce bylo vojenské zpravodajství rozhořčeno, že mu nebylo umožněno v této věci vyslechnout K. Čurdu, který byl neodkladně popraven. Mimo jiné, Silver B tuto zásadu dodržoval a přežil. Zemek později ani své partizánské skupině nepřiznal, že je parašutista a tvrdil, že utekl z práce v Říši, i když perfektní likvidaci stráže musel vzbuzovat podezření. e) Z vašeho příspěvku vyplývá, že speciální výcvik těchto mužů by byl nezbytný pro založení „elitního“ bojového oddílu. Bylo by tomu tak? generál Morávek byl před vílkou několikanásobný mistr ve střelbě z pistole, mohu tedy říci, byl nejlepší pistolník československé branné moci, v jehož stopách zůstávali ranění a mrtví gestapáci, naproti tomu Gabčík s Kubišem se neúspěšně pokoušeli zasáhnout palbou z pistole v holešovické zatáčce Heydricha a jeho řidiče. Tedy pro imaginární výcvik ve střelbě, pokud by byl vůbec reálný (střelnice, zbraně, munice) by byl generál Moravek vhodnější. f) Madame, pivo se musí napřed uvařit, distribuovat, konsumovat a potom hodnotit (jako vynikající). Stejně je to s vojenskými jednotkami, nejprve se musí sestavit, vycvičit, vyzbrojit, nasadit do boje a potom eventuálně mohou být považovány za elitní. Za elitu se totiž považuje vybraná grupa s mimořádnými vlastnostmi. Oddíl, aby mohl bojovat, musí být vyzbrojen. Po ujištění zemským policejném presidentem Babákem, že evidence byla skartovaná, věnovala moje maminka svoji dámskou pistoli odboji, za sklenici sádla, domníváte se, že toto byla dostatečná výzbroj pro elitní oddíl? Odboj po rozbití ON nedisponoval se žádnými vojenskými jednotkami. Partyzánské oddíly jsou z pohledu sociologie tlupy. Partyzánská brigáda M.J Husa nebyl vojenský svazek, ale propagandistický název pro uskupení tlup. Jako vojenské jednotky zde byly paraskupiny v síle komand, profesionální skupina Tří králů, tyto mohou být považovány za elitu. Jednotkami vojensky organizovanými disponovalo Polsko. Jak to bylo v drobných válkách v minulosti? Na americkém kontinentu Rangers majora Rogerse byly královskými britskými jednotkami a mají jako jedny z mála tu čest být považovány za elitní, rogersova příručka, „válka v lesích“ se snad doposud služební předpis US Ragers. Za napoleonských válek se španělská gerila organizovala podle Reglamento de Peridas y Cuadrillas, předpisem, který nevydal panovník ale paradoxně Junta Superma – inkvizice, ale buď jak buď, nejednalo se o vojenské oddíly, elitní již vůbec ne, ale o tlupy i když jejích vysoká efektivita je známa. V Prusku královský edikt z dubna 1813 ukládá povinnost každému Prusu neuposlechnout žádného nařízení nepřítele, škodit mu všemi prostředky, postavit se na odpor zbraněmi všeho druhu. Toto bývá německými nacionalisty často považováno za lidový odboj - nikoli, byla to záležitost pruské generality, důstojnického sboru, pruské inteligence. Lid, účastník se tohoto hnutí byl velmi rychle absorbován armádou, tedy ani zde se žádná elita nekonala. Jako elitu v drobné válce musíme považovat búrské Comandos, nebo jak jsem jinde uvedl Askari Paul Erich von Lettow-Vorbecka. g) Voják, který zahynul, když byl v palbě a on palbu opětoval, tak padl na poli cti, je lhostejno, za dávkou z kulometu, zpětný rázem tankového kanonu, který obsluhoval nebo dobrovolným odchodem na věčnost, když nebylo vyhnutí. Rýpáni se v pitevních protokolech, protokolech o ohledání mrtvoly je zavádějící. Násilný konec lidského života provázejí fysiologické jevy, a když se k takovým protokolům dostane nějaká Sudetonacistická spisovatelka, tak vítězoslavně prohlásí „ On to nebyl žádný hrdina, ale zbabělec, on se posral.
Datum: 30. 05. 2012 17:46:27 Autor: Andrea
Předmět: panu Misustovi
Pane Misustove, Morávek věděl, že byl A54 v kladenské ústředně Gestapa, myslím, že takové informace jeho skupina získávala s lehkostí. Některé prameny jen říkají, že je přemlouval, aby zůstali v odboji, a Heydricha neodstřelovali, co se týče pitevních protokolů, jen jsem reagovala na QF17 a jeho údiv , protože vím, že by se statečný Morávek nenechal chytit, ä již vůbec ne Fleischerem, proto sebevražda u něho byla samozřejmá a hrdinná. Jsem ráda, že jste mi potvrdil, co jsem napsala v odstavečku nad vaším - že pluk. Moravec nedokázal vysvětlit, jak se v kostele vedle Kubiše a Gabčíka navíc ještě ocitli zejm. Opálka s Valčíkem, ve vší úctě AK.
Datum: 30. 05. 2012 17:55:49 Autor: Misustov
Předmět: Milostivé paní Andrey
Pani vy máte kadenci jako MG42, nestačím Vám.Stoupá mě krevní tlak. Ti dva na kůru neměli tolik střeliva, aby zabily 14 mužů a mnoho zranili. Ze Stengunu se nadá střílet co rána to zásah. Němci uvádějí značně nižší čísla. Co měl co plk. Moravec z Londýna dokazovat?? Snad někdo měl něco vysvětlovat jemu ne? Co s tím mají co společního izraelské prameny? Je to zavádějící v zápětí nějaký antisemita prohlásí „Za vším stojí Žid“ K této kause máme své prameny doma a není nutno nekriticky opisovat cizojazyčné dumky. Mimo jiní to chce používat logiku. Jó a Váš článek ŠTÁBNÍ KPT. FRANTIŠEK FÁREK se pěkně čte.
Datum: 30. 05. 2012 20:40:57 Autor: Andrea
Předmět: ctěný pan Misustov
Vážený pane, k získání uceleného obrazu je nutno číst všechny prameny, nejen české, o to spíše, že již prof. Václav Černý/1905-1987/ řekl, že "historie protinacistického odboje byla částečně přepsána a částečně nedopsána" ... 1) Knihovna Památníku holokaustu uvádí 14 a mnoho zraněných, nemám důvod jí nevěřit a tato knihovna nemá důvod lhát, zatímco pro Němce je lepší uvádět menší počet. 2)Když londýnský rozhlas informoval o bitvě v kostele, musel pluk. Moravec hodně vysvětlovat nejen IS, ale i zdejší české exilované politické komunitě, spojenci se zejména ptali, jak to, že v kostele vedle Gabčíka a Kubiše byli i Opálka s Valčíkem, na což Moravec nedokázal odpovědět, jen tvrdil, že jeho lidé jeho rozkazy neporušili, a taktéž že o G+ K nebyl informován odboj ... Víte, kolik českých pramenů bylo již v roce 45 komunisty zmanipulováno, viz lidový soud s Čurdou, jen se divím, že již v roce 45 vojenské zpravodajství dopustilo, aby Čurdu bolševici izolovali, a poslušně před lidovými soudními komisemi sklonilo hlavu, včetně Moravce.
Datum: 30. 05. 2012 20:46:49 Autor: Andrea
Předmět: ještě pan Misustov
O štábním kpt. Fárkovi jsem napsala, abych připomněla vojenský odboj a jeho knihu, a to ve veškeré úctě, takže doufám, že Vás neurazil, AK
Datum: 30. 05. 2012 21:32:37 Autor: Misustov
Předmět: pani Andrea
Madam Našími prameny jsem myslel soudní archivy. Tam se mohou dokumenty ztrácet, ale nefalšuji se. Bod 2 je zpřesňující, děkuji. Knihy o kterých píšeme nelžou, mohou být nepřesné, moho se mýlit. Čurda u lidového soudu? Nevím o co jde. Kdyby byl popraven bez soudu, tak by se mu nestalo žádné příkoří Ale!...takže doufám, že Vás neurazil???
Datum: 30. 05. 2012 22:12:08 Autor: QF17
Předmět: Asi mnozí neví, kde byla
pravda, ale pitenví nález je i po mnoha letech jediným důkazem a to 90% velice objektivním. Např. poslední a velice blízká realitě je zpráva o úmrtí faraona Tutanchamona. Možná by nebylo marné zažalovat V.Čermáka, že našel něco, co mělo býti utajeno. Jako příloha v mé diskuzi je odkaz na velice objektní studii o střelbě kpt.Morávka s němci, kterou jinde těžko dohledáte, ale .... A proč se setkali parašutiské v kostele? To již se nikdy nedozvíme. Jejich nasazení bylo v nepřátelském území i když se zde narodili. Věřili, že je doporučené adresy nezradí a hle..... Proč mohlo docházet ke zmanipulování informací snad ví i velice zde oblíbená S. Dědinová. Jak se vyjádřil k recenzi její knihy B.Doležal: Dr. Beneš vytvořil projekt národní a socialistické revoluce, prosadil ji u Stalina, a tím i u Gottwalda. Tato národně socialistická revoluce se pak opravdu uskutečnila, a to hned po válce. Obnášela nejen retribuční (vlastně stanné) zákonodárství, o kterém se autorka zmiňuje, ale mimo jiné i obrovské zestátnění větších průmyslových a bankovních majetků. Hovořím o tom proto, že podle líčení Sidonie Dědinové není zcela zřejmé, kde a proč se vzala ona luza, která páchala zvěrstva na německém obyvatelstvu, a navíc se zdá, že jí to stát dovolil z jakési zvrácené záliby dr. Beneše. Jenomže to byl víceméně organizovaný počátek, s nímž počítal Benešův revoluční projekt. To byl ovšem pouhý projekt. Jeho program vypracovali komunisté a první Československá vláda jej přijala s hrdým přívlastkem Košický vládní program. Prostě a jednoduše si po válce Beneš spolčený s komunisty vytřel s odbojáři "arschlok. Mnozí v Jáchamově si dali otázku proč. Proč si ji nedali Gabčík s Kubišem? Protože věřili svému poslání. Ne jinak to bylo s ostatními výsadkáři, ti jen měli zachránit exilovou pseudovládu v Londýně před fiaskem tragického Beneše a jeho poskoků.
Datum: 31. 05. 2012 07:09:31 Autor: GNT
Předmět: Andrea - díky za odpověď
Vážená paní, děkuji za odpověď, 14 padlých a řada raněných: i kdyby to bylo o něco méně, stále z tohoto boje vycházejí parašutisté vzhledem ke své výzbroji poměrně dobře. Co mě zaráží je skutečnost, že o přestřelce v kostele byla napsána spousta článků a nikde jsem se o ztrátách Němců nedočetl (tento údaj nebyl zmíněn ani v knihách o Heydrichovi, např. Drejs: Za Heydrichem stín, možná že tento údaj chybí i jinde), stále jen fráze o hrdinném či statečném odporu atp., ale skutečný rozměr tohoto odporu nikdo nezmiňuje, ani lidé, kteří se atentátem zabývají profesionálně. Ano druhá strana konfliktu své ztráty vždy umenšuje. Co bych si ještě přál vědět, to je jmenný seznam padlých a raněných Němců (máme-li seznam padlých parašutistů, měl by existovat i seznam ztrát druhé strany) s výčtem zásahů (tj. které jen zranily, které měly smrtící účinek, která zbraň jim způsobila zranění či smrt). Jmenný seznam lze těžko rozporovat, koneckonců známe-li jména můžeme dále pátrat. Je možné se dostat k podobným záznamům jednotek Waffen SS? Zajímám se o historii amer. armády a tam jdou najít zcela přesné údaje o ztrátách i v té nejmenší šarvátce, obvykle nechybí ani biografické údaje o každém jedn. vojákovi, můžeme se dočíst i o úmrtích na následky zranění, i kdyby k tomu došlo až po několika měsících). Možná jsem se svým "problémem" otravný: prostě mi vadí, že známe počty a jména mrtvých parašutistů, popravených a zplynovaných obyvatelích Lidic, Ležáků a dalších českých civilů, ale neznáme (protože se o to nikdo pořádně nezajímá, odborníci možná vědí, ale z nějakého důvodů to nezmiňují) rozměr českého odboje. Ostatně ohledně toho diskutovaného Morávka: kolik on osobně zlikvidoval gestapáků? V seriálu o Třech králích lze zaznamenat, že ve svém posledním boji zasáhl dva muže, bylo tomu tak, nebo jde o licenci tvůrců?
Datum: 31. 05. 2012 07:31:05 Autor: Andrea
Předmět: GNT a pan Misustov
Pane GNT,jsem ráda, že jsem přispěla k zodpovězení alespoň maličkosti,jmenný seznam neznám, ale jistě by se dal najít v německých archívech . Pane Misustove dovoluji si napsat něco o tom, jak Čurda skončil : Na čem nejvíce kupodivu záleželo komunistům již v 5/45 bylo dostat Čurdu a izolovat jej od londýnského odboje, proto jej zadrželi „občanské lidové komise“ alias „revoluční tribunály“, pluk. Moravci umožnili pouze jednu jedinou návštěvu u Čurdy - Čurda jej uvítal „Nazdar bratře“, Moravec „Bratře ?“ Čurda :“ Já zabil 7 Čechů, ty 10.000, kdo z nás si tedy zaslouží šibenici ?“ Moravec uvedl, že Čurda, protože věděl, že bude oběšen, si ponechal své tajemství pro sebe, zejména mlčel o tom, jak se dozvěděl o úkrytu parašutistů, jen vágně uvedl :“ Od prostituky“ , bolševici, kteří jej vyslechli již před Moravcem, mu již asi dali své instrukce ( Moravcovi před jeho návštěvou bYlo ze strany bolševiků řečeno , že „ se přiznal, ale odmítl vypovídat o podrobnostech“ , což byl dozajista záměr bolševických instrukcí. Čurda Moravcovi řekl, že „G + K odjeli na kolech ROVNOU do kostela, a že přítomnost zde O + V byla „ čistě náhodná“ „ .. Když se pluk. Moravec chystal druhý den ráno za Čurdou znovu, aby z něho zejména dostal, jak se on sám o jejich úkrytu dozvěděl, jeden ze členů revolučního tribunálu, „významný komunista“ , se brzy ráno objevil u Moravce doma, a sdělil mu, že „ jeho druhá návštěva u Čurdy je nežádoucí“ … Tento významný komunista Moravcovi dále řekl :“ Přestaňte konečně kolem Čurdy čmuchat, abyste z něho dostali jména dalších lidí, jinak se v cele můžete ocitnout také, máme dost místa „ … Moravec řekl, že rozumí, ale stejně se týž den za Čurdou vypravil, a vstup mu byl znemožněn „ takovým hrubým způsobem“ , že se divil, že jej přizvali k „ soudu“ . Moravec o „ revolučním soudu“ prohlásil, že to bylo ubohé divadlo, kdy všichni soudci,žalobce a přísedící odříkali svoje formulky, soud trval pět minut, o parašutistech nebylo proneseno ani slovo, Čurda byl odsouzen jen za kolaboraci s Gestapem … Moravec konstatoval, že při této frašce Čurda nebyl potrestán za svoji zradu, ale zemřel jen pro účely bolševické revoluce. Přesto i během těchto 5 minut došlo k neplánované výměně konverzace mezi žalobcem a Čurdou, kdy se jej žalobce posměšně zeptal, kolik za svoji spolupráci dostal říšských marek, na což Čurda odpověděl :“ A kolik vám dávají vaši sovětští poradci ? „ … Pluk. Moravec sledoval i popravu. Když se dotyčného významného komunisty zeptal, kde mají hroby Gabčík a Kubiš, tento bolševik sardonicky odpověděl, že „ nikde, protože českými hrdiny odboje jsou jen komunisté „ … Hezký den, AK.
Datum: 31. 05. 2012 10:45:31 Autor: Misustov
Předmět: Paní Andrea pokračování
Že historie protinacistického odboje byla částečně přepsána, částečně nedopsána se nedomnívám, já to vím, od toho jsem historik (PhDr). Nejsem si ale jist, že se nepřepisuje znovu. Uváděný rozhovor plk. Moravce byl velmi soukromý, ale o Vámi popisovaných výrocích se ve svých memoárech nezmiňuje. Jiný dokument nemůže existovat, kde vzal původní autor tyto informace? Smím li se ptát. Zde si dovoluji citovat plk. Moravce: „Není pravda, že Londýn byl s Gabčíkem a Kubišem ve styku, nebo že se snažili navázat s námi spojení... Od jejich seskoku jsme s nimi nebyli ve styku, ani přímo, ani nepřímo. Není pravda , že jiní parašutisté měli rozkaz vejít vejít nimi ve styk....Jak se všichni dostali dohromady, je pro mne záhadou. Autoři románových verzí takové nesnáze nemají“. V prvé polovině roku 1947 komunisté usilovali o moc, ale ještě ji neměli. V takových podmínkách si komunisté takové excesy nemohli dovolit a ani plk. Moravec se o nich nezmiňuje. Tehdy jsem chodil do primy a na tehdejší politické klima si pamatuji – totéž jsem diskutoval s mými vedoucími ze skautu, oba si odseděli léta v kriminálech a uranových dolech, konstatovali jsme, že v porovnání s dobami pozdějšími to bylo „Nebe a dudy“. Výrok, českými hrdiny odboje jsou jen komunisté, si nedovolil říci na vojně v padesátých letech ani politruk a to hlavním argumentem ta byl prokurátor. Dodatečně bych si dovolil později vrátit se ke zbraním, střelbě, přiznám se, politika mě táhne čím dále, tím méně.
Datum: 31. 05. 2012 21:03:19 Autor: Andrea
Předmět: panu Misustovi
Tento rozhovor Moravce s Čurdou + popis procesu + to, co řekl onen významný komunista, člen tribunálu, jehož jméno není uvedeno, písmeno do písmene, uvádí pluk. Moravec ve své výpovědi pro CIA, byla odtajněna v rámci Historical Review Programme v roce 93, tímto k tématu končím, již nebudu obtěžovat, AK
Datum: 31. 05. 2012 21:14:05 Autor: Misustov
Předmět: pani Andrea
Prosím o podrobnějěí specifikace tohoto dokumentu Děkuji. Misustov
Datum: 01. 06. 2012 06:51:46 Autor: Andrea
Předmět: pan Misustov
Pane Misustove, já nejsem povolaná, abych českým historikům předávala zdroje,což vůbec nemyslím zle vůči Vaší osobě. Zatímco mne mnoho lidí považuje za šílence, když naznačím informaci, která nemusí být pravdivá, ale je třeba jí vzít v úvahu, úzkoprsost dnešních českých historiků na oplátku zaráží mne - již léta hledám informace o jedné neteři prezidenta Beneše, a když jsem se svého času obrátila na oficiálního vládního historika, nasupeně odpověděl, že " on je historikem přes politické aspekty, o rozvětvené příbuzenstvo Beneše se nestará" , to již na mne byla milejší Emilie Brzezinská - jenže kdybych já takto přistupovala k osobám,o kterých píši, a které mnoho let papírově " sleduji" , třebaže to nikdo nedocení, nepochopila bych ani politické činy těchto lidí ... Jako polyglotovi mi vyhledávání informací nedělá potíže, třebaže jsem naprostý počítačový blb, takže každý si tuto informaci z veřejného zdroje může obstarat sám, navíc , když bude hledat pozorně, narazí ještě na jeden US dokument, a bude se velmi divit, K ČEMU dnes jisté US ministerstvo pečlivě analyzuje protektorát Böhmen und Mähren , s pozdravem AK.
Datum: 02. 06. 2012 10:52:22 Autor: Misustov
Předmět: Pani Kostlanové
Pani Kostlánová diskutuji s Vámi jako standardní diskutér tohoto VEBu. Svoji odbornou kvalifikaci jsem sdělil v jiné souvislosti. Tón Vašeho vyjádření mě překvapuje. Požádal jsem Vás o informaci zdvořilý tónem, vy pochopitelně nejste nikomu nic povinna, ale existují jisté mezilidské vztahy. Váš článek má takto nulovou historickou hodnotu a patří do literárního žánru typu, jedna pani povídala, (viz tíž Pavel Rampír 14. 02. 2012 Hirošima a Nagasaki – odmytizování oficiální linie). Důvodem mého dotazu je odlišnost vyjádření jedné a téže osoby ve svých memoárech a před jakousi komisi. Překvapovalo mě, že ačkoliv plk. Moravec ve svých memoárech jmenuje osoby, se kterými byl ve styku, u soudu se vyjadřuje o tajemném vlivném komunistovi, a to prosím v daleké cizině mimo dosah moci komunistů. Soud byl „revoluční“, ale nebyla to žádná bolševická jury, skládal se z jednoho profesionálního právníka a čtyř soudců z lidu, jména jsou v archivech dohledatelná, pokud tam byl významný funkcionář, tak není problém jej identifikovat. Tehdy byl ve vládě Zenkl, Drtina, Šrámek a další, ve veřejnosti poměrně silná protikomunistická opozice. Autor, ze kterého jste čerpala, nebyl obeznámen s politickým klimatem prvé poloviny roku 1947. Kdyby Čurda takto oslovil plk. Moravce, (budu vulgární) tak ten by mu rozbil tlamu a ten by si mohl stěžovat tak u svého kata. Soud netrval 5 minut, ale dvě hodiny, poprava byla dvě hodiny po vynesení rozsudku, návštěvy v cele se nemohly konat, a tak dále, a tak dále. Proto můj dotaz. Mohla Jste postřehnout, že jsem individualista a tvrdím, že každý z nás je odpovědný sám za sebe a jmenovitě, tedy jsem alergický na výroky „ti Židi, ti Bolševici, my Češi“ a také „ ti úzkoprsí dnešní čeští historici“. Osobně jsem odolal desetiletému naléhání mého kolegy, vynikajícího matematika a fyzika abych s ním řešil problém písma Etrusků, byla to úzkoprsost? Nikoli nezájem. Ten historik se zachoval obdobně, jako by se zachoval lékař, kardiolog, kdybych jej požádal, aby mně léčil játra.
Datum: 06. 06. 2012 19:39:23 Autor: Misustov
Předmět: ČTRNÁCT MRTVÝCH A KOLIK RANĚNÝCH?
Tento příspěvek se pokouší verifikovat „množství raněných“ při dobývání kostela Cyrila a Metoděje na nějaké reálné číslo. Historie dobývání kostela je postavena na dohadech, protože samotné zprávy zasahujících jednotek si protiřečí a tyto se navzájem osočují. Pannwitz poukazuje, že snaha byla dostat parašutisty živé a proto nebylo proti kryptě použito ručních granátů, které by obklíčeným roztrhaly plíce, naopak, SS-Gruppenführer von Treuenfeld tvrdí, že odmítnul poskytnout gestapu ruční granáty a řada jiných nesrovnalostí. Rovněž komentáře českých autorů je nutno brát rovněž s rezervou. 1. Množství zasažených cílů závisí na mnoha faktorech terénních, taktických, dispozičních, logistice. Posuzujeme-li kvalitu zasahujících jednotek SS, potom do jednotek typu Wachbatalion Prag bývávali převelováni frontoví rekonvalescenti, jednalo se tedy převážně o zkušené bojovníky. 2. Reálnou možnost způsobit smrtelné zranění má Stengun a pistole Colt 1903 ráže 38, touto pistoli byl snad vyzbrojen pouze ANTROPOID i když k tomu mám svoji výhradu. Zbraně ráže 7,65 mají ranivost (zastavovací účinek) nižší, vliv ráží 6,35 pokud byly použity, byl zanedbatelný. 3. Hlídka na kostelním kůru a na galerii - Josef Bubík, Jan Kubiš a Adolf Opálka nemohla mít k dispozici množství dostatečné množství střeliva na likvidaci nejméně třiceti až osmdesáti mužů. Měla výhodnou polohu pro obranu, naproti tomu útočníci využívali členitosti barokní dispozice stavby, která vytvářela pro střelbu obránců hluché prostory pod kůrem a úkryty pro střelce úderného oddílu. Muži v kryptě měli velmi omezenou možnost aktivního odporu střelnou zbrani, přesto se jim podařilo zranit na nohách SS-unterschartführera Ostermeiera, který se pokusil proniknout do krypty šachtou. Obsluhy kulometů a lehkého děla nebyly palbou obránců ohroženy. 4. Poměr zabitých, usmrcených a raněných je také závislý na použitých zbraních a munici. Obránci v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici měli k dispozici podle Heinz Pannwitze jedenáct pistolí. Tyto pistole byly různých typů a ráží. ANTROPOID byl vyzbrojen stenguny, z čehož jeden byl zanechán v místě akce. Proto bych při popisu obrany parašutistů použil singuláru. 5. Kolik asi bylo cílů. 5.1. Němci nasadili na akci v Resslově ulici proti kostelu Cyrila a Metoděje 750 mužů, kterých bylo použito k trojnásobnému obklíčení a uzávěrám. 5.2. Počet osob k vlastní akci proti parašutistům v kostele musel být přizpůsoben omezené ploše chrámové lodi. Vypadá to tak na nasazení jednoho pěšího družstva to je asi deset až dvanáct mužů, vskutku SS-surmbannführer König sestavil údernou skupinu devíti mužů. Nasazení úderné skupiny předcházelo zranění příliš aktivního gestapáka Oberhausera, poté se příslušníci gestapa stahují, jejích chování je hodnoceno příslušníky SS jako zbabělé. 6. Kolik tedy mohlo být raněných? 6.1. Evan Marshall a Edwin Sandow zkoumali, kdy a s jakým střelivem došlo k úplnému vyřazení protivníka jedním zásahem do trupu, kdy osoba po jediném zásahu nebyla schopna jakékoliv další útočné akce a nanejvýš ušla vzdálenost do 10 stop (3m). Procento těchto případů označili jako OSS. V námi uvažované situaci mělo parašutisty použité střelivo OSS 50. Protože musíme v tomto případě počítat i zásahy končetin musel být v ideálním případě na jednoho zabitého, zraněn více než jeden Němec. Tedy více jako 14 zraněných na 14 zabitých Němců, celkový počet ztrát – vice jak 28 mužů. 6.2. Při zatýkání na lůžko upoutaného parašutisty V. Škáchy 3.1.1945 se zmocnila A. Bohatová jeho druhé pistole ukryté v kabátu, zahájila na zatýkající gestapáky palbu a tři zranila těžce, tedy poměr zranění ku zabití 3:0. Budeme li uvažovat tento poměr v odporu parašutistů, potom k počtu 14 zabitých připočítáme nejméně 42 raněných, celkový počet ztrát - více jak 56 mužů. 6.3. Nepodařilo se mě dohledat čísla uváděná Němci, ale mám dojem, že to bylo 6 zraněných, z toho (Podle ústního podání) jeden podlehnul zranění v lazaretu. Poměr zranění ku zabití byl 5 : 1, Aproximujeme-li tento údaj na diskutovaný počet 14 zabitých, potom vychází 70 zraněných, celkový počet ztrát 84. 7. Je absurdní, aby ztráty v boji byly vyšší, než je počet jedinců v boji. Na příklad nemohlo padnout 15 parašutistů místo sedmi. Lze tedy konstatovat, že čísla uváděná Němci jsou realitě nejbližší. Německá úřední statistika bývá přesná. Naopak statistika ministerstva propagandy byla snůška účelových výmyslů, na příklad německé ponorky potopily do konce roku 1941 trojnásobek britské tonáže. 8. Snahou Němců bylo dostat atentátníky za každou cenu živé, což znovu zdůrazňoval ve svém dálnopisu Himmler v okamžicích, kdy již parašutisté byli mrtví. Tento záměr byl nejenom prestižní, Němci věděli, že parašutisté byli odletem přijati prezidentem Benešem a snad i ministerským předsedou Churchillem a nacisté doufali, že vymlátí cenné informace. Tento záměr se jim nezdařil a proto celou operaci proti ANTROPOIDU můžeme hodnotit jako pro Němce neúspěšnou.
Datum: 20. 09. 2014 21:01:04 Autor: Pavel
Předmět: jak to vlastně bylo
Možná se za dalších 50let dozvíme,jak to doopravdy všechno bylo...Jako ve všem se často učelově překrucuje vše.Pravdou zůstává,že se atentát povedl,ale všechny podrobnosti které mu předcházely,to už je jiná...
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa